Muž se zlatou maskou 18.

30. srpna 2018 v 18:21 | Extasy |  Muž se zlatou maskou

Nebojte se, že bych přestala s Mužem se zlatou maskou, však už se blížíme ke konci :)
A stručně ke knize. Zbývá mi ještě pět výtisků, pokud by měl někdo zájem. Bližší info je v minulém článku.



Ještě dopoledne Adam vyrazil do banky, aby si vybral výkupné. Transakce trvala skoro dvě hodiny, protože tak velký obnos musela banka nejprve prověřit. Proto jel do banky s Adamem i jeden z agentů. Do vily Lambertových se vrátili chvíli po obědě. Leila mezitím objednala pro všechny přítomné občerstvení.

Adam byl jako na trní. Na jednu stranu se večera přirozeně bál, ale na druhou už chtěl mít celou tuhle zoufalou situaci za sebou. Jakmile splní Nolanovy podmínky, Tommy bude volný. Adam musel doufat, že je prozatím v pořádku, že ho Nolan nějak netýrá, nebo mu nevymývá mozek. Věděl, že nic už nebude jako dřív a může za to hlavně on, z důvodu svého nezájmu o níže postavené zaměstnance, ale i tak věřil, že čas a maximální přízeň, zbaví Tommyho možné deprese z únosu. Divil by se, kdyby Nolanův zločin neměl žádné následky.

Ještě včera v tuto dobu se těšil na večírek. Že ho stráví s Tommym a pak si budou celý víkend užívat vzájemné blízkosti. Přemýšlel totiž, že by mohli v sobotu jet někam pryč z města. Třeba znovu do Francisca, nebo klidně i do Evropy. Takový Londýn, nebo Amsterdam by se Tommymu určitě líbil. Pro Adama nebyl problém objednat soukromý let a ta představa ho opravdu nadchla. Dokud ji nějaký podělaný Nolan nezkazil svou touhou po dobrodružství a neurčil si chlípné podmínky.
Kdykoliv si na to Adam vzpomněl, chytal ho amok. Nolan bude mít velké štěstí, pokud se dožije zítřejšího rána. Kdyby věděl, kde Tommy je, to by Nolan tedy něco zažil. A mohl by se spolehnout, že to bude hodně vášnivé. Akorát ne v pozitivním smyslu.

Po třetí hodině Adam zavolal Baxovi, aby ho informoval o vývoji událostí. Šéf reklamního oddělení byl v šoku a Adam poznal, že to nehraje. Muž se řediteli asi stokrát omluvil, že to nechal dojít tak daleko a nabídl svou pomoc. Adam se rozhodl, jakmile bude po všem, zjistit, co na něj Nolan má a pak to pokud možno zlikvidovat. Znal Baxe příliš dlouho na to, aby mu odepřel druhou šanci.

V šest hodin večer agent Hang nastavil v Adamově navigaci Nolanem nadiktovanou adresu setkání. Šlo o malý motel v poušti asi padesát mil za městem. Bohužel nebyl ničím výjimečný, ani neměl děsivou minulost jako jiné podobné objekty.
Adam dostal ještě malé naslouchátko, díky kterému by měl být s agenty po celou dobu ve spojení. Nelíbilo se mu to, protože pokud dojde na nejhorší, FBI uslyší každý výdech i nádech a Adam nebyl zrovna připravený na to, aby měl při sexu, ač nechtěném publikum. Bohužel toto byla jediná možnost, jak se včas dozvědět, že Tommyho našli. Zachycený signál při krátkém telefonátu na vypátrání Nolanova úkrytu nestačil, takže museli technici přistoupit na mravenčí práci se zvukem. Každý sebemenší záchvěv něčeho zvláštního pak bylo nutné vyhodnotit. Ještě když Adam opouštěl svůj dům, neměli žádnou stopu.

V podstatě už byl smířený s tím, že nakonec to přece jen podstoupí, neměl zkrátka na výběr. Matka a Tommyho přátelé ho šli vyprovodit k autu.
"Budu jim šlapat na paty," slíbila Leila synovi. Adam chápavě přikývl a smutně se pousmál.
"Jestli se to má stát, tak tomu nijak nezabráním. Samozřejmě chci toho hajzla zabít, ale… to by ničemu nepomohlo," povzdychl si.
"Zabijeme ho potom, společně," zabručela Anabelle a Jeremy horlivě zakýval hlavou. Adam i jim věnoval vděčný pohled, než se otočil na Hanga.
"Udržujte dostatečnou vzdálenost. Jakmile vycítí, že mě hlídáte, odnese to Tommy," varoval agenta.
"Máme ještě čas, pane Lamberte. Než se něco stane, bude pan Ratliff v bezpečí," dušoval se Hang. Adam to tak pozitivně neviděl, ale budiž, nechtěl muži upírat nadšení a odhodlanost. Kéž by měl pravdu.
Než udělal Adam krok k autu, matka si ho přitáhla zpátky a objala ho. Pak ho odstrčila a odvrátila tvář, kde bylo určitě pár mokrých cestiček.

*

Tommy se ještě pořád nemohl vzpamatovat z toho, co mu Nolan řekl a trvalo to už přes půl dne. Snažil se to kolegovi vymluvit, nabízel mu za Adama rovnou sebe, ale muž byl neoblomný. Pak mu najednou oznámil, že musí jet a v tu chvíli se Tommymu zhroutil celý svět. Nečekal, že by na něj krátký vztah s ředitelem mohl tak zapůsobit. Že by v tom mohl být až po uši. Když si uvědomil, co se následující noc stane a díky čemu bude zase volný, chtěl se zabít. Peter mu před odjezdem řekl, že ředitel na jeho podmínky přistoupil a brzy se setkají. V ten okamžik se Tommy musel hodně ovládat, aby se po Nolanovi nevrhl, nebo se před ním nerozbrečel. Proč to dopadlo takhle? Kdyby se nesnažil být tak hrozně moc samostatný, neseděl by tu teď a nenadával si do hlupáků. Kdyby zůstal s Adamem na večírku, Nolan by neměl šanci ho unést přímo z jeho vlastního bytu. Idiot, hlupák!

Jediné pozitivum bylo, že se Tommymu podařilo během dne rozvázat provazy na svých zápěstích. A protože je měl neustále za zády, Nolan, ani ta jeho gorila si ničeho nevšimli. Druhý muž, ten který Tommyho unesl už poprvé, s ní zůstal. Chodil ho každých deset minut kontrovat a po odchodu Nolana mu přinesl i večeři.

Tommy sledoval, jak se k němu gorila přibližuje a pokoušel se honem rychle vymyslet, jak si vrátit na zápěstí provazy, které mu chlap určitě bude chtít rozvázat, aby se mohl najíst. Během té krátké chvilky se jeho myšlenky stočily k vymýšlení nápadu, jak naopak svých volných rukou využít ke svému útěku, jelikož by mohl muže zdržet okamžikem překvapení.
Gorila položila tác se skromným sendvičem a sklenicí džusu na zem vedle Tommyho nohou a naklonila se nad něj.
"Rozvážu ti ruce, tak se o nic nepokoušej. Nemáš nejmenší šanci," varoval ho. Blondýn k němu vzhlédl a prudce se nadechl.
"Ředitel na to nepřistoupí. Zabije Petera při tom…"
"V takovém případě mám své pokyny. Neboj se, že si to šéfík nepojistil," ušklíbl se muž škodolibě.
"Máš mě zabít?" ujišťoval se Tommy. Potřeboval nějak nahnat čas. Fyzickou silou na tu horu masa jít nemůže, ale víc než pouhý vzdor a pokus dát gorile alespoň jednu ránu pěstí ho nenapadlo.

"Co bys řekl?" usmál se muž hrozivě.
"A nechceš to udělat hned? Protože to tak dopadne, věř mi," nabádal ho Tommy. Gorila se napřímila a založila si ruce na svých kamenných prsou. Tommy byl minimálně o hlavu a půl menší, a jestli se mu vůbec podaří jednu natáhnout, bude to na muže spíš působit jako pohlazení.
"Mám své pokyny," zopakoval chlap tvrdě. Tommy začínal být zoufalý. Jestli se provalí, že má rozvázané ruce a nijak toho nevyužije, minimálně dostane před pusu sám.
"Jo, já vím, ale říkám ti, jak to je. Nolan už se nevrátí, protože ho Lambert zabije. Tak doufám, že ti zaplatil dopředu, jinak už od něj nic neuvidíš," zaútočil Tommy nekompromisně. V mužově tváři zacukal sval, což mu dodalo odvahu. Chlap se možná dokázal tvářit jako tvrďák, ale nečekaná pravda, nad níž určitě dopředu nepřemýšlel, ho vyvedla z míry.
"O to se nestarej!" sykla gorila. Tommy pokrčil rameny, tedy v rámci svých možností a pousmál se.
"Ale já se starám, protože Nolan má svoji finanční situaci pod kontrolou asi stejně jako já. Je to obyčejný řadový zaměstnanec. Kde by sebral peníze na něco takového. Maximálně ti slíbil provizi z výkupného. Ale od ředitele bys dostal zaručeně víc a jsem si jistý, že bys po něm nechtěl tu druhou část podmínky. Mám pravdu?" šil do něj Tommy. "Kdyby si Peter nevymyslel ještě tohle, možná by to i proběhlo v klidu, ale určitě ti už muselo dojít, o co tu jde, a že se Lambert jen tak nevyspí s mým únoscem. To je fakt postavené na hlavu!"
"Mlč!" okřikl ho chlap. "Všechno půjde podle plánu a já mám své pokyny…"
"Máš leda tak velký kulový, chlape. Tohle nedopadne dobře, vsaď se. Budeš mě muset zabít, protože ti to Nolan nařídil, když nepochodí, ale v takovém případě z toho nebude mít nic ani on a ty se můžeš rozloučit se svou odměnou," zvedl Tommy koutek do provokativního úsměvu.

V mžiku měl před obličejem mužovu zaťatou pěst.
"Fakt tě zabiju, jestli nepřestaneš mlít pantem," upozornila ho gorila. Tommy se sice přikrčil, ale nechtěl se ani za nic vzdát. Poznal, že už je chlap správně načatý.
"Však jo, copak to celou dobu neříkám? Nebo bych se být tebou sebral a vyrazil za Nolanem, protože jinak si svoje peníze nepojistíš…." I kdyby toho Tommy chtěl říct víc, neměl by už žádného posluchače. Muž se totiž někde v polovině jeho poslední rady sebral a odešel z místnosti. Bohužel to nevypadalo tak, že by se řídil pro tentokrát jinými pokyny, spíš už ho nechtěl poslouchat.

Tommy našpicoval uši. Nějakou dobu ještě z vedlejší místnosti slyšel jakoby dupání, které pak náhle ustalo. Gorila si s největší pravděpodobností sedla, nebo se prostě zastavila a přemýšlí, usoudil. Po dalších několika minutách se odhodlal a zvolal ke dveřím jednoduché "Haló."
Když to zkusil po třetí a pořád se nikdo neukázal, ovládla ho neskutečná radost. Nikdy si o sobě nemyslel, že by měl přesvědčovací schopnosti, vlastně si to posledních pár dní myslel hlavně o Adamovi, ale jak to tak vypadalo, právě v sobě našel skrytý talent. Škoda, že ho nenašel dřív a nepoužil na Nolana. Dnes by mohlo být všechno jinak.

Dalších asi deset minut Tommy sbíral odvahu k pohybu. Přece jen se mohl zmýlit, a kdyby ho gorila nachytala ve stoje, s rozvázanýma rukama, tak by bylo zle.
Po celodenním sezení byl celý ztuhlý, takže když se konečně vyhrabal do stoje, všechno ho šíleně bolelo a měl ochablé svaly, div že ho unesly nohy. Pomalu se začal klopýtat ke dveřím. V žaludku mu nebezpečně kručelo, ale vrátit se pro jídlo si prostě netroufl. Potřeboval se v první řadě dostat pryč odsud.

Tommy nebyl moc překvapený z místa, kde se nacházel. Šlo o opuštěný dům v kalifornské poušti. Na jaký bylo možné narazit u dálnice skoro na každém kilometru. Bohužel právě díky tomu ani nemohl zjistit, kde se zrovna nachází a jestli byl hodinu daleko od města, pak ho čekala pěkná štreka domů. Musel se co nejdříve dostat k nějaké čerpací stanici, odkud by si mohl zavolat. Po gorile nebylo ani památky a stejně tak po velkém autě, kterým se sem dostali a jakmile se dostal na silnici a během dalších deseti minut kolem něj neprojelo žádné auto, uvědomil si, že je zkrátka odkázaný jen sám na sebe. Přitom cítil, jak je bezradný. Adam nevěděl, že se dostal ze zajetí, takže udělá všechno, co po něm Nolan bude chtít.
Možná se mu podařilo přelstít tu gorilu, jenže plán běžel dál, jak bylo dopředu určeno a on s tím nemohl vůbec nic udělat.

*

Adam se posadil na postel a rozhlédl se. Na zapadlý, nevýrazný motel tu bylo poměrně čisto. Ve skutečnosti v motelu ještě nebyl, ale asi zapracovaly předsudky díky filmům a knihám, že si svou nedobrovolnou milostnou noc představoval v pokoji, kde to bude páchnout zkaženým jídlem a nevypraným povlečením. Hned po vstupu nakoukl do koupelny, která též vypadala uklizeně, a ručníky voněly čerstvě po aviváži. Peter tu ještě nebyl, ale o Adamově příjezdu na recepci věděli, protože jen co vešel do dveří, už k němu unavený asi šedesátiletý muž ve vytahaném tílku natahoval ruku s klíčem. Agent Hang se držel v povzdálí. Kdyby o něm Adam nevěděl, vlastně by si ani nevšiml, že ho někdo sleduje. Uklidňovalo ho to, ale také si uvědomoval, jaký má strach. Nebál se toho, co musí udělat, ale že to nedopadne dobře a ten jediný, kdo za to zaplatí nejvyšší cenou, bude Tommy. Nemohl se dočkat, až se Nolan objeví a zavolá mu. Potřeboval slyšet blondýnův hlas.

Asi půl hodiny po jeho příjezdu se konečně otevřely dveře a do pokoje vstoupil Nolan. Adam se chtěl původně zvednout, jenže tím by dal najevo svou netrpělivost, proto zůstal sedět a ještě si lhostejně strčil ruce do kapes kalhot.
"Pane řediteli. Tak jste dorazil," zkonstatoval Peter s potěšeným úsměvem. Adam naklonil hlavu ke straně a pozvedl obočí.
"Takže vášnivá noc, Nolane?" nadhodil, přičemž si muže hezky prohlédl od hlavy k patě. Neuniklo mu, když se Peter začervenal. Určitě klidný přístup nečekal.
"Jo, víc po vás nechci. Tedy samozřejmě i peníze," koktal Nolan. Adam jakoby nic kývl k tašce s penězi, která ležela po jeho pravici na posteli.
"Než tě to nechám zkontrolovat, rád bych, abys splnil svou část dohody," pobídl Petera. Mladík si ho chvíli zkoumavě prohlížel, než vytáhl z kapsy mobil a vyťukal na něm číslo. Při čekání na hovor jezdil očima po místnosti a v jednu chvíli se i významně podíval na svého hosta.

"Jo, jak to jde?" zněla první otázka. Adam ho pozoroval téměř bez dechu. Jakmile uslyší Tommyho hlas, určitě se uklidní. Nebyl ředitel a velké zvíře zbůhdarma. Roky vedení ho naučily rozvážnosti a zachování ledového klidu, alespoň navenek, ale uvnitř se cítil strašně. Kdyby vytáhl ruce z kapes, Nolan by si jistě všiml, jak se mu třesou.
"Cože? Prostě mi ho dej k telefonu!" sykl mladší muž. Adam přivřel oči. Že by se něco stalo? Kruci.

"Měl jsi čekat na moje zavolání. Okamžitě se vrať dovnitř a dej mu telefon k uchu… jak za chvíli? Já nebudu čekat, až se vysereš, sakra!" zvýšil Nolan hlas. Pak sebou najednou trhl, odtáhl ruku s mobilem od těla a nevěřícně se na něj zadíval.
"Petere?" oslovil ho Adam podezíravě. Nolan zatřásl hlavou a pokusil se své tváři nasadit masku nad věcí.
"Chvilku počkáme, můj člověk zrovna není v domě," odvětil jakoby nic. To už se Adam postavil, až se druhý muž lekl.
"Fajn, Petere, ale máš deset minut, pak odcházím," upozornil ho Adam. S takovou reakcí Nolan určitě nepočítal, protože začal hýbat ústy jako ryba na souši.

"Ale to jsme si nedomluvili…"
"Možná, ale dohoda zněla, že budu mluvit s Tommym po telefonu, což jsi prozatím nedodržel. Dokud neuslyším jeho hlas, nic z toho, co chceš, nedostaneš. A moje trpělivost není nekonečná." Adam přešel k oknu a nakoukl ven.
"Slyšel jsi mě?" zeptal se Nolana, aniž by se na něj podíval. Pak ještě odhrnul rukou záclonu. Na parkovišti stálo všehovšudy jen jeho auto a Nolanovo - otlučená stará dodávka. Uměl si představit, jak v ní unášeli Tommyho a opět se mu otevřela kudla v kapse. Agenta Hanga nikde neviděl, ale to byl účel. Peter nesměl mít nejmenší podezření.

"Doufám, že jste přijel sám, pane řediteli," zareagoval Nolan na jeho koukání z okna. Adam se otočil a dal si ruce v bok.
"Pokud bychom se měli měřit v zodpovědnosti, prohrál bys na celé čáře, Petere. Zatím jsem udělal všechno, cos po mně chtěl. Možná bys měl znovu zavolat Tommymu, jinak…"
"No jo, sakra!" štěkl Nolan a opět vyťukal na telefonu číslo. Po asi půl minutě, kdy se nic nedělo, mrsknul s přístrojem na zem a zajel si prsty do vlasů. "Proč mi to nebere?!" zavrčel si pro sebe.

"Asi budeš mít problém, kamaráde. Jak ti mám věřit, že někde držíš Tommyho, nebo že jsi ho dokonce už nezabil? Přivezl jsem ti peníze a byl svolný k tvé úchylné podmínce, ale nedostal jsem od tebe jedinou záruku, že dokážeš spolupracovat!" kroutil Adam hlavou. "Je ti doufám jasné, že v mojí firmě jsi skončil a jestli jsi Tommymu zkřivil jen jediný vlásek, tak…" Čím déle Adam mluvil, tím se mu Nolan zdál menší a menší, jako kdyby se bořil do země. Upřímně v to Adam doufal, přece měl nějakou autoritu a tenhle muž si nesměl myslet, že má všechno automaticky vyhrané. Když už si Adam myslel, že by mohl Nolan začít panikařit, mladík se naopak napřímil a přivřel na něj oči.

"Takže už vlastně nemám co ztratit," utrousil naštvaně. Po strachu nebylo ani památky. Adam zpozorněl. Nějak se mu tenhle nový postoj nelíbil. Na Nolanovo zkonstatování akorát pozvedl obočí.
"Jestli to chcete risknout, pane řediteli, pak klidně odejděte, nechám to na vás." Peter mávl rukou ke dveřím a nato si šel sednout do malého křesílka vedle dveří do koupelny. Nezaujatě si začal prohlížet své ruce a nehty, jako kdyby byl v místnosti sám. To Adama dopálilo.

"Nehraj si se mnou, Petere. Rozbil sis telefon. Nemůžeš nikomu zavolat, když teď odejdu!" zavrčel. Kdyby ho Peter měl, jistě by vytáhl i pilníček a pustil se do manikůry.
"A co když jsem ho měl hlavně kvůli tomu, abych o sobě dával pravidelně vědět? Což teď nemůžu…" Pokrčil rameny.
"Nedělej si ze mě blázny!" okřikl ho Adam. Ale co když mu Peter říkal pravdu? Teď se neozve v domluvenou dobu a někdo další podle pokynů Tommyho zabije. Adama napadl zoufalý plán. Vytáhl svůj mobil a hodil ho po Nolanovi. Ten ho hbitě zachytil a se zájmem si zlatý luxusní doplněk prohlédl.
"Pěkný, ale u vás bych nic jiného nečekal," zhodnotil iPhone.
"Zavolej svým lidem, že jsi v pořádku a chci slyšet Tommyho," zamračil se Adam. Nolan na něj chvíli zíral, než se krátce, ovšem děsivě zasmál a odhodil telefon na postel jako něco nechutného a odpudivého.
"Co takhle to udělat konečně podle mého? Kolik že to máme hodin?" Peter se naklonil k posteli a pak švihl očima po Adamovi. Jeho vyzývavý pohled mluvil jasně, Adam tedy bez řečí svůj mobil zvedl a vysvítil si hodiny.

"Je devět pět," oznámil neochotně druhému muži. Peter se zářivě pousmál a postavil se.
"Pak máme dvacet pět minut. Za tu dobu se toho dá hodně stihnout," zvedl bradu a zprudka se nadechl. Pak si přetáhl přes hlavu tričko, a aniž by spustil Adama z očí, odložil ho na křeslo. "Na co čekáte?" oslovil Adama přísně.
Adam se chvíli nedokázal pohnout. Ještě před pár minutami se cítil silný a plný naděje, že celou situaci nakonec bude řídit sám, ale zase se to někde zvrtlo.
"Nevěřím ti," procedil skrz stisknuté zuby.
"To chápu, ale řekl bych, že nemáte moc na výběr," ušklíbl se Nolan. Když se Adam odhodlal ke svléknutí vlastního svršku, zatvářil se víc než spokojeně.
"A jak by sis to jako představoval? Nejsem pasiv, takže…" našpulil Adama důležitě rty. Každé slovo z něj lezlo s tím největším odporem. Nolan sice nebyl úplně ošklivý muž, ale byl dokonalou ukázkou toho, jak prohnilý charakter dokáže zohyzdit i sebehezčí tvářičku. A nejhorší bylo, že to si toho všiml už ve chvíli, kdy o tomhle muži ještě nevěděl, co je ve skutečnosti zač.

"Nevadí mi být pasiv a vy si dáte záležet, aby se mi to líbilo. Na předehry mě neužije, takže…" použil Nolan stejné neurčité slůvko na konci jako Adam.
Chvíli se měřili pohledy, Nolan vítězným a Adam vražedným, než se přinutil začít svlékat kalhoty. Počkal, dokud se nesvlékne i únosce a nevleze si do postele, pak teprve se k němu připojil. Mladší muž si automaticky lehl na břicho a navyšpulil na něj zadek.
"Tohle vám snad nevadí…" rýpl si. "Vsadím se, že nemám o moc škaredší zadek než Tommy, tak si ho můžete představit místo mě," poradil Adamovi. "Samozřejmě by to chtělo nějakou přípravu," přihodil si konkrétnější požadavek skrytý mezi řádky.

Adam musel na chvíli zavřít oči a zkoncentrovat se. V životě si nepřipadal tak ponížený. Už nikdy sám sebe neuvidí jinak, než jako prodejnou děvku. A co teprve Tommy? Ať už jsou okolnosti jakékoliv, nikdy se toho hnusného pocitu nezbaví.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 SARA SARA | 30. srpna 2018 v 20:49 | Reagovat

Tommy je borec, Adama je mi lito. Diky za kapitolu, nemůžu se dočkat další 😁

2 Mishule Mishule | E-mail | 30. srpna 2018 v 21:02 | Reagovat

Ten sviňák !!! Kdyby se mi tak dostal do ruky já bych mu dala !! No upřímně tu situaci Adamovi nezávidím.Doufam že to dobře dopadne. Ty nás teda natahuje s ti řeknu :-)  :-D

3 Karin Karin | 1. září 2018 v 20:20 | Reagovat

Ten zmetek jen doufám že to dobře dopadne. O_O  O_O  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama