Muž se zlatou maskou 8. 1/2

20. srpna 2018 v 17:14 | Extasy |  Muž se zlatou maskou




Tommy měl problém nedívat se na svou ruku. Když se mu Anabelle prohrabovala vlasy a hodnotila odrosty, pořád civěl na docela obyčejný stříbrný kroužek na prsteníčku na své pravé ruce. Záměrně si ho dal tam, protože kdyby ho měl na levé, snadno by si ho kdekdo spletl s ženáčem. A on ženatý nebyl. Dokonce ani neměl přítele, jen se nějakým nedopatřením a díky okolnostem asi mezi nebem a zemí dostal do postele jejich ředitele a teď měl na prstě prstýnek, který mu muž dal dnes dopoledne na toaletách. A tvářil se při tom, jako kdyby se chystal prohlásit svatební slib.

Tommy ucítil, že se Anabelle zarazila. Celou dobu si pořád brblala něco pro sebe, co se týkalo jeho vlasů, ale teď, jakoby ztuhla. Pomalu zvedl obličej a podíval se na ni vzhůru. Pozorovala jeho ruku.
"To je ten prstýnek z Francisca? Nebyl ti velký?" otázala se. Tommy nechal ruku klesnout do klína a přikryl ji druhou. Nebyl tohle ten nejlepší čas na to, říct kamarádce, jak se věci mají? Přece se už v práci odhodlával, že by to udělal. A po pravdě, po tom, co se stalo na toaletách, začal cítit, že bude asi brzy potřebovat radu. To protože to Lambert tak příšerně zkomplikoval a Tommy na něj byl za to naštvaný.
Možná lepší příležitost mít nebude. A Bell je jeho nejlepší kamarádka, taková, jakou by měl mít každý gay. Holka, co rozumí vašim problémům s klukama, co má romantického ducha, spřízněná duše, se kterou si můžete povídat o všem, včetně ideálního vzoru povlečení do ložnice. Prostě kámoška, které se můžete se vším svěřit a ona to pochopí přesně tak, jak to má pochopit. Akorát že tohle byla trochu jiná situace. Neměl v úmyslu jí povídat o obyčejném klukovi, ale rovnou o řediteli. A v tu chvíli celý problém naroste do takových rozměrů, jak velkou má Lambert moc. O tom Tommy nepochyboval. Pokud se Anabelle svěří, už nebude cesty zpátky.
Ale kruci, no a co? Už to v sobě dál dusit nemohl!

"Ne, to je jiný. Dostal jsem ho," začal to ze sebe pomalu ždímat. Asi by pomohlo, vysypat to ze sebe všechno na jeden nádech, ale práce dechu se Tommu nedostávalo. Zase mu začalo rychleji bít srdce a udržet pohled do Belliných očí se zdálo nemožné.
Kamarádka se po jeho výroku narovnala a chvíli se rozhlížela po pokoji, jako kdyby něco hledala. Pak si došla pro hřeben, který zbystřila na konferenčním stolku a došla si pro něj. Tommy ji celou dobu samozřejmě pozoroval.
"Hm, a řekneš mi od koho je?" Když se Anabelle vrátila, jakoby nic mu začala česat vlasy. Svou otázku pronesla nenuceně. Vážně Tommy, nemusíš mě zahrnovat detaily, já to vlastně vědět nepotřebuju… asi tak to na Tommyho působilo.
"Je to trochu složitý," připustil blondýn. Kamarádka zakývala hlavou, ale v česání neustala. Tommy vydržel mlčet další minutu, svým způsobem se předháněli, kdo vydrží déle. A jeho vlasy zatím začaly elektrizovat, jak je Bell neustále pročesávala. Zvedl ruku a zastavil tu její. Konečně se na ni podíval zpříma. Bell dala ruku podél těla a nakonec si k němu přitáhla židli, aby nemusel koukat vzhůru.
"Netlačím na tebe," ujistila ho. Tommy se kousl do koutku rtu. Už to začalo, už nemohl couvnout. Začal usilovně přemýšlet, jak nejlépe by měl začít a pak si vzpomněl na jejich ranní rozhovor.
"Jak jsi říkala, že přijdu o to, vidět ředitele live, když nepůjdu na večírek, tak… já už ho vlastně viděl," odhodlal se. Bell přehodila jednu nohu přes druhou a předloktí si položila na stehno.
"Vážně? A kde?" zeptala se zcela nevinně. Ne, nemohla mít nejmenší tušení, že se něco děje. Tommy nikdy nebyl výřečný typ. Nezamlčoval před ní věci ze svého života, ale ono kolikrát ani nebylo o čem mluvit. Také neměl pocit, že by se od soboty choval jinak, určitě si ničeho nevšimla.

"Já… jak jsem tu byl v pátek do večera, tak… jsem ho potkal," Tommy si navlhčil rty a dodal. "Nejdřív na chodbě u automatu a pak… venku." Pozorně sledoval její obličej, jestli se nějak změní výraz, který by svědčil o negativních pocitech, ale kamarádka působila pořád v pohodě. Dobře, trochu obav v jejích očích vyčetl, ale to přičítal tomu, že to z něj lezlo jak z chlupaté deky, tedy natahoval to a jistě díky tomu byla Anabelle napnutá. No, on by byl asi taky.
"Super a co na něj tedy říkáš? Jaký je? Podle fotek víme, že vypadá zatraceně dobře, ale jako člověk na tebe působil jak? Byl protivný? Arogantní? Bavil se s tebou vůbec? Ne že by se podle fotek tak jevil, ale pořád je to ředitel, že jo…"
"Je v pohodě!" utnul ji Tommy rázným zkonstatováním. Anabelle nejprve pozvedla obočí a pak se usmála.
"Tak to je moc dobře. Ty máš na lidi docela čuch. Tedy kromě Nolana," rovnou se zatvářila omluvně, že to musela říct. Tommyho to ale nenaštvalo. Protože měla pravdu.
"To bude asi tím, že je absolutně nečuchatelný," pronesl věcně a kamarádka se rozesmála.
"Teď jsi to vystihl," řehtala se jako kůň a Tommy musel po chvíli s ní, protože to bylo nakažlivé.
"Když jsem ho dneska chytil pod krkem a on na mě pak promluvil… oh, kruci, má fakt mocnej dech. Akorát ne v dobrým slova smyslu!"
"Já ho tuhle potkala v kuchyňce, ale na mě moc nemluví. Díky bohu," odfrkla si Bell afektovaně. "Možná bys měl popřemýšlet, jestli to za to stojí. Ne, že by se mi ten drsný Tommy nelíbil, ale ve tvým zájmu, jak svůj život ušetřit odpudivých dechů, když ho přestaneš provokovat, budeš mít klid alespoň od tohohle."

Tommy se znovu zasmál, než ho něco napadlo a jako na povel zvážněl.
"To ředitel má úžasný dech," vyplivl ze sebe a jako na povel zvážněla i Anabelle. Jakoby přes její obličej přejel sken a za zářivou čárou měnil rozesmátou tvář na kamennou. Zůstali na sebe civět, kamarádka naprosto nehybná, zatímco Tommy si opět začal okusovat ret. Teď, řekni to, vysyp to na ni. Bude v šoku, vlastně už je, ale taky tě nebude soudit, že ses spustil s hlavou společnosti. Ona nikdy.
"Vyspal jsem se s ním. Před firmou mě pozval na pití a večeři a hrozně naléhal, tak jsem se nechal přemluvit. A pak jsem usnul v autě, když mě měl odvézt domů, ale najednou jsme byli před jeho domem a… líbali jsme se na předních sedačkách a jeho ruce byly všude a… nádherně voněl a fakt dokonale líbal a…" Tommyho hlas začal váznout, asi by si měl odpustit detaily. Když ono to najednou nešlo. Tolik to chtěl někomu říct. Jak moc je z neplánovaného rande v háji. A jak moc na něj všechno, co Lambert udělal, zapůsobilo. A být to na něm, tak od něj nikdy neuteče hned druhý den brzy ráno, aniž by počkal, než se probudí a bude se všemožně snažit, aby ho chtěl ředitel vidět znovu a…
A do prdele!

"Wow," vydechla Anabelle. V ten okamžik asi nedokázala najít vhodnější výraz pro svůj šok a překvapení. Očima střelila k Tommyho obsazenému prsteníčku.
"Je od něj?" zeptala se zcela logicky. Otázka se nabízela a s ní spoustu dalších. Jen pořadí bylo ve hvězdách. Tommy přikývl a zrudl.
"V restauraci jsem udělal fópa, ve snaze napravit to, jsem mu dal svůj prsten ze San Francisca. A on… mi dneska přinesl tenhle," vysvětlil. Samozřejmě to Anabelle nestačilo, takže ji musel seznámit i s podrobnostmi, čímž kamarádku dokonce rozesmál. Pak ale oba opět zvážněli a přišlo na řadu skutečné procitnutí do reality.
"Můj bože, Tommy. Tak sis konečně po nějakých dvou letech vrznul," vypadlo z kamarádky. Tommy protočil očima. I kámoši by měli vědět, kde jsou nějaké hranice. Když jim dovolíte moc, musíte pak poslouchat tyhle řeči. Akorát, že mu to ve skutečnosti nevadilo, protože Bell z toho měla upřímnou radost, kterou se ani nesnažila skrýt.
"Předpokládám, že to bylo super," odhadovala. No, dalo se to poznat podle toho, jak se Tommy předtím rozjel. Sice vypadala, že je s tím v pohodě, ale Tommy přesto cítil kolem sebe o něco těžší vzduch. A věděl, proč. Nešlo o to, že si konečně vrznul. Ale s kým. I Anabelle musela vědět, že tohle bude hlavní kámen úrazu. Ta pověstná vada na kráse.
Místo odpovědi kývl hlavou a nechal ji skloněnou, protože opět cítil, jak se mu do tváří vkrádá horkost. Kámoška ho poplácala po rameni. "Myslím, že i jemu se to s tebou líbilo," snažila se ho povzbudit. Tommy zvedl pouze oči, takže mu to hned vysvětlila. "Důkaz máš na prstě…" Tommy netušil, co ho najednou tak naštvalo, prostě vyskočil na nohy a držel se zuby nehty, aby nezačal křičet.
"Ale to je špatně. Nemá mi co dávat prsteny, nebo jiný podobný věci. Celé to byla obrovská chyba a tu noc to mělo rovnou i skončit…"
"Tommy, nejanči. Chápu, že nemít tak dlouho sex, může člověka frustrovat a začne být tak trochu šílenec, ale…"
"Nebyl jsem frustrovaný," odsekl víc zoufale, než vztekle. Pak si uvědomil, že Anabelle za jeho frustraci a vůbec všechno nemůže. Sedl si zpátky na židli a svěsil ramena. "Možná jsem trochu frustrovaný byl. On mě ani nenechal, abych si to promyslel, prostě do mě rovnou šel. Platí snad pro ředitele jiný pravidla?" zadíval se na ni ublíženě.

"Jestli myslíš ty o tom, že člověk si má jít za svým a nevzdávat se, tak ty platí pro všechny," vyvedla ho z omylu. Tommy se zatvářil ublíženě.
"Ale proč já?" zamračil se. To si pro svou challange nemohl vybrat někoho jiného? Zatracený Lambert. Bell se neubránila úsměvu.
"Miluju, když se rozčiluješ, trochu při tom vypadáš jako holka, což je mi samozřejmě blízký," ušklíbla se. Tommy na ni zíral, jako kdyby měla dvě hlavy a na každé po pěti rohách.
"Najdi mi jedinýho chlapa, co by tohle slyšel rád," zasyčel.
"No vidíš a tohle žensky nepůsobilo. Asi záleží na tom, jak to myslíš," pronesla tajemně. Tommy přivřel oči, nadechl se, aby se jí zeptal, jak to myslela ona, ale pak se zarazil. Moc dobře věděl, co mu tím chtěla naznačit. Že svou žensky řečenou otázku nemyslel vážně. Což o to, nemyslel, ale i tak by rád věděl - proč.
Ředitel si z nějakého nepochopitelného důvodu pro páteční noc vybral jeho. Byl to momentální nápad? Nemohl vědět, že zůstane v práci až do večera, Tommy tohle nikdy dopředu neplánoval. Možná se chystal do nějakého klubu, povyrazit si, ale Tommy byl po ruce, takže si ušetřil jednu cestu a hlavně hledání vhodného adepta pro erotické hrátky. Tommy byl správně odmítavý, alespoň zezačátku. Většina mužů to má rádo, snaží se dobývat, bojovat o svou oběť.
"Možná nad tím moc přemýšlíš," přerušila Anabelle tok jeho zmatených myšlenek. Pokrčil rameny, ale neměl na to co říct, tak si vzala slovo kamarádka.

"Nevím, proč bys to nemohl být zrovna ty. Jsi pěknej kluk, netuctovej a máš styl. Taky jsi dostatečně tajemnej na to, aby se našel minimálně jeden člověk, co by chtěl nakouknout pod pokličku i za cenu, že se bude muset trochu snažit. Jedním slovem jsi výzva, Tommy," pokývala Bell důležitě hlavou. Tommy měl sto chutí odfrknout si.
"Já jsem tedy výzva…" zabrblal.
"A ne snad?" hádala se s ním kamarádka.
"Stačilo, aby mě políbil a roztekl jsem se mu v náruči… moc práce se mnou neměl," trval si Tommy na svém.
"A bylo to tak od začátku? Jak tě znám, dělal jsi drahoty, než jsi s ním na tu večeři šel. Jestli si tě vyhlídnul s jasným záměrem, tak už jedno odmítnutí muselo bolet," ušklíbla se šibalsky. "Ano Tommy, znám tě dost na to, abych věděla, že pokud trváš na ne, tak ho nakonec dosáhneš. A jestli to v tomhle případě tak nebylo, tak jsi na něm zas tak moc netrval. Což se ti ovšem ani nedivím, ten chlap je zkrátka kus a já jsem šíleně ráda, že si vybral zrovna tebe a že sis konečně pořádně užil. Do háje, závidím ti," povzdychla si Anabelle náhle. "Jen si představ, kolik bohatých paniček si na něj asi myslí - na pana ředitele všemocného - a nakonec ho klofne docela obyčejný kluk z reklamky. Jsi jak Popelka v klučičím provedení…" zasnila se. Tommy měl pocit, jako kdyby právě uskutečnil svůj coming out se strachy staženým zadkem a místo nadávek a nepochopení dostal obrovskou porci zmrzliny.
Navíc už to bylo podruhé, co se v této situaci vyskytlo přirovnání Popelka. On přece nebyl žádná ušmudlaná holka s nízkým sebevědomím, macechou a škodolibými sestrami. I když, o tom sebevědomí by s ním Anabelle určitě trochu diskutovala.
"Měli bychom se vrhnout na ty vlasy, jestli chceme ještě pokročit i v práci," navrhl, v touze odvést řeč jinam. Bell na něj přivřela oči.
"Fakt se ti líbí, že jo? Že se vůbec ptám, ty bys nešel do postele jen tak s někým," položila otázku a hned si na ni i odpověděla. Někdy měl Tommy pocit, že se s Anabelle znají celý život a ne jen nějaké dva roky, stejně jako s Jeremym. Znali ho snad víc, než on sám sebe. Pamatoval si, jak se seznámili a kdy přeskočila přátelská jiskra. Ale ještě předtím vytušil, že si ti dva na sebe myslí. V tomhle směru se bohužel zatím nic nezměnilo, jakoby se oba báli překročit křehkou hranici mezi přátelstvím a láskou, aby nic nepokazili. Přitom se k sobě výborně hodili a dokonale to mezi nimi jiskřilo. A měli ho rádi, mohl se na ně spolehnout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. srpna 2018 v 21:33 | Reagovat

Bell je správná kamarádka. :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama