Muž se zlatou maskou 13.

20. srpna 2018 v 17:24 | Extasy |  Muž se zlatou maskou


Tommy čekal na čtvrtou hodinu doslova se staženým zadkem. Nebál se, že by nezvládl provést změny, které by zákazník popřípadě chtěl. Měl strach z reakce Nolana a Baxe, pokud nakonec změny nebudou zapotřebí. Jestli to byli oni, kdo se mu naboural do pošty a věděli o něm a Adamovi, pak měli jistě připravený záložní plán, jak se ho zbavit. Tommymu to ani trochu nepřišlo logické. Jestli s někým chodím, těžko mě od toho někdo odradí, když mi zamezí se s ním jeden večer vidět. To by ho museli knokautovat napořád… ale to už bychom se nacházeli v nějakém akčním filmu o politické korupci, no ne? Hnát to takhle do extrému přece nemohli mít ti dva v povaze, to už bylo moc i na ně.
Ale co když přece? Někde v hloubi svého podvědomí se Tommy opravdu bál, že Peter udělá něco hrozného, jen aby na tom večírku mohl být s Adamem sám. Když nad tím tak přemýšlel, Nolan nebyl škaredý chlap, ale ani vyloženě krásný, prostě průměr. Kdyby si jinak upravil vlasy a vzal si jinou košili, než kostkatou, celkem by i ušel. A o to právě šlo. Na maškarní večírek se jistě vyfikne tak, aby vypadal neodolatelně.
Kruci, co když se to vážně zvrtne, co když se obleče podobně jako Tommy? Protože podle Anabelle to byl dokonalý kostým. Nic konkrétního nevyjadřoval, ale působil vznešeně a nadčasově. Na každém večírku jste vždy potkali nějakého záhadného muže v bílé hedvábné košili a škrabošce. Ne, Peter přece nevěděl, v čem chtěl Tommy jít. Tedy pokud ho opravdu nesledoval…
Tommy si před čtvrtou došel ještě pro kávu. Ani jemu nebyly cizí cigarety, kdysi kouřil, ale nechal toho a teď by se mu jedna na nervy hodila. Když se náhodou odhodlal jít ven mezi lidi, pokušení bylo ještě o něco větší. Místo toho si ke kávě koupil tyčinku Mars a na tři kousnutí ji spořádal. Nedalo mu to, aby neustále nenakukoval ke kanceláři Baxe a také k Nolanově kóji. Svůj nápad, zeptat se, zda může na prezentaci jít také, nakonec zavrhl.
V okamžiku, kdy šéf vyšel ze své pracovny a rozhlédl se po celé hale, zatajil dech. Za chvíli se dozví, jak dopadne jeho dnešní večer. Mezi lidmi už to pochopitelně trochu vřelo, jak se na párty těšili a někteří odešli domů hned po obědě, aby se stihli na tu velkou událost připravit. Anabelle zůstala v práci, jak Tommymu slíbila. Rád by ji též poslal domů, ale ona by ho stejně neposlechla.
Tommy se po odchodu Baxe zvedl a přesunul k Bellině kóji. Nějak nedokázal být najednou sám se svými myšlenkami. Všiml si, že ho Nolan provázel chvíli pohledem, ale jakmile se na něj Tommy ohlédl, uhnul jím a tvářil se nenápadně. Jestli tohle nebylo podezřelé, tak už nic jiného.
"Budeš se připravovat tady?" zeptal se Tommy Anabelle. Kamarádka propustila ze svých prstů myš a natočila se k němu čelem.
"Asi jo, radši jsem si věci vzala sebou. Můžu si tu dát v klidu sprchu a nalíčit se i převléct," pokrčila rameny. Tommy si uvědomil, že vlastně neví, za co Bell nakonec půjde.
"Řekneš mi, co budeš mít za kostým?" zkusil to, i když mu něco říkalo, že se bude muset nechat překvapit.
"Nečekej nic pompézního. Vyhlásili to moc narychlo a než jsem se dostala do půjčovny, byly už ty nejlepší kousky rozebraný," postěžovala si.
"Ale mně jsi sehnala perfektní kostým…" pochválil ji Tommy, aby věděla, že si toho opravdu váží.
"Takových košil tam měli ještě asi deset. Nikdo to nechce, protože je to asi příliš obyčejné, ale oba víme, že v jednoduchosti je krása. Řediteli se budeš víc líbit takhle, než pod tunou krajek a líčidel," shlédla si ho kamarádka od hlavy k patě. Na to Tommy nic nenamítal, protože s ní naprosto souhlasil. Adam byl možná mocný muž, ředitel, miliardář a bůh co ještě a potrpěl si na zlatém iPhonu a zlaté elektronické cigaretě, ale co se týkalo oblékání, stylu a elegance, určitě se držel střídmosti a jednoduchosti. Stejně jako Tommy. Bude stačit, když to Peter přežene a Lambert si ho ani nevšimne, tím si byl Tommy jistý a také ho to alespoň na chvilku uklidnilo.
Anabelle, jako kdyby věděla, na co blondýn myslí, zabloudila rychlým pohledem k Nolanově kóji a zamračila se.
"Je napnutý. Čeká, jak to dopadne. Ale určitě se už připravuje na to, že bude slavit. A dobývat!" neodpustila si. Tommy to neslyšel rád, ale musel si připustit, že přesně tak Peter zrovna působí. A nebylo mu z toho vůbec dobře.
"To si může zkusit," procedil Tommy mezi zuby a kamarádka se na něj naproti tomu zářivě usmála.
"Wow, myslím, že takhle tě fakt zbožňuju," mrkla na něj.
"A jinak ne?" zatvářil se blondýn dotčeně. "Takže se ti zachtělo frajera a agresora? Protože jestli se ten idiot o něco pokusí, tak mu fakt natluču!"
"Snad to nebude potřeba. Ale měl bys ode mě určitě jasné svolení," přikývla odhodlaně. Tommy se pousmál, protože i jemu se Anabelle takhle líbila, i když ona byla viditelně průbojnější, než on a byl si jistý, že to imponuje i Jeremymu.
"Tak za co jdeš? Musíme počítat i s tím, že se na večírek možná nedostanu. A co Jeremy?" vyzvídal Tommy.
"Na ten večírek půjdeš, osobně na to dohlédnu. A proto ti ani neřeknu, co budu mít na sobě. A pravda je, že já zase nevím, za co jde Jeremy. Pro všechny to dnes bude jedno velké překvapení," ušklíbla se a Tommy pochopil, že nemyslela jen svůj a Jeremyho kostým. Jestli se Tommy potká s Adamem na párty, bude to překvapení pro celou firmu, to bez pochyb.
Blondýn se pokoušel na kamarádce ještě chvíli vyzvídat, až poznal, že Anabelle bude prostě zatloukat do poslední chvíle. Po půlhodině se vrátil ke svému stolu, kde se rozhodl už definitivně počkat na vyjádření pana Ortmanna. A bohužel to trvalo dalších asi dvacet minut, při kterých si málem okousal všechny nehty. Zabral až nápad, udělat si zkusmo novou reklamu, o které se ve firmě nějaký čas povídalo, ale zatím ji zákazník nezadal. Tommy si po těch dvaceti minutách uvědomil, že úplně zapomněl na čas. Telefon na jeho stole ho vylekal tak, že vyskočil ze židle a chvíli na něj koukal, jak na nějaký přístroj z budoucnosti.
"Halo, šéfe?" zahlásil automaticky do sluchátka. Nikdo jiný mu prakticky nevolal.
"Ano, Tommy. Posílám ti to mailem. Podívej se na to a do šesti mi dej prosím návrh přepracování. Pak Ortmann byl v jádru spokojený, ale tohle by ještě rád změnil. Pošleme mu to společně, a když to přijme, budeme mít hotovo," oznámil mu Bax.
Ve skutečnosti Tommy nečekal, že na něj šéf vyrukuje takhle přímo. Prostě to na něj vychrlil a Tommy na to nebyl připravený. Svalil se do svého křesla a povzdechl si. Tohle přece Bax nemohl nijak ovlivnit. Buď se jeho návrh Ortmannovi líbil, nebo ne, šéf s tím nemohl mít nic společného, ale Tommy si dokázal představit, jak si teď mne ruce spokojeností. Do šesti to možná stihne, ale Bax to bude určitě všemožně prodlužovat.
V mžiku byla u něj Anabelle a hořela nedočkavostí. Tommy nic neřekl, jen si vytáhl poštu a dal refresh. Email od Baxe naskočil během mrknutí oka.
"To ne," zasyčela kamarádka konsternovaně. "Vždyť to bylo dokonalý…"
"Asi ne dokonalý pro Ortmanna a to jsem si myslel, že jsme si padli do noty," posteskl si Tommy. Rychle klikl na přílohu a jen co se soubor PDF s novými instrukcemi otevřel, začal ho nahlas číst. Nebyl ani u druhé položky, když se u jeho kóje objevil Nolan s vysloveně vítězným úsměvem. Tommy mu chtěl dát pěstí do nosu, aby ten úsměv smazal. Prostě jasná provokace. A navíc si kvůli tomu připadal jak na střední škole. Dobře, šikana na střední škole v pořádku nebyla, ale fakt si myslel, že už jsou oba ve věku, kdy by si tyhle vražedné pohledy mohli odpustit.
"Hm, trochu smůla, že jo. Ale snažil ses," dobíral si ho Peter beze studu. Tommy to nevydržel a ohnal se po něm rukou, div že při tom nedal do nosu Anabelle. Ta naštěstí stihla uhnout a ještě do Tommyho drcla, aby pochopil, že má její plnou podporu. Blondýn chytil Petera za límec té jeho předpotopní kostkaté košile jako minule a přitáhl si ho blíž.
"Myslíš, že nevím, o co ti jde? Ale měl by sis na mě dát pozor, moje trpělivost není nekonečná," zavrčel mu přímo do tváře. Peter zbělel, prsty křečovitě držíc Tommyho zápěstí.
"Netuším, o čem mluvíš a ihned mě pusť!"
"Tak ty budeš ještě dělat blbýho, jo?" sykl Tommy. Už se chtěl rozhlédnout kolem, jestli je někdo nevidí, ale Anabelle byla rychlejší.
"V pohodě, hlídám to a nebála bych se, že by to na tebe někdo řekl. Nejsi jediný, kdo mu chce nakopat zadek. Kreténovi!" nechala se slyšet. Tommy zaskřípal zuby a pustil Petera ze svého zajetí. Dal mu ale ještě prst před obličej, což Nolana paralyzovalo stejně, jako blondýnův pevný stisk.
"Dej si na mě pozor, ti říkám. Tohle bylo naposledy, kdy ses na mně přiživoval. Rozumíš mi?"
"A co mi jako uděláš? Nic jinýho neumíš a jinde tě nevezmou, protože nedostaneš hodnocení, když je tvý portfolio prakticky prázdný. Jestli mi chceš vyhrožovat, tak prosím, ale měl by ses zamyslet nad následky. Amatére!" neodpustil si Nolan. Pak si urovnal límeček košile a s tichým odfrknutím ty dva opustil.
Tommy se svalil do židle, oči vytřeštěné zmatkem.
"Slyšela jsi toho idiota?" mluvil spíš k přepážce před sebou, než k Anabelle.
"Tohle mu nesmí projít, Tommy. Už to zašlo moc daleko. Pojď, pročteme si ten seznam a pustíme se do toho," pobídla ho. Tommy se k ničemu neměl a navíc ho opustila i veškerá naděje a odhodlanost. Dokud bude v téhle firmě a s ním i Nolan a Bax, nic se nezmění. Oni ho vyštvou. Budou ho tak dlouho deptat, že to vzdá sám.
*
Anabelle oběma koupila horkou čokoládu, prý na nervy a hned se vrhli do práce. Hlavně se domlouvali na tom, jestli oba pochopili nové instrukce správně. Seznam měl rovnou sedm bodů a každý museli projít obzvlášť pečlivě. Hotovi byli za pět minut šest. Tommy si dokonce všiml, že už k jeho kóji Bax nakukuje. Ve třičtvrtě na šest se postavil a začal chodit po své kanceláři. Určitě ho sledoval ostřížím zrakem.
"Tak já jdu za ním…" zvedl se Tommy neochotně od počítače. Anabelle zakývala hlavou a krátce mu stiskla dlaň.
"Teď už to bude určitě dobrý!" snažila se ho povzbudit. Tommy svěsil ramena.
"Jestli mě na tom večírku nechtějí, tak udělají cokoliv. I když nejsem napsaný na seznamu, oni o mně a Adamovi ví a budou se mi v tom snažit zabránit," vysvětlil jí.
"Tommy, já nevím, co má ředitel za lubem, ale věř mi, že ten chlap si nenechá mluvit do života. A už vůbec ne do toho, koho bude mít rád a trávit s ním svůj osobní život. Hlavu vzhůru!" pobídla ho s úsměvem. Tommy přikývl, natáhl do sebe dvojitou dávku vzduchu a vykročil. Nový návrh poslal Baxovi na mail, takže než k němu dojde, bude mít šéf čas si ho prohlédnout. Bax se opravdu skláněl nad svým laptopem a ve chvíli Tommyho příchodu, jen mírně zvedl hlavu, aby na něj viděl.
"Jo, to vypadá dobře. Pošlu to Ortmannovi," oznámil Tommymu poněkud přiškrceně a chvíli zaplnil ticho v kanceláři pouze rychlým klikáním na myš. Tommy zatím trpělivě čekal na ortel jejich zákazníka. Určitě to nebyl jen instinkt, že se řádně a včas udělaná práce Baxovi nelíbila. Mařilo mu to totiž plány. Tedy jemu a hlavně Nolanovi. Tommy a Anabelle si dali opravdu hodně záležet, aby se striktně drželi předepsaných bodů a Bax na to nemohl říct ani půl slova. Jestli Ortmann poslední verzi odsouhlasí, už nebude mít šéf v rukávu vůbec nic.
Ticho by se dalo v místnosti krájet. Muži na sebe skoro vůbec nekoukali. Tommy měl obavy, že by ho Bax svým pohledem uřknul a nejspíš si to uvědomoval i sám muž. Nebo jen nechtěl, aby Tommy poznal, kam vane vítr. Jenže to by si o Tommym musel myslet, že je úplný hlupák a tak špatné mínění o něm snad neměl. Naopak. Tommyho ve chvíli největšího ticha napadlo, že se ho ti dva možná i bojí. Protože kdo se bojí, kope kolem sebe a snaží se bránit.
O tři minuty později zapípal na stole Baxův telefon, což znamenalo, že dostal odpovědní mail. Tommy každý šéfův pohyb sledoval téměř bez dechu. Bax se usadil do svého křesla za třista dolarů a zase začal zběsile klikat. Tommy se odvážil přistoupit k jeho stolu blíž.
"Šéfe?" oslovil ho opatrně.
"Co je?" štěkl po něm druhý muž. Tommy se polekaně odtáhl a zamračil. A že věděl, co se Baxovi honí hlavou a proč je najednou tak nevrlý?
"Nějaký problém?" zeptal se blondýn odvážně. Hrozně se mu chtělo do Baxe začít šít, to protože se Nolan nenechal, ale tím by akorát klesl na jejich úroveň. "Mám to ještě nějak předělat? Už je dost pozdě, rád bych šel domů," zalhal. Pokusil se o milý tón, ale samozřejmě to nepřeháněl.
"Takže ses nakonec na ten večírek nezapsal?" ujišťoval se Bax. Skoro, jako kdyby mu to zlepšilo náladu. No ne skoro, určitě to tak je, pomyslel si Tommy. A hlavně mu neskočil na to, že o absenci jeho jména na seznamu neví.
"Překvapuje vás to? Myslel jsem, že je to jasné. Nechodím na tyhle akce," mávl Tommy rukou. Jestli se tu má hrát nějaká hra, tak s ním, už se z toho nenechá vyšachovat. Bax se postavil a přivřel na něj oči.
"Tak dobře, můžeš jít domů. Ortmannovi se ten poslední návrh líbil a už nemá žádné připomínky," oznámil Tommymu důležitě. Tommy se usmál a okatě oddechl. Ve skrytu duše jásal. Dokázal to. A zatnul Baxovi i Nolanovi tipec. Akorát že nevěděl, pod kterým jménem šéf jeho návrh prezentoval, ale tipoval by to pochopitelně na svého skvělého kolegu Petera.
"Uf, to jsem rád, že jsme to stihli," zasmál se a otočil k odchodu. "Jestli jdete na večírek, tak se hezky bavte, šéfe," popřál mu a než by druhý muž stihl něco říct, vypadl z kanceláře. Anabelle na něj stále čekala v jeho kóji.
"Tak jak?" vyzvídala netrpělivě. Tommy si oddechl i před ní, aby pochopila.
"Jo, zvládli jsme to, ale teď se snaž tvářit nenápadně," požádal ji, protože kamarádka už měla perfektně našlápnuto na vítězný tanec.
"Co se děje?" nechápala. Tommy ji za rameno stáhl na židli a sám se posadil na malou stoličku vedle.
"Snažil jsem se Baxovi namluvit, že jdu domů. Takže se teď musíme jako rozloučit. Až budu mít masku, snad mě nepoznají a budu na tom večírku moct být, ale teď to musí vypadat, že na něj nejdu," vysvětlil jí co nejrychleji. Anabelle se to podle výrazu tváře nelíbilo, ale nenamítala nic, protože měl Tommy pravdu. Škoda, že se na to nešlo dívat pozitivně. Při každé jiné hře by si ji všichni zúčastnění jistě užívali.
"Tak dobře, ale chci ti něco dát. Je to momentální nápad, tak mě nekamenuj," omlouvala se kamarádka už dopředu. Pak odběhla ke své kóji a zase se vrátila. Až po usednutí na židli bylo poznat, že něco přinesla.
"S tímhle tě nikdo zaručeně nepozná," podala mu chuchvalec černých vlasů. "Neplánovala jsem to, vzala jsem jich víc, že se rozhodnu až tady, kterou si vezmu. Tahle je krátká a s tou maskou bude určitě vypadat dobře," ujišťovala ho. Tommy si smutně prohrábl své blonďaté vlasy. Musí je tady schovat? Tak moc se mu nechtělo. Anabelle to okamžitě poznala a sama ho po vlasech pohladila.
"Ředitel si tvý krásný vlasy může vychutnat později a určitě to pochopí, jdeme přece na maškarní, nehledě na to, že mu pak všechno řekneš," připomněla mu vážně. Tommy se s ní o tom nechtěl už znovu hádat. Ano, všechno Adamovi poví. Až jestli se mu podaří na večírek dostat a podle toho, jak dopadne.
"OK, teď se rozloučíme a já půjdu. Pak si tě na párty najdu, jo? A slib mi, že ať se stane cokoliv, ty si to pořádně užiješ. S Jeremym," trval na svém. Anabelle se nuceně usmála a zakývala hlavou.
"Dopadne to dobře," nechala se slyšet a dokonce to znělo i optimisticky a nadějně. Tommy by byl štěstím bez sebe, kdyby dokázal její optimismus sdílet.
Rychle nacpal všechny své věci do batohu a ten si hodil na záda. Pak se s Anabelle krátce objali a Tommy vyrazil k východu. Jeho kroky vedly rovnou na toalety, kde byla též umývárna. Potřeboval nahnat čas, proto se zavřel do jedné z kabinek a nějakou dobu hrál na mobilu hry.
*
Bylo chvíli před sedmou, když mu přišla zpráva od Adama:
Ten váš návrh byl skvělý, jsem rád, že zaměstnávám tak schopné lidi. Zasloužíš si osobní odměnu. Kde jsi?
Tommy sklonil hlavu, snažil se potlačit chuť říct něco hodně sprostého. Váš návrh. Schopní lidé…
Už bylo jasné, jak celou zakázku Bax prezentoval. Jako společné dílo. Fakt, že se to o kousek zlepšilo oproti minule, kdy šéf ani neuvedl Tommyho jméno, nemohl blondýna uspokojit. Pořád se na něm někdo bude přiživovat. Chtěl Adamovi odpovědět ve smyslu, že je v jeho firmě to poslední hovno, ale rozmyslel si to. Lambert by určitě hned pochopil, že byla zpráva psána v zápalu vzteku a vyžadoval by vysvětlení. Proto Tommy zprávu ignoroval. Pokud vše půjde dobře, za chvíli se uvidí tváří v tvář. Pak může Adama začít připravovat na pravdu o jeho firmě, kterou mu Bax celou dobu zatajoval. Tommy pevně doufal, že se to týká jen reklamního oddělení, že jinde taková šikana nepanuje, asi by mu bylo ředitele líto.
Za svůj trpký úděl si svým způsobem mohl sám. Nechal se. Dva roky dovolil, aby ho ponižovali a využívali a vůbec nic s tím neudělal. Když viděl třeba film, kde muž bije svou ženu a ona to tak nechá, vždycky se hrozně rozčiloval, ale přitom on se choval úplně stejně. Ještě nastavil druhou tvář. Vážně musel přijít Adam, aby si to konečně uvědomil? Protože jeho vzdor začal až s ním. Do té doby jen mlčel a trpěl to. Teď už během jediného týdne chytil Nolana dvakrát pod krkem a také měl intrikánské úmysly.
Cítil se snad díky Adamovi silnější? Sebevědomější?
Podíval se znovu na hodiny a usoudil, že čekal už dost dlouho. Ještě mu bude nějakou chvíli trvat, než se vysprchuje, převlékne a natáhne na sebe svůj jednoduchý kostým. Schoval mobil do batohu a vyšel z kabinky. Chtěl se na sebe ještě podívat do zrcadla, než odejde do umývárny. Vzpomněl si při tom na Anabelle a doufal, že ona už je hotová a dávno na večírku. S Jeremym. Zapřel se dlaněmi o desku vedle umyvadla a přiblížil svůj obličej k zrcadlu. Trochu působil unaveně, ale až si dá sprchu a zakryje tmavé kruhy maskou, bude to v pohodě. Bezmyšlenkovitě si sundal prsten od Adama a položil ho vedle chromované baterie. Pak si tvář opláchl studenou vodou a osušil papírovou utěrkou. Když se otočil ke dveřím, co vedly do sprch, druhé, vchodové, se zrovna otevřely.
Do místnosti vstoupil nějaký cizí muž, kterého na jejich oddělení Tommy ještě neviděl. Podle prvního dojmu by ho poslal před nějaký noční klub jako vyhazovače. Chlap jako hora se postavil vedle něj, k sousednímu umyvadlu a strčil před čidlo kohoutku dlaň, aby se spustila voda. Obě ruce si jen zběžně opláchl a kapky pak setřásl. Tommy se nedokázal pohnout z místa, byl hrozně zvědavý, kdo to je. Možná ho najali jako ochranku kvůli večírku, aby se do budovy nedostal nikdo nepovolaný. Napadlo ho, že měl asi pozdravit, ale ten člověk nevypadal zrovna přístupně, tak to nechal být a dokončil svou otočku k odchodu do sprch. Najednou se na jeho rameni objevila mohutná tlapa, která ho obrátila zpátky. Tommymu se akorát podařilo nadechnout, když si ho ta hora přitáhla blíž a zacpala mu druhou tlapou ústa. Pak si ho chlap otočil zády k sobě a přitiskl na své tvrdé tělo.
"Ani necekneš, jasný!" zavrčel mu chraplavým hlasem do ucha. Tommy se pokusil kývnout, ale byl jak v kleštích, tak vyprodukoval akorát nějaký divný zvuk za pomoci hlasivek. Muž mu pustil ústa a dal obě ruce za záda. Trvalo mu sotva tři vteřiny, aby je Tommymu svázal nějakým hrubým provazem, který vzal bůh ví kde.
"Co to děláte, nechte mě být! Kdo si vás najal? Určitě Bax, nebo Nolan!"
"Řekl jsem, že ani necekneš, čemu jsi na tom nerozuměl?" sykl chlap naštvaně a při tom zase obrátil Tommyho čelem k sobě. Když ho chytil pod krkem, Tommy konečně pochopil, že mu teče do bot. Snad do polední chvíle ještě doufal, že jde jen o nějaký podělaný vtip, jenže chlap použil násilí, momentálně ho škrtil a Tommy se obával, že pokud ho hned nepustí, bude mít na krku pořádnou modřinu, ne-li něco horšího. Naštěstí asi tím, že zmlkl, se muž uklidnil a pustil ho. Jasnou paniku Tommy ucítil v okamžiku, kdy ho gorila začala postrkovat ke dveřím.
Na chodbě zamířili k nouzovému schodišti a tam byl Tommymu uvázaný kolem hlavy šátek, aby nemohl mluvit. Chlap ho donutil sednout vedle zábradlí na zem a přivázal ho k němu dalším, o něco užším provazem, který ale působil pevněji, než ten na zápěstí. Tommy nespustil chlapa celou dobu z očí. Jestli se z tohohle vykroutí, poskytne policii velmi podrobný popis, a jestli tuhle frašku mají na svědomí ti dva, tak je doopravdy zabije.
Chlap si ho rychle shlédl, asi posuzoval své dílo, spokojeně si založil ruce na prsou a odešel pryč.
Celý zátah na Tommyho trval tak pět minut maximálně, ale Tommy měl pocit, že při něm zestárl o deset let. Jeho nejhorší obavy se naplnily. Nolan a Bax byli ochotní udělat něco takového, jen aby se ho zbavili. A měli velkou šanci ho na celý večer vyhodit ze hry, protože tady ho prostě nikdo nenajde. Pochyboval, že by se tu objevila Leila Lambertová jako naposledy. Co by tu asi tak dělala? Ne, prostě si nedával pozor a vymstilo se mu to. To protože pořád ve skrytu duše věřil, že lidi nejsou tak zlí a každý si zaslouží novou šanci.
Jelikož byl příliš daleko od světelného čidla, světlo nad jeho hlavou po chvíli zhaslo a Tommy se ocitl ve tmě. A přesně tak se i cítil. Prázdný a ztracený.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. srpna 2018 v 23:17 | Reagovat

Ta až takovou sviňárnu jsem nečekala. O_O  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama