Muž se zlatou maskou 10. 2/2

20. srpna 2018 v 17:20 | Extasy |  Muž se zlatou maskou
Pokračování...


"Víš, Bell, všiml jsem si v jeho poště několika e-mailů. Vím, že mi do toho nic není, prostě jsem je nedopatřením rozklikl. Tommy si včera psal s ředitelem a…" nedořekl, protože kamarádka se najednou tvářila tak nějak… snad provinile? "Bell? Ty maily nebyly zrovna pracovního rázu. Jestli mám být konkrétnější, tak tam padlo i slovo rande," pokračoval se zachmuřeným obočím. Anabelle se nejprve podívala na své ruce a pak zpátky na Jeremyho, který čekal, co z ní vypadne. Moc dobře už ji znal, něco mu tajila.
"Máš pravdu, nic ti do toho není a mně taky ne, ale když už jsi na to přišel… Tommy a ředitel si v pátek vyrazili a skončili… eh… v posteli. A jak to tak vypadá, podle toho, co mi Tommy říkal, ředitel asi nechce, aby zůstalo jen u té jedné schůzky." Jak Bell přidávala jedno oznámení za druhým, Jeremyho zorničky se rozšiřovaly do nepřirozených rozměrů. Když bylo ticho, dokázal ze sebe vypravit pouze: "Wow!" Vlastně použil úplně stejný výraz jako Anabelle, když se to před dvěma dny dozvěděla přímo od Tommyho.
Co když ten dotyčný, jenž se naboural Tommymu do mailu, našel i tyhle zprávy? Tedy pokud se mu to podařilo, což nevěděli.
"Víš to dlouho?" podíval se na ni kamarád podezíravě. Anabelle si mlaskla, už se připravovala na Jeremyho přednášku, že přátelé by si měli říkat všechno, akorát že ona ho brala trochu jinak, než on ji. Kdyby byl na stejné vlně, už by určitě něco udělal. No, ale to sem teď nepatřilo.

"Od pondělí. A musela jsem to z něj dolovat. A taky mě využil. Nechtěl o dalším rande s ředitelem ani slyšet. Pak mě přinutil, abych mu namluvila tu poslední prezentaci a slíbil, že když se Lambert ozve, tak mu košem nedá. Jak to tak vypadá, tak se to někam pohnulo. A já měla pravdu, že se ředitel ozve znovu," tohle bylo jasné vítězství a Anabelle si ho náležitě užívala. Jeremy už se tvářil trochu přístupněji, což ji uklidnilo. Alespoň na chvíli. Právě jí totiž definitivně došlo, že Jeremy viděl Tommyho soukromou konverzaci s Lambertem.
"Jeremy, ty mi musíš říct, co v těch zprávách bylo. Že ho Tommy neodmítl!" žadonila o další informace. Jeremy se zamračil a zavrtěl hlavou.
"Jestli čekáš nějaký pikantnosti, tak si nech zajít chuť. Nic takového tam nebylo, a i kdyby, pořád to není naše věc. Mě spíš děsí, kdo po Tommyho schránce zatoužil a jestli se tam dostal. Snad se mi podaří brzy zjistit IP adresu, a jestli je ten e-mail opravdu nabouraný. Tebe nic nenapadá?" uhodil na ni Jeremy. Anabelle zavrtěla hned hlavou, i když jí zcela přirozeně naskočilo v hlavě jméno Peter Nolan. Jenže ten chlap byl přece úplně neschopný, aby se dokázal někomu někam nabourat. Sotva zvládal dělat grafiku a na hackera by jeho malý vymaštěný mozeček musel být na úplně jiné úrovni. A Bax by se snad k něčemu takovému nesnížil. Ovšem, pokud by se tihle dva dozvěděli o tom, že se Tommy líbí řediteli, asi by měl blonďáček o zábavu postaráno. Ne, spíš by to tipovala na anonymní útok. Prostě si někdo hrál a náhodou si vybral Tommyho mail.
"Víš, kdo má na Tommyho spadeno, ale upřímně, dokážeš si ty dva představit jako počítačový mozky? To dřív ze mě bude prezidentka, než by se to zrovna těm dvěma podařilo," ušklíbla se. Jeremy zabránil na poslední chvíli vyprsknutí smíchy. Při tom se ještě rozmáchl rukou a podařilo se mu, samozřejmě nedopatřením plácnout do Bellina stehna. Okamžitě zrudl jako pivoňka, třeštíc na ni oči, jako kdyby jí dal normální facku. Anabelle zavrtěla hlavou, povzdychla si a natočil se čelem ke svému stolu.
"Nechceš si po práci skočit na jedno? Tam to můžeme pořádně probrat a třeba společně Tommymu zavolat," navrhla, aniž by na kamaráda pohlédla. Věděla, že musí dát Jeremymu čas, nebyl zrovna hospodský typ, takže mlčela, dokud se nezačal zvedat a při tom se jakoby nervózně ošíval.
"No, dneska by to možná šlo," přiznal nejistě. Jinak byl ale Jeremy docela sebevědomý kluk.
"Třeba se ti ještě podaří něco zjistit," pokrčila Anabelle rameny. Kamarád přikývl a než odešel, dodal, že se sejdou v pět hodin v dolním vestibulu.

*

Tommy se podíval na svůj mobil, aby zjistil, kolik je hodin. Měl pocit, že s panem Ortmannem strávil celé odpoledne. Ne, nevleklo se to, naopak, jejich schůzka byla zajímavá a podnětná a požadavky, jež klient měl, se nakonec od jeho původního námětu moc neodklonily, což ho opravdu potěšilo. Na dokončení nebude potřebovat tolik času, mohl by to tedy do pátku stihnout. Spíš se necítil ve své kůži kvůli Adamovi. A bohužel netušil, z čeho přesně.
Ředitel se musel vrátit hned ráno do Los Angeles. Tommy si jen matně vzpomínal na jeho teplý dech, když se k němu skláněl, zatímco ještě napůl spal a jak mu dal pusu na líčko a zašeptal: "Zavolám ti, až budu doma. A koukej to vzít."
Tommy se pak pousmál, a dokud se naplno neprobudil a nezjistil, že je v pokoji sám, myslel si, že to byl jen sen. Po uvědomění, že ředitel odjel, se cítil poněkud prázdný a ztracený. Moc často necestoval a včera si to nestihl připustit, protože se Adam objevil v hotelu a zabral si veškeré Tommyho myšlenky pro sebe, takže se blondýn stresovat nestíhal.

Nejdřív si došel na snídani a pak se toulal v okolí hotelu. Měl ještě spoustu času, než se s jejich klientem setká. Od jedenácti do jedné si procházel znovu všechny podklady, aby byl dobře připravený.
Adam mu zavolal chvíli po desáté, to byl Tommy zrovna v parku, kde si pochutnával na zmrzlině. Dlouho jejich rozhovor nemohl dostat z hlavy a ještě při setkání s panem Ortmannem si občas vybavil něco z toho, co Adam říkal.
Šlo sice o obecné věci, otázky typu, jak se máš, jak ses vyspal, byla dobrá cesta? A právě proto to na Tommyho působilo tak sugestivně. Bavili se spolu jako dva lidé-milenci, kteří už jsou spolu minimálně několik měsíců. Adam ani trochu nezněl jako ředitel, to spíš jako zamilovaný chlap, který nevydrží ani vteřinu bez informace o každém partnerově kroku. Tommy mu musel říct, co zrovna dělá, co má v plánu, jestli se schůzky bojí a pak byl donucen Adamovi slíbit, že po setkání zavolá, aby se pochlubil, jak dopadlo.
Proto se nejdřív podíval na hodiny na svém mobilu a pak vyhledal poslední hovor, aby ho vyvolal znovu.

Adam vzal telefon téměř okamžitě a hned na Tommyho spustil.
"Byl jsi s Ortmannem až do teď?" zeptal se netrpělivě.
"Ano," potvrdil Tommy a pousmál se. "Je to fajn chlap a máme podobné cítění, co jsem pochopil," dodal potěšeně. Konečně si mohl oddechnout a zrekapitulovat celou pracovní schůzku. Až domluví s ředitelem, čeká ho sice nepříjemná povinnost, dát vědět Baxovi, jak dopadl, ale teď se tím nehodlal nechat rozhodit.
"Moc se těším na ten tvůj návrh, došlo mi, že jsem tě ani nepožádal, abys mi ho ukázal," přiznal Adam mrzutě. Tommy se posadil na okraj moderní fontány před budovou, odkud právě vyšel a sklonil hlavu. Co když Adamovi poví, jak to celou dobu bylo? Že Nolan na žádné z Tommyho zakázek nehnul ani prstem, ale nakonec si veškeré zásluhy přivlastnil pro sebe? Ředitel tohle přece musel vědět, byl ten poslední, nejdůležitější článek každé zakázky. To on je schvaloval. Nebo ho prostě nezajímalo, kdo na tom pracuje? Kéž by se na to mohl zeptat. Ale to by také mohlo vypadat tak, že se s ním nakonec baví jen kvůli své práci.
"Myslím, že je dobře, že jsem ti to neukázal, neměli bychom to míchat dohromady…" prohlásil Tommy nekompromisně. Adamův hluboký povzdech na druhé straně svědčil o nesouhlasu.
"Z čeho máš pořád strach, Tommy?" otázal se na rovinu.
"Je to všechno moc rychlé…" opáčil blondýn nervózně. I kdyby ho mučili, o Nolanovi a Baxovi se Adam nikdy nedozví. A rozhodně bude muset jít Nolanovi z cesty, pokud se začne aktivně o ředitele zajímat. Protože to už by ho nejspíš ten idiot zabil.

Proč jen musel být Adam tak vytrvalý? Což o to, za jiných okolností by se mu to i líbilo, měl rád iniciativní a sebevědomé muže, jenže každý Adamův krok ho k němu stále víc a víc přitahoval a připoutával. Bude stačit ještě pár dnů, než si Tommy uvědomí, že je v tom až po uši.
"Možná máš pravdu, ale já nikdy nedělám nic, k čemu bych neměl pádný důvod, nebo kdybych to tak necítil… v našem případě," ohradil se ředitel. Tommy si ne náhodou vzpomněl na jejich společnou noc, kterou na sobě on osobně cítil až moc a donutilo ho to pousmát se. I Anabelliny narážky byly v zásadě úsměvné, ještě když v tu chvíli nic netušila.
"Určitě mám pravdu, měli bychom zvolnit," nechal se Tommy slyšet. A Adam si opět zoufale povzdechl.
"Škoda, že jsem musel odjet. Donutil bych tě, abys o tom nebyl tak skálopevně přesvědčený." První část Adam řekl sice zklamaně, ale do té druhé přidal škádlivý podtón a Tommy se z jemu neznámého důvodu chytil.
"Jak bys mě donutil?" Uvědomoval si akorát, že se nachází na veřejném místě a neměl by mluvit moc nahlas a pro jistotu očima pročesal své bezprostřední okolí.
"Minimálně do oběda bych tě nepustil z postele," zavrněl Adam. A aby toho nebylo málo, ještě to rozvedl. "Udělal bych ti dlouhou masáž. Taky bych tě nakrmil nějakou dobrou snídaní, což mi připomíná, že nevím, co rád snídáš a pak bych se s tebou samozřejmě pomalu miloval. Nejdřív bychom se mazlili, tvoje rty a polibky jsou prostě…" ten neurčitý zvuk měl asi vyjádřit Adamův obdiv. "A já bych si tě mezitím připravil a pak bych tě píchal, až bys žadonil…"
"Adame!" vyhrkl Tommy káravým hlasem. Jeho tvář hořela jako ohnivá koule. "Sedím před budovou našeho klienta a chodí kolem mě lidi a já…"
"Ty se červenáš, že jo? Víš, že je to rozkošný?" dobíral si ho Adam.
"Řekl jsi slovo… píchat," zašeptal Tommy se zakrytou pusou dlaní. "Ne že bych jako gay tyhle výrazy neznal, ale ředitel má takový slovník normálně?"
"Nelíbí se ti?" zajímal se Adam pobaveně. Opět ten zvláštní pocit, že když řekne ne, bude hrozně lhát. Tommy se poslední dny vůbec potýkal s podobnými pocity.

"Líbí," přiznal neochotně a při tom se natočil k budově před sebou bokem. "Akorát když takhle mluvíš, je docela v prdeli, že jsi tak daleko. Měl bys být tady a… píchat mě opravdu!" prohlásil Tommy tak potichu, jak jen dokázal. Možná to ani Adam neslyšel, napadlo ho, než ho druhý muž vyvedl z omylu.
"Hm, velmi podnětné. Že bych se vrátil?" uvažoval laškovně. Tommy zakoulel očima. To už by bylo vážně postavené na hlavu, kdyby se teď Adam znovu objevil jako včera večer. Možná by mu padl kolem krku hned tady.
"Za pár hodin mi letí letadlo, takže…" nechal větu otevřenou. Snad pro Adamovy konspirace, aby se toho chytil.
"Chceš, abych tě vyzvedl na letišti?" nabídl mu druhý muž zcela vážně. Tommy si smetl z kalhot neviditelné smítko.
"Přiletím po deváté, to už je dost pozdě. Měl bych se na zítřek vyspat, čeká mě ještě dost práce," odmítl Adama diplomaticky. Ne že by nechtěl, ta představa byla víc než lákavá, ale povinnosti a zodpovědnost ctil Tommy už od malička, jak mu bylo vštěpováno. Povolí jednou, povolí i příště a pak už se poveze. Naštěstí Adam nenaléhal.
"Dobře, ale kdy tě zase uvidím? Doufám, že v pátek na večírku, i kdybych samozřejmě rád dřív."
Tommyho polilo horko. Na páteční večírek dočista zapomněl. A přitom o něm tento týden už několikrát mluvil s Anabelle a celkově se občas jeho fantazie na toto téma rozvinula.
"Co máte všichni pořád s tím večírkem? Každý se těší, že se tam opije a jak jinak tam bude spoustu lidí," protestoval Tommy. Tak nějak už slíbil i Bell, že půjde, pokud tedy stihne zakázku, ale opravdu se mu nechtělo. A kvůli setkání s Adamem už vůbec ne. Protože se k sobě budou muset chovat jako kolegové, ne jako milenci. Když už tedy ředitel tolik naléhal, měli by se scházet spíš v soukromí. Ne všem na očích. Přece ho o to v noci žádal.
"Snad poprvé se na něm ukážu i já, beru to jako velkou událost a máma pořád chce, abych se konečně rozhoupal a někoho si našel a že tohle je skvělá příležitost," provokoval ho Adam. Výraz velká událost zněla v jeho podání spíš ironicky. Tommy tiše zavrčel, jeho ramena jako na povel ztuhla.
"Tak si tam běž a někoho si najdi, proč k tomu potřebuješ mě?" zasyčel dotčeně. Na druhé straně bylo pár vteřin hrobové ticho, než ho Adam přerušil krátkým zasmáním.
"Žárlíš?" dobíral si ho.
"Cože? Ani náhodou!" odmítl Tommy razantně. Jistě že žárlil. Adam neměl ani ponětí, že po něm jde ten kretén Nolan a ještě ho bude provokovat s večírkem coby dokonalou příležitostí k námluvám?
"Fajn. Jen bys měl asi vědět, že už nikoho hledat nehodlám, protože už jsem si vybral. Ale rád bych, aby se to na tom večírku stalo oficiální," prozradil Tommymu svůj plán. Blondýn zalapal po dechu. To ho jako Adam představí všem jako svého přítele? Musel se zbláznit.
"To nemluvíš o mně, že ne?" vydechl konsternovaně.
"Tommy, to mě zkoušíš?" zabručel Adam lehce naštvaně. Blondýn si promasíroval obličej dlaní.
"Nemůžeš mluvit o mně, známe se ani ne týden. Jak bys vůbec něco takového mohl myslet vážně. Kde jsi přišel na to, že se chci vázat? Co o mně vůbec víš? A co já vím o tobě? Tohle není pohádka, pane řediteli. O chudé dívce a princi, kteří se potkali a hned do sebe zamilovali…"
"V mém případě je!" přerušil ho Adam naléhavě.
Vzduch kolem Tommyho ztěžkl a dal se sotva dýchat. Tommy zíral nepřítomně před sebe a v uších mu hučelo.
"Jak to myslíš?" odvážil se opatrně zeptat.
"Tak," odvětil Adam pomalu. "V mém případě je," zopakoval.
"Ale to…"
"Promiň, Tommy, už musím, ale zase si zavoláme, ok? Dej mi pak vědět, až budeš doma, ať vím, že jsi dorazil v pořádku. Ahoj." Tommy ani nestačil zareagovat, tedy stihl říct akorát zdráhavé ahoj a pak už bylo v telefonu ticho.
Zmatený nechal ruku s telefonem klesnout do klína a povolil zádům, aby se nezdravě nahrbila. Tohle se přece nedělo, jen se mu to zdálo. Běžný život nebyl tak přívětivý, nikdo nerozdával štěstí a lásku na potkání. Lidé se do sebe nezamilovali na první pohled, šetřili s důvěrou i laskavostí a nikomu nedali nic zadarmo. Proč by do tohohle zajetého vzorce neměl patřit taky? Co ho z něj vylučovalo? Co udělal tak zásadního, že se mu tohle dělo? Že si ho Lambert vyhlédl?
Jestli opravdu udělá odvážný krok a na večírku si Tommyho vezme k sobě a řekne: tohle je můj kluk! může si definitivně začít hledat novou práci, protože Nolan a Bax… kruci, i o dvacetkrát za den hrané písničce v rádiu se nedalo říct, že je ohraná, ve srovnání s tímhle. Ale bohužel to tak bylo. A ať tvrdil Adam, co chtěl, nedokáže ho před nimi ochránit, protože v zásadě něco takového Tommy ani nechtěl. Všichni si o něm budou myslet, že ho sbalil kvůli postavení, že ho… jednoduše uhnal. Napadlo Adama něco takového? Myslel jen na sebe, ale až se to provalí, Tommy bude ten, kdo se na jejich oddělení bude muset posadit v pondělí ráno do své kóje a ze všech stran si vyslechne, že je zlatokop!
Adam se ho zeptal, z čeho má strach, ale těch věcí bylo tolik, že se v nich sám ztrácel. Nikdy nedal na řeči lidí, tedy těch, kteří nebyli jeho přáteli, jenže v tomhle případě by mu to vadilo. Nepracoval v klidném prostředí, kde by fungovala stoprocentní loajalita… bál se, že jednoho dne Adama zklame. Pro svou práci dělal Tommy maximum, ale díky Nolanovi a Baxovi to pořád vypadalo, že se veze on.
Pomalu vstal a schoval svůj telefon do kapsy saka. Popadl svůj laptop a vydal se zpátky do hotelu. Nejpozději za hodinu musí vyrazit na letiště, aby ho stihli odbavit. A pak hurá domů, do reality. Po cestě přemýšlel, co řekne šéfovi o své schůzce s Ortmannem. A co udělá s původním projektem, který byl jednoznačně nejlepší. Možná by měl, pro svůj vlastní klid, prostě udělat to co vždy. Ukázat ho těm dvěma, samozřejmě už s úpravami na základě instrukcí od zákazníka a přijmout stejný osud, na který byl už zvyklý. Zásluhy se opět konat nebudou. Zato bude moct jít do práce v pohodě… Pokud ho ovšem Lambert nepředstaví celé společnosti jako svého milence.

Tommyho tahle konfrontace přišpendlila na místě. Ať udělá se svým projektem cokoliv, jestli v pátek Adam uskuteční svůj plán, stejně ho čeká peklo. Možná to bylo znamení. A možná by na ně měl začít věřit. Do zítra se definitivně rozhodne, co provede. Zůstaly jen dvě možnosti. Buď si udrží svůj poklidný život, nebo dopustí, aby se rapidně změnil. Bohužel každý z těchto kroků si vyžádá své oběti.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. srpna 2018 v 22:23 | Reagovat

To jsem zvědavá co se ještě stane. ???  ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama