Muž se zlatou maskou 17. 1/2

23. srpna 2018 v 18:37 | Extasy |  Muž se zlatou maskou

Ahojky všem. Blíží se nám víkend, tak se vám pokusím dnešní podvečer zpříjemnít další kapitolkou. Tedy asi sama o sobě ta kapitolka příjemná nebude, ale nějak se pohnout dál musíme :)



Adam na sobě cítil pohledy ostatních. Pochopitelně všichni čekali na obsah telefonátu, o němž ale Adam najednou nemohl vůbec mluvit. Bylo mu trapně, že se stal jednou z obětí takového únosu. Jiní únosci chtěli peníze, helikoptéru, doživotní rentu, nebo roční přísun kafe ze Starbucks, ale sex? Ještě proti vůli? Nolan řekl, že chce vyloženě vášnivý sex. Ne nudný, ne jenom sex, ale vášnivý. A něco takového Adam neuměl cítit nebo provést na povel. Pokud i přes svou mrtvolu nakonec přistoupí na Nolanovy podmínky, nedonutí se k tomu. Ani předstírat to nedokáže!

"Zlato? Co Nolan chce? Můžeš nám to prosím říct?" naléhala na něj matka opatrně. Adam sklonil hlavu, protože se styděl na ni dívat. A na Tommyho přátele jakbysmet. Jenže poradí mu snad něco jiného, co by mohl udělat? Z téhle situace neexistovalo východisko, pokud nechtěl připustit, že by se konečnou obětí stal Tommy, jak Nolan vyhrožoval. Musí to provést on sám.
"Chce deset milionů dolarů," začal Adam zdráhavě. Slyšel, jak si všichni oddechli. No samozřejmě, protože věděli, že takový obnos pro něj nemůže být žádný problém.
"A kam je máme dovézt?" pokračovala Leila ve vyptávání. "Copak jsi s takovou sumou nepočítal? Dej mu, co chce, ať už Tommyho pustí a pak si s ním může poradit policie!" přesvědčovala ho.
"To není všechno," sykl Adam a střelil po matce koutkem oka. "Chce pořád i mě. Abych se s ním vyspal, nebo se on vyspí s Tommym. Tedy abych byl přesnější, znásilní ho, protože pochybuju, že by s ním šel Tommy dobrovolně!"

"Cože?" vyjekla Anabelle. "Ten zkurvysyn!" zvedla paži se zaťatou pěstí. Adam nepochyboval, že by teď Nolanovi jednu vystřihla, kdyby ho měla po ruce. Ale to on taky. A u jedné rány pěstí by to neskončilo.
"To nemyslí vážně. Chce po tobě styk, i když ví, že k němu nic necítíš?" zhrozila se Leila.
"Myslím, že je mu to jedno, že mu o to stejně nikdy nešlo tolik, jako o moje postavení. Ví, že tím ublíží Tommymu… v každém případě," uvažoval Adam.
"A takový člověk chodí normálně po světě mezi slušnými lidmi?" zabručel Jeremy naštvaně. "Vím od začátku, co je to za idiota, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se z něj vyklube psychopat!"
"Co budete dělat, pane řediteli?" zeptala se Anabelle odvážně. Stejně ta otázka jednou musela přijít.
"Netuším. Ale rozhodně nesnesu ani pomyšlení, že by Tommymu někdo ubližoval. Takže…" pokrčil rameny. Leila zatřásla vzdorovitě hlavou.
"Já to tak nenechám!" hbitě se otočila ke strážníkovi a dala si ruce v bok. "Takže co s tím uděláte? Teď už je to přece únos, když se únosce ozval a žádá výkupné!" udeřila muže pohledem, před kterým nebyla šance utéct.
"Jistě madam, hned zavolám na centrálu."
"To jste měl udělat hned a necivět na nás," šila do něj Leila. Muž sklapl podpatky a odebral se do služebního auta.

"Řekl Nolan ještě něco? Jako kdy chce, aby se to uskutečnilo…" zeptal se Jeremy neprůbojným hláskem. Kdykoliv na to Adam pomyslel, nebo se někdo z jeho momentálních nejbližších jenom zmínil, vyrašil mu na čele studený pot. V podstatě se Nolan nezmínil, kde se sejdou. Prozatím mu nechal prostor, aby se s novými skutečnostmi smířil. Jenže Adam se s nimi nemohl smířit nikdy. Co když se bude Tommy zlobit? Co když už ho pak nebude chtít, když se dotkne jiného muže, třebaže pod tlakem.
"To byl Nolanův mobil?" napadlo Leilu. Adam se podíval na displej, kde si vysvítil upozornění skrytého čísla.
"Dost o tom pochybuju. Začínám mít pocit, že toho chlapa všichni zatraceně podcenili. Tohle musel už nějakou dobu plánovat, například kvůli místu. A samozřejmě si koupil i záložní mobil, ze kterého teď volá…"
Leila přikývla, ale úplně zajedno se synem nebyla.
"I tak zkusíme vypátrat polohu jeho oficiálního telefonu. Jestli ho nechal doma, nebo někde jinde, je jedno. Může nám to o něm hodně říct. Potřebujeme se k němu dostat dřív, než…" nedořekla, protože na synovi viděla, že nechce, aby se o tom znovu otevřeně mluvilo. Adam jí byl v duchu vděčný.

V další půlhodině se přesunuli do domu Lambertů a za další půlhodinu dorazili i policejní posily. Vyšetřovací tým vedl muž jménem Hang, původem Korejec.
Adam si připadal jak v nějakém akčním filmu. Obývací pokoj jeho matky byl brzy plný nejrůznějších technických vymožeností a samozřejmě cizích lidí, kteří s přístroji uměli pracovat. Už nezbývalo než čekat na Nolanovo zavolání. Další tým se mezitím pokoušel lokalizovat jeho mobilní telefon.

Adam cítil, že potřebuje být chvíli sám. Nedokázal jen sedět a čekat, co se bude dít, proto odešel alespoň do kuchyně, že si udělá něco k jídlu, přestože věděl, že se proti přísunu potravy bude jeho žaludek bránit.
"Moc mě to mrzí," ozvalo se ode dveří asi dvě minuty po jeho odchodu z provizorního štábu. Ohlédl se po Anabelle a přikývl na důkaz díků. Napadlo ho, že by mohl udělat jídlo i jí. A vlastně Jeremymu a matce. Všichni museli být hladoví, protože místo zábavy, která byla dnes večer na programu, hledali jeho Tommyho. Určitě si ani nestihli dát nic z výtečného občerstvení, co Leila Lambertová zařídila.
"Krůtí sendvič?" nadhodil. Bell pokrčila rameny a nejistě vstoupila do místnosti. Adam nakoukl do ledničky a vyndal z ní potřebné ingredience, které pak vyskládal na linku. Rovnou si připravil čtyři páry toustového chleba. Ticho za jeho zády, ale přítomnost Tommyho nejlepší kamarádky v jednom ho znervózňovaly.
"Řekni něco," vyzval ji.
"Nemůžu. Mám strach, že když promluvím, začnu křičet. Jsem tak hrozně moc naštvaná," přiznala.
"Já taky!" přihodil si Adam. "Nechal jsem to dojít takhle daleko. A přitom už to trvá dva roky. Proč mi nikdo nic neřekl? Proč jsem se o Tommym dozvěděl až teď?" spílal.
"Jste ředitel, máte jiné věci na práci, než dohlížet na lidi, na které by měli dohlížet jejich vedoucí. Těžko se něčeho dopátráte, když v tom jel celou dobu Bax. Mě by spíš zajímalo, proč? Co je na Nolanovi tak úchvatného, že ho dva roky soustavně kryl?"
"To by mě zajímalo taky," přikývl Adam. "Když jsem s ním dneska mluvil, opravdu nezněl jako někdo, kdo by Nolanovi schvaloval, co provedl. Samozřejmě se můžu mýlit, jen… já toho chlapa znám už nějaký ten pátek a vždycky to byl svědomitý a pečlivý pracovník, na kterého jsem se mohl spolehnout. Mám neblahé tušení…" zamyslel se a Anabelle si založila ruce na prsou.
"Že by ho Nolan třeba mohl vydírat?" napadlo ji. Adam pozvedl obočí a kousl se do rtu. "Že by?"

"Ale pak musí mít Bax na triku nějaký vroubek, nebo prostě něco, za co se moc stydí a Nolan se to dozvěděl," napadlo Anabelle. "Jestli to trvá od chvíle, co nastoupil Tommy, je tu jedna teorie. Pokud vím, Nolan přišel před Tommym a to bylo všechno v pořádku, ale Tommy je až moc šikovný a Nolan z něj mohl dostat strach, že bude lepší, než on, což Tommy opravdu je, tak zatlačil na Baxe, aby veškeré zásluhy spadly do klína jemu…" objasnila Anabelle Adamovi své úvahy. Adam jí to nevyvrátil, protože by to neřekl lépe. Pořád ale cítil vinu.
Z reklamního oddělení přicházely perfektně zpracované zakázky a on je měl celou dobu na svědomí Tommy. Adam to prostě neřešil, protože Baxovi maximálně věřil, že své oddělení vede dobře. Ale kdyby věděl, že je mezi grafiky jeden moc pěkný, blonďatý, ten, co se s ním poprvé setkal na střeše budovy, určitě by se zajímal už dříve.
Byla to láska na první pohled. Samozřejmě to Adamovi nedošlo hned, ale během dne se mu náhodné setkání několikrát vrátilo a večer už přesně věděl, co musí udělat. Získat krásného muže jménem Tommy Ratliff pro sebe, ať to stojí cokoliv. A pevně doufal, že je to oboustranné, když se mu podařilo mladíka ještě v pátek v noci svést. A i když s nečekanými city a slibně vyvíjejícím se vztahem přišly i komplikace, ač trochu extrémní, neměnil by ani za nic.

"Nesmí se mu nic stát," prohlásil nekompromisně.
"Nestane. A ani vy nebudete muset udělat tu strašnou věc. Najdeme je a já pak Nolana zbavím důležitých orgánů," slíbila Anabelle.

*

Tommy zamžoural na tmavý prostor před sebou. Uvědomil si, že zaspal, jen netušil, na jak dlouho. Seděl na podlaze, kterou zhodnotil jako dřevěnou, ale okolí už odhadnout nedokázal. Jestli to byl nějaký sklad, nebo prázdná místnost v bytě, či domě. Okno nikde neviděl, určitě by jím pronikalo dovnitř alespoň trochu světla. A bohužel ani neslyšel žádný zvuk. Nolan ho musel odvézt minimálně za město.

Začal si v hlavě přehrávat dobu, než usnul. Naložili ho do většího auta a pak možná hodinu jeli. Když zastavili, Nolan mu dal napít vody. Jistě bylo něco na spaní v ní, jinak si Tommy nedokázal vysvětlit, že by v takové situaci klidně vytuhnul. No a sem ho pak s velkou pravděpodobností odnesli a sundali pásku přes oči i ústa. Teď měl pro změnu svázané ruce za zády a nohy v kotnících, takže se nemohl pohnout. Cítil se na jakýkoliv pohyb příliš slabý.
Zrovna když se odhodlal, že zapojí alespoň hlasivky, se otevřely dveře a podobně jako před několika hodinami, ho osvětlilo světlo z dalšího prostoru za nimi. Jenže se obával, že tentokrát nejde jeho záchrana, tedy úžasná Leila Lambertová, nýbrž sám únosce. Protože teď už se nenacházel v Adamově firmě a dost silně pochyboval, že se tam ještě někdy podívá.

"Petere?" zkusil k černé siluetě promluvit. Neviděl jí do tváře, jen poznal, že jde o muže.
"Tommy?" oplatil mu kolega posměšně. "Copak bys rád?" zeptal se mírumilovně. Pak přistoupil blíž a sedl si na bobek.
"Co takhle mě pustit?" navrhl Tommy jakoby nic. Nolan se krátce zasmál, než děsivě zvážněl.
"Doufám, že jsi už pochopil, že se teď budeme řídit mými pravidly. Zkus to jinak," pobídl ho. Tommy přivřel oči, pořád ho neviděl moc dobře, jak ho předtím světlo částečně oslepilo.
"Fajn. Co chceš?" zeptal se znovu. Nolan se postavil a dal si ruce do kapes.
"To už je lepší. A co chci, už jsem řekl řediteli. Teď mu dávám jen trochu času, aby se mohl rozhodnout…"
"Rozhodnout?" nechápal Tommy. "Nějak nerozumím tomu, proč do toho zatahuješ ředitele. Nemáme spolu nic společného, a jestli jsi po něm chtěl, aby ti za moje puštění zaplatil, tak se obávám…" Tommy se odmlčel. "Unesl jsi mě, Petere, copak ti nedochází, co to pro tebe znamená? Půjdeš sedět! Pokud jsi chtěl lepší práci a postavení ve firmě, stačilo se jen trochu víc snažit a ne se celé dny flákat!"

"Mlč Ratliffe, na tyhle kecy nemám ani trochu náladu," okřikl ho Nolan. "Samozřejmě toho máte s ředitelem hodně společného. Vždyť tě píchá!"
"A na to jsi přišel jak?" ohradil se Tommy. Musel mlžit. Do posledního dechu bude zapírat, že je Adam součástí jeho života a tudíž možný Peterův dárce výkupného. Tohle prostě nechtěl. Nedovolí, aby za něj někdo přebral zodpovědnost. "Jo, chvíli se snažil, psal mi maily, ale nic z toho nebylo…" dodal jakoby otráveně. Nolan zakroutil hlavou a zamlaskal.
"Tohle ti moc nejde, Thomasi. Děláš ze mě blbce, i když dobře víš, proč jsem ti sebral ten prsten. A pokud máš od ředitele prsten, pak to asi bude o něčem víc, než o prvopočátečním snažení, co myslíš?" zamlaskal Peter znovu. "Šetři dech, Lambert už moje podmínky zná a podle toho, jak se o tebe bojí, bych řekl, že na něco z toho určitě přistoupí. Tedy ve tvém i jeho vlastním zájmu doufám, že na všechno," ušklíbl se muž zlověstně.
Tommy byl přesvědčený, že se za kolegovými slovy skrývá něco strašného. Ale v tu chvíli si nechtěl nic představovat. Bál se, kam až by ho jeho fantazie donesla.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 23. srpna 2018 v 20:22 | Reagovat

Mám nervy v kýblu jen doufám že to dopadne dobře. :-(  O_O  O_O

2 Mishule Mishule | E-mail | 25. srpna 2018 v 11:00 | Reagovat

Bože ty nás napináš jak špagat ;-) Doufám že ten proradný zmetek Tommymu neublíží jinak budu mít velkou chuť mu pěkně nakopat ;-) :-) už se těším na další díl a samozřejmě další povídky od tebe 😉 ty jsi prostě bohyně to ani jinak říct nejde :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama