Muž se zlatou maskou 8. 2/2

20. srpna 2018 v 17:15 | Extasy |  Muž se zlatou maskou
Pokračování...


Co by dělal, kdyby musel ze společnosti odejít? Ještě dopoledne si říkal, že by se houby stalo, kdyby před Nolanem a Baxem utekl do jiné společnosti, jenže v tu chvíli nemyslel na nic jiného. Anabelle i Jeremy by mu chyběli. Už by se neviděli tolik jako teď a postupně by to vyšumělo, tím si byl jistý, protože to takhle prostě v životě chodí.
"Myslím, že na tom, co se líbí mně, v tomhle případě moc nezáleží," řekl, tak jak to cítil. Kamarádka vyjádřila svůj nesouhlas zavrtěním hlavy a mlasknutím.
"Což úplně popírá fakt, že máš na prstě od ředitele prsten," neodpustila si sarkastickou poznámku. Tommy zakoulel očima a zamračeně se na svou ruku podíval.
"Víš jak, měl by ti vrátit tvůj prstýnek a možná to ze začátku mohlo vypadat, že jenom zapomněl, jenže tímhle se všechno mění, nemyslíš?"
"Nemění se vůbec nic, Bell. Naopak, všechno musí zůstat při starém. Nic se nestalo. Nechci ten zatracený prsten!" Tommy si ho hrubě stáhl z prstu a napřáhl ruku, že ho zahodí. Na poslední chvíli si to ale rozmyslel. Udělá to jinak, vrátí ho řediteli v obálce, kterou nechá na recepci, nebo mu ho prostě pošle poštou. Nedalo mu to, aby se na něj znovu nepodíval, Anabelle diplomaticky mlčela.
"Je hodně podobný tomu mému," řekl si Tommy spíš pro sebe, když si kroužek prohlížel. Ne náhodou ho při tom napadlo něco o snubních prstenech. Ale ty bývaly většinou zlaté, což ho částečně uklidnilo. Proč to Lambert takhle zkomplikoval? Proč to prostě nenechal být?
"Řekl ti k tomu něco?" zeptala se Anabelle opatrně a o něco tišším hlasem. Nechtěla Tommyho polekat, protože byl evidentně zabraný do svých děsivých myšlenek.
Když jí kamarád řekl, co se stalo, musela se hodně držet, aby nezačala lítat po celém Tommyho obýváku a řvát radostí. A samozřejmě i trochu šokem, protože něco takového by ji nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech. Tommy byl spíš samotářský typ, opatrný, ale rozhodně hodný. Někdy až příliš. Zasloužil si své štěstí a pokud jím má být sám ředitel, tak to tak prostě bude, pomyslela si Anabelle. Přála mu jen to nejlepší. Dřel se, aby za ním byly vidět perfektní výsledky. Nechal po sobě šlapat Nolanem a Baxem. Tohle muselo být nějaké znamení, když ho sám velký Lambert sbalil.
Kruci, ten chlap byl vážně úžasný, podle fotek každopádně a jestli mu nevadilo, že je Tommy "pouhý" zaměstnanec, tak to také muselo něco znamenat. Minimálně se nad nikoho nepovyšoval. Na druhou stranu měl moc a prostředky, kterými by mohl Tommyho rozmazlovat.
Anabelle Tommyho zbožňovala, i když se s ní často přel o svých názorech, a přestože neustále odmítal její návrhy na rozptýlení. Hodněkrát se ho snažila někam vytáhnout, ale podařilo se jí to málokdy. Na druhou stranu byl TOmmy skvělý společník a věděla, že mu může plně důvěřovat. A jako jediný jistě věděl o jejích citech k Jeremymu. Ovšem nepletl se do nich. I proto se nechtěla moc zajímat, nebo to rozmazávat, protože Tommy to nedělal ani jí a jistě by mu to bylo nepříjemné. Její otázka visela ve vzduchu dalších pár vteřin. V případě ostražitého kamaráda musela být opravdu trpělivá.
"Pozval mě na další rande," opáčil Tommy po pravdě. Asi tomu ještě sám nemohl uvěřit, napadlo Anabelle. I jí se postupné odkrývání ředitelovy náklonnosti k Tommymu dařilo vstřebávat pozvolna. Samozřejmě mu to přála, ale také musela být opatrná a ve střehu. Neznala toho muže, jen věděla jak vypadá, ale nikdo mu do hlavy neviděl, aby dokázal vyčíst jeho skutečné úmysly.
Zatím to vypadalo dobře. Tommy se mu nejspíš hodně líbil a tak ho pozval na večeři a… tam se mu zalíbil ještě víc a nechtěl, aby jejich společný čas skončil. Pokud by se to ubíralo tímhle směrem, prstýnek věnovaný na oplátku mohl znamenat mimo jiné i majetnictví. Což ale u lidí takto vysoko postavených asi nebylo nic neobvyklého.
Ředitelé, šéfové, milionáři… tihle lidé bývají majetničtí, ambiciózní a vždy si jdou za svým.
Anabelle se naklonila trochu dopředu, aby ji Tommy plně vnímal.
"Doufám, že jsi ho neodmítl," řekla, tušíc, že se dozví, co slyšet nechtěla. Tommy zavrtěl hlavou.
"To nejde, Bell. Netuším, o co mu jde, ale já tuhle hrát nemůžu."
"Ty netušíš, o co mu jde? Není to snad do očí bijící? Líbíš se mu a to dokonce moc. Po jediné noci ti dá prsten, chce tě znovu vidět. Vím, že lidé v jeho postavení mají všelijaké vrtochy, ale nenapadlo tě, že by si muž jako on dopředu spíš promyslel, jak bude trávit svůj volný čas. A s kým?" pokoušela se mu Anabelle otevřít oči. Tommy se postavil a založil si ruce na prsou.
"I kdyby to tak bylo, prostě to nejde. On není muž pro mě a já nejsem muž pro něj."
Tím blondýn celou jejich debatu uzavřel.
Od té chvíle už o Lambertovi nepadlo jediné slovo. Anabelle se několikrát sice pokusila téma znovu nakousnout, ale Tommy ji pokaždé utnul. Během barvení dokonce celých deset minut mlčeli. I když kamarádka věděla, že by do toho neměla šťourat, Tommyho postoj se jí nelíbil ani za mák. Kluk jako on by si neměl dobrovolně šlapat po štěstí, bylo jí z toho smutno, že se k tomu postavil takhle.
Ve chvíli, kdy mu balila už mokrou odbarvenou hlavu do ručníku, to zkusila znovu.
"Chtěla bych jenom vědět, proč se k tomu obracíš zády. Z čeho máš strach?" zeptala se. Tommyho ruce ustaly ve vytírání vody z vlasů a jeho oči vrhly na kamarádku spodní, lehce vyčítavým pohled, který jakoby jasně říkal - už zase?
"Nemám z ničeho strach!" odmítl její tvrzení.
"Ale nepovídej. Krásnej chlap je z tebe hotovej, hned si tě přivlastní, ty na něj myslíš, kudy chodíš…"
"Těžko na něj nemyslet, když jsem s ním měl sex poprvé asi po třech letech," utrousil Tommy naštvaně. Anabelle se ušklíbla.
"Což taky není na škodu. Sex je důležitý, a pokud jste si sedli, je to výhra," uvažovala kamarádka. Tommy si opět neodpustil protočení očí. Dokončil sušení vlasů a ručník odnesl rovnou do koše na špinavé prádlo. Při té příležitosti se v koupelně podíval do zrcadla, jak jeho vlasy vypadají. Anabelle v tomhle ohledu věděla, co dělá, jeho nová blond byla fantastická. A zazáří ještě víc, až vlasy uschnou.
Jeho image mu zakázala dát najevo celou mírou nadšení, jenže v tomhle případě se prostě neudržel.
"Je to perfektní, Bell. Díky moc!" poděkoval jí, když se vrátil. Nakonec přidal ještě krátké objetí, aby kamarádku utvrdil, že to myslí vážně.
"Co dokážou vlasy, hm?" pochválila se Anabelle nepřímo. Pak mu ještě mokré pramínky pročísla prsty. "Jestli ses mu líbil předtím, teď už tě tuplem nenechá na pokoji," neodpustila si. A vypadlo to z ní úplně automaticky. Protože ona to prostě tak dramaticky jako Tommy neviděla.
Blondýn to nekomentoval, jen se zatvářil nesouhlasně s našpulenými rty a šel se posadit k počítači, že se konečně pustí do rozdělaného projektu, jak si naplánoval už dopoledne. Anabelle se posadila vedle něj a mlčky čekala, až Tommy projekt otevře. Okamžitě si všimla opraveného rohu.
"Jo, takhle už to vypadá o dost líp. Co na tom chceš ještě dělat? Mně se to takhle moc líbí, tak pozor, abys to nepřekombinoval," radila mu. Tommy přikývl, v tomhle se s ní hádat nechtěl. Přidal jen pár doplňků, které ale nebyly moc výrazné, spíš jen dotvořily celkový dojem. Pak zkušebně pustil celou prezentaci.

"V některých místech by měly být komentáře, současně s hudbou," vysvětlil kamarádce.
"Jo, něco takového to bude chtít. Už máš hlas?" zajímala se.
"Co ty?" otočil se na ni s prosebnými jiskřičkami v očích. Bell se zhrozila.
"Jakože já? Ale já přece nemám hezký hlas, co by se hodil do reklamy," bránila se.
"Fakt? A to ti řekl kdo?" přel se s ní Tommy. Kamarádka stále kroutila hlavou. A opravdu to vypadalo, že ji nepřesvědčí, když najednou přestala a ve tváři se objevil výraz uvědomění a snad i vítězství.
"Udělám to pro tebe, pokud si myslíš, že na to mám," začala odhodlaně. Tommymu se to nezdálo, ale nikoho jiného tak narychlo nesežene, a navíc si o Bellině hlasu opravdu myslel, že by se pro to hodil.
"Snad bych tě o to nepožádal, kdybych si to nemyslel."
"Takže bys neměl být skeptický k mému přesvědčování, že bys měl dát řediteli šanci…" vyrazila do protiútoku. Snad to Tommy už očekával.
"Bell!" utnul ji rázně a natočil se na ni celým tělem. "Když to pro mě uděláš, co za to chceš?" přešel rovnou k vyjednávání. Mělo mu být jasné, že to zadarmo nebude. Ne s tím, co teď Anabelle věděla. Kamarádka se potutelně usmála, dostala ho tam, kam chtěla.
"Dobře, udělám to pro tebe, namluvím to… když půjdeš s tím úžasným, nádherným chlapem znovu na rande," stanovila si podmínky, aniž by při tom jedinkrát projevila nějakou nervozitu. Kdyby Tommy s někým takhle smlouval, byl by napnutý jak kšandy.
"A to si říkáš moje kámoška?" zavrčel dotčeně. Kdyby byl býval o Anabelle tohle věděl, možná by se s ní ani nezačal kamarádit. Ne, to si jenom namlouval. Ve skutečnosti ho její zájem těšil, ale to samozřejmě nikdy nepřizná, protože tím byl musel přiznat i to, že na ředitele opravdu myslí a není mu lhostejný, jak se snažil před Bell tvářit.
"Ano, záleží mi na tom, abys byl šťastný. Ustavičně tě dusí Nolan a Bax, nemáš vztah, sex, nejsi zamilovaný, tohle se zkrátka musí změnit," trvala si Bell na svém. Tommy sklonil hlavu, aby si její slova znovu promyslel. Pravdou bylo, že už k sobě hodně dlouho nebyl upřímný, jenže dokud do jeho života nevstoupil Lambert, šlo si toho nevšímat. Teď nemohl takhle uvažovat, protože čím víc se bránil skutečným pocitům, tím víc na něj útočily, aby se jim bránit přestal. Zvedl ke kamarádce tvář, naposledy ji proklál vyčítavým pohledem, než rezignovaně přikývl.
"Dobře. Nemám na něj kontakt a přes firemní mail mu psát nebudu, ale pokud se znovu ozve a pozve mě, tak ho neodmítnu. To slibuju," odpřisáhl se zvednutou rukou jako nějaký skaut. Anabelle se zatvářila spokojeně.
"To je fér. Vím, že se znovu ozve!" odvětila sebejistě.
Za večer stihli nahrát všechny dialogy, které měly reklamu doprovázet. Když Anabelle odešla, Tommy si s jejím hlasem ještě trochu pohrál v Audacity a nakonec ho smíchal s hudebním podkladem, jenž si pro svůj projekt vybral na stránkách s volně dostupnými hudebními nahrávkami. Podobné stránky používal i při tvorbě zkušebních projektů. Tam hledal pro změnu fotky.
Stejné stránky použil i při výrobě náhradních projektů, které se chystal předložil Baxovi a Nolanovi. Na nich pracoval, než šel spát. Byl si jistý, že tím nažene minimálně jeden den, než se to šéfovi rozleží v hlavě a bude chtít něco víc propracovanějšího.
Tommy neměl představu, jak tohle celé bude probíhat a už vůbec ne, jakou to bude mít dohru. Anabelle měla sice skvělý nápad, předložit reklamu rovnou řediteli, ale co když pohoří? A co udělají ti dva, když je obejde? Měl pocit, že se mu nad hlavou vznáší obrovský balón, naplněný nějakou hodně nepříjemnou tekutinou, který spadne, jakmile tenhle kolotoč definitivně roztočí. A pak nebude cesta zpátky a na samotném konci si možná bude hledat novou práci, protože ti dva to tak prostě nenechají.
Dlouho z toho nemohl usnout, takže ráno byl přešlý a nevrlý. I Anabelle si všimla jeho kruhů pod očima, ale nekomentovala to.
Tommy automaticky nastartoval počítač a naráz vypil půlku kelímku s kávou. Uvažoval, kolik jich dnes bude potřebovat, aby se vůbec probral.
Když se obrazovka rozzářila a plocha ustálila, Tommy klikl na poštu, což byl další automatický krok, jenž dělal každé ráno, pomalu už z paměti.
Očima zběžně přejel doručené zprávy a při pohledu na to jedno jméno mu vyskočilo srdce až do krku. Dostal e-mail od Lamberta.
Chvíli na monitor jen nevěřícně zíral. Jestli měla Anabelle pravdu…
Rozhoupával se asi týden a jeden den k tomu, než roztřesenou rukou donutil myš, aby se přesunula ke jménu v seznamu. Pomalu se ani prstem netrefil na tlačítko, jak se mu třásl. Zpráva byla stručná, ale výstižná a o úmyslech odesílatele nebylo nejmenších pochyb.
Ahoj Tommy,
Možná jsem tě včera svou náhlou přítomností vyděsil, za což se omlouvám. I tak moje otázka platí a bude, dokud mi nedáš šanci.
Půjdeš se mnou na večeři? Zítra v osm by to bylo fajn.
Adam
Teď si Tommy dlaň na hruď položit mohl a také to udělal, protože měl pocit, že mu tlukot srdce protrhne hrudní koš i kůži. Co se to do prdele dělo? Proč on? Proč musel řešit něco takového zrovna teď? Jistě, toužil po vztahu, po muži, se kterým se bude cítit celý a v bezpečí, ale tenhle muž měl být někdo jiný. Z jiné společenské vrstvy. A už vůbec ne z firmy, kde pracoval i on.
Tommy si vzal čas na vydýchání. Musel poštu vypnout, protože kdyby na to pořád koukal, tak se neuklidní nikdy. Samozřejmě netrvalo dlouho, aby se jeho myšlenky rozjely představou o dalším setkání s ředitelem. Nemohl na to rande jít, prostě ne. Ale co když si to pak bude vyčítat? Co když je Lambert přece jen onen muž, který by měl patřit do jeho života?
Ale co okolnosti? Co lidi ve společnosti… Nolan, Bax…
Tommy začínal být ze všech těch otázek unavený. Od sobotního rána nedělal nic jiného, než že se pořád ptal sám sebe na tohle všechno. Bylo mu z toho nanic. Jestli něco neudělá, určitě se to nezlepší. Zvlášť když ho ředitel bude pořád na to rande zvát. Protože mu to v podstatě v mailu slíbil. Dokud mu nedá šanci!
Dopil zbytek kafe a rozklikl si projekty, co chtěl předložit šéfovi. Asi to bylo znamení, protože mu o půl vteřiny později zazvonil na stole telefon. Bax mu volal, aby se okamžitě dostavil do jeho kanceláře i s návrhy.
Tommy se postavil a vyhledal očima Anabelle, která okamžitě pochopila, co se děje. Mohutně zagestikulovala "hodně štěstí" a pak tedy vyrazil. Samozřejmě byl v šéfově kanceláři už i Nolan. O to víc se tam Tommymu nechtělo. Teď když věděl, na koho si kolega myslí a že ten samý muž si nejspíš myslí na něj, se na Petera nedokázal ani podívat.
Bax si návrhy chvíli prohlížel, kýval hlavou, ale nic neřekl, že by se mu líbily. Tommy stál před jeho stolem a připadal si jako na pranýři. Od začátku měl neblahou předtuchu, že tímhle způsobem to nepůjde. Nohy i ruce ho svrběly, protože se chtěl ihned rozběhnout pro skutečný návrh, jen aby měl od těch dvou klid a pokoj.
"Není to špatné, ale umíš to líp. To víš, že ano, Tommy?" zvedl k němu šéf od počítače pouze oči. Bez milosti blondýnovi na čele vyrašil studený pot. Tentam byl včerejší statečný Tommy, co dokázal čelit bezpráví a nespravedlnosti.
"Jistě, šéfe," přikývl svorně a sklonil jakoby studem hlavu. Byla to hra kdo z koho. Kdo dřív ustoupí. A Tommy už dopředu věděl, že ani náhodou nevyhraje.

Bax zaklapl laptop a postavil se. Teď už šlo do tuhého, protože šéf používal svůj autoritativní postoj - ruce na bocích jen ve výjimečných případech.
"Něco bych tu pro tebe měl, Tommy. Je to urgentní, takže se o tom spolu nebudeme dohadovat…"
"Pane?" zhrozil se blondýn a tentokrát se podíval i na Nolana, který se až podezřele moc usmíval. O co tu šlo?
"Chci, aby ses setkal s naším zákazníkem. Podklady od něj sice máme, ale narychlo si ještě něco vymyslel a rád by to s někým, kdo na té zakázce pracuje, probral osobně," vysvětlil Bax stručně. Blondýn otevřel pusu. I když netušil, co by na to řekl. Tenhle postup snad ještě nikdy nepraktikovali. A pak si začal v hlavě převracet všechny informace o jejich novém zákazníkovi. Hlavně kde se nachází jeho firma. To snad…!
"Pojedeš ještě dnes, už jsem ti zařídil letenku a zítra ve dvě odpoledne se s ním setkáš. Ve čtvrtek bys mohl být zpátky a společně s Peterem to dokončit, aby to bylo v pátek hotové. Na personálním ti ještě vyřizují ubytování a diety, tak se tam předtím, než odejdeš, zastav."
Zatímco Tommy poslouchal instrukce, zdálo se mu, že vzduch kolem něj houstne a není možné se ho pořádně nadechnout, váznul mu v krku. Samozřejmě mu nevadilo, jet na služební cestu, ale sídlo jejich zákazníka bylo… v San Franciscu, což bylo nějakých třista padesát mil. Letadlo sice jeho cestu uspíší, jenže s odbavením, transfery a dalšími blbostmi okolo to vyje pomalu stejně jako kdyby jel autem, nebo vlakem. Minimálně pět hodin bude na cestě tam a dalších pět na cestě zpátky. To je spoustu času, který by mohl strávit mnohem užitečnějším způsobem. Už se viděl, jak při každé volné chvilce vytahuje notebook a snaží se nějak pokročit. Jestli se vrátí ve čtvrtek ráno, už mu zbydou jen dva dny, aby projekt dokončil. A pokud si zákazník vymyslel něco, co se do současného návrhu nebude hodit, tak…
Tommy měl na krajíčku. Celá jeho víkendová práce byla nejspíš v háji. A pokud by měl při tom všem myslet i na sebe, stejně v háji bylo i jeho rande s Lambertem, zítra večer. Nebude moct přijít, i když sám sebe pořád uklidňoval, že stejně jít nechce. Což samozřejmě nebyla pravda.
Měl na jazyku otázku, proč nejede Nolan, ale raději ji spolknul. Jistě by se nesetkala s pochopením a další egoistické výlevy toho budižkničemu nepotřeboval. A ani na ně neměl náladu.
"Takže to co jsem udělal, bylo na nic?" chtěl se jen ujistit. Bax pokrčil rameny.
"Třeba ne, uvidíme, co zákazník bude chtít. Rád bych, abys mě informoval hned, jak to zjistíš," požádal ho Bax. Nic o tom, že by na návrhu začal Nolan hned pracovat, jakmile bude o zvláštním požadavku vědět. Opět to celé zůstane na Tommym a ten se z toho zblázní, protože to prostě do pátku nestihne. A ředitele nakonec taky neuvidí, jelikož se nedostane ani na večírek. Ne, Tommymu se nechtělo brečet, chtělo se mu zařvat na celou šéfovu kancelář a pak i na celé jejich oddělení, ať jdou oba do prdele!
Bohužel za to, že měl zákazník manýry, nemohli ani oni. Bylo to jasné, osud stál proti němu. A štěstí taky.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. srpna 2018 v 21:46 | Reagovat

To je určitě práce toho zmetka. O_O  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama