Muž se zlatou maskou 9.

20. srpna 2018 v 17:17 | Extasy |  Muž se zlatou maskou


Křičet nespravedlností se chtělo Tommymu ještě na letišti. Do toho musel neustále myslet na to, jestli má sebou všechno důležité, protože na přípravdu dostal žalostně málo času. Z práce odešel před půl desátou a letadlo mu letělo ve tři odpoledne, takže na cestu domů, sbalení se a odjezd na letiště měl dohromady sotva dvě hodiny. Co na tom, že se na něj žena u odbavovací přepážky usmívala a měla podobné vlasy jako Anabelle, bylo mu prostě nanic. Asi nikdy ještě nezažil hektičtější týden a to bylo teprve úterý.
Tommymu nevadilo létaní, čekal ho sotva hodinu a půl dlouhý let, přesto si neužil ani ten. Asi nebylo narychlo z čeho vybírat, takže se musel mačkat vedle nějakého otylého muže, který by pro sebe potřeboval alespoň dvě sedadla. Tommy nikdy neposuzoval lidi podle toho, jak vypadají, ale v tomhle případě ho napadlo, že by ten člověk vedle něj měl mít nějakou soudnost a soucítit s ostatními. A ne náhodou při svém vzteku zjistil, že myslí i na Baxe, jestli to přece jen neudělal schválně. I když šéf samozřejmě nemohl vědět, vedle koho bude Tommy v letadle sedět.
Nějakým způsobem to přetrpěl a v San Franciscu na letišti si tak nějak oddechl, že to má za sebou. Pak už ho čekal transfer do hotelu taxíkem. Na pokoji byl v půl sedmé a pochopitelně začal hned přemýšlet, co udělá s volným časem, když se má se zákazníkem setkat až druhý den po obědě. V tu chvíli si vzpomněl na e-mail od ředitele.
Bylo jedno, že se pod zprávu muž podepsal svým křestním jménem, Tommymu to zkrátka pořád přes pusu nešlo. Adam. Přitom to bylo celkem pěkné jméno. Jenže se ho neodvážil říct ani, když byli v tom nejlepším, kdy většinou lidem vyklouzne i to, co plně při smyslech říct nechtějí. Přestože si Tommy noc užil, v tomhle se držel zpátky.
Adam. Takové krásné jméno… Vlastně téměř dokonalé. První člověk… První jméno podle abecedy… První muž, kterého Tommy nedokázal dostat z hlavy po pouhých několika dnech.
Ten chlap měl tolik prvenství, až se z toho Tommymu dělalo v puse sladko. Jak by to vypadalo, kdyby mu dal šanci? Kdyby s ním znovu na to rande šel? Pořád měl jeho prsten. Po tom, co ho chtěl před Anabelle zahodit, si ho nějak zase nasadil zpátky a od té doby už ho nesundal. Zvláštní pocit někomu patřit, být něčí… přítel. Protože jakmile máte na prstě od jiného člověka prsten, všechno se přece mění. Celá ta věc se stává jasnější, důvěrnější, důležitější. A je úplně jedno, jestli jste to tak chtěli. Jednoho dne vás to stejně dostihne.
Tommy se posadil na postel a dal si ruku s prstenem před obličej. Ještě neměl čas si ho pořádně prohlédnout, ale takhle se mu zdálo, že se možná nejedná o stříbro. Sundal kroužek a snažil se ho natočit tak, aby viděl na vnitřní stranu. Bohužel se ve specifickém značení šperků nevyznal, takže musel nakonec otevřít svůj laptop a další půl hodinu strávil tím, že hledal, co znamenají puncovní symboly. S hrůzou si nakonec přečetl, že opravdu nejde o stříbro, ale bílé zlato, což znamenalo, že se rozhodně nejednalo a cenově dostupný šperk. Člověk jako on by si každopádně nekoupil řádově o několik stovek dolarů dražší prstýnek z bílého zlata, když na první pohled stříbro vypadalo stejně. Jenže Lamb-Adam, kruci, měl zlato rád, o tom nebylo pochyb a hlavně si ho mohl dovolit.
A navzdory tomu všemu nosil Tommyho kroužek ze stříbra.
Kdyby měl jeho telefonní číslo, snad mu i napíše, co to má jako znamenat. Jenže Tommy znal pouze ředitelovu e-mailovou adresu a navíc mu ještě neodpověděl na zprávu, jenž dostal ráno.
Nejdřív v tom shonu zapomněl a teď už zase neměl odvahu. Uklidňoval se tím, že ředitel jistě ví o každé služební cestě, tedy i o té jeho, a tudíž musí pochopit, že na to rande nemůže přijít.
Tohle ujišťování ustál asi půl hodiny. Pak to nevydržel a přihlásil se do své firemní pošty. Našel si mail od ředitele a klikl na odpovědět.
Rozhodl se, že to nebude nijak přikrášlovat a rozmazávat. Prostě se další rande konat nebude.
Dobrý den, pane řediteli,
Asi to budete už vědět, ale pro jistotu Vám píšu. Musel jsem odjet na setkání se zákazníkem poslední reklamní kampaně do San Francisca.
Měl bych se vrátit zítra pozdě večer, takže to rande s Vámi určitě nestihnu. Ale děkuji za pozvání.
S pozdravem
Ratliff
Ták, takhle by to snad šlo, pochvaloval si Tommy stručný text. A dokonce z toho nebylo poznat, jestli automaticky odmítá další schůzku, to ať si Lambert domyslí sám. Odsunul notebook stranou a lehl si hned vedle něj. Po chvíli civění do stropu zavřel oči a cítil, jak se konečně uvolňuje. Dnešek byl pořádně nabitý a Tommy měl chvíli dokonce pocit, že musí vypustit duši. Samozřejmě byl trochu nervózní z té zítřejší schůzky, ale ve svém oboru si věřil a byl si jistý, že přesvědčí i jejich zákazníka. Zrovna když to vypadalo, že vytuhne, jeho laptop pípnul, aby mu oznámil, že přišel nový e-mail. Tommy natočil hlavu k monitoru a přivřel oči. Takhle byl text poněkud zkreslený, ale nebyl zas tak dlouhý, aby ho Tommy s trochou úsilí nepřečetl.
Ahoj Tommy,
pošli mi své telefonní číslo. Žádám tě jako ředitel. Nepůjdu do Tvé osobní složky, abych si ho vzal bez Tvého svolení.
Děkuji!
Adam
Blondýn se nakonec musel přece jen posadit, aby si mail přečetl znovu, protože asi viděl špatně. Na co chtěl kruci pořád Lambert jeho telefon? Jestli mu zavolá, tak to stejně nezvedne. Měl problémy na něj nemyslet a ještě aby s ním mluvil? Naposledy ze sebe každé slovo kutal jako horníci uhlí razícím štítem. Na jednu stranu ředitel působil jako slušný člověk, ale na druhou mu vlastně nedával vůbec na výběr. Požádal ho jako jeho zaměstnavatel.
Bručel si cosi o neodbytných majetnických idiotech, když vyťukával do mailu svůj telefon a o odeslání raději moc nepřemýšlel, protože by se k němu asi neodhodlal nikdy. A řediteli trvalo zhruba třicet vteřin, než si jeho číslo uložil a hned na něj zavolal. Tommy se tak lekl, když se jeho mobil roztančil po nočním stolku, že si málem krupnul do kalhot. Dobré čtyři vyzvánění na něj jenom koukal a nehýbal se.
Jako kdyby na druhé straně slyšel: Okamžitě to vezmi, nebo dostaneš výpověď.
A tak se tedy přemohl a hovor přijal.

Lambertův hlas nezněl naštvaně, ani netrpělivě, pozdravil ho poměrně rozverně, téměř kamarádským způsobem a pak v klidu počkal, až Tommy pozdraví jeho.
"Eh, dobrý den," přinutil se Tommy říct. Zdálo se mu, že najednou nemá vůbec žádnou slovní zásobu a tohle jsou jediná dvě slova, která zná.
"O té služební cestě samozřejmě vím. Jen jsem se to dozvěděl až dodatečně. Musím si s Baxem promluvit, tyhle věci by měl probírat se mnou," vysvětlil Tommymu. Blondýn se zhrozil. Jestli se za něj ředitel postaví, i když jen z důvodu dodržení firemních zásad, bude mít v práci peklo.
"Bylo to dost narychlo, šéf mi musel zařídit letenku, hotel…"
"Kdybych to věděl dopředu, letěl bych s tebou," přerušil ho Lambert rázně. Tommy cítil, jak se mu potí ruka a telefon v ní klouže.
"Myslím, že to zvládnu," utrousil popuzeně. Snad nebyl úplně neschopný. Bohužel to Lambert přesně tak pochopil. Nebo ne?
"Tak jsem to nemyslel, Tommy. Věřím, že to zvládneš. Spíš mě láká ta představa, být s tebou daleko od Los Angeles. Jen my dva, sami…" jakoby se zasnil, což se Tommymu tedy ani trochu nelíbilo. A konkrétně představa už vůbec ne. Bude od začátku do konce téhle cesty permanentně ve stresu. Jak by si mohl užít zároveň soukromé chvilky s ředitelem.
"Víte, pane řediteli…"
"Ano, pane Ratliffe?" oplatil mu Lambert pohotově oslovení podle pracovního kodexu. Tommy netušil proč, ale nějak se s tím nedokázal hned popasovat. Znělo to fakt divně. Působilo to tak i na Lamberta, když mu pořád říkal "pane řediteli"? I když už si vyměnili některé tělní tekutiny a jejich těla byla na několik okamžiků spojena v jedno? Vážně doufáš, že si tím Lamberta zprotivíš, když nad tím budeš uvažovat takhle?
"Víš, Adame…" zkusil to Tommy znovu. A kupodivu to ani nebylo moc těžké. V mysli mu to jméno přes pusu nešlo, ale takhle nahlas… vlastně to znělo docela důvěrně a mile.
"Ano, Tommy?" vrátil mu druhý muž se znatelným úsměvem. Tommy prostě cítil, že se Adam na druhé straně usmívá. Horší ovšem bude, až mu řekne, co má doopravdy na srdci. To ten úsměv hned zmizí. Ale představovat si ho pořád může, vzpomínky mu naštěstí zůstanou.
"Není to správné," začal opatrně. Tohle už bylo o poznání těžší. To protože to ve svém nitru tak necítil. Ne celým svým bytím. Odhánět někoho, s kým jste si okamžitě sedli, kdo se vám líbí, způsobuje záchvaty chvilkového štěstí, zamotá vám hlavu a navíc dává jasně najevo, že vás chce znovu vidět a touží po vás, je jako dostat obrovský narozeninový dort a hned ho hodit na zem a začít po něm šlapat. Pořádně se od toho zaděláte a nakonec vám zbydou oči pro pláč.
"Co přesně?" zeptal se Adam klidně. Tommy měl počítat s tím, že bude druhý muž chtít znát důvody. On totiž asi neviděl vůbec nic zvláštního na tom, že nahání svého zaměstnance.
"Ty a já… my… spolu… prostě se to nehodí a říkal jsem to už v pátek…" připomněl mu Tommy jemně. Lambert na druhé straně se tiše zasmál.
"Jo, něco takového jsi říkal. Akorát se od toho okamžiku pár věcí změnilo. Jestli si dobře pamatuju, slůvko ano jsi vyslovil víckrát, než ne," škádlil ho ředitel. A Tommy hned zrudl jako rajče, protože to byla pravda a protože se za to šíleně styděl. Možná Adama neoslovoval v posteli jménem, ale jiná slova opravdu padla a nejvíc to, které dávalo muži zelenou současně s ujištěním, že je Tommy na vrcholu blaha. A popírat to po pěti dnech už nemělo smysl.
"Proč se na to prostě nevykašleš? Máš nějaký jiný důvod pro to, že mě nechceš vidět? Kromě faktu, že jsem ředitel firmy, ve které pracuješ?" zeptal se Adam na rovinu. Tommy vnímal sám sebe, jak kroutí hlavou, než mu došlo, že ho druhý muž samozřejmě nevidí.
"Není to tak, že bych… tě nechtěl vidět, jen…" zarazil se. Netušil, jak pokračovat.
"Tommy, já tyhle věci obvykle s nikým neprobírám. Ale u tebe… já nevím, co se to děje, ale nemůžu to nechat být. Líbilo se ti to aspoň?" vyrukoval na něj Adam s další přímou otázkou, která si zasloužila přímou odpověď. Blondýn nechal své tělo upadnout na postel a prsty si zajel do vlasů. Co mu měl říct? Měl lhát? Zapřít, že v životě nic krásnějšího nezažil? Že si myslí, že kdyby se nekrotil, tak si z něj regulérně sedne na zadek, jak je úžasný, krásný, pozorný a v neposlední řadě neúnavný?
Jenže jestli se to dozví Bax a Nolan… prostě se změnily okolnosti. Jestli to předtím nešlo, teď už tuplem ne. A hlavně o tom nesměl Lambertovi nic povědět.
"Ano," kuňkl nepříliš přesvědčivě.
"Prosím? Neslyšel jsem tě pořádně," vyzval ho Adam opět s ledovou trpělivostí. Tommy se nadechl a zavřel oči.
"Ano, líbilo se mi to. Moc," přiznal odevzdaně. Anabelle by na něj byla pyšná, naproti tomu on se za to nenáviděl. Tímhle si koupil nevratnou jízdenku do záhuby.
Na druhé straně bylo chvíli ticho, zprvu Tommyho napadlo, jestli Lambert nezavěsil, dokud muž nepromluvil znovu.
"Mně taky, Tommy, ale řekl bych, že moje zoufalé činy mluví za vše."
"Ne, nevypadá to zoufale, spíš…"
"Tak jak?" vyzvídal Adam se znatelným úsměvem. Tommy se snažil najít to správné slovo.
"Cílevědomě," řekl nakonec a byl si víc než jistý, že právě tenhle výraz druhého muže musel potěšit.
"Ehm, Tommy?" zeptal se ředitel najednou.
"Jo?" odvětil Tommy trochu s obavami. Jestli se začnou naplno bavit o tom, co mezi nimi je, asi to neustojí.
"Vadilo by ti moc, kdybychom se zase brzy viděli?"
Tommyho ta otázka upřímně rozhodila. Adam totiž spíš jednal, než by se ptal. Nejistý Adam byl zkrátka někdo jiný. Ne že by to bylo úplně nepříjemné.
"A-asi… ne," zabrblal stejně potichu jako před okamžikem. Tentokrát se ale Adam nezeptal, co říkal, jen se do telefonu tiše zasmál a Tommy si ho dokázal představit, jak pomalu přikyvuje.
"Dobře, takže… Jdeš teď někam na večeři? Už jsi jedl?" zajímal se ředitel. Tommy upřel svůj zmatený pohled na strop nad sebou a zavrtěl hlavou.
"Nějak jsem nad tím nepřemýšlel. Asi ani nemám hlad."
"Měl by ses najíst, bude se ti špatně spát," upozornil ho Adam. Tommy si dal imaginární facku, že Lambertovi rovnou nezalhal. No, tak to udělá teď.
"Jo, půjdu se najíst, uvidím, co dole nabízejí. Asi bych se měl tedy rozloučit. Děkuju za zavolání," vysoukal ze sebe Tommy zdvořile. Sice už si zvykl, že Adamovi tyká a myslí a mluví s ním jako s Adamem, ale ať ten chlap nepočítá s tím, že spolu budou hned cukrovat jak hrdličky. Tommy to vlastně ani neuměl, protože pořádný vztah nikdy neměl a tohle ani nebyl vztah, spíš nějaké pomatení smyslů.
"Rád jsem tě slyšel, Tommy," opáčil Adam a po tichém ahoj jako první zavěsil.
Tommy odložil mobil na noční stolek a zamyslel se. Vzápětí mu zakručelo v žaludku. Původně měl v plánu jenom Lamberta odbýt a jít si lehnout, ale v tom, že se mu bude bez jídla špatně spát, měl bohužel pravdu. Takže se nakonec donutil zvednout, vzal si mobil, peněženku a vyrazil na večeři do hotelové restaurace.
Bydlel až ve třetím patře, proto jel dolů výtahem. Spolu s ním do kabiny ještě nastoupil nějaký starší manželský pár. Tommy si hned všiml, že se muž se ženou drží za ruce, bylo to roztomilé. I to, jak se k sobě tiskli boky a pořád si něco šeptali, načež se žena občas zahihňala, nebo muže plácla přes rameno.
Celou cestu se raději držel v popředí, aby pár nepřiváděl do rozpaků a snažil se tvářit, jakože tam ani není. Když výtah zapípal oznámení, že jsou v přízemí, ihned se nahrnul dopředu. Jenže jakmile se dveře plynule rozestoupily, zkoprněl a v první chvíli se nemohl pohnout z místa. Téměř stejnou situaci zažil včera dopoledne na pánských toaletách v jejich firmě, když vyšel z uzavřené kabinky.
Šedomodré oči, jež ho už tehdy pozorovaly s neskrývaným zájmem a očekáváním, nyní působily přímo nedočkavě. Tommy udělal krok vzad a zavrtěl hlavou, muž proti němu však natáhl ruku a za zápěstí s ním škubl směrem k sobě.
"Neutečeš mi," prohlásil tvrdě, jen co si Tommyho přitáhl k tělu a objal ho kolem pasu. Blondýn se zoufale rozhlédl kolem, ale byli v chodbě s výtahy úplně sami. Kam se ztratili ti dva, mu muselo uniknout. Chvíli trvalo, než se jeho dech vrátil do normálu. Nedokázal se ale přestat dívat do vyzývavých Lambertových očí, které na něj též bez ustání hleděly. A pak najednou sklouzly k jeho rtům a Tommy věděl, že bude ztracen.
Adam ho hluboce políbil a zesílil stisk v pase. Byl tak majetnický, až Tommy opět přestal dýchat, nebo to zkrátka nešlo. Nekonal se žádný souboj jazyků, žádné ochutnávání, jen pevné spojení rtů a přesto na něj zapůsobilo silněji, než cokoliv jiného a možná i intimnějšího. Trvalo to snad hodinu, během níž se Tommy roztekl jak ten nanuk, o kterém povídal Anabelle a pak Adam polibek zakončil jemným štípnutím svými rty do Tommyho spodního a na délku sotva dvou palců se odtáhl.
"Chceš se vrátit nahoru?" zeptal se rozpustile. Blondýn na něj zděšeně koukal, neschopný se vyjádřit jako normální člověk. Kdyby se snažil promluvil, vyšly by z něj nejspíš jenom útržky zmatených slov. Zkrátka nemohl pobrat, co tu Adam dělá. Před chvílí s ním mluvil po telefonu a ani ve snu by ho nenapadlo, že je druhý muž tak blízko a svým způsobem řídí každý jeho krok. Protože ho přemluvil k večeři a na základě toho mu začalo kručet v žaludku. Takhle to sice znělo divně, ale psychika dokáže člověka potrápit. A hlavně umí dokonale zmást.
Tommy přikývl, neuměl si představit, že by teď dělali cokoliv jiného. Tak moc Adama chtěl. Znovu se tisknout k jeho nahému tělu, ochutnávat jeho kůži, jeho ústa a pak se s ním vášnivě milovat celou noc.
"Fajn, ale nejdřív si dojdeme na to jídlo. Mám hlad jako vlk," ušklíbl se Adam. Poté Tommyho pustil a odstoupil od něj. Ačkoliv měl Tommy nutkání sevřít mu prsty kolem krku a pořádně stlačit, udržel se. Mlčky se vydali chodbou k recepci, kde byl i vchod do restaurace.
Dostali stůl pro dva na galerii, odkud byl pěkný výhled na celý sál pod nimi. Adam objednal víno a za nějakých deset minut jim přinesli i jídlo. Oba se nakonec rozhodli pro steak s rozmarýnem a zeleninový salát.
"Co tu děláš?" uhodil Tommy na Adama, když se snažil ukrojit své maso. Nebylo tuhé, spíš se mu ještě pořád třásly ruce z adrenalinu, jenž mu Adam přivodil svým nečekaným příjezdem. Nemohl letět jeho letadlem, to by si ho snad všiml.
"Chtěl jsem tě vidět…"
"Viděl bys mě v práci," opáčil Tommy zamračeně. Už mu ani nepřišlo zvláštní, že se s Adamem baví jako se sobě rovným a ne jako s ředitelem.
"Kdy?" přivřel Adam oči. Na to blondýn nedokázal odpovědět. Protože to sám nevěděl.
"Někdy," pokrčil nakonec rameny. Adam se napil vína a zahleděl se na něj spodním pohledem.
"Někdy je dost pozdě," řekl vážně.
Tommy sklopil zrak, nějak se mu najednou nedokázal podívat do očí a jednoduše na to reagovat, že pozdě je lepší, než právě teď. To že je mu s druhým mužem navzdory zásadám dobře nemohl přece brát jako směrodatné. To za něj mluvilo tělo a smysly. Jenže i v takové situaci bylo jednodušší se koncentrovat pouze na svou společnost. Stejně jako v pátek minulý týden.
Nakonec ho tělo a smysly naplno ovládly. Jen se na Adama dívat, pozorovat jeho ústa, jak se pohybují, když mluvil, jeho mimiku, gesta rukou, eleganci prstů, mohl Tommy považovat za balzám na duši. Protože ve skutečnosti se takhle dobře už dlouho necítil. Do toho v restauraci hrála příjemná hudba a jídlo bylo také skvělé, jako víno, které mu pomaličku stoupalo do hlavy. Oproti pátku už ovšem věděl, co ho po večeři čeká. A Adam nic nezastíral, ani se nesnažil mlžit. Každým upřeným pohledem ho svlékal, kochal se vším, co si na něm prohlédl. Uhrančivé oči si pohrávaly se svou obětí, slibovaly vášeň, což Tommyho nemohlo ani náhodou nechat chladným. Musel schovat ruce pod stůl, protože se mu zpotily dlaně a určitě by mu díky tomu vyklouzl příbor z prstů.
"Jak ses sem dostal tak rychle?" zeptal se, aby převedl řeč na Adama. Být takhle sledován, zas až tak příjemné nebylo. Ne, pokud musel sedět tady a chovat se slušně. Tommy si o sobě nemyslel, že by byl bůhví jak sexuálně založený, ale pokud trochu popustil uzdu své fantazii, dokázal si představit, co všechno by mohl s Adamem dělat, kdyby by byl k tomu druhý muž svolný. A samozřejmě za předpokladu, že se nejdřív pořádně otrká a získá nějakou sebedůvěru. Takže sedět v hale plné lidí a jen se na svého ředitele dívat, zatímco on se díval na něj a očima mu říkal, že je čeká další noc, na kterou nezapomene, bylo docela utrpení.
"Soukromé letadlo," řekl Adam pouze. Tommy si skousl spodní ret a ani to nijak nekomentoval. Tohle ho mohlo napadnout automaticky. Adam byl přece ředitel a majitel jejich firmy. Mohl si dovolit mnohem víc, než soukromé letadlo. Jen se Tommy pořád nedokázal srovnat s tím, že by to udělal kvůli němu.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad…"
"Hele, Tommy," Adam se naklonil přes stůl a ztišil hlas. Jeho slova nebral na vědomí. Nebo bral a proto asi zasáhl. "Proč to prostě nenecháš nějak plynout. Chtěl jsem si udělat výlet do San Francisca a dlouho jsem nikde nebyl. Když jsme teď tady… spolu… co kdybys mi řekl něco o sobě?"
"Tohle děláš s každým?" vyhrkl Tommy dotčeně.
"A co?" nechápal Adam.
"Zjišťuješ o něm soukromé informace touhle cestou, i když si je můžeš přečíst ve složce?" vysvětlil stále zamračeně. Adam zvedl jeden koutek a promnul si bradu.
"Máš ten prsten, to se mi líbí," podotkl spokojeně, ignorujíc Tommyho otázku. Blondýnova ruka automaticky vyletěla vzhůru, byl to nepromyšlený úkon, který ho okamžitě donutil zrudnout. Nechal ruku klesnout a zadíval se přes zábradlí na spodní patro restaurace. Asi nemělo smysl se na cokoliv ptát, když si ředitel stále vedl svou.
"Jak jsem slyšel, už jsi poznal moji matku," pokračoval Adam nevzrušeně. "Pravda, byla trochu překvapená…"
"Vážně?" otočil se na něj Tommy s blesky v očích. Adamův úsměv polevil a zároveň poskytl Tommymu náznak, aby pokračoval. "Není na to snad zvyklá? Ještě mi řekni, že si tam občas někoho nepřivedeš, takže o nějakém překvapení nemůže být řeč," dodal blondýn lehce naštvaně. Věděl, kdo v něm probudil žárlivost, byl to Nolan, a proto nechápal, proč to najednou dává Adamovi sežrat.
"Tohle si o mně myslíš? Nebo je to všeobecný mýtus o ředitelích?" zabručel Adam. Tommy ihned poznal, že tentokrát opravdu přestřelil a svých slov zalitoval už v momentu, kdy mu lezla z pusy, akorát netušil, jak se za to omluvit.
"Já… asi ne, omlouvám se," řekl nejistě a raději to sucho v puse, které se mu vytvořilo nervozitou svlažil vínem. Neušlo mu, že se Adamův výraz vrátil k bezstarostnému, co měl před jeho netaktní poznámkou. Ať už ho Nolan štval, nebo ne, na něco takového prostě neměl právo, když se s ředitelem sotva znali. A hlavně si nic neslíbili. Adam se možná choval jako muž, který ví, co chce, jenže to nemuselo vůbec nic znamenat. Tedy pro Tommyho. Kdyby si do svého domu přivedl naráz třeba deset chlapů, nic mu do toho nebylo. Vždyť ten nevstřícný článek celé jejich situace byl právě on. Adam si o něm mohl klidně myslet to samé. Že se s ním akorát vyspal a teď hledá nějakou další oběť.
Když si Tommy představil, že by to tak bylo, nelíbilo se mu to. Nechtěl, aby o něm měl Adam takové mínění.
"Budeš ještě jíst? Jen se v tom vrtáš," ušklíbl se Lambert. Tommy se podíval na svou ruku, v níž sice držel vidličku, ale nedbalými pohyby se po talíři spíš jen přesouvala sem a tam, než by dělala to, k čemu byla určená. Tommy ji odložil na kraj talíře a přidal k ní i nůž, aby bylo poznat, že jeho jídlo už není rozjedené. V mžiku byl u stolu číšník, talíř mu vzal, uklonil se a odešel.
"Co budeme dělat teď?" zeptal se Adam tajemně. Zas ten spodní pohled, Tommy si to musel přiznat, kroutily se mu z něj palce a ten zvláštní příjemný pocit na šíji k tomu asi též patřil.
"Netuším," řekl neurčitě a pokrčil rameny.
Adamovi stačily dvě minuty na to, aby zaplatil, společně s Tommym opustil restauraci a jako dokonalý gentleman, který má vše pod kontrolou, prošel recepcí s druhým mužem po boku a s hrdě zvednutou bradou. Dvě minuty, než se z něj stalo dravé zvíře!
V první chvíli se Tommy vyděsil, že to ani nestihnou do pokoje. Výtah měli jen pro sebe, takže jakmile se za nimi zavřely dveře, ředitel se na něj vrhl, přimáčkl ho k jedné stěně a zmocnil se jeho úst. Než dojeli do třetího patra, měl Tommy na košili rozepnutých pět knoflíčků, takže mu vykukoval skoro celý trup včetně pupíku a citelně vnímal horko ve slabinách, kde ho druhý muž během výstupu intenzivně třel.
Tommy netušil, proč to tak je? Proč se na sebe takhle vrhli, proč se mezi nimi od samého začátku vznáší tak silné erotické napětí. S nikým jiným tohle ještě nezažil a při jeho reálném pohledu na svět a život se s tím jen horko těžko smiřoval. Tohle se přece dělo jen ve filmech, kde bylo vždycky všechno přitažené za vlasy.
Cestu k pokoji asi prospal, či co, protože to se nic nedělo, to ho jen Adam vedl za sebou, nebo spíš vláčel, ovšem za zavřenými dveřmi se strhla ještě zběsilejší jízda než ve výtahu. Každý kousek oblečení, který z něj Adam strhal, letěl skoro přes půl pokoje. A ani Tommy nezůstával pozadu. Do toho se stihli ještě zuřivě líbat a hladit. K posteli se nakonec ani nedostali, protože se do všude poházených kalhot a košil zamotali chodidly a upadli. Stejně jako poprvé se u toho smáli jak dva blázni, dokud vzrušení nepřebilo vtipnou situaci svou naléhavostí a vážností.
I když se Tommy snažil o iniciativu, Adam ho moc věcí dělat nenechal. Jako kdyby měl deset rukou a dokázal ho jimi hladit všude po těle. Tak intenzivně jeho blízkost cítil. Druhý muž se pak přemístil hlavou k jeho klínu a nemilosrdně ho svými šikovnými a hbitými rty přivedl k orgasmu.
Jen co se Tommy trochu vydýchal, Adam ho zvedl do kleku a donutil ho, otočit se čelem k boku postele. Nasliněnými prsty vnikl do jeho zadku a hned napoprvé narazil na citlivý bod, takže Tommy byl doslova během několika vteřin opět vzrušený. Kdy se mu něco takového podařilo naposledy? Ne, nevzpomínal si, protože se to určitě ještě nestalo.
Adam ho líbal na ramenou a na šíji, nořil do něj své prsty čím dál hlouběji, že měl Tommy pocit, aby se neudělal znovu jen z jeho doteků. Když už to nešlo vydržet, zamlel sebou a přetočil se pod Adamovými pažemi zády k posteli. Rychle se ohnal po jeho rtech a ovinul mu ruce kolem krku.
"Udělej mi to," zašeptal udýchaně. Kdyby promluvil moc nahlas, hlasivky by ho jistě zradily. Chtěl do postele, chtěl se schovat s tímhle krásným mužem pod peřinu a tam pokračovat, dokud jim budou stačit síly. Adam se pousmál a přikývl. Chytil Tommyho za pas a jako pírko ho vysadil na matraci, kde ho zalehl celou svou vahou. Blondýn zanořil ruku mezi ně a pevně chytil jeho mužství. Na velmi procítěné Adamovo zasténání nemusel čekat dlouho. Pamatoval si ho už z první noci a najednou si uvědomil, že po podobných projevech ředitelova vzrušení toužil podvědomě celou tu dobu. Když stiskl ještě víc, muž se na něj podíval téměř vyčítavě. Jeho další slova však s Tommyho konáním neměla nic společného a blondýna dokonale šokovala.
"Tommy, prosím… buď můj kluk."
Tommy na to nedokázal nic říct. Svým způsobem mu Adam to samé, jen v různých obměnách řekl už několikrát, jenže nikdy to nevyznělo tak naléhavě a vážně. Nemohl to vidět až tak pozitivně, copak mu pořád nedocházelo, že by tvořili výrazně nesourodý pár, který by lidé nejspíš ani nepřijali? Určitě ne ti, co dělali ve stejné firmě. Vášeň mezi nimi byla od samého začátku na dvěstě pocentní úrovni, o tom nebylo pochyb, ale vztah prostě nepřipadal v úvahu.
Místo slovní reakce se rozhodl pro ústní. Přitáhl si Adama zpátky a začal ho líbat a znovu hladit v klíně. Jestli to, co Adam řekl, myslel doopravdy vážně, pak to musí probrat jindy. Až bude zase plně při smyslech a jeho mozek na racionální úrovni.
Nejprve mu zatlačil do ramene a pak ho převalil na záda a rychle se na něj vysoukal.
"Počítal jsi s tím dneska?" zeptal se s přivřenýma očima. Druhý muž ho bedlivě pozoroval.
"Moje sako," řekl po několika vteřinách napjatého ticha. Tommy se rozhlédl po rozházeném oblečení. Naštěstí Adamovo sako leželo v dosažitelné vzdálenosti. Když ve vnitřní kapse našel, co hledal, odhodil ten drahý kus látky zpátky na zem. V rekordním čase - a to si nemyslel, že by byl bůhví jak zkušený - navlékl Adamovi kondom a potřel ho bohatou vrstou gelu.
"Nic mi na to neřekneš?" zeptal se ředitel v momentu, kdy si jeho úd Tommy naváděl do těla. Blondýn se zarazil a kousl do koutku rtu.
"Mám zlé sestry a despotickou macechu. Jestli si tě přivedu domů jako svého kluka, tak mě nejspíš pošlou ke dvanácti měsíčkům, nebo mi dají sníst otrávené jablko," ušklíbl se Tommy. Hned na to dokončil svůj plánovaný úkon a pokud chtěl Adam něco namítnout, už k tomu nedostal příležitost, protože se na něm Tommy začal ihned pohybovat. A ani trochu se nekrotil.
Musel se dlaněmi zapřít o Adamova stehna, jen tak dosáhl toho, aby v něm byl druhý muž skutečně hluboko. Adam mu stiskl boky a Tommy cítil, jak se ho snaží krotit. Jednou se pokusil jeho ruce odehnat, ale zbytečně, tak to vzdal. I tak Adam jeho tempo vydržel sotva pár minut. Pak ho ze sebe schodil a prohodil jejich pozice. Při novém kontaktu blondýnovi uniklo zasténání hodno porno hvězdy, to protože Adam opětovně zasáhl styčný bod jeho vzrušení. Chvíli zůstali nehnutě ležet, Tommyho dlaně připlácnuté na Adamově zadku, oba hledajíc ztracený dech.
"Nevykroutíš se z toho," zavrčel Adam a přirazil. Tommy zaklonil hlavu, kousajíc se do rtu, aby potlačil další zasténání. Chvilkový nájezd silnějších emocí a strachu, že se brzy udělá, se pokusil ustát tím, že stiskl půlky k sobě, takže v sobě Adama v podstatě uzavřel. Věděl, že ho to musí bolet, ale druhý muž se jen nepatrně lekl. Díval se na něj dolů, v očích stále ten zoufalý výraz prosby, kterou předtím vyslovil. A tak mu dal Tommy odpověď. Pochopil, že bude stačit přikývnutí, proto pohnul hlavou v souhlasném gestu a na Adamově tváři se vzápětí rozlil spokojený úsměv. Ve stejnou chvíli Tommy povolil sevření a ředitel se zase začal hýbat proti jeho tělu. Co se od té doby dělo, blondýn tak nějak prožil s hlavou v oblacích. Tušil jen, že to netrvalo dlouho, přestože se jednalo o jeho druhý orgasmus během čtvrt hodiny. Před upadnutím do postorgasmického komatu si vybavil pouze to, že by si měl na svém facebooku změnit status z nezadaný na: ve vztahu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. srpna 2018 v 22:05 | Reagovat

Krásná kapitolka. :-)  :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama