Muž se zlatou maskou 21. 2/2

20. září 2018 v 21:52 | Extasy |  Muž se zlatou maskou
Pokračování...

*

Po večeři šla Tommyho matka oba muže vyprovodit ven. Blondýn souhlasil s tím, že pojede domů s Adamem jeho autem.
"Moc rád jsem vás poznal, paní Ratliffová," potřásl jí Adam rukou.
"A já vás, Adame. Prosím přijeďte příště s Tommym, provedu vás po městě," nabídla. Adam střelil očima po menším muži a ušklíbl se.
"Doufám, že s ním budu jezdit už pořád."
"Tak to by bylo přímo ideální," odkývla to matka a ještě rychle objala syna na rozloučenou. V autě se Tommy na Adama přísně podíval.
"Takhle se vetřít do mojí rodiny, že se nestydíš," vyčinil mu. Ředitel musel sice koukat před sebe, ale neodpustil si pozvednuté obočí.
"Tvoje máma má dobrý čuch na lidi. Hned poznala, jaký poklad její syn získal," provokoval. Tommy ho praštil do stehna, ale hned na to věnoval Adamovi omluvný pohled.
"Nechtěl bys na chvilku zastavit?" pokusil se to zamluvit. Adam zpomalil u prvního odpočívadla. Jakmile se kola přestala točit, významně se na Tommyho zahleděl.
"Co se děje?"
"Tohle," zašeptal Tommy a než by ztratil i poslední ždibec odvahy, natlačil se na Adama a políbil ho. Druhý muž ho okamžitě objal a naplno se do polibku ponořil.

Trval dlouho, stejně jako jejich objetí. Nebyl však o erotice a vzrušení. Byl o shledání po nešťastné události, o které si jednou řeknou, že jejich vztah nezabila, nýbrž posílila.
Snad.
Když se konečně oddělili, objetí zůstalo a tentokrát se políbila jejich čela.
"Nechtěl jsem na tebe tlačit," začal Adam. "Ale myslel jsem na to celý den, že dokud to neudělám, nebudu mít klid," přiznal. Tommy jemně zakýval hlavou, aby nezměnil jejich současný stav.
"Líbal jsi ho?" zeptal se, tušíc nejhorší. I Adam pomalu přikývl a hned přidal vysvětlení. "A nebudu ti lhát, nebylo to strašné, jak jsem doufal. Bránil jsem se tomu, ale začal znovu vyhrožovat, tak jsem to musel udělat…"
"Takže bych měl být rád, že to pro tebe alespoň nebylo moc nepříjemné," zamyslel se Tommy. Adam chytil jeho tváře a odtáhl se, aby mu viděl dobře do očí.

"Tak příjemné jako s tebou, to nikdy s nikým nebylo a nebude, lásko. To je ten důvod, proč s někým jsme, protože je oproti ostatním výjimečný a ty to potvrzuješ na tisíc procent. Jsi úžasný ve všem, co jsem zatím stihl poznat. S tebou se cítím kompletní. Kolikrát si řeknu, jak jsem vůbec mohl předtím žít, když mě takový kus chyběl. Když jsi mi chyběl ty…"
"Přestaň už, pěješ na mě jenom chvalozpěvy. Vážně si myslíš, že jsem tak dokonalý? Chceš ukázat, že máš celou dobu na očích růžové brýle?" pousmál se Tommy a Adam s ním.
"Ale já přece vím, že umíš být pěkně protivný, když tě někdo tlačí, kam nechceš. A že ti nedělá problém zdrhnout hned ráno, ještě než se tvůj přítel probudí. A že je ti zatěžko přijmout pomoc od druhých, protože máš pocit, že bys ukázal nějakou slabost. Myslím, že tohle mě asi rozčiluje ze všeho nejvíc…"
"Ale netváříš se tak," zabručel Tommy dětinsky. Adam se ušklíbl.
"Možná mlčím ze stejného důvodu, proč mlčíš o mých chybách ty. Oba víme, že jich bude víc a víc, ale i tak to chci risknout. Nic mě nemůže odradit od toho, abych byl s tebou. Tommy?" Adam se kousl do rtu a čekal na blondýnovo pobídnutí.
"Jo?"
"Miluju tě. Hrozně moc. A udělám všechno pro to, abys byl šťastný!" slíbil.
Tommyho přemohl silný zásah něhy. Už jen způsob, jak to Adam řekl, by v kdekom vyvolal pálení v očích.
"Taky tě miluju! Když už jsem to někomu řekl, dlouho to trvalo a stejně jsem si nebyl jistý, ale s tebou… prostě vím, že to tak je a taky chci, abys byl šťastný… se mnou," přiznal opatrně.
"To je to nejmenší," usmál se Adam a pohladil Tommyho po tváři.

*

Tommy a Adam se celý týden v práci neviděli. Tommy dostal svou vlastní menší kancelář kousek od té Baxovy a většinu času pracovali na nových postupech, na pracovním sbližování a vzájemné důvěře. Bax se Tommymu samozřejmě omluvil. Byla to hned první věc, o které začal mluvit, když se v pondělí ráno setkali. Slíbil mu, že to bude jiné než dřív, a že se na něj může spolehnout. Už po obědě ten samý den měl Tommy pocit, že tohohle člověka vidí ten den poprvé. Bax byl úplně jiný, vlastně byl trochu podobný muži, kterého poznal při nástupu do firmy. Jistě, v té době ještě Nolan nevěděl, že bude Tommy jeho obětní beránek, se kterým mu Bax z donucení pomůže.
Starší muž se mu snažil všechno vysvětlit, seznámil ho s úskalími vedoucí pozice, protože Tommy byl prakticky též vedoucím, pokud by Bax potřeboval například dovolenou, nebo onemocněl a celkově se k němu choval velmi hezky. Pravda, občas ho Tommy podezíral, že to přece jen dělá hlavně kvůli vedení a samozřejmě Adamovi, ale zároveň na Baxovi viděl, jak je víc v klidu a v pohodě, že nemá pořád za zadkem Nolana, takže mu to dobrovolně spolkl.
Bohužel za celý den neměl šanci mluvit se svými přáteli, a když přišel večer domů, těšíc se, že zavolá Adamovi a možná díky němu přijde na jiné myšlenky, dozvěděl se, že ředitel musel odjet na služební cestu do New Yorku a vrátí se nejdříve v pátek.

Trochu ho mrzelo, jak se v neděli večer po návratu z Burbanku rozloučili. Kradmé pohledy v autě, nápadné doteky… vše směřovalo ke společné noci, ale nakonec z ní sešlo, protože Tommy se u dveří svého bytu bůhví proč zasekl a aniž by o tom přemýšlel, řekl Adamovi, aby šel domů. Až ve svém bytě si uvědomil, co ho stáhlo zpátky. Obával se, že ještě není připravený s Adamem znovu spát. Sobotní zážitek byl stále příliš čerstvý a živý. Bohužel už druhý den, tedy v pondělí ráno, když se ve své posteli opět probudil sám, měl sto chutí si dát pár facek a ihned Adamovi zavolat, aby na jeho odmítnutí pokud možno zapomněl. Přitom ředitel se netvářil naštvaně. Byl tolik chápavý a trpělivý, vůbec nic mu nevyčetl. Tommy se rozhodl, že muži hned večer všechno vynahradí, kdyby se ovšem nezměnily Adamovy plány.

V telefonu Tommymu slíbil, že mu z New Yorku přiveze něco hezkého a že chce, aby si každý den volali. V pátek už Tommy pomalu rozkousal vše, co se dostalo do blízkosti jeho úst. Odnesl to kelímek od kávy, propiska, nebo hrdlo od pet lahve s ledovým čajem. Anabelle ho musela plácnout přes ruku, aby toho nechal. Při pátečním obědě se totiž málem pustil do jídelních hůlek, když si s kamarády zašel při pauze do blízké čínské restaurace na nudle. Než se vrátili do práce, dostal přednášku o ztracených zamilovaných případech, přičemž si nemohl nevšimnout, jak se k sobě Bell a Jeremy najednou mají. Ne že by mu to přidalo na dobré náladě. Jindy by samozřejmě jásal, ale náhlá Adamova absence v jeho životě se postarala o pořádnou depku, kterou mohl vyléčit pouze ředitelův včasný návrat.

Někdy kolem jedné se Tommy zvedl od svého stolu a došel za Baxem.
"Potřebuju něco sladkého," přiznal. Neměl na mysli tyčinku z automatu, ta by rozhodně nestačila na obalení jeho pocuchaných nervů. A Bax to kupodivu pochopil.
"Jestli půjdeš do té kavárny přes ulici, přines mi prosím bagel s burákovým máslem a marmeládou, nebo možná dva," ušklíbl se trochu stydlivě. Tommy na tom neviděl nic trapného, sám si chtěl koupit alespoň dva velké košíčky cupcake s cukrovou polevou.
"Jasně. Za chvilku budu zpátky," slíbil. Ještě za sebou slyšel, jak Bax volá, že už spěchat nemusí, takhle při pátku, že už se to nezblázní a tak zvolnil krok.

Došel sice k výtahu a dokonce do něj nastoupil, uvnitř ovšem automaticky zmáčkl tlačítko nejvyššího patra, namísto přízemí. Až když se kabina rozjela, došlo mu to, ale stopku nakonec nechal stopkou a nechal se unášet vzhůru. O dvě minuty později už vcházel do zelené oázy klidu.
Z dálky k němu doléhaly typické městské zvuky, které však v této výšce nebyly vůbec rušivé. Spíš jen podtrhovaly vytoužené ticho, jež Tommymu tak zoufale chybělo, aby se zase dostal do pohody. Jestli měl dnes Adam přijet, musel být naprosto vyrovnaný, ne uzlíček nervů, jinak řečeno zamilovaný šílenec. Chtěl Adamovi povyprávět o nové práci, jak na něj působí, jak moc si ji užívá a naplňuje ho. Ještě v pondělí měl trochu strach, aby se na své pozici vůbec dostal k tvoření návrhů, ale hned další nová zakázka ho vyvedla z omylu. Dostal dočasný tým, se kterým musel úzce spolupracovat a díkybohu se nikdo z těch lidí nechtěl pouze vést. Všichni mu naslouchali, nechali si poradit a dokonce mu pak řekli, že je člověk na svém místě. Tommy se nikdy nezajímal o to, co si o něm ostatní myslí, ale asi ho doteď museli mít za pořádného hlupáka, když si nechal dobrovolně kálet od Nolana na hlavu.
Při vzpomínce na závěrečné setkání skupiny ve čtvrtek večer se pousmál. Nakonec skončili všichni v klubu na karaoke a v pátek měl samozřejmě problém vstát. Ještě že se striktně vyhnul alkoholu, to by byl absolutně nepoužitelný.

Možná i díky únavě měl neustále na něco chuť. Pro mlsky holt dojde na zpáteční cestě, nemohl se za Baxem vrátit s prázdnou.
Když se posadil na svou oblíbenou lavičku, tedy oblíbená byla do doby, než si o ni ukopl palec kvůli Nolanovi, vzpomněl si, co mu Adam řekl právě o jeho bývalém kolegovi. Peter byl samozřejmě zadržený, vyslýchali ho a v úterý dostal opravdu vysokou kauci, která mu zajistila další pobyt ve vězení. Prý ho odvezli do San José a víc už se o něm nevědělo. Tedy jen to, že za ním jeho sestra, co žila v Sacramentu, odmítla přijet, když se dozvěděla, co provedl.
Svým způsobem ho Tommymu bylo líto. Prakticky nikoho neměl a bůhví, jaké si prožil dětství, nebo dospívání, zvlášť se svou orientací. Uvědomil si, že nad ním nechce přemýšlet víc, než je nutné, proto zavřel oči a ponořil se do uklidňujícího ticha. Když mu najednou někdo zakryl oči dlaněmi a kolem jeho obličeje se provokativně prošla velmi známá vůně drahého parfému, měl strach, že ho zradí srdce. Vyskočil na nohy a navzdory svým zásadám a slibům, že se bude chovat rozumně a klidně, se vrhl Adamovi kolem krku. Vyšší muž ho zcela přirozeně pevně stiskl a tiše se zasmál.
"To je krásné přivítání," pochválil blondýna. Tommy se na něj krátce podíval a pak se vrhl po jeho rtech.
"Moc jsi mi chyběl, tohle už mi nedělej," šeptal udýchaně mezi dravými polibky, které mu ředitel velmi ochotně oplácel.

Stačilo pár vteřin v mužově blízkosti a byl připravený na všechno. Tedy na všechno, co se netýkalo práce, jídla, spánku a dalších v tuto chvíli zbytečných věcí. Bohužel byli zde, na střeše mrakodrapu, obklopeni pouze faunou a větrem. Chtěl se s Adamem někam schovat, kde by měli dokonalé soukromí a prostor jen pro sebe.
"Omlouvám se, nebylo to naschvál, jestli jsi měl strach, že bych mohl být po té neděli naštvaný…"
Tommy se odtáhl a přivřel oči.
"A byl jsi?" zeptal se s obavami. Adam se pousmál a zavrtěl hlavou.
"Na tebe stojí za to si počkat. Byl to náročný víkend pro nás pro oba, odstup od toho všeho nám, si myslím jenom prospěl. Co myslíš ty?" též přivřel na Tommyho oči, ale pořádně šibalsky. Musel vědět, co blondýnovi víří hlavou.
Tommy si olízl rty a opravdu se snažil, aby to gesto bylo co nejsvůdnější.
"Domů ale půjdu nejdřív za tři hodiny a ještě musím Arturovi koupit dva bagely," nastínil Adamovi jejich současnou nezáviděníhodnou situaci. Druhý muž se zamračil a zamyslel.
"Takže Artur," zopakoval Baxovo křestní jméno. Tommy na něm poznal, že je navzdory zamračení spokojený familiárním výběrem oslovení. Po týdnu a hlavně po dvou letech nenávisti a nedorozumění to byl obrovský krok vpřed.

"Jo. Potykali jsme si a on je to v jádru vlastně docela fajn chlap," připustil Tommy. I když se o svém šéfovi, kterého teprve teď začínal mít rád, nechtěl bavit, Adam musel vědět, že život ve firmě bez Petera Nolana je pochopitelně lepší a méně komplikovaný, přestože o celé kauze neměl sebemenší ponětí, takže v závěru to nemohl ani srovnat.
"Přesně tak si ho pamatuju, když jsem ho přijímal," usmál se Adam chápavě. "A jsem rád, že to tu i beze mě šlapalo jak hodinky…"
"To by ale nemělo, ne? Pak bys tu vůbec nemusel být," dobíral si ho Tommy. Ředitel přivřel oči a sklouzl rukou k malému blondýnovu pozadí, jenž majetnicky stiskl v prstech. Neudělal to silně, ale důrazně, aby dal Tommymu najevo svou nadvládu.
"Skoro to bolelo," postěžoval si Tommy, jen aby nemusel přiznat, jak moc je opět vzrušený. Stačila jediná pusa, Adamova přítomnost a nejraději by veškerou svou zásadovost hodil za hlavu.
"Co budeme dělat?" zajímal se Adam hravě. Lehko mu na to Tommy mohl jednoznačně odpovědět, když se v jeho objetí cítil téměř božsky, ale povinnosti zkrátka volaly.
"Nevím, jak ty, ale já se musím vrátit na své pracoviště, i když je pravda, že Artur říkal něco o tom, že nemusím chvátat…" nechal Tommy Adamovi volnější prostor pro fantazii. Problém byl akorát v místě. Nechal by se snadno lapit, byl v tom správném rozpoložení, čekal na to celý týden a měl pocit, že déle už nevydrží, jen to prostředí moc nevyhovovalo a bylo jedno, že tuhle střechu nechal od jisté doby spadnout do nostalgických vzpomínek, to protože právě tady Adama poprvé potkal osobně. Při jednom telefonátu v týdnu se mu Adam svěřil, že ho chtěl od prvního dne. Že když se pak večer setkali na chodbě u automatu, bylo to cílené, stejně jako další setkání před budovou.

"Pak bych tě měl rád ještě nějakou tu chvilku pro sebe," políbil Adam Tommyho na čelo a chytil ho za ruku. "Pojď," řekl jen a vydal se k východu ze střechy. Blondýn ho poslušně následoval. Ostatně neměl na výběr, protože jeho hormony se už pořádně bouřily a druhý muž ho držel velmi pevně a odhodlaně.

V chodbě nenastoupili do výtahu, jak Tommy očekával. Adam ho provedl kolem kabiny a pak po krátkém schodišti do nižšího patra, kde se zastavili před dvoukřídlými celoskleněnými dveřmi s kódem. Ředitel číslo namačkal a to dokonce tak nápadně, aby to Tommy též viděl.
"Ví ho jen moje matka… a teď ty," oznámil svému příteli. Blondýn oddaně přikývl. Mohl si přát něco lepšího, než maximum důvěry, co mu Adam právě dal?
"A tvoje asistentka?" napadlo ho.
"Ta je v dolní kanceláři. Bývám v tomhle patře, jenom když chci jednat s někým důležitým, nebo potřebuji klid… třeba na shledání se svým klukem," vysvětlil Adam vesele. Pak otevřel dveře a vpustil Tommyho jako prvního. "Pořád za nosem, lásko," pobídl ho a celou dobu se držel v těsném závěsu za ním, než Tommy došel k dalším dveřím, ty už ale nebyly skleněné. "Můžu?" ohlédl se po řediteli.
"Samozřejmě," pohladil ho Adam mezi lopatkami, ale za kliku vzal sám. Vstoupili do velmi útulně zařízené kanceláře ve starém anglickém stylu. Veškerý nábytek a vybavení bylo ve dřevě, kůži a tmavé barvě. Tommy nemohl přehlédnout jistou okázalost, která ovšem panovala pouze v tomto pokoji, či pracovně, netušil, jak jinak to nazvat. Výraz kancelář se pro to, co viděl, nehodil.
"Je to moc hezké…"
"Je tu klid," podotkl Adam ledabyle a zavřel za sebou. "Vlastně sem chodím hrozně málo. Bývala to tátova pracovna. Než mi firmu přenechal, úřadoval hlavně tady a dolní patro, tedy tam, kde bývám většinu času já, patřilo účetnímu oddělení."

Tommy přikývl a vydal se ke kožené pohovce, která stála před obrovskou knihovnou, jež kryla celou jednu stěnu místnosti. Uvědomil si, že zde není žádné okno, a že se pokoj nachází v samém středu budovy. Kupodivu se ale necítil nepříjemně. Odlišné prostředí ho odneslo na hony daleko od běžného života. Natáhl k Adamovi ruku a kývl hlavou k pohovce, jestli si smí sednout. Adam se pousmál a následoval ho. Jen co se uvelebili vedle sebe a znovu si pohlédli do očí, k vášnivému polibku už zbýval jen kousíček. Ředitel jej Tommymu sice vřele oplácel, ale po chvíli se od něj odtáhl a stiskl jeho ruku ve svých.
"Než nadobro ztratím rozum, chci s tebou něco probrat," sdělil mu poněkud bojácně. Blondýn nechápal, co se děje, snad se nestalo něco vážného.
"Je všechno v pohodě?" strachoval se. Adam ho rychle pohladil.
"Jistě, alespoň doufám… já… tohle jsem ještě nikdy nedělal, tak jsem trochu nervózní…"
"Což mi k tobě vůbec nesedí," doplnil ho Tommy. Byl z nervózního Adama nesvůj.
"Dobře, takže… asi ti to bude připadat dost rychlé, ale já si jsem opravdu jistý… eh… a navíc prsten už máš, tedy…" Když se ředitel zarazil, protože nevěděl, jak dál, Tommy se chvíli nemohl vůbec vzpamatovat.

Tohle opravdu nečekal. Po dvou týdnech známosti, nebo možná vztahu… ale kdo měl vlastně patent na to, jak tomu říkat a jak dlouhý časový úsek by ten který pojem vystihoval správně? …byl postaven před důležitý životní krok.
Pár vteřin hledal ztracený dech a koncentraci. Pak sám stiskl Adamovy ruce a usmál se.
"Jo… řediteli. Říkám ano!" zakýval nedočkavě hlavou a znovu se vrhl druhému muži kolem krku.
"Vážně?" vydechl Adam konsternovaně. Snad nečekal, že by dostal zamítavou odpověď, zhrozil se Tommy.
"Vážně!" podíval se na něj přísně. "Copak si Popelka nakonec nevezme svého prince?" dodal s šibalským úsměvem.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SARA SARA | 21. září 2018 v 7:02 | Reagovat

Diky za povidku, byla světlá

2 SARA SARA | 21. září 2018 v 7:02 | Reagovat

Diky za povidku, byla skvělá

3 Extasy Extasy | Web | 22. září 2018 v 22:30 | Reagovat

Moc se omlouvám, žila jsem v domnění, že jsem díly dala i sem. Zítra to napravím :)

4 Karin Karin | 22. září 2018 v 22:31 | Reagovat

Moc pěkná povídka a hlavně že dobře skončila těším se na další povídku až ti to vyjde. :-D  :-D  :-P  :-P

5 Mishule Mishule | E-mail | 3. října 2018 v 7:53 | Reagovat

Moc krásný konec :-P u čtení tvych povídek vždycky zapomenu nachvili na dění kolem :-) jednou sem se tak začetla že mi málem ujel autobus :-D už se těším na další tvé počiny :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama