Muž se zlatou maskou 14.

20. srpna 2018 v 17:25 | Extasy |  Muž se zlatou maskou


Chvíli měl pocit, že asi usne, to ta tma. Pokoušel se vykopnout nohu, jestli by čidlo nezaznamenalo alespoň nějaký pohyb, ale i když to zkusil nejméně čtyřikrát, nic se nestalo. Akorát se tím vysílil a utáhl provazy, kterými měl svázaná zápěstí a byl připoutaný k zábradlí. Jedna příčka ho bolestivě tlačila do zad, určitě tam bude mít pak modřinu, blesklo mu hlavou. Po pár minutách se sice trochu rozkoukal, ale nebylo mu to nic platné, protože pořádně dokázal rozeznat jen výstražné žluté proužky na okraji prvního schodu.
Pořád si přehrával, co se před chvílí stalo a nejvíc mu asi vadilo to, že na toaletách nechal svůj prsten od Adama. Jestli měl ten chlap za úkol zamést po něm stopy, nejspíš ho vezme a někde vyhodí do koše, nebo do kanálu. A jeho věci také. V batohu měl to nejdůležitější - mobil, peněženku, doklady, prostě všechno. Vážně těm dvěma nedocházelo, jaké to může mít následky? To už byl únos a pak nejspíš krádež. Chlap mu nijak neublížil, jen ho vyděsil, ale i tak mu omezil pohyb a proti vůli ho odtáhl pryč a ještě spoutal, to už se přece jako trestný čin počítá.
Tommy se navzdory své pragmatičnosti a současné situaci zasnil. Co by teď udělal Adam, kdyby ho tu našel a dozvěděl se celou pravdu? No, jednou se ji dozví tak jako tak, ale co by udělal jako první? Jistě, odpoutal ho… a pak? Objal by ho? Utěšoval? Políbil? Ředitel byl sebevědomý muž s jasnou představou o svém životě - tak nějak to říkala Anabelle - takže by se asi zachoval jako rytíř. Bránil by Tommyho za jakoukoliv cenu?
Blondýn si muže, kterého znal osobně teprve týden, ale jemuž nejspíš už pár dní patřilo celé Tommyho srdce, nepředstavil jako rytíře v nablýskané zbroji, ale ani trochu to nesnižovalo Lambertovu důležitost, spíš naopak. Kolik takových mužů dnes chodilo po světě? Ještě kopajících za stejný tým? Mužů, u nichž se jakýkoliv pokus o pochybnosti hned změnil v absurdní požadavek?
Tommy měl čas přemýšlet, jak tam tak seděl v temnotě, nemohl se hýbat a čekal na záchranu. Adam stál za myšlenky, stál za mnohem víc, než co byl Tommy kdy ochotný obětovat. A jestli mu ho Nolan vezme, tak si asi půjde hodit mašli. Jenže pokud bude mít štěstí, dostane se odsud nejdřív zítra ráno, až půjde na obchůzku některý z vrátných. Do té doby se toho může stát hrozně moc. Adam bude zklamaný, protože si bude myslet, že na večírek nepřišel schválně. A Anabelle bude strachy bez sebe a nejspíš Nolana sama zabije.
Ne, jestli je Adam muž, o kterém není radno pochybovat, pak se nenechá zlákat do pavoučích sítí intrikána Petera.
Tommy sklonil hlavu a povzdychl si. Bolelo ho za krkem a záda už měl skoro necitlivá, nemluvě o zápěstích, tam by to tipoval na pořádné podlitiny. Ještě že nosil do práce košili s dlouhým rukávem, snad si toho nikdo nevšimne. Ve chvíli, kdy se mu už opravdu zavíraly oči únavou a vyčerpáním, jeho obličej ozářil kužel jasného světla z chodby za dveřmi. Tommy zamžoural, protože i těch pár hodin, co u zábradlí ve tmě strávil, stačilo, aby si od světla odvykl.
"To jsi ty, ty hajzle?" zaprskal ochraptělým hlasem. Nic neviděl, jen nějakou siluetu, která se k němu následně sklonila a Tommyho v prvním okamžiku zaplavila příjemná ženská vůně.
"Beru to tak, že jsi unavený a nepoznal jsi mě," promluvil k němu vlídný ženský hlas bez známek zloby, jíž by určitě u někoho jiného Tommy svými slovy vyvolal. Světlo se díky blízkému pohybu u čidla rozsvítilo a nabídlo Tommymu ten nejkrásnější obrázek, co v danou chvíli mohl vidět. Skláněla se nad ním sama Leila Lambertová.
"Eh, omlouvám se. Vás bych tu nečekal," utrousil provinile.
"Nezlobím se. Ale budu chtít vědět, za koho jsi mě považoval. Chápu to správně, že ten samý tě tu uvěznil?" dožadovala se úplně vážně vysvětlení. Těžko se jí Tommy mohl divit, když ji nazval hajzlem a ještě ho našla svázaného jako nějakého rukojmí na nouzovém schodišti.
"To je na dlouhé vyprávění," odtušil pokorně. V první řadě se mu nechtělo ani trochu mluvit. Jen potřeboval, aby už ho někdo rozvázal a pustil… nejlépe domů.
"Samozřejmě to probereme, až bude čas, teď máš něco na práci, řekla bych." Leila si ve svých luxusních flitrových šatech zářivě modré barvy klekla na zem, jako kdyby měla na sobě montérky, nebo tepláky a pustila se do rozvazování provazů. Tommy na ni koukal jak na zjevení.
"Ušpiníte se…"
"Fajn, mám tě tu nechat a jít se převléct do něčeho vhodnějšího?" utahovala si z něj.
"Promiňte…" opět sklonil provinile hlavu.
"Nechápu, za co se omlouváš, ale jsi neskutečně roztomilý," přihodila si ještě.
Tommy nebyl zrovna rád, že něco takového slyší na svou osobu, ale z Leilyných úst to znělo tak nějak hezky a možná by mu nevadilo, kdyby si to samé myslel i Adam. Ale samozřejmě by to nemusel říkat nahlas.
"Tak děkuju," protlačil mezi rty tiše a raději uhnul pohledem. O vteřinu později mu Leila uvolnila zápěstí, takže už to převzal sám a rozvázal i další uzly. Nechtěl jí pochlebovat, že by dokázala nejednomu zajatci se svou rychlostí a zručností zachránit život, měl pocit, že by to vyznělo divně, vzhledem k tomu, že je žena, ale opravdu ji obdivoval. Nebyla jako jiné matky, co znal. Včetně té své. Pochopitelně proti ní nic neměl, ale v porovnání s Leilou Lambertovou minimálně nepůsobila jako moderní samostatná žena. A byly tu i další rozdíly. Těžko ale říct, jak by se zachovala v téhle situaci, možná by byla stejně akční. To Tommy nemohl vědět, když znal svou mámu jako ženu v domácnosti, motající se neustále v kuchyni, nebo kolem dětí, tedy jich. Třeba by se divil, co by se z ní vyklubalo za Robocopa.
"Nemáš zač. Řekneš mi alespoň stručně, co se stalo? Asi ses sem nepřivázal sám?" přivřela na něj oči.
"A vy jste sem určitě nepřišla z dlouhé chvíle," též se na ni podíval podezíravě. "Kdo vás poslal mě hledat?" zeptal se netrpělivě. Leila se narovnala a založila si ruce na prsou.
"Anabelle. Taky tě hledá. Zeptala jsem se jí, proč jsi nepřišel a ona mi řekla, že jsi přijít měl, jen ti to dlouho trvá. Neumí moc dobře lhát," zavrtěla hlavou.
"Jak můžete vědět, že s ní mám cokoliv společnýho? Sledujete nás? A proč myslíte, že lhala?" zabručel Tommy dotčeně. Znal Leilu Lambertovou jen o pár hodin méně, než jejího syna, takhle by to přece probíhat nemělo. A ještě mu právě zachránila život. Tedy pokud by to trochu zdramatizoval.
"Jen se dívám, jsem hodně všímavá a rozhodně nebyla v pohodě, když řekla, že ti to dlouho trvá. Vypadala nervózně, takže musela předpokládat, že se něco stalo. Tommy, já na tebe žádnou boudu nepřipravuju. A velice mě mrzí, že muž, kterého si můj syn vyhlédl, má tyhle problémy. Je v pořádku, že jsem tě našla u nás doma, pokud tě Adam sám pozval, ale tady jsem tě asi najít neměla. Co se děje? Kdo ti to udělal? Je to snad jen nějaký žert?" vyptávala se Leila. Už vypadala i trochu zoufale. Možná by měl Tommy s tou pravdou začít u ní.
"Kéž by," svěsil ramena. "Nejsem zkrátka moc oblíbený," zobecnil to. Proč hned valit vinu na ty dva, když nemá žádné důkazy? Ještě se to obrátí proti němu.
"To zní jako sebelítost, ke které mi ale vůbec nesedíš. Možná tak chceš působit, ale uvnitř cítíš, že to není správné a chtěl bys to změnit, protože nesnášíš, když tě někdo lituje, nebo by ti nedej bože chtěl třeba pomoct. Mám pravdu?"
"Co po mně chcete, paní Lambertová…"
"Leila," připomněla mu své křestní jméno. Ne, Tommymu to asi nikdy přes pusu nepůjde. Možná za pár let, až bude s Adamem dostatečně dlouho a budou pomýšlet na svatbu… spadni z toho obláčku, Ratliffe, tohle je fakt trapný!
"Já vím," štěkl, ale dal si alespoň záležet, aby to nebylo moc nahlas. "Víte co? Děkuju moc, že jste mě tu našla, ale už budu muset jít…"
"A kam?" postavila se mu žena do cesty. Tommy stihl zabrzdit jen tak tak.
"No domů. Myslím, že si potřebuju dát pořádného panáka a pustit si něco strašně hloupýho v televizi. Před pár hodinami mě tady spoutal a zavřel chlap jak vystřižený z Avengers, tak jsem ještě trochu rozhozenej, z toho…"
"Ne, ty musíš jí na večírek, Tommy, můj syn na tebe čeká. Mám mu snad jít říct, co se stalo? Aby obrátil celou budovu vzhůru nohama?"
"Ne, to nesmíte! Vždyť ani nevíte, co se tu děje!" zamračil se.
"Evidentně nic dobrého a to mě děsí. Jak to asi vyděsí mého syna?"
"Chci mu to říct sám, chystám se na to!" přiznal Tommy. Leila spustila ruce k bokům a promnula si rty.
"Dobře, to akceptuji, ale žádám tě, abys to neodkládal. Nemusím být vědma, aby mi došlo, o co tu jde. Šikaně se asi nevyhne žádné pracoviště, ale pokud to budeme přehlížet, stane se to jen horším. Nechci, aby si to můj syn vyčítal, když o tom ani nevěděl. Zasáhl by, to vím naprosto jistě…"
"Já taky a právě proto jsem musel mlčet!" ohradil se Tommy. "Je něco jiného, jen tomu přihlížet, nebo být v samém středu dění, to mi věřte!" přece musela aspoň trochu chápat jeho pohnutky. Kdyby jen tušila, jak dlouho už to trvá, že s tím Nolan a Bax v podstatě začali od jeho nástupu…
"Prostě mu to řekni a nech ho jednat. Je to jeho firma a má právo vědět, koho zaměstnává. Souhlasíš?" upřela na něj vyzývavý pohled bez kompromisů.
Tommy věděl, že nemá smysl protestovat, proto jen přikývl, ne zcela ochotně a nakoukl přes ženino rameno ke dveřím. Pořád doufal, že se ta gorila nezbavila jeho věcí, co nechal před umývárnou. Nejvíc by ho asi trápil právě prsten. A Adama jistě také.
"Odtáhl mě ze záchodů, všechno jsem nechal tam, chtěl jsem si vzít kostým až tady," vysvětlil Leile.
"Dobře. Dojdi se tam podívat, jestli něco nechybí a já na tebe počkám venku," navrhla. Společně se tedy vypravili zpět do haly a pak k chodbě s toaletami. Tommy zaplul dovnitř a samozřejmě se jeho pohled hned zaměřil na umyvadlo, kde předtím nechal prsten. Neležel tam.
Podlomily se mu nohy a celkově se do něj dala slabost. Najednou cítil, jako kdyby mu vzali kus srdce. Dokud ten prstýnek měl, bral ho jako samozřejmost, vlastně ho na prstě skoro vůbec nevnímal a snažil se nepodlehnout síle moci, jaké mohou věnované prsteny mít, ale teď… prostě dokud něco máte, nevážíte si toho, jenže nedej bože, abyste to ztratili, nebo vám to někdo vzal!
Tommy se na ochablých nohách vydal do kabinky, kde nechal batoh se svým kostýmem. Důležité věci v něm nechyběly, jako mobil, peněženka, kreditka… ale košile, kalhoty a škraboška byly prostě pryč. Konečně mu začalo docházet, o co tu jde. Nolan si jeho kostým vezme, završí to prstenem a bude se vydávat za něj. Bože, ten chlap byl šílený. A jestli ho Adam bude považovat za Tommyho, tak za celé tohle snažení možná ani nestál.
Blondýn se vrátil ven, kde na něj stále čekala Leila Lambertová.
"Můj kostým je pryč," přiznal bez mučení. Vtom se za Leilou objevila Anabelle. Ve svém kostýmu punkového anděla vypadala dokonale. Jen byla celá rudá a udýchaná, jak asi prohledala půlku budovy. Tommy na ní mohl oči nechat. Nakonec se kamarádka rozhodla nechat si vlastní vlasy, ale nějak se jí je podařilo narychlo natočit a obarvit některé pramínky různými barvami, což působilo naprosto bláznivě a dokonale zároveň. I její malá křidýlka měla místy odlesky různých barev. Jediné, co zůstalo víceméně klasické, byly krátké sněhobílé šatičky na úzká ramínka.
"Wow, Anabelle, vypadáš… úžasně!" vydechl Tommy obdivem. Za jiných okolností by se asi kamarádka začala rozplývat a děkovat mu, ale očividně byla hlavně ráda, že ho vidí.
"Kde jsi byl?" vyhrkla s úlevou.
"Nechtěl jsem zdrhnout, nebo něco takovýho," řekl rychle, aby si o něm zase nemyslela, že je slaboch. Nenašla ho spoutaného na schodišti jako Leila, takže ji to klidně mohlo napadnout.
"Dobře, ale čekala jsem, že se objevíš nejpozději do sedmi. Je skoro devět, tak jsem si dělala starosti…"
"Viděla jsi Nolana?" přerušil ji Tommy. Už mu bylo jedno, že je tam s nimi i Leila, stejně se to všechno dřív nebo později dozví. A taky že ji to jméno zaujalo.
"Kdo je Nolan?" zeptala se. Tommy mávl rukou.
"Součást příběhu," odvětil pohotově.
"Asi ani ne, hledám tě už dobré dvě hodiny!" zabručela Anabelle. "A na párty je doslova narváno, spoustu masek…"
"A Jeremy?" vyzvídal Tommy dál.
"Poslední hodinu hledá se mnou, ale nic neříkal, když jsem s ním mluvila naposledy."
Leila přistoupila k oběma trochu blíž a položila Tommymu ruku na rameno. Blondýn i mladší žena se po ní ohlédli.
"Našli jsme tě, takže je asi nejvyšší čas, zapojit se do firemního dění!" oznámila jim nesmlouvavě. Anabelle samozřejmě nic nechápala. Poslední dvě hodiny byla mimo. A jak Tommymu došlo, Jeremy neznal jeho kostým, takže i kdyby na párty potkal Nolana tváří v tvář, nic by mu nedošlo.
"Co se stalo?" chtěla vědět Anabelle. Stále ještě nedostala odpověď na svou otázku a asi tedy pořádně tápala. Vložila se do toho opět Leila.
"Našla jsem ho spoutaného na nouzovém schodišti. Opravdu začínám být zvědavá čím dál víc. Udělal to snad ten Nolan?" dala si dvě a dvě dohromady.
Zděšená Anabelle si vyměnila s unaveným Tommym významný pohled.
"Kdo tě spoutal, proboha? A kdy?" nechápala.
"Asi kolem sedmé přišel na záchody cizí chlap. Takový ten typický vyhazovač z klubu. Umyl si ruce, pak se po mně natáhl a chytil mě pod krkem. Odvlekl mě na to schodiště a tam přivázal k zábradlí," sdělil kamarádce stručně. Anabelle střílela očima z jednoho na druhého, byla prostě v šoku.
"To už ale přehnal, hajzl jeden. Až se mi dostane do ruky…" Kamarádka se chtěla otočit, že vyrazí zpět do haly, jistě teď potřebovala na párty nakráčet s celou parádou a rovnou se vrhnout na Nolana. Tommy ji popadl za ruku a stáhl zpátky.
"Zrovna teď si určitě myslí, že vyhrál, tak ho při tom ještě chvíli necháme. Chybí můj kostým a taky… prstýnek," poslední slůvko spíš zašeptal, doufal, že ho Leila neuslyší. Jak by jí asi vysvětloval, že po pár dnech známosti dostal od jejího syna tak závazný dárek. Leila akorát pozvedla obočí, ale zcela jistě jí zmínka o prstenu neušla. I tak to nekomentovala.
"Nic bych za to nedala, že si tvůj kostým oblékl," nechala se slyšet Anabelle. Tommy přikývl a pokrčil rameny.
"A ty ses tak snažila. Svým způsobem jsem se těšil, až se do toho obleču a vezmu si tu pěknou zlatou masku," posteskl si.
"A kdo říká, že nevezmeš?" promluvila k němu Leila povzbudivě. "Jdeme," zavelela a se zmateným Tommym a stále vyděšenou Anabelle za zády se vydala chodbou k hlavní hale.
Tommy nic neříkal. Leila učinila několik telefonátů, ze kterých slyšel jen útržky. O dvacet minut později, zatímco čekali v dolní vrátnici, se přihnal nějaký mladík s černým polypropylenovým obalem na šaty a ten Leile podal. Ještě se na ni usmál, přijal spropitné a zase zmizel.
Ředitelova matka podala obal Tommymu a kývla k nejbližším toaletám.
"Běž se převléct, snad jsem vybrala správnou velikost a blíží se to co nejvíc popisu od Anabelle," mrkla na mladou ženu. Tommymu došlo, že se ty dvě o jeho kostýmu už musely bavit. Možná ještě předtím, než se při hledání rozdělily. A také to znamenalo, že se pravděpodobně s Peterem minuly, jinak by ho Anabelle přece na večírku viděla. Nebo hlavně oblečení, které mu sehnala.
Tommy se rozběhl k toaletám a nejdřív se postavil k umyvadlu. Necítil se nejčistší po celém dni v práci, ale na sprchu teď nebyl čas. Alespoň že sebou nosil svůj oblíbený parfém. Pořádně si umyl obličej, podpaží a ruce. Pohled na prázdné místo vedle kohoutku mu připomnělo, že jeho prsten má člověk, kterému by nejradši obě ruce urazil, že si vůbec dovolil na něj sáhnout. Nabuzený svou zlostí zašel do jedné z kabinek a pověsil obal na vrch oddělovací příčky. Když stáhl dolů zip, trochu se lekl. Uvnitř bylo oblečení kompletně v černé barvě, ale Leila říkala, že se snažila trefit do Anabellina popisu. Opatrně šaty vytáhl ven a uvědomil si, že v rukách drží úzké černé kalhoty a barokní černou košili z hedvábí. Tedy v úplně protikladné barvě. Okolo háčku ramínka ještě visela zlatá škraboška. Ale opravdu luxusní. Nic proti té, kterou mu sehnala Bell, jenže tahle byla tak o tři levely lepší. Měla na sobě spoustu různých detailů kudrlinek a ornamentů a každý byl precizně vypracovaný. Byla zkrátka nádherná. Tommy se rychle převlékl, nasadil škrabošku a navrch přidal pár stříknutí z flakonku s parfémem. Pak vzal ještě do ruky paruku, jež mu půjčila Anabelle a s tou vyšel ven z toalet. Obě ženy vzdychly blažeností.
"Bože, černá ti fakt sedne, Tommy. Teď budu snad ještě ráda, žes o tu bílou košili přišel," rozplývala se kamarádka.
"Takhle narychlo bylo těžké sehnat bílou košili," ozvala se Leila. Tommy si vzpomněl, že mu Bell říkala o půjčovně, kde měli ještě dalších deset takových košil, takže začal Leilu trochu podezírat, že si jeho kostým uzpůsobila podle svého vkusu. Ale musel uznat, že to vůbec není špatné. Viděl svůj odraz v každé prosklené stěně, a kdyby mu to nepřišlo hloupé, natočil by se do všech stran jako fotomodel.
"Mohl bych vědět, jaký je plán? Jakmile přijdu na večírek, Nolan mě pozná…"
"Jenže pokud má na sobě tvoje šaty, bude si muset dávat pozor, ne? Navíc, myslíš, že by tě tolik přecenil zrovna on? Že se ti podařilo tak rychle sehnat nový kostým? Je tam spousta lidí. Pokud za ním nepůjdeš přímo, možná si tě ani nevšimne. A víme, kolem koho se bude motat nejvíc!" připomněla mu Bell.
"Asi už se ani nebudu na nic ptát," podotkla Leila zamračeně. Tommy pokrčil omluvně rameny a zvedl ruku s parukou.
"Mám si vzít tohle?" zeptal se. Nevěděl, co bude lepší, jestli přirozená blond, nebo maskovací čerň.
"Ne, ta blond je k černé perfektní. Jsi k sežrání," uculila se Anabelle. Tváře jí při tom zrudly jako rajčátka.
"Řekla bych totéž, ale obávám se, že jsem na to příliš stará a nevhodně oblečená," pousmála se Leila. Navzdory tomu si Tommyho znovu shlédla od hlavy k patě a zakývala spokojeně hlavou.
"Je to perfektní, můj syn měl vždy moc dobrý vkus," zatvářila se hrdě. Tommy se v duchu modlil, aby nebyl jen další pokusný králík ředitelova dobré vkusu. Automaticky přejel palcem po vnitřní straně prsteníčku a opět v něm zatrnulo, když pod bříškem neucítil kovový kroužek. Doteď si ani neuvědomoval, že to dělal, byl to prostě přirozený posunek, asi jako promnutí oka, nebo prohrábnutí vlasů. Zapřísáhl sám sebe, že za tohle Nolanovi minimálně jednu natáhne.
"Asi bych měla jít napřed," napadlo Anabelle.
"Ano, to by bylo nejlepší. Když tam přijdeš sama, bude si Nolan myslet, že jsi mě nenašla. Snad moc nesledoval i vás," podíval se na Leilu. Žena jen mávla rukou.
"Sice ještě pořádně nevím, o co tu jde, ale řekla bych, že jsem v tomhle rybníce jen malá bezvýznamná rybička," ušklíbla se. Tommy se kousl do rtu. Ještě Leile ani nepoděkoval.
"To přece není pravda. To vy jste mě našla a zařídila mi tenhle kostým. Nevím, co bych bez vás dělal. Seděl bych tam možná ještě ráno, než by mě tam objevil vrátný a na večírek bych jít stejně nemohl, protože je povinná maska. Děkuju vám… Leilo," přinutil se k použití křestního jména. Ředitelova matka se vlídně usmála a lehce ho pohladila po tváři.
"Už jsi slyšel o dobrých vílách, Tommy? Ne všichni lidé jsou zlí a já doufám, že se o tom brzy sám přesvědčíš, ať už sis o mém synovi doteď myslel cokoliv," nechala se slyšet. Tommy rychle zavrtěl hlavou.
"O Adamovi jsem si nikdy nic špatného nemyslel. Myslím, že je velmi dobrý ředitel a vedoucí, i když ho neznám osobně dlouho," ohradil se Tommy. Na Anabelle bylo vidět, že se snaží být neviditelná. Na jednu stranu to bylo docela trapné, ale na druhou chápala Lambertovu matku, že jen chrání svého syna. Pokud se právě dozvěděla, že v jeho firmě jsou šikanovaní zaměstnanci, určitě ji to mrzelo a jako první ji muselo napadnout, že vina padne především na vedení, které s tím nic nedělá. Ale právě Anabelle věděla, kdo to mohl už dávno zastavit, protože toho člověka osobně znala. Kolikrát jen Tommymu říkala, aby podal stížnost. Dobře, možná neměl žádné důkazy, ale stáli za ním minimálně dva lidé, kteří byli ochotní ho podpořit, nehledě na to, že kdyby Jeremy zabral, určitě by na Nolana něco vyštrachal mnohem dřív.
"Ale nevěříš mu. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč jsi mu ještě nic neřekl."
"Známe se týden," zabručel Tommy. "A říct mu to chci, jen… co si o mně bude myslet, když si budu hned stěžovat? Ještě teď, když… jsme si blízcí," Tommy se na Leilu nedíval, bylo mu trapně. Nechtěl, aby se na něj zlobila, také měl své důvody a už vůbec s ní nechtěl probírat svůj intimní vztah s jejím synem.
"Tak dobře, znáte se teprve krátce," připustila. Aby Bell uvolnila dusnou atmosféru, oznámila oběma, že tedy vyráží a pak odešla. Leila odvedla Tommyho k recepci, což zprvu vůbec nechápal. Až když začala muži za pultem líčit, že se po budově pohyboval cizí muž, který ve firmě nepracuje, došlo mu to.
"Ráda bych si pak prošla všechny videozáznamy z dnešního večera. Zhruba od šesté hodiny po teď. Až to budete mít, dejte mi vědět," požádala recepčního.
"Samozřejmě, paní Lambertová," poklonil se muž zdvořile. Leila se otočila k Tommymu.
"Možná bys mohl už vyrazit. A buď na sebe opatrný. A také bych chtěla, aby ses bavil. Ať už se děje cokoliv, nenech se tím rozhodit, Tommy. Promluvíme si později," pohladila ho po rameni a tím mu dala najevo, že by měl jít. Tommy ještě tiše poděkoval, než se rozešel k výtahům. Během svého zajetí byl sice vystrašený, ale ten pocit se nevyrovnal tomu, co zažíval nyní. Jakmile ho Nolan pozná, propukne skutečné peklo. A vůbec si nebyl jistý tím, co udělá Adam. Pozná ho hned? Nebo už se nechal zmýlit Peterovým kostýmem a hlavně prstenem na jeho ruce? Jediné, co věděl Tommy jistě, bylo, že dnes odsud bez prstenu neodejde!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. srpna 2018 v 23:35 | Reagovat

Tak to chci vidět ten mazec. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama