Muž se zlatou maskou 12.

20. srpna 2018 v 17:23 | Extasy |  Muž se zlatou maskou


Když Tommy vstoupil do svého bytu a zavřel za sebou dveře, hlasitě si oddechl. Protože konečně mohl. Od rozhovoru s Baxem byl napnutý jak struna a nezměnilo se to, ani když se vrátil ke svému stolu, dalo by se říct s čistým štítem a dobrým pocitem, že opět zvládl svou práci. Strávil v šéfově kanceláři půl hodiny, která se zdála dlouhá jako celý den a byla také neméně duševně náročná. Nolan tentokrát u Baxe nebyl, ale na Tommyho nervozitě to moc neubralo. Protože u Baxe stačilo pár slov, aby dostal svou oběť do stavu před absolutním zhroucením. Kdyby si Tommy pak nedal silné kafe, asi by se opravdu zhroutil.
Flashback
"Pojď dál, Tommy, zrovna na to koukám," pobídl ho Bax mávnutím rukou, aby vešel do jeho pracovny. Tommy vstoupil a pomalu zavřel dveře. Pak se posadil na ukázanou židli naproti šéfovi. Ten si dával se svým vyhodnocením Tommyho práce na čas. Mlčení mezi nimi trvalo dobrých pět minut.
"Samozřejmě můžu udělat nějaké změny…"
"To nebude třeba, vypadá to dobře. Uvidíme až, jak se k tomu vyjádří Ortmann," zatřepal Bax hlavou. Stále koukal na svůj monitor, takže Tommy nemohl ani podle jeho očí odhadnout, co si skutečně myslí. Ale i šéf musel uznat, že je tenhle návrh o dvěstě procent lepší, než ty, co mu podstrčil předtím.
"Dobře," přitakal pokorně. Když pak k němu Bax vzhlédl, trochu se lekl, protože to tak náhle nečekal. Šéfův pohled byl nečitelný, ale Tommymu něco říkalo, že s ním bude chtít mluvit ještě o něčem.
"Zítra to odprezentuju vedení. Ortmann bude na drátě taky, přes skype. Je možné, že budeš muset ještě narychlo něco dodělat, nebo přepracovat," varoval ho Bax. Tommy si olízl suché rty. S tím samozřejmě počítal.
"Jistě, šéfe," přikývl svorně. Bax se opřel do židle a lokty položil na područky. Prsty pak spletl a ležérně umístil na své břicho.
"Takže ti popřípadě nebude vadit, když místo večírku budeš dělat na tom projektu? Rád bych si to ujasnil dopředu. Tedy, pokud to bude zapotřebí. Já osobně si myslím, že nebude, ale musíme být připravení na všechno!"
"Aha," vydechl Tommy pouze. Ne že by mu to úplně vadilo, ale zmíní se v tomhle rozhovoru Bax taky o Nolanovi, nebo ta volba přepracování padla opět automaticky na něj? "A Peter?" odvážil se naťuknout kolegovo jméno.
"Už se na ten večírek napsal, takže… no jistě chápeš, že by bylo trochu chaotické to měnit a tvé jméno jsem tam stejně neviděl, takže jsem předpokládal, že jít nechceš. Pokud si vzpomínám, byl jsi jenom na pyžamovém večírku, obvykle tyhle akce nevyhledáváš…"
"Ne, šéfe," přikývl Tommy těžce.
Ta tam byla myšlenka, kterou měl ještě po obědě. Že se nebude mít na co vymluvit, aby nemusel jít. Jakoby mu najednou někdo luskl před obličejem prsty a přetočil jeho pocity na úplně jiný level. Chtěl jít! Tak moc chtěl být s Adamem, až ta touha bolela. I za cenu toho, že je spolu všichni uvidí, tam chtěl být. Popovídat si s Leilou, házet po sobě s Adamem pohledy, které jasně říkají, že žádná vzdálenost mezi nimi není dostatečně velká, aby zmírnila sílu vášně, kterou k sobě cítí. A kdykoliv to půjde, tak se o sebe otřít, nebo si něco zašeptat do ucha. A konečně si naplno užívat ten pocit, být něčí a rozplývat se nad tíhou prstenu na ruce.
Tommy věděl, že zapracovala ztráta jeho volby, jít na večírek, ale tahle pravda byla stejně jen částečná. Kdyby se nedozvěděl, co se dozvěděl, o svém mailu, asi by nad tím mávl rukou, ale nové skutečnosti vzaly jeho představivost za svou. Bax a Nolan se ho potřebovali zbavit. Z mailů s Adamem sice nemohli poznat, v jakém stádiu se jejich vzájemná náklonnost nachází, ale jistě se rozhodli neponechat nic náhodě. Nic by za to nedal, že ho Nolan od té doby, co se vrátil ze služební cesty, sleduje.
Pochopitelně to všechno mohlo být nedorozumění, někdo se do jeho pošty naboural čistě náhodou, ale to by nesměl vidět Nolana při zmínce o večírku a řediteli. Jeho zasněný obličej mluvil za vše. Ano, Nolan ho určitě sledoval a možná i zaslechl jeho rozhovor s Anabelle, nebo dokonce s Adamem na toaletách, jinak by přece neměl důvod, snažit se nabourat do jeho mailu, aby zjistil víc.
Tommy zuřil jako ještě nikdy. Ani když mu ti dva sebrali jeho návrhy a představili je vždy zákazníkovi jako své výtvory, nebyl tak vytočený jako teď. Měl zkrátka plné zuby toho, za jakou onuci ho ti dva považují. Že si s ním prakticky mohou zametat, jak chtějí a pokaždé jim to projde. Ale v tuhle chvíli fakt narazili. Začali se hrabat v jeho osobním životě a to Tommy přímo k smrti nesnášel. Musel něco udělat, protože jestli se na ten večírek nedostane, ale Nolan jo a půjde po řediteli, užere se žárlivostí. Navíc ho Adam neznal. A ani Tommy Adama. Bůh ví, co Nolan Lambertovi nakecá, jen aby si ho získal. Určitě ho pomluví, pošpiní a Adam tomu uvěří, protože po týdnu těžko může říct, že by se za Tommyho zaručil.
"Takže to nebude problém?" promluvil na něj opět Bax. Tommy si dal v duchu facku, aby se probral. Teď musel zachovat chladnou hlavu. Jen žádné výlevy podezíravosti, přece neměl žádné důkazy a Bax by s ním byl raz dva hotový, kdyby se začal vzpírat. Ne, udělá to jinak. V žádném případě nic nenaruší jeho zítřejší večer. Na tu párty prostě půjde!
"Určitě ne. Samozřejmě to předělám, jak si bude pan Ortmann přát," řekl odhodlaně a šéf se spokojeně pousmál.
Konec flashbacku
Tommy se vzpomínek na sezení u šéfa nemohl zbavit. Za jiných okolností by ho hřál pocit, že zvládl svou práci v termínu, protože na tom do teď záleželo, jenže před týdnem do jeho života vstoupil Adam a obrátil ho vzhůru nohama. Možná byla na prvním místě pořád práce, ale vztah s mužem, který ho silně přitahoval a kradl si většinu jeho myšlenek s tímhle místem dost urputně o prvenství bojoval. Co vlastně záleží na práci, když najednou zjistíte, že potřebujete ještě něco, abyste se cítili kompletní? Když to nemáte, ten pocit není tak silný, dá se s ním žít, ignorujete ho, ale pak se ta konkrétní osoba ocitne ve vašem osobním prostoru a z ignorovaného pocitu se rázem stane dotěrný. A čím víc ho ignorujete, tím víc se cítíte pod psa a že vám něco chybí. Je to jako začarovaný kruh, ve kterém se pořád motáte, dokud prostě nevystoupíte ven. A právě to Tommy neudělal už spoustu let. Protože mu v tom kruhu, dokud byl relativně klidný, bylo relativně dobře.
V práci se opravdu držel, aby nenapochodoval za Nolanem a nezakroutil mu krkem a musel zůstat v pohodě i před Anabelle, protože tu už by teprve nikdo nezastavil.
Počítal snad každou minutu do svého odchodu. A tentokrát ani nezůstal přes čas. Jakmile padla pátá, zvedl se a společně s ostatními odešel. Po cestě si koupil v bistru sendvič s burákovým máslem, který snědl za chůze, a když dorazil domů, na férovku si otevřel láhev vodky, co měl v mrazáku. Dal si sice jen jeden lok, ale ještě nikdy nepotřeboval tolik pomoc od alkoholu jako po právě prožitém dnu v práci.
Nějakou dobu na ledem obalenou láhev koukal, než ji zvedl ke rtům znovu a v tu chvíli někdo zazvonil. Tommy sebou škubl, div že si skleněným hrdlem nevyrazil přední zuby. Se zavrčením postavil vodku na linku a vydal se naštvanými kroky ke dveřím. Jaké bylo jeho překvapení, když za nimi našel Anabelle. Která se tvářila neméně naštvaně.
"No nazdar!" pozdravila ho prudce a ihned se nahrnula dovnitř, aniž by dala Tommymu šanci jakkoliv reagovat. A také na něj rovnou spustila. "Myslíš, že jsem si nevšimla, jak se mi celé odpoledne vyhýbáš? Co to jako má být?"
"Nevyhýbám se ti!" odmítl její nařčení. Anabelle se zamračila jak bůh pomsty.
"Děláš si ze mě srandu? Kdykoliv jsem za tebou chtěla přijít ke tvýmu stolu, zvedl ses a někam odešel. Jednou pro kafe, pak na záchod. Vypadám snad jako blbec?" dala si ruce v bok.
"Nevypadáš," zavrtěl Tommy hlavou. A bohužel už to nebylo tak odhodlané. Naštvaná Anabelle pouštěla skutečnou hrůzu, před kterou by měl respekt i sám ředitel. A možná i Nolan s Baxem.
"Tak kápni božskou. Co se děje?" naléhala kamarádka neúprosně. Tommy odešel do obývacího pokoje, aby měl čas se vzpamatovat a Anabelle uklidnit. Tohle se nesmí řešit v zápalu emocí, uvědomil si. Právě proto se jí vyhýbal a snažil udržet svůj vztek na uzdě.
Počkal, až za ním kamarádka dojde a společně se posadili na pohovku.
"Bax zítra předvede můj návrh zákazníkovi. A upozornil mě na to, že jestli tam bude potřeba něco změnit, budu to muset ještě zítra udělat, což může znamenat i to, že nepůjdu na večírek. Tak jestli jsem ochotný s tím počítat," vysvětlil jí stručně. Čekal, co mu na to řekne, jenže kamarádka mlčela. A dívala se na něj hned několika způsoby. Jeden mu říkal něco ve stylu: tak se ti splnilo, cos chtěl, nebudeš muset na večírek, další zase: asi Baxe zabiju a klidně si za to půjdu i sednout.
"Fajn," odvětila nakonec klidně.
"Fajn?" zopakoval po ní Tommy nevěřícně. Ano, už to pochopil, její pohled se spíš přikláněl k té první možnosti.
"Jo, fajn. Máš, cos chtěl! A nedělej, že tě to štve!" pokrčila rameny. Tommy se musel postavit, protože tohle už bylo i na něj moc.
"Najednou to není problém? Nedivím se, že jsem gay. Vždyť já ženským vůbec nerozumím…"
"Jenže to ani heteráci, zlato!" přerušila ho Bell. Tommy zakoulel očima a otočil se k ní zády. Měl by se jí znovu svěřit? Předtím si myslel, že to prostě všechno zbytečně zveličuje, ale jak to tak vypadalo, strany se obrátily. Kámoška byla v klidu, zatímco on vyšiloval.
"Štve mě to," přiznal tichým hlasem. "Protože vím, proč to Bax dělá," dodal o něco hlasitěji.
"Jen proto?" zeptala se Anabelle laxně. Blondýn se k ní otočil čelem a pokusil se o lhostejný výraz.
"Nevím."
"Ale víš. Potřebuješ ho vidět, a jakou jinou příležitost budeš mít, abys nemusel dát najevo, že to fakt chceš? Ale nebylo by jednodušší mu prostě poslat textovku, že se chceš sejít?" naléhala. Tommy sklonil hlavu, aby neviděla, že má opět náběh na zrudnutí. "Vážně Tommy, zbytečně si to komplikuješ. Lambert by měl vědět, co se v jeho firmě děje. Jsem si jistá, že by šikanu nestrpěl. A kdyby jen tušil, za jakými projekty stojíš, už nám dávno šéfuješ ty. Ne ten idiot Bax! Mimoto jestli není hloupej, jako že určitě není, musí mu být jasný, že nejsi zlatokop. Jestli máš strach z toho, aby ti věřil, tak si podle mě děláš zbytečný starosti. Kdy bude zítra ta prezentace?" zajímala se Anabelle. Tommy musel zavzpomínat, ten čas uvedl Bax snad jen jednou.
"Myslím, že ve čtyři. Proto mi Bax řekl, že možná přijdu o večírek, když budu muset udělat nějaké změny…"
"Jo, chápu," přikývla kamarádka. "Ale v tuhle chvíli je to padesát na padesát, ne? Nemůžeš s jistotou říct, že bude chtít zákazník změny, takže by ses měl normálně připravit na párty a pak už jen budeš čekat. Holt přijdeš později. A samozřejmě ti s tím můžu pomoct…"
"Ne, budeš se chtít před večírkem připravit, to po tobě nemůžu chtít," odmítl ji Tommy.
"A co když za tu službu budu něco chtít? To přece neodmítneš," zazubila se Anabelle. Jistě, když mu zahraje na city, těžko ji odmítne.
"A co?" zeptal se Tommy, tušíc něco strašného. Anabelle ho chytila za ruku a stáhla k sobě na pohovku.
"Já ti s tím pomůžu a ty pak všechno řediteli řekneš…"
"Ne!" vytřeštil na ni Tommy oči. Kamarádka zamlaskala a nakrčila obočí.
"Ale jo, ty mu to řekneš, protože už teď jsi kvůli tomu nervózní a sám podvědomě víš, že to takhle dál nejde! A ředitel si tě vyslechne a ty to pak necháš na něm, aby udělal ty správný opatření. A až bude po všem, přiznáš se mu, že jsi do něj blázen a že s ním toužíš být každou volnou chvíli!" sypala to na něj Bell jako svatební rýži. A Tommy na ni jen zíral, jako kdyby spadla z Měsíce. Když dodala: "Můžeme se na tom dohodnout?" akorát otevřel ústa, ovšem nic z nich nevyšlo. Chvíli studoval její tvář, jestli všechno co řekla, myslela opravdu vážně a nakonec neochotně zakýval hlavou.
"Dobře."
*
Tommymu se tu noc nespalo dobře. Myslel na Adama, na poslední zakázku, na večírek a hlavně se mu to všechno motalo dohromady. Spánku nakonec věnoval sotva pět hodin, a když se ráno probudil, byl jak praštěný palicí. Jeho tělo se nechtělo vůbec hýbat a byl zázrak, že se dokázal vykopat z bytu včas, aby stihl dorazit do práce minutu před devátou. Na jeho stole v kóji ležela černá igelitová taška, v níž po opatrném nakouknutí našel zářivě bílou barokní košili a zlatou škrabošku. Obojí bylo úchvatné. Košile byla ušitá z jemného hedvábí a maska vypadala honosně a draze. Netušil, jak se za tohle Anabelle odvděčí. Kamarádka se na něj od svého stolu akorát usmála a zamrkala a pak už se věnovala své práci. Tommy schoval kostým na večírek do druhého šuplíku, kde měl všehovšudy pár kancelářských potřeb a pustil počítač. Rozhodl se, že si dojde pro kafe, než systém naběhne.
Dopoledne bylo celkem klidné, pracoval ještě na zakázce a posledních drobných úpravách, protože si až dodatečně vybavoval některé detaily z rozhovoru s Ortmannem. V jedenáct hodin mu zapípal mobil příchozí zprávou. Po dvou dnech se mu ozval Adam.
Moc se na tebe večer těším, nenecháš mě tam samotného, že ne? (bude rozpačitý, když vedle sebe nebude mít svůj krásný doprovod)
Tommyho ta zpráva pobavila, nebo spíš její druhá část, i když zároveň mu to připomnělo i negativní aspekty, viz. Bax, Nolan… Prozatím si ale umanul, že se tím rozhodit nenechá a napsal řediteli zpátky.
Budu se snažit dorazit. (cítím se rozpačitý z toho, že si dopisuju s někým, kdo má potřebu o sobě mluvit ve třetí osobě… měl bych se bát?)
Nejprve přišel vysmátý smajlík. Jen ten, nic jiného ve zprávě nebylo a několik minut po něm si Adam dal na své další textovce opravdu záležet.
Neexistuje nic, co by mě odradilo od toho, abych tě dobíval. A teď jsem ještě zjistil, že máš smysl pro humor. Bát by ses měl, pokud mě nechceš. Chceš mě? Nebo ne?
Tommy položil telefon vedle klávesnice a ukazováčkem ho odsunul dál od sebe. Odvrátil tvář a založil si ruce na prsou. Adam přece musel zatraceně dobře znát jeho odpověď, tak proč to od něj potřeboval vidět ještě napsané černé na bílém? Tommy slíbil Anabelle, že mu to řekne, ale až po večírku. Až bude po všem a ředitel se dozví o Baxových a Nolanových intrikách. Dřív ne. Cokoliv se mohlo podělat. Když teď Adamovi odhalí své pocity, bude ho mít ve své moci. A tuplem to bude vypadat, že ho Tommy jenom využívá. Musel chvíli přemýšlet, aby se rozhodl, co odpoví. Trochu se mu třásly prsty, když vzal telefon znovu do ruky a začal vyťukávat zprávu.
Proč tomu prostě nenechat volný průběh… napsal a raději dal hned odeslat. Kdyby nad tím dumal o něco déle, stvořil by román. Následující zpráva od ředitele přišla v zápětí.
Volný průběh může znamenat i cestu zpátky a ta už u mě nepřipadá v úvahu. Až Popelka večer přebere hrách, chci ji vidět na plese!
Kdyby jen Adam tušil, jak blízko je pravdě. Nebude to hrách, co Tommy bude muset přebrat, ale v závěru na tom nezáleželo. Ať si Ortmann vymyslí cokoliv, on se s tím popere a v tu chvíli nebude myslet na to, že se ostatní baví na párty a Adam na něj čeká.
Tommy na poslední zprávu už neodpověděl. Dostal od ředitele jasný příkaz. Vlastně mu to ani moc nevadilo, protože měl dominantní muže, kteří vědí, co chtějí a jdou si za tím, rád. Sám takový být nedokázal a z vlastní zkušenosti věděl, že protiklady se skutečně přitahují. Škoda jen, že mu osud postavil do cesty tolik překážek. Ale možná to bylo znamení, že by se měl konečně začít pořádně snažit. Ani u Tommyho už neexistovala cesta zpátky. Na volném průběhu se měli s Adamem domluvit minulý pátek ještě před tím, než k němu nastoupil do auta. Teď už bylo zkrátka pozdě.
Aby přišel na jiné myšlenky, vrhl se na svou poštu, kde měl pár dalších zadání pro menší zakázky. Naštěstí se v žádné z nich nepsalo o šibeničních koncových termínech, takže si je v poklidu vytiskl a roztřídil podle nápadů a obtížnosti. Celé dopoledne uvažoval, jak by se Baxe zeptal, jestli by na tu prezentaci mohl jít také, ale tak nějak dopředu už odpověď znal, proto se k tomu nedokázal odhodlat. Na obědě se díval na natěšenou Anabelle, která se nemohla dočkat večírku a na zasněného Jeremyho, jenž na ní mohl oči nechat. Kdyby tam s nimi nebyl, asi by se ani moc nestalo.
V jednu hodinu za ním přišel ke stolu Nolan. Jeho usměvavost vytočila Tommyho do vrtule. Ten chlap opět nehrábl prstem, ale už teď měl své jisté. Jako vždy si přivlastní jeho zásluhy a večer to náležitě oslaví. A ještě víc se asi nemohl dočkat toho, až bude v jedné místnosti s ředitelem.
"Tak jsme to zvládli," začal Peter zvesela.
"A co?" nechápal Tommy. Neměl v úmyslu sdílet kolegovu dobrou náladu a samozřejmě moc dobře věděl, o čem Nolan mluví.
"No tu zakázku. Vypadá to fakt skvěle, ale to ty víš, že?" ušklíbl se Peter úlisně. Jestli se takhle ušklíbne na ředitele, tak ho Tommy vlastnoručně vykastruje.
"Jo, to vím, vytvořil jsem ji," připomněl mu blondýn mrzutě. Nolan pokrčil rameny, jako kdyby chtěl poslední poznámku ignorovat a naklonil se blíž.
"Škoda, že to možná budeš muset předělat, ale to je něco, na co se u tebe můžu spolehnout, že? Vždycky uděláš, co se po tobě chce!" provokoval ho Peter ztišeným hlasem. Tommy si musel v duchu napočítat do tří, aby nevybouchl. Evidentně ho všichni dokonale znali, včetně tohohle idiota. Nebyl to konečně pádný důvod k zamyšlení se nad sebou samým? Vážně chtěl být tak předvídatelný?
"Hm, to budu asi já," pronesl nadneseně a donutil se při tom i k úsměvu, přestože cítil, jak moc je kyselý. Jenže Nolan to určitě nepoznal, protože především byl tenhle blbec zahleděný sám do sebe. A momentálně i do své vize dnešního večera.
I kdyby jen kvůli tomu, aby to viděl na vlastní oči, musel Tommy na ten večírek jít. Ano, aby to viděl a mohl včas zasáhnout. Jestli pro ředitele už nebyla cesta zpátky, nenechá se obalamutit někým jiným. Tím spíš chlapem, který neměl čestné úmysly. Tommy tam prostě musel být. Aby Adama zachránil, až to bude potřeba.
"V pondělí ti to povyprávím, když budeš chtít…" nabídl se Peter víc než ochotně.
"Třeba se změny konat nebudou, tak možná půjdu…" přerušil ho Tommy. Přece mu ten pocit vítězství nedá zadarmo, jen ať se aspoň trochu bojí.
Nolan pozvedl obočí a lehce zavrtěl hlavou.
"Nejsi na seznamu a uzávěrka byla dnes v deset hodin dopoledne. Takže…" Peter se jakoby soucitně usmál, mávl rukou a odešel.
Možná nebyl Tommy úplně průbojný a spoustu věcí mu nedošlo hned, ale v tomhle případě měl křišťálově čisté jasno. Jestli se na večírku objeví, něco se stane. A ani v nejmenším to nebude příjemné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. srpna 2018 v 23:05 | Reagovat

Na ten večírek se také těším a jsem zvědavá. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama