Muž se zlatou maskou 11.

20. srpna 2018 v 17:21 | Extasy |  Muž se zlatou maskou


Tommy byl z letadla tak unavený, že po příjezdu domů spáchal akorát rychlou sprchu a hned padl do postele. Baxe vyřešil ještě po cestě prostou textovkou, v níž v podstatě nenapsal nic konkrétního, jen že hned ráno spolu danou situaci proberou. I když Tommy stále netušil, jak to s návrhem nakonec udělá, podařilo se mu usnout hned a dokonce ani neměl moc divoké sny. Zdálo se mu o Adamovi. Nic bouřlivého, nebo vyloženě erotického, byl to takový ten sen, který člověku dokáže navodit pocit klidu. Ráno se cítil odpočatě a i díky tomu se na další den, který ho v práci čekal, díval tak nějak pozitivněji. Ve skrytu duše chtěl být s Adamem, bylo mu s ním dobře, takže jistě musel existovat způsob, jak to udělat, aniž by se to Nolan a Bax dozvěděli. Bude to muset Adamovi říct. Je zbytečné hned čeřit vodu, když se osobně znají teprve týden. Představit ho může kdykoliv, protože až to udělá, už to nepůjde vrátit zpátky. Lidem bylo přece houby do toho, s kým ředitel chodí. Tommy nebyl typ, který by dokázal s někým být jen kvůli tomu, jak vysoké má postavení. A taky mu bylo proti srsti, aby ostatní probírali jeho osobní život.
Rozhodl se, že Adamovi napíše zprávu, hned jak přijde do práce. Bohužel ho už při příchodu odchytila Anabelle a tvářila se při tom dost vážně, takže musel své plány prozatím odložit.
Kamarádka ho doprovodila do kóje, vzala jeho hrneček a pak ho za ruku odtáhla do kuchyňky pod záminkou ranní kávy. Tommy to takhle dělal každé ráno, takže toho Bell evidentně využila, aby s ním mohla být sama.
"Stalo se něco?" zeptal se Tommy, jakmile za nimi zaklaply dveře malé kuchyňské místnosti. Voněla tu káva a čínské instantní nudle. V překapávači zůstalo ještě trochu černé horké tekutiny, kterou si Tommy hned uzmul pro sebe a dal vařit další, což bylo takové nepsané pravidlo jejich oddělení. V kávovaru by měla vždy zůstat alespoň jedna porce kávy. Zatímco upíjel, sledoval spodním pohledem nervózní Anabelle, jež i v tom malém prostoru dokázala vyvinout nějaký pohyb.
"Včera jsem mluvila s Jeremym," začala nejistě. "Byli jsme spolu na pivě. Po práci," dodala. Tommyho tvář se rozzářila. Že by konečně?
"Fakt? Ale to je super, Bell. Nějaký posun? Bylo to v pohodě? Nebyli jste spolu už nikde celou věčnost."
"Jo, tohle bylo fajn, kdybychom ovšem neprobírali jistou dost vážnou záležitost," podívala se na Tommyho zpříma. Na chvíli i přestala přešlapovat po kuchyňce a dala si ruce v bok.
"Jakou záležitost?" zamračil se Tommy. Takhle by rande jeho kamarádů probíhat nemělo. Aby se druhý den Anabelle tvářila jako boží umučení.
"Jeremy mi řekl, ať to nechám na dnes, i když jsem ti chtěla zavolat už včera. Jde o to, že něco zjistil. Co se týká tvé pošty." Anabelle to sice říkala opatrně, ale alespoň většinu řekla najednou. Tommy by ji asi zabil, kdyby z ní lámal každé slovo. Po poslední informaci ztuhl jako rampouch. Bylo to tak automatické, jako když člověk mrkne, nebo se podrbe, když ho začne svědit kůže. Jakmile kamarádka řekla "pošta", jako první mu mozek nabídl jeho soukromou korespondenci s ředitelem, když byl v San Franciscu. Po zádech mu přejel mráz a ještě mu nepříjemně zatrnulo v zátylku.
"Mojí pošty?" zopakoval pečlivě hlídaným hlasem, jenž měl tendence se začít chvět. Anabelle sklonila hlavu a zakývala s ní.
"Někdo se do ní naboural. Když mi to Jeremy přišel říct, ještě si nebyl jistý, jestli se to tomu dotyčnému podařilo, ale pak na pivě už věděl víc. Zjistil, z jaké to bylo IP adresy, jenže mu to v závěru bylo k ničemu, protože je to prý nějaká kavárna pět bloků odsud. Volal tam, věděl i čas, kdy se to stalo, ale v té kavárně si záznamy jaksi nevedou, takže… vlastně nevíme vůbec nic. Je mi to moc líto, Tommy. Netuším, komu by mohlo jít o tvůj mail…" zakončila kamarádka svůj příběh soucitným pohledem a poplácáním po Tommyho rameni. Blondýn neměl daleko ke zhroucení. O co komu šlo? O jeho práci snad? Nebo o informace, co je mezi ním a Adamem? Jenže nikdo o nich dvou zatím nevěděl. Vždyť se před tím nabouráním viděli jen dvakrát a ještě neplánovaně.
"Přijdeme na to, Tommy, to ti slibuju. Myslíš, že by s tím mohl mít něco společnýho Nolan?" přednesla mu svou úvahu už z předchozího dne. To protože nikdo jiný nepřicházel v úvahu. Tommy neměl nepřátele. Byl příliš tichý, nekonfliktní, někdy až neviditelný. A jediný, kdo z jeho strany mohl cítit obavy, by byl ten zmetek Peter. Však si na něj Tommy otevřel nedávno pusu. A to nemohlo být Nolanovi po chuti ani náhodou, když byl doteď zvyklý, že Tommy sklapne pokaždé podpatky a udělá, co se po něm chce. Muselo ho to zaručeně vyděsit a samozřejmě i naštvat. Sám by to určitě nezvládl, ale Bax nad ním držel ochrannou ruku a jistě měl nějaké pofiderní kontakty, které mu s něčím takovým mohly pomoct.
"A kdo jiný? Pokud to tedy nebyl omyl, ale tomu nevěřím," povzdychl si Tommy. Kamarádka si povzdychla s ním, než se na něj odvážila znovu promluvit.
"Vím o tom, že ti ředitel psal. Možná se to teď nehodí, ale řekni mi, že jsi ho neodmítl. Slíbil jsi, že tomu dáš šanci," připomněla mu jejich úmluvu.
"Bell, právě jsem se dozvěděl, že mi někdo čte poštu. Myslíš, že se mi chce při tom ještě myslet na manýry nějakýho bohatýho chlápka?" zabručel. Anabelle si založila ruce na prsou a zafuněla.
"Ale teď jsi ani trochu nezněl přesvědčivě. A to ubohý dětinský pojmenování chlapa, se kterým jsi spal, a který se ti dostal pod kůži bylo fakt zbytečný," pokárala ho. Tommy odvrátil tvář, aby se jí nemusel dívat do očí. Anabelle ovšem pokračovala.
"Víš, co s tím má ten tvůj bohatý chlápek společnýho? Že mu to Jeremy musí nahlásit. Na to jsou předpisy. Třeba se už konečně začne něco dít!"
Tommy na ni vytřeštil oči a začal vrtět hlavou.
"Ne, to Jeremy nesmí udělat. Jakmile se do toho Adam vloží, bude po klidu…"
"Tak Adam… hmmm," ušklíbla se Anabelle. Tommy zrudl a samovolně se kousl do rtu, což dělal, když byl nervózní a především zahnaný do kouta.
"Nech toho," zasyčel a pořádně se na ni zamračil.
"Ale já nic přece nedělám. Říkáš zbytečnosti, jen abys před svou nejlepší kamarádkou skryl, že jsi možná zamilovaný. Smůla, Tommy, jsem žena, cítím to z tebe. Ředitel ti není lhostejný a je na čase s tím něco udělat," píchala ho prstem do ramene. Tommy sykl a tiše zaklel.
"Nemusím tě seznamovat se vším, co se stalo."
"Jenže já chtěla jen vědět, jestli jsi ho zase neodmítl jako v pondělí ráno," naléhala Anabelle. Tommy se k ní natočil bokem a našpulil rty. Stejně jí chtěl alespoň něco říct.
"Neodmítl. Přiletěl za mnou do Francisca a zůstal přes noc. Spokojená?" vysypal to ze sebe. Kamarádka se decentně usmála a přikývla.
"Jistě a ani to moc nebolelo, co? Řekneš mu o tom hackerovi ty, nebo to necháš na Jeremym?" zeptala se smrtelně vážně.
"Neřekne mu to nikdo," odmítl Tommy rázně.
"Ale proč?" nechápala Anabelle.
"Protože…" Kruci, jestli jí řekne o Nolanově záměru, tenhle kolotoč už nikdo nezastaví.
"Já čekám!" pobídla ho kamarádka mohutným máchnutím rukou. Tommy zavrčel a dupl si. Tak tedy jo, půjde s pravou ven.
"Nolan si na ředitele myslí. Chce ho dostat pro sebe. Neptej se mě, jak to vím. Jsem gay a mám ženské cítění, takže to z něj cítím," použil její předchozí narážku.
"A kruci. Kdy jsi to zjistil?" neskrývala Bell údiv a mimo jiné i rozčarování. Upřímně Nolan byl čára přes rozpočet a člověk se nemusel hned zaměřit na jeho choutky. Byl jako osina v zadku, trn v patě, prostě absolutně zbytečná lidská bytost, bez které by světu bylo líp.
"Hned v pondělí myslím. Když se šéf rozpovídal o tom pátečním večírku. Měla jsi vidět Peterův výraz, jakmile se o řediteli zmínil. Měl v očích cosi šíleného," vzpomínal Tommy. V tu chvíli mu to tak asi nepřišlo, nebo si tím spíš tolik nelámal hlavu, ale když se na to zaměřil zpětně, přesně tak to bylo. Šílený Nolan, co se nezastaví před ničím, jen aby dostal, co chce.
"Musíš být krok před ním," rozhodla kamarádka nekompromisně. Tommy svěsil ramena a povzdechl si.
"Stojí to vůbec za to? Abych měl takový problémy? Víš, jak mě dusí kvůli práci a teď je tu Adam, což je ještě horší. Až se dozví, že s ním něco mám, tak…"
"A tím chceš naznačit co?" přivřela na něj Anabelle přísně oči. "Že se radši vzdáš toho skvělýho chlapa, co ti vstoupil do života a udělal tě o poznání šťastnějším? A nepři se se mnou, tohle už znovu probírat nebudeme, já ten rozdíl prostě vidím," utnula ho Bell lehce zvýšeným hlasem, když se nadechoval k protestu.
"V tom případě si ale začnu hledat novou práci!" ozval se přece jen Tommy. Copak to nedokázala pochopit? No asi ne, vždyť na ni Nolan spadeno neměl. A teď už věděl i proč. Protože ho ženské nezajímaly.
"Ne, ty začneš konečně jednat. Copak se s ředitelem nedá rozumně mluvit? Prostě mu dej ten návrh a vysvětli situaci. Nemusíš ty dva hned naprášit, prostě řekneš, že jsi to dokončil s předstihem…"
"To je kravina a ty to víš. Tohle mi neprojde!" prskl Tommy. Anabelle se nafoukla jako rudý balónek a vykulila na něj oči.
"Fajn, tak po sobě nech dál šlapat, zbabělče!" utrhla se na něj. A hned pokračovala. "Je tu chlap, kterýmu se očividně líbíš a ještě je to náš ředitel, do háje! Začni už konečně myslet na sebe!" spílala mu.
Tommy byl v koncích, nikdy jí neměl nic říkat. Už v pondělí u něj doma to byla obrovská chyba. Hlavně ale nechápal, kde to nabralo tak rychlý spád. V tuhle dobu před týdnem ještě netušil, jak se jeho život od základu změní a že už nebude žít jen sám se sebou, ale i s vědomím, že je tu někdo další, kdo po něm touží a chce s ním být. Přesně před týdnem měl klidný, ne… měl nudný život se zajetými rituály a stereotypy a v podstatě se nemusel ničeho bát, pokud se těch rituálů a stereotypů držel. Samozřejmě že prahnul po lásce, po člověku, který by ho doplnil, který by jeho maličký nudný svět rozveselil, ale nemusel to hned být ředitel. Stačil by mu třeba nějaký jiný grafik, nebo i chlap z továrny, prostě někdo obyčejný jako on. Vážně na něm něco muselo být, když s ním chtěl Adam trávit čas. A asi by bylo na místě, si to začít užívat, protože takhle se lidé chovají. Užívají si tuhle dobu poznávání a oťukávání. Uvědomují si, že mají vyšší sebevědomí, protože jsou pro někoho dalšího důležití. A právě sebevědomí bylo to, co Tommymu vždycky chybělo nejvíc. Šedá myška se stala hlavním cílem mlsného kocoura.
"Myslím na sebe, ale tobě to tak asi nepřipadá. Chci jen klid a toho nedosáhnu, když budu píchat do vosího hnízda!" bránil se. Anabelle si skousla ret, jistě hledala další vhodná slova.
"A proč to prostě nenecháš na řediteli? Kterýkoliv nadřízený, šéf, nebo majitel společnosti by nebyl rád, kdyby na jeho pracovišti byla šikana a nějakcí vykukové by brali prachy za nic. Co takhle se na to podívat z téhle strany, hm? Má právo vědět, co se tu děje, je to jeho firma, jsme jeho zaměstnanci a jestli ses mu zalíbil zrovna ty, pak to bude určitě správnej chlap, co si dokáže zjednat pořádek!" nechala se slyšet. Tommymu docházely argumenty. Jo, takhle to znělo dost rozumně. Být on na Adamově místě, chtěl by vědět, co se v jeho společnosti děje, jak spolu lidé vycházejí, jestli se mu třeba někdo nenaboural do systému, nebo do firemní pošty. Pokud ten někdo viděl jejich soukromou korespondenci, pak už se to týkalo i ředitele.
Když Tommy se tak strašně moc bál, co se stane pak. Bylo snad málo případů, kdy se lidé snažili vzít spravedlnost do svých rukou a nakonec se to obrátilo proti nim? Co když z toho vyjde jako ten špatný? Nolan byl možná hlupák, ale Bax by vychcaný idiot s hodně dobrou představivostí a navíc prořízlou pusou. Co když ti dva společně od začátku pracovali na něčem, co by ho jednoho dne pošpinilo? Prostě si kryli záda? Možná to vypadalo až moc paranoidně, ale u nich by se Tommy asi nedivil vůbec ničemu.
Hodil po Anabelle poslední, spíš ublížený pohled, vzal svůj hrnek a vyrazil zpět do haly, ke svému stolu. Kamarádka už ho nepronásledovala, ale její oči cítil na zátylku do poslední chvíle, než se posadil. V první řadě dodělá tenhle projekt, aby měl čistý štít. A pak to nechá osudu. Bax si ho každou chvíli zavolá k sobě do kanceláře a bude chtít znát podrobnosti z jeho služební cesty. Musel být připravený na všechno.
*
V poledne se pro něj Bell zastavila, aby ho vyzvedla na oběd. V kantýně se setkali i s Jeremym, jehož vyzývavý pohled mluvil za vše. Házel jím po Anabelle tak dlouho, dokud kamarádka nahlas neřekla, že už Tommyho seznámila s tím, co se stalo. Tentokrát se na něj sesypali oba dva. Znovu mu domlouvali, pobízeli ho, aby začal jednat, že to takhle nemůže dělat pořád, načež poslední Tommyho slova zněla, že nehodlá využívat toho, že s Adamem spí. Odešel z jídelny o deset minut dřív, než přestávka skončila a těch deset minut se rozhodl strávit mimo své pracoviště, kde by měl konečně trochu klidu. Jednoduše to vzal nahoru po schodech, namísto výtahem a na posledním schodišti, před dveřmi do jejich vestibulu se posadil a zabořil hlavu do dlaní. Tudy moc lidí nechodilo, když nebyl zrovna poplach, nebo výtah mimo provoz. Kéž by tu mohl zůstat po zbytek pracovní doby, napadlo ho. Nebo kéž by mohl prostě odejít domů. Co by na to Bax asi řekl, kdyby si vzal teď volno? Tommy bohužel neuměl moc simulovat, takže nehrozilo, že by si před šéfem zahrál na nemocného, aby ho pustil. Určitě by mu to nesbaštil. Navíc po něm chtěl v jednu hodinu konečně nějaký slušný návrh.
Když si Tommyho dopoledne zavolal, blondýn ho víceméně opil rohlíkem, protože nejvíc mluvil o setkání s panen Ortmannem. Pak šéfovi někdo zavolal, takže už stihl Tommymu jenom říct, aby po obědě přinesl ten návrh. Dostal pár hodin k dobru, které ale prožil v presu, protože se snažil své dílo dodělat, aby bylo dokonalé. Ukázal ho pak Anabelle, než odešli na oběd, ale kamarádka mu na to skoro nic neřekla. Evidentně byla pořád naštvaná.
Tommy se na svůj projekt snažil zaměřit alespoň v myšlenkách. Chtělo to ještě pár drobných úprav, ale jinak měl téměř hotovo. Za půl hodiny to pošle Baxovi na mail a v ten okamžik se z jeho velkolepého díla stane další přírůstek do Nolanových zásluh. A nikoho nebude zajímat, že má v počítači originál. Tak to prostě bylo a nikdy na tom nemohl nic změnit, i kdyby přitahoval třeba deset ředitelů naráz.
Mimoděk se zadíval na svůj prsteníček, kde si stále hověl prsten od Adama. Zamyšleně ho pohladil bříškem ukazováčku a na kratičkou chvíli si dovolil popustit uzdu hezkým vzpomínkám v San Franciscu. Bylo by to tak hezké, kdyby to s Adamem vyšlo. Jak jinak mohl uvažovat o krátkém vztahu s člověkem, se kterým mu bylo od začátku dobře? Právě s ním se cítil kompletní a jeho život už nebyl nudný a fádní, ale plný zvratů a bohužel i toho krásného, co podvědomě hodně let postrádal. Ano bohužel, protože s Adamem tu bude vždycky nějaké ale. Možná ne z jejich strany, to však na situaci nic neměnilo. Když si to teď nepokazí sám, udělá to někdo jiný.
Tommy zatřásl hlavou, promnul si obličej dlaněmi a vstal. Když chtěl udělat krok na poslední schod, zaslechl ženský hlas. Pak se najednou otevřely dveře a do nich vstoupila, do telefonního hovoru zabraná Leila Lambertová. Aniž by si ho všimla, zavřela za sebou dveře a dala si volnou ruku v bok.
"Ne, musí to být perfektní! Co se změnilo od našeho posledního setkání? Řekl jste, že to nebude problém. Fajn. Chci, abyste mi do půl hodiny zavolal a sdělil mi, že to bude podle mého a je mi jedno, jak to uděláte. Půl hodiny!" Pak Leila skoro zuřivě trhla rukou a svým prstem div neudělala do svého displeje díru, když ťukla na červený telefonek. Tommy by se nejraději ztratil, tohle asi neměl slyšet a ještě vidět tu úžasnou ženu v takovém rozpoložení. Jemu to samozřejmě nevadilo, ale ona by se mohla cítit trapně. Leila si něco brblala pod fousy, padla i slova jako idiot, nebo neschopný budižkničemu, než se k Tommymu otočila čelem a v ten moment na něj očekávaně vytřeštila oči.
"Eh… promiňte, nechtěl jsem poslouchat, vlastně jsem skoro nic neslyšel, protože jsem byl trochu v šoku, že vás tu vidím…" vysoukal ze sebe.
"Tommy?" vydechla Leila, též šokem. Pak se její oči jakoby studem mihly po podlaze, jenže dokázala to celkem obstojně zamaskovat, zkrátka skutečná dáma, pomyslel si Tommy. Mlčky sledoval, jak si schovává mobil do malé nebesky modré kabelky, která perfektně ladila s jejím náhrdelníkem a botami a trpělivě čekal. Když se viděli naposledy a vlastně i poprvé, jejich setkání probíhalo podobně. Akorát jejich role byly obrácené.
"Můžete předstírat, že jste mě tu nepotkala a já budu předstírat to samé…"
"Ale vždyť o nic nejde," mávla rukou. "Mluvila jsem s majitelem catheringu o té zítřejší firemní párty. Naštval mě, protože jsme se dohodli na složení švédských stolů a on se začal cukat, že nedokáže sehnat tamto a pak tamto… Idiot!" řekla si poslední slovo spíš pro sebe. "Kdyby šlo o jednu věc, ale během tohoto týdne už vyškrtal krevety, fíkové pusinky a kaviárové chlebíčky, i když se dušoval, že sehnat pro něj některé delikatesy není problém. Jeho firma má i dobré refence, proto jsem ji vybrala, tak netuším, co se stalo," posteskla si. Očividně ji to hodně trápilo a Tommy se jí vlastně ani nedivil. Nešlo o to, co se bude na večírku jíst, ale že se nemůže spolehnout ani na podělanou catheringovou firmu, která by měla být v preciznosti prvořadá.
"To mě mrzí, třeba je to jenom nedorozumnění a do zítra to dá ten člověk do pořádku," snažil se ji povzbudit. Leila se na něj mile usmála a natáhla k němu ruku. Když ho pohladila po rameni a řekla: "Jsi moc hodný, Tommy," blondýn hned ucítil, jak rudne. Proč se musel s Adamovou matkou setkávat zrovna za takových okolností?
"Pořád pevně doufám, že tam zítra budeš," podívala se na něj rentgenovým pohledem. Tommy tím svým uhnul. Kdyby jen tušila…
"Moc rád bych…" řekl neurčitě. Stejně jako neuměl moc předstírat nemoc, neuměl ani lhát a bylo mu okamžitě jasné, že ho Leila prokoukla.
"Prý jsi na žádném večírku ještě nebyl…" nadhodila. Cože? A k tomu došla jak?
"Ale byl, na pyžamovém, před půl rokem," ohradil se. "Kdo vám řekl, že jsem na žádném nebyl?" chtěl vědět.
"Seznamy lidí z firemních večírků. Asi ses tam zapomněl napsat," přivřela na něj oči. "A na tom posledním chybíš také. Mohu znát důvod?" pozvedla obočí. No jistě, večírek byl sice neformální, ale i tak vedení chtělo vědět, kdo na něj přijde, právě asi kvůli jídlu a pití. A upřímně si ani trochu nepamatoval, že by bylo nutné minule přispět svým podpisem do nějakého seznamu. Vlastně to bylo tak, že se rozhodl na poslední chvíli, tedy Anabelle rozhodla za něj a zkrátka ho na párty dotáhla. Ještě si vybavoval, jak mu vyházela celou skříň, aby našla odpovídající "kostým".
"Nejsem ten správný typ," přiznal bez mučení. "Na večírky," dodal rychle, aby si to nevyložila jinak. I když sám nevěděl, jak by si to mohla vyložit. Výraz správný typ se dal interpretovat do mnoha situací. Třeba i do té, která se týkala jejího syna. Co když se jí podvědomě snažil vsugerovat právě tohle? Že není správný typ pro Adama?
"Jistě znáš sám sebe nejlépe, i tak by bylo fajn, kdyby ses tam ukázal. Bylo mi líto, že jsi nezůstal v sobotu na snídani. Nestihli jsme si popovídat a mohli bychom to napravit zítra," navrhla. Tak to už by byl teprve gól, kdyby ho všichni, včetně Nolana a Baxe viděli, jak se baví s ředitelovou matkou. Tommy si decentně vyčistil krk a podíval se na ženu opatrným pohledem.
"Ehm, mohl bych se na něco zeptat? Ale prosím, neurazte se."
"Mě jen tak něco nerozhodí, Tommy, klidně se ptej," pousmála se vlídně. Tommy sklonil na okamžik hlavu, protože se snažil svou otázku nějak diplomaticky sestavit. Vyslovil ji, aniž by se na Leilu podíval.
"Zvete často milence svého syna na snídani?" No dobře, moc diplomaticky to neznělo, ale proč by měl vlastně chodit kolem horké kaše?
Uslyšel nad sebou tichý smích, tak vzhlédl vzhůru. Leila se ani trochu netvářila naštvaně, spíš pobaveně.
"Jinak řečeno, zve si můj syn k sobě domů na noc muže často?" zformulovala to tak, jak to Tommy přesně myslel. Opět začal nezadržitelnou rychlostí rudnout a nevěděl, co s rukama. Chtěl tu otázku vzít zpátky, jenže Leila mu opět vytřela zrak. "Nezve, nebo o tom alespoň nevím. Myslím, že jsi první muž tak po třech letech, kterého jsem u nás potkala," vysvětlila mu už vážněji.
"Opravdu?" vyhrkl Tommy nerozvážně. Leila se zářivě usmála.
"Opravdu. A jestli ti to řekl i Adam, pak bys mu měl věřit. Můj syn je čestný muž," zvedla pyšně bradu. Tommy se zmohl akorát na omluvný psí pohled, víc nezvládl. Jak Adam, tak Leila byli zřejmě perfektní lidé, kteří měli jediný nedostatek… z nějakého záhadného důvodu si oblíbili jeho. Obyčejného kluka, co měl do Adamových ambic asi stejně blízko, jako k hlavní výhře v loterii.
"Promiň Tommy, ale už budu muset jít, chci ještě zajít za Adamem. Doufám, že se zítra uvidíme, uděláš mi tím opravdu radost," podívala se na něj vážně, asi jako jeho vlastní matka a pak odešla.
Tommy stál na schodech ještě dobré dvě minuty, než se probral z právě proběhlého setkání a přinutil se vypravit zpátky na své pracoviště. Hrozně se mu nechtělo, ale jedna hodina se blížila a on musel odevzdat Baxovi svou práci. Jediné, co ho mohlo potěšit, byl fakt, že to stihl v termínu. Bohužel tím pádem neměl žádnou výmluvu, proč na večírek nejít.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. srpna 2018 v 22:52 | Reagovat

Docela mám strach co bude dál ale Tommy by to mněl Adamovi řic. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama