Muž se zlatou maskou 15.

20. srpna 2018 v 17:27 | Extasy |  Muž se zlatou maskou


Adam si musel připustit, že takhle nesvůj už se necítil mnoho let. Ani když osobně poznal Tommyho, nepřipadal si tak nervózní a pokud přece jen byl, rozhodně ne špatným způsobem. Poslední dvě hodiny se kolem něj neustále ochomýtal nějaký kluk, který až nápadně připomínal jeho Tommyho. Ano jeho Tommyho, protože Adam už si prostě nepřipouštěl, že by Tommy byl někoho jiného, než jeho.
Něco mu tady nehrálo, možná tušil, která bije, ale měl příliš málo indícií, aby si mohl poskládat dvě a dvě dohromady. Tenhle člověk, s blonďatou parukou, zlatou maskou a v jednoduchém barokním oblečení se mu snažil zalíbit, to bylo očividné a dělal to tím nejhorším možným způsobem. Zkrátka se mu vnucoval. Co chvíli se se o něj otřel a pak předstíral, že to byla náhoda, nebo po něm hodil nepřirozeným úsměvem a pod maskou mu zvláštně jiskřily oči. Adam už nevěděl, co by měl udělat, aby ho ten muž nechal na pokoji. Nejdřív se zamotal mezi skupinku lidí z účtárny, to nepomohlo, protože jeho pronásledovatel se tam zamotal též, pak ho vystopoval u baru a následně u stolu s jídlem, neustále mu byl v patách. Ale nikdy neřekl jediné slovo, jakoby se bál, že jeho hlas nebude znít tak, jak zní má.
Tommymu napsal už někdy kolem sedmé, kde je, ale odpověď nepřišla a všichni kolem něj byli až moc tajemní. Pak si všiml, že zmizela Anabelle a také jeho matka. Co se to tu sakra dělo?
Najatý DJ zrovna začal hrát píseň od Cher. Adam si vyžádal, aby se hrály známé hity za posledních třicet let, jenže tuhle písničku zrovna moc nemusel. Digitálně zkreslený hlas Cher, když zpívala Believe se Adamovi nepříjemně zařezával do uší, a kdyby to bylo možné, překryje si je rukama. Zoufale se podíval vedle sebe, kde opět stál ten divný kluk a nakládal si na malý talířek několik druhů sýrů. Adam už to nevydržel, musel se prostě zeptat, ale nechtěl neznámého zahnat hned do kouta.
"Oddělení?" vyhrkl. Kluk trhl hlavou a i přes masku bylo vidět, jak třeští oči.
"Eh?"
"Kde pracujete? Které oddělení?" upřesnil Adam. Muži klesla ramena úlevou.
"Reklama," špitl nepřirozeně vysokým hlasem. Adam sám byl maskovaný velmi jednoduše. Měl ležérní černý oblek, košili a černou nezdobenou škrabošku. Matka ho samozřejmě přemlouvala, aby byl kreativnější, jenže Adam usoudil, že by nebylo správné, kdyby ho zaměstnanci nepoznali. Bohužel on sám o svých vlastních lidech věděl až žalostně málo. V reklamě pracoval i Tommy, ale tohle určitě nebyl Tommy, vždyť jeho by poznal už pomalu poslepu. Blondýnovu tvář měl zmapovanou do nejmenšího detailu, zbožňoval jeho rty, nos i oči, ale možná to maska opravdu zkreslovala.
"Poslední zakázka dopadla nad očekávání. Dobrá práce," pochválil muže. Ten pouze přikývl a vzal si z talířku plátek sýra, který pak rovnou putoval do jeho úst. Adam přivřel oči, když do nich udeřil třpyt šperku na klukově ruce. Teď už ale nerozuměl vůbec ničemu. Proč měl ten člověk na prstě prsten, který věnoval Tommymu?
Adam musel uznat, že týden je přece jen moc krátká doba na to, aby někoho mohl dokonale znát, včetně fyzického vzhledu. Co když se v Tommym spletl? Co když ho vlastně vůbec nechce? A tak dal jeho dárek někomu jinému? Anebo to opravdu Tommy byl a Adam ho zkrátka nepoznal. Nelíbilo se mu, že se víc přiklání k druhé možnosti, protože si byl doposud víc než jistý, že se jeho milenec pod maskou neskrývá. A samozřejmě se mu nelíbila ani první verze, přes níž se pro změnu nechtěl přenést. Musel by totiž uznat, že jako muž dobyvatel selhal.

Neznámý zíral před sebe, zatímco se cpal dalšími sýry a mohutně přežvykoval, asi jak se mu hmota lepila na patro i zuby. Ne, tohle přece nebyl Tommy. Ten uměl jíst, jeho přežvykování bylo normální, vlastně skoro smyslné.
"Pěkný prsten," kývl Adam hlavou k mužově ruce. Kluk jako na povel ztuhl, pak se ovšem přinutil ke křečovitému úsměvu.
"Já vím," utrousil rádoby laškovně. "Chcete se podívat?" Přendal talířek do druhé ruky a tu s prstenem strčil Adamovi přímo pod nos, což byla pro Adamovu trpělivost a nerozhodnost poslední kapka.
"Kde jsi ho vzal?" zašeptal horlivě. Kluk otevřel ústa překvapením.
"Dal jsi mi ho!" zabrblal dotčeně. Adam chytil jeho ruku za zápěstí a mezi prsty sevřel malíček, na němž měl dotyčný prsten navlečený. Vždyť se mu ani nevešel na prsteníček, Tommy měl na sto procent hubenější prsty.
"Tobě ani náhodou, ihned mi ho dej!" zasyčel zlostně. Kluk trhnutím stáhl paži a dal si ji za záda.
"Ty už mě nechceš?" našpulil ublíženě rty. Maska bohužel, nebo bohudík zkreslovala Adamovo vnímání jeho obličeje. Co věděl ale jistě, bylo, že by tomu hajzlíkovi dal nejraději pár facek a padáka navrch.
Až pozdě ho napadlo, strhnout mu masku. Kluk se dal na ústup a za chvíli už se mu podařilo ztratit v davu. A jak se za ním Adam prodíral mezi tančícími lidmi a protivně zkreslený hlas Cher se mu zařezával do uší, cítil se víc a víc bezmocný. Tommy se doteď neukázal, zato se objevil člověk, který měl jeho prsten a zcela očividně si s ním chtěl hrát. Adam neměl šanci poznat, o koho jde, když většinu svých zaměstnanců ani neznal osobně. Na večírky chodil málo, jednotlivá oddělení navštěvoval sporadicky. Minimálně tohle se hned od pondělí změní, umanul si. Protože nebude mít klid, dokud zloděje prstenu neusvědčí z krádeže a pak osobně nevyhodí.
Když se tak proplétal davem, najednou na něco stoupl. Jakoby kamínek, nebo něco podobného. Zastavil se, odolal nárazu několika těl ze všech stran, aby ho nepovalila a podíval se na zem. Ležel tam Tommyho prstýnek. Adam ho hbitě zvedl a automaticky očistil prsty. Naštěstí na něm nezaznamenal žádné škody. Díky bohu. A pak ho uviděl. Zmetka s blonďatou parukou. Stál zády přímo před ním, asi si myslel, že se mezi všemi ztratí.
"Tak jdeme!" popadl muže za paži a začal ho táhnout z párty pryč. Nedivil se, že sebou kluk škube a chce se mu vytrhnout, a proto si ho nevšímal. Potřeboval na vyšetření téhle praštěné situace klid.
Prošli krátkou chodbou za konferenčním sálem a na samém konci Adam svého zajatce vstrčil do malé odpočinkové místnosti. Muž upadl na jedno z křesel a zaskučel bolestí, protože si nejspíš narazil o područku loket. Pak si ho totiž mnul a prohlížel, jestli je v pořádku.
"Ihned si sundej masku, nebo to udělám já a to teprve bude bolet!" zavrčel vztekle. Jenže když se na druhého muže zadíval pořádně, najednou se mu na něm něco nezdálo. Něco bylo zkrátka jinak. Mladík zvedl ruku k hlavě a pomalu si stáhl přes vlasy škrabošku. V Adamovi by se krve nedořezal. Že se mu něco nezdálo? Vždyť měl před sebou úplně jiného muže, než kterého doteď pronásledoval.
"Tommy?" přiskočil k němu a pevně ho objal. "Promiň, nechtěl jsem s tebou tak hodit, myslel jsem si, že jsi ten druhý… Tedy všeobecně s lidmi vůbec neházím, pokud mě nevytočí do vrtule… což u tebe samozřejmě nehrozí…"
"Přestaň už!" okřikl ho Tommy pobaveně a odtáhl se. Upřený pohled Adamových očí a ryzí nesobecká starostlivost mu způsobily duševní orgasmus. Jestli se na někoho hodila charakteristika princ na bílém koni, musel to být jedině Adam.
"Moc ti to sluší, ta černá…" kousl se ředitel do rtu. Tommy si přiložil k obličeji masku.
"Takhle to mělo být kompletní. A nechápu, jak sis mě mohl splést s někým jiným," čertil se na oko. Adamovi došlo, co právě řekl. Tommy byl celý v černém, ale ten kluk předtím měl bílou košili. Asi byl prostě vytočený, že ho někdo vodí za nos, když tak důležitý a očividný fakt přehlédl.
"Měl tvůj prsten ode mě. Řekni mi, že jsi mu ho nedal, že jsi ho prostě někde ztratil, nebo zapomněl!" žadonil zoufale. Tommy sklopil studem zrak, protože bylo asi na čase všechno Adamovi říct. A bohužel se opravdu styděl, za což mohla hlavně Leila. Měla zatracenou pravdu v tom, že by se hodilo, aby majitel firmy věděl o všem, co se v jeho podniku děje. A Tommy to tajil téměř dva roky.
"Nechci, aby ses na mě zlobil, nebo mě nedej bože litoval. Můžu si za to sám, měl jsem s tím něco udělat už dávno…" začal nejistě. Adam si konečně stáhl masku, usadil se na protilehlé křeslo, přehodil jednu nohu přes druhou a ruce položil do klína.
"Poslouchám tě," vyzval Tommyho trpělivě.
A tak Tommy začal…
Nakonec to nebylo tak strašné, jak si původně myslel. Tedy nebylo tak strašné se někomu svěřit. Sice o jeho strastech věděli Anabelle i Jeremy, ale podvědomě byl Adam přece jen víc. Byl člověkem, kterému se podařilo dostat Tommymu pod kůži během jediného týdne.
A všechno to svinstvo se dělo v jeho společnosti.
Tommy Nolanovu a Baxovu šikanu nezveličoval a do konce neprozradil ani jejich jména. Prostě jen Adamovi vysvětlil, že se vždy v jeho firmě snažil, aby odváděl nejlepší práci, ale bohužel mu nebylo přáno, protože někdo jiný ji odvádět nechtěl, ale potřeboval výsledky. Svým způsobem se divil, že ve společnosti stále ještě pracuje, když za ním nebyla v podstatě vidět žádná odvedená činnost, ale pak si uvědomil, že to musí mít na svědomí Bax. Určitě podnikl patřičné kroky, aby Tommy neodešel, protože kdo by pak za Nolana dělal všechny důležité zakázky?
"Takže jak dlouho už to trvá?" pozvedl Adam obočí. Nedala se mu upřít přirozená autorita. Momentálně měl Tommy pocit, že sedí v kanceláři se svým šéfem a ne s milencem, ale tak to bylo asi v pořádku. Bylo zapotřebí to rozlišovat, protože Tommy pro sebe nechtěl žádné výhody jen kvůli tomu, že s ředitelem spí. Ani kdyby to snad v budoucnu bylo vážné.
"No… asi dva roky…" přiznal Tommy opatrně. Adam zavrtěl hlavou.
"Tak dlouho tu pracuješ, ne?" ujišťoval se. Tommy pouze přikývl, bojíc se druhému muži podívat pořádně do očí. Co si o něm teď asi myslí? Že ze sebe dělal chudinku záměrně? Nebo že je prostě srab?
"Promiň, asi jsem si myslel, že se to někde zlomí, že najdu odvahu se jim postavit, nebo jsem možná doufal, že to vzdají sami. Nejsem žádný hrdina…"
"Předpokládám, že mluvíš o Baxovi. A ten druhý?" přerušil ho Adam přísně. Tommy se přikrčil novými obavami. Naposledy, když zažil Adama v takovém rozpoložení, bylo to zároveň poprvé, co se potkali osobně. Na střeše v umělém parčíku. Uhnul očima, tak se k němu Adam naklonil a chytil jeho bradu mezi prsty.
"Jméno, Tommy!" poručil mu. Blondýn už se nemohl dívat jinam, protože měl Adamovu tvář přímo před sebou. "No tak? Chodíme spolu a já nedovolím, aby mého kluka šikanovali, zvlášť když je to v mojí firmě. Ani nikde jinde! Takže…" vyzval ho Adam nekompromisně.
"Peter Nolan," vydechl Tommy neochotně. Měl pocit, že si právě zadělal na pořádný malér. Až se ti dva dozvědí, že je napráskal samotnému řediteli, určitě si na něj někde počká ta jejich gorila a rovnou ho zavraždí. Připoutání k zábradlí mělo být varování a Tommy ho nerespektoval.
"Hlavně se ničeho neboj a nech to na mně, ano?" Jakoby Adam vytušil jeho strach. Neříkalo se tomu nějak? Například spříznění duší? Když pak Tommymu navlékl jeho prsten, srdce mu vyskočilo až do krku.
"Kruci," zaklel si pod vousy. Zadíval se na svou ruku, jakoby ani nebyla jeho. Adam ji stiskl ve svých a pohladil palcem po vrchní straně prstů.
"Na večírku mě naháněl nějaký kluk, co byl podobně oblečený jako ty a měl blond paruku. Kam jsem se hnul, tam byl taky a pak jsem si všiml prstenu, tak jsem začal nahánět já jeho, jelikož si to uvědomil a snažil se mi utéct. Musel ho zahodit mezi lidmi, bylo štěstí, že jsem na něj náhodou stoupnul. Tommy…" Adam se odmlčel a kousl do rtu. "Že jsi mu ho nedal dobrovolně," dodal smutně. V Tommym by se krve nedořezal. To jako Adama napadlo, že by dárek od něj, ještě tak důvěrný dal někomu jinému?
"Tohle si o mně myslíš?" zamračil se.
"Známe se krátce a možná na tebe jdu moc rychle," snažil se to Adam zachránit. "Když já nikdy nic nedělám napůl, víš. Pokud mi na něčem záleží, musím nad tím mít absolutní kontrolu," přiznal. Kdekoho by víceméně pragmatické vyznání muselo vyděsit, ale Tommy nic podobné strachu necítil. Naopak. Nemohl si vzpomenout, že by kdy od muže slyšel něco tak pěkného.
"Dobře. Ten prsten jsem mu nedal dobrovolně. Ukradl mi ho. A jeho jméno už znáš," vysvětlil Tommy smířlivě.
"Nolan," ověřil si Adam, stále svírajíc ve svých prstech blondýnovu ruku. Najednou si ji přitáhl ke rtům a políbil. Tommy na poslední chvíli zabránil blaženému povzdechu. Adamovi se muselo nechat, že to s ním umí. Ani se na něj nedokázal zlobit za to, že ho podezíral z věnování prstenu někomu jinému.
"Trochu nám ten večírek nevyšel," povzdechl si. Ředitel ale zavrtěl hlavou a pousmál se.
"Není ani deset. A ještě jsme neprobrali všechno. Do půlnoci je času dost," dobíral si ho. Když se nahnul k jeho rtům, blondýn zatajil dech. "Co? Neutečeš mi jako Popelka?" zavrněl Adam do Tommyho úst. Jen letmo se jich dotýkal, prostě druhého muže dráždil a napínal.
"Nemůžu. Skleněné střevíčky jsem nechal doma," zapředl i Tommy. Pomalu se políbili, Adam pohladil Tommyho po tváři.
"Nejraději bych s tebou byl teď v San Francisku. Nebo na romantickém ostrově někde v Karibiku. Co na to říkáš?" Blondýn věděl, že by stačilo jediné slovo a ředitel by to prostě zařídil. Pro něj nebylo nic nemožné, ale nechtěl utíkat od starostí, jež tu měl. Nebyl naivní, s Nolanem a Baxem to nebude snadné, budou se bránit, jen aby na nich nezůstala špína.
"Co si dát nejdřív drink?" navrhl.
*
Když si nasadili masky, vrátili se do víru zábavy. Nešli úplně spolu, Tommy poslal ředitele o pár kroků napřed. Pak vyhledal v davu anděla, který se zrovna snažil člověku v masce Lokiho vysvětlit, kde byl poslední dvě hodiny. Jakmile oba Tommyho zbystřili, sesypali se na něj jako kobylky.
"Tommy, prosím řekni mu, co se stalo," pobízela ho Anabelle horlivě, až se jí třepotala křídla. Blondýn si nejprve druhého nejlepšího kamaráda Jeremyho shlédl od hlavy k patě a pak kývl pochvalně hlavou.
"Perfektní kostým. Vypadáš skoro jako on. Jen asi nebudeš tak zákeřný, řekl bych," ušklíbl se. "Jo, a pokud jde o mě, už je všechno v pohodě, takže klid," ubezpečil ho. Jeremy se rozhlédl po lidech v sále.
"Kde je ten zmetek?" samozřejmě hledal Nolana, nebo Baxe. Jenže všude bylo tolik masek, že by Tommy musel každého návštěvníka oslovit osobně, aby poznal, kdo se pod maskou skrývá. Minimálně Baxe. Věděl, jakou masku si vybral Nolan, však byla jeho, ale nikde neviděl blonďatou paruku. Nevěřil, že už odešel, spíš ho napadlo, co dalšího chystá. Mohl jeho a Adama předtím sledovat? Už musel pochopit, že se něco děje, když se dal předtím na ústup.
"Netuším. Co mi řekl ředitel, tak naposledy před ním utíkal, protože Adam poznal prsten, co mi dal."
"Ten prsten?" zeptal se Jeremy při pohledu na Tommyho ruku. Anabelle už mu o něm určitě pověděla. Blondýn pozvedl paži, aby si kamarád mohl šperk prohlédnout.
"Jo… už je to tak, jsem ve vztahu," pokrčil rameny. Bell do něj dloubla loktem. "Mohl bys být nadšenější," pokárala ho.
"Adam už všechno podstatné ví," vysvětlil Tommy svou sklíčenost. "Nejsem zrovna na vrcholu blaha, že se teď bude řešit moje šikanování. Rozkřikne se to a ne všichni to uvidí v takovém světle jako my tři, nebo ředitel," dodal ztrápeně.
"Ale ředitel je Adam. A navíc tvůj kluk, Tommy," snažila se ho Anabelle povzbudit. "Kdo jiný by s tím měl něco udělat, než on? Z obou důvodů? Co kdybychom si došli společně pro něco k pití a oslavili to?"
"Přesně!" vložil se i Jeremy. "Konečně se budeš moct podepsat pod své práce, aniž by tvoje jméno pak někdo zapřel. To je snad pozitivní vyhlídka, ne? Pochybuju, že tu ti dva zůstanou! A že si ještě vůbec někde škrtnou," ušklíbl se kamarád škodolibě. Jednat se o někoho jiného, Tommy by se samozřejmě též radoval, ale pořád mluvili o něm, o jeho práci, jeho životě a jeho starostech, kterým neuteče, dokud ve firmě Nolan s Baxem budou. A to byli teprve na začátku.
"Nemám žádné důkazy. Až je obviním, budou se bránit. Jako kdybyste je neznali."
"Už jsem se snad několikrát zmínil, co všechno dokážu na Nolana vytáhnout z historie serveru a jestli se nám podaří najít někoho, kdo je viděl v té kavárně, nebo pro ně slídil, tak máme vyhráno…" ohradil se Jeremy.
"Jistě," přikyvovala Anabelle horentně. "Ty nahlásíš toho chlapa, co tě přepadl, přece jsi mu viděl do obličeje. Už zašli moc daleko, Tommy. Nemůže jim to projít!"
Tommy víc neprotestoval, jeho přátelé měli dobré argumenty a ve skrytu duše opravdu doufal, že příští dny proběhnu v klidu navzdory tomu, jaká mračna se Nolanovi a Baxovi vznášela nad hlavou.
Společně si došli pro pití a pak sednout k oknu, kde bylo zátiší se stolky a židlemi. Tommy měl neustále oči na stopkách, cítil, že nebude klidný, dokud ty dva někde neuvidí, ale ani po nějaké půl hodině nebyl úspěšný. Zaručeně něco chystali, protože to pro něj zatím probíhalo spíš dobře, což určitě neměli v plánu. Adam Peterovi na jeho léčku neskočil. Ani když si Nolan navlékl Tommyho prsten. Muselo mu dojít, že jde do tuhého, že ředitel není hlupák, který by se nechal obalamutit pouhým převlekem a parukou. Když se pak zvedl, že si odskočí, Jeremy chtěl jít s ním, snad aby ho hlídal, ale Tommy to odmítl. Při míjení Adama, jenž stál s dalšími lidmi z vedení u baru, se na sebe nenápadně usmáli. Adam ale vypadal, že řeší něco důležitého a vážného, měl to napsané v očích. Tommy doufal, že tím tématem není on, nechtěl, aby se to řešilo na párty.
Na chodbě si sedl na židličku vedle automatu s kávou a chvíli jen poslouchal dozvuky hudby, jež k němu z konferenčního sálu doléhaly. V první řadě nechtěl křenit Anabelle a Jeremymu. Měli si tenhle večer užívat jeden druhého, ne se starat o něj a jeho problémy. Náladu na zábavu neměl už od okamžiku, kdy ho ta Nolanova gorila připoutala k zábradlí. Ve skutečnosti chtěl domů a na všechno se vyspat, mít zkrátka čistou hlavu. Vytáhl mobil z kapsy a podíval se na poslední zprávy, co si psali s Adamem. Vlastně mu na tu poslední ještě neodpověděl, protože byl poněkud zaneprázdněný. Dal odpovědět a hned se mu v hlavě začala tvořit slova.
Jsem zmatený a unavený. Ne z tebe, ne z nás, ale z toho, co se teď děje. Můžeme si promluvit zítra? Půjdu teď spát. Omlouvám se. Dobrou noc.
Tommy se zvedl, popošel k výtahu a tam teprve, když kabina přijela, dal zprávu odeslat. O něco kratší textovku pak napsal i Anabelle: Jdu spát, bavte se!
Z práce chodíval vždy pěšky, ale dnes večer dal za vděk autobusu, který ho dovezl téměř před vchod domu, kde měl svůj skromný dvoupokojový byteček. Než vyrazil definitivně k domovu, koupil si ještě ve večerce sendvič s tuňákem, protože jedl naposledy v poledne a kručelo mu v žaludku. Uvědomil si, že se mu Nolan i Bax během cesty vykouřili z hlavy. Asi byl na přemýšlení o nich příliš unavený. Doma ze sebe jako první svlékl kostým a nahradil ho pohodlnými domácími šortkami a županem. Jen co dosedl k televizi, u které hodlal usnout, ozvalo se z předsíně klepání na dveře. Rychle se podíval na mobil, kde zářila zpráva od Adama. Pochopitelně se nedokázal smířit s tím, že Tommy odešel z párty tak narychlo a bez pořádného rozloučení. A automaticky ho napadlo, že za ním Adam přijel až domů, protože měl prostě rád věci pod kontrolou!
Tommy došel ke dveřím a otevřel je, připravený, že Adama pošle domů, jenže na chodbě nestál ředitel, nýbrž Peter Nolan osobně a s ním chlap, kterého už měl Tommy možnost ten den poznat na vlastní kůži.
"Chyť ho!" zaregistroval akorát ostrý příkaz, než se mu gorila nahrnula do předsíně a tentokrát si nedělala moc starosti s tím, jestli chycení bude Tommyho bolet. Chlap mu zkroutil ruku za zády a zacpal obrovskou dlaní ústa. Pak ho vytáhl před byt.
"Tobě to asi jednou nestačilo, co?" zavrčel Nolan zlostně. "Jestli si myslíš, že nejsem schopný se tě zbavit, tak se pleteš!" dodal ještě a pak kývl hlavou k východu z domu. Tommy dostal pásku přes oči a ústa mu byla zalepena lepící páskou. Když ho gorila postrkovala dopředu, zakopával o vlastní nohy. Ticho na ulici věstilo jediné, jeho únos neměl žádné svědky. Než ho nacpali do nějakého většího auta, kde to páchlo dezinfekcí a laciným osvěžovačem, dostal Tommy dvě facky a další varování, aby byl v klidu. Doteď se bál cokoliv udělat, dva roky si nechal doslova šlapat po hlavě a pak udělá takovou fatální chybu. Prostě se nechá chytit ve svém vlastním bytě. Kéž by ho znovu připoutali k zábradlí ve firmě. Tam měl alespoň nějakou šanci, že ho někdo najde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. srpna 2018 v 23:48 | Reagovat

Ty to dokážeš tak napínat že mám z toho nervy nadranc. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama