Muž se zlatou maskou 5.

20. května 2018 v 9:52 | Extasy |  Adommy Short Stories


Flashback

Tommy musel uznat, že mu večeře v podniku, kam ho ředitel Lambert vzal sedla. Dokud před něj nepoložili perfektně nazdobený talíř s perfektně připravenou panenkou s perfektním provensálským kořením, neuvědomil si, jak velký měl hlad. Opravdu se krotil, aby do sebe jídlo nenaházel jako hladový neandrtálec mamuta. Navíc byl pořád trochu nervózní z toho, že k téhle schůzce svolil a tudíž se přes stůl dívá na spokojený obličej svého nejvyššího šéfa. Bylo mu jasné, že je to poprvé a také naposledy, kdy spolu jsou sami a mimo firmu. Něco mu říkalo, že muž akorát potřeboval dočasnou společnost a on se prostě jako jediný objevil na scéně. Zkrátka nebylo z čeho dalšího vybírat.



Tommymu to nevadilo, jen se musel neustále kontrolovat, aby neudělal špatný dojem. Na otázky ohledně práce odpovídal stručně a nenásilně. Sám se ředitele na nic neptal, protože se to prostě nehodilo a víceméně po bližších informacích o něm netoužil, nebo si to alespoň myslel. S ubývajícím jídlem a přibývajími minutami a také množstvím piva se ovšem Tommyho myšlenky nekontrolovatelně začaly toulat v nebezpečných vodách. Víc než myšlenka - sedí proti mně můj nadřízený, se dostávala do popředí ta, co mu říkala - sedí proti mně dokonalej chlap s úžasnýma očima, perfektním tělem, stylem a kdybych měl možnost, pořádně si ho osedlám.

Tommy netušil, kde se v něm berou tak odvážná tvrzení. Byl by schopný něco takového říct nahlas? Ne před šéfem, ale třeba před Jeremym, nebo Anabelle? Jestli se na svého ředitele teď dívá tímhle způsobem, co až se potkají příště? Třeba v práci…
"Eh, myslím, že už bych měl jít," vydoloval ze sebe uprostřed rutinního rozhovoru o posledních filmových novinkách. Nepamatoval si, kdy se k tomu dostali, ale bylo to celkem neškodné téma, tak se ho raději chytil. Kdyby s Lambertem mluvil ještě víc o práci, těžko říct, v čem by se nakonec prořekl.
Druhý muž neskrýval ve tváři překvapení, což pro změnu vůbec nepřekvapilo Tommyho.
"Jsme tu sotva hodinu. Vím, že jsem říkal, jen na chvíli, ale…"
"Nezlobte se, pane Lamberte, ale vážně musím ráno brzy vstávat." Tommy se nervózně ošil. Přemýšlel, jak odsud jak se říká po anglicku zmizet. Nebezpečné vize neustále dorážely na jeho zdravý úsudek, protože bylo dost těžké je udržet na uzdě, když ten dokonalý chlap s úžasnýma očima pořád seděl před ním a byl vzdálený jen tolik, co by se vešlo do délky natažené paže. Kéž by s ním nikdy do toho auta nenasedl. Anebo spíš, kéž by se nikdy nepotkali v té zatracené oáze na střeše.

Ať si to Tommy přebíral, jak chtěl, z mnoha možný i nemožných stran, tenhle muž na něj zapůsobil už v tu dobu. A moc dobře si vzpomínal, že to nebylo jeho zlatým iphonem a zlatou elektronickou cigaretou.
Co si budeme povídat, mocní muži jsou přitažliví už sami o sobě, ale tenhle měl navrch ještě něco. A to něco dostalo Tommyho až sem. A proto musel okamžitě odejít, protože vypít ještě jedno pivo, asi by za sebe přestal ručit.
Odhodlaně vstal a látkový ubrousek, který měl po celou dobu položený na stehnech, odložil vedle sklenice s nedopitým pivem. Bleskově vytáhl svou peněženku, když se Lambert postavil také a chytil jeho ruku za zápěstí.
"Snad jsem říkal, že tě zvu," probodl ho káravým pohledem a pak se rozhlédl kolem sebe, jestli si Tommyho směšného chování někdo všiml. Tommy samozřejmě pochopil hned, že tohle byla chyba. Už při vstupu do klubu, kde jste museli mít rezervaci, nebo dobré jméno, abyste dostali stůl, všichni do jednoho věděli, kdo je tu ten při penězích a kdo se jenom veze. Neměl z toho moc dobrý pocit, na druhou stranu si byl vědom své ceny, a kam ve společenském žebříčku patří. Ani v nejmenším nechtěl svého šéfa zesměšnit, jenže právě to teď udělal. Sakra, dokázal se držet posledních padesát minut a pak to takhle podělá?
"Omlouvám se, já jen… hledal jsem…" rychle peněženku otevřel, tam kde měl přihrádku na mince. "Tohle," podal vytažený předmět druhému muži do ruky a zase se posadil. "Vím, že to není moc originální, ale snad se počítá dobrý úmysl," zazubil se na zkamenělého ředitele, který si drobnou věc ve své dlani prohlížel ještě několik dlouhých vteřin poté. Když se posadil a znovu podíval na Tommyho, blondýn bojácně uhnul pohledem. V duchu se modlil, aby to šéf pochopil, nebo ho to alespoň nechal později vysvětlit.

"Já… nevím, co říct. Pokud to myslíš vážně…" povzdech si Lambert poněkud teatrálně a konečně si onu věcičku nasadil na prst. Stříbrný jednoduchý kroužek mu padl jako ulitý. Plamen svíčky na stole se odrazil od šperku a zablýskl Tommymu do očí. Víc absurdní tahle situace už snad ani být nemohla.
"Chtěl jsem tě předběhnout," podotkl Tommy hravě, a aby zahnal skutečné rozpaky, raději se napil piva. Málem ho na druhého muže vyprskl, když ho Lambert popadl přes stůl za ruku a přitáhl si ji ke svým rtům. Co se mu muselo nechat, tedy k tomu jak dokonalý už byl, že je i dokonale duchapřítomný a navíc dokonalý herec.

Dokud se těsně vedle nich neozvalo užaslé povzdechnutí, nepřestali se na sebe dívat. Lambertova spodní půlka obličeje byla schovaná za Tommyho rukou, kterou měl přitisknutou ke rtům, uhrančivé oči ale blondýna propalovaly s rentgenovou intenzitou. Povzdech, jenž vznikl u ženy - seděla se svou nejspíš kamarádkou u vedlejšího stolu - Tommyho přesvědčil, že jejich divadlo vyšlo. Právě se z nich stali oficiální snoubenci a ještě před svědky. Díky bohu byl původní trapas zažehnán.

Blondýn pomalu vymanil svou ruku z pevného ředitelova sevření a zazubil se na něj.
"Možná už bychom měli jít?" navrhl s okatou vyzývavostí. Ano, chtěl co nejrychleji vypadnout, vzít si svůj prstýnek, který si kdysi koupil na výletě v San Franciscu a nosil ho v peněžence jako talisman, protože mu byl velký a definitivně ukončit tuhle směšnou frašku. Sice zachránil Lamberta před ztrapněním, ale pro něj to bylo mnohem horší. Protože jestli se tohle obejde bez následků, bude to zázrak hodný tam toho nahoře.
"Taky myslím," pousmál se ředitel takřka rozněžněle. Tentokrát se kol kolem rozhlédl Tommy a zjištění, že jsou stále pozorováni, mu vytvořilo na čele pár studených kapek potu. Lambert mávl rukou a v mžiku byl u nich číšník. A dokonce i s účtem. Jako kdyby je měl celou dobu na mušce a jen čekal, až ho zavolají. Ředitel zaplatil hotově. Nechal peníze schované pod účtenkou na malém stříbrném tácku, pak na Tommyho kývl. Mlčky se zvedli a vydali k východu. Po celou dobu Tommy cítil na svém kříži Lambertovu dlaň. Muselo to vypadat opravdu důvěrně. Mocně vyhlížející muž si odvádí svou trofej. Protože ačkoliv se s prstenem vytasil jako první Tommy, ten kdo tu stále velel a bylo to cítit na hony daleko, byl zkrátka Lambert.

Nechal se tímhle způsobem odvést až ven, k autu a tam udělal krok stranou, v touze rozšířit vzdálenost mezi nimi. Se sklopenou hlavou se kousl do rtu a dal si ruce do kapes.
"Omlouvám se, netušil jsem, jak to jinak zachránit," začal nejistě.
"Co drink u mě doma?" ozvalo se před ním odhodlaně. Tommy vzhlédl a vytřeštil na ředitele oči. To si snad dělal srandu.
"Nezlobte se, ale myslím, že už mám dneska dost."
"Dost mě?" zeptal se Lambert s podezíravými jiskřičkami v očích.
"Dost piva, jídla. Jsem unavený a právě jsem se s vámi… eh, zasnoubil…" poslední slovo ze sebe Tommy vydoloval se značným sebezapřením. V dnešní době už nebylo nic moc divného na tom, že se zasnoubili dva muži, nebo dvě ženy, spíš mu to slovo nešlo přes pusu, protože zahrnovalo zrovna je dva.
"Neřekl jsem ano, takže buď v klidu, v podstatě to neplatí," ušklíbl se ředitel povzbudivě. Tommy vytáhl ruce z kapes a nervózně si je promnul. Tohle si žádalo záchranu situace, určitě se nechtěl šéfa dotknout.
"Není to tak, že byste nebyl dobrá partie, tedy soudím podle toho, jak se na první pohled jevíte, samozřejmě. A taky jste loajální a dobrý herec. Nějaká jiná dobrá partie by se k vám určitě hodila…"
"Všiml sis vůbec, že jsi ze mě udělal gaye?" přerušil ho Lambert náhle. Tommy zalapal po dechu, tedy až po několika vteřinách, kdy si jeho slova a své činy přebral několikrát dokola.
A do prdele!

Ředitel ho ještě chvilku nechal máchat ve vlastní šťávě, než se pousmál a mávl rukou.
"Ale máš štěstí, že mi to nevadí, nejsem homofob, nebo tak něco," ubezpečil Tommyho, než ukázal na své auto. "Pojedeme?" vyzval ho. A bylo to tu zase. Proč tak moc chtěl strávit večer s ním?
"Vážně už musím domů…" bránil se Tommy. Druhý muž se zprudka nadechl, jako kdyby chtěl začít křičet, ale nakonec promluvil velmi mírumilovným hlasem.
"Tak tě alespoň odvezu. Nastup si," řekl, a aniž by čekal na další Tommyho protest, odebral se ke svému místu řidiče. Blondýn už se na sedadlo nesoukal elegantně jako poprvé. Byl naštvaný a klid přinášela pouze představa toho, že by mohl být brzy doma. A pryč z vlivu muže, kterého automaticky pasoval na bukvici a ještě se s ním před celou restaurací zasnoubil. Už v tu chvíli chtěl, aby poslední dvě hodiny zmizely z povrchu zemského a hlavně z jeho i Lambertovy paměti.

Bohužel chvilku po odjezdu od restaurace usnul. Snad to bylo tím příjemným teplem, vůní, nebo hudbou, co ředitel pustil. A hlavně se tomu nechtěl bránit, protože cítil, že je opravdu unavený a v tu chvíli mu to bylo zkrátka jedno. Šokující bylo spíš procitnutí, které se nekonalo v jeho ulici před domem s číslem 577, ale před budovou, jež by se nemusela stydět za přívlastek luxusní. Vila nebo zámek, to už bylo celkem jedno.
Tommy zamžoural a protřel si prsty oči. Otázka, kterou měl na rtech, se do téhle chvíle vyloženě hodila.
"Kde to jsme?" zeptal se ještě v polospánku. Náhle za sebou ucítil pomalý pohyb a k vůni z interiéru se přidala ještě jiná, co zasáhla mocnou silou jeho nos. Byla to vůně pořádně drahé kolínské. Hlavou mu blesklo, jak drahá asi taková voda musí být, když na člověku vydrží celý den. Trhl hlavou a natočil ji na muže za sebou, který jeho nerozumného gesta využil ve svůj prospěch. Prostě se přisál k jeho rtům a navíc mu svou velkou dlaní sevřel týl, takže se Tommy najednou nemohl vůbec hýbat. Upíral vytřeštěné oči na ředitelovu tvář, jež se mu díky blízkosti rozmazávala a jako na povel nastavoval své rty zkušeným polibkům, o nichž nemohl říct nic jiného, než že jsou sladké. Co na tom, že si připadal jak v nějakém pohádkovém snu, s obrovským luxusním domem za zády, líbán naprosto úžasným mužem. V ten okamžik nechtěl, aby to někdy skončilo. A vytřeštěné oči byly jen jakousi berličkou, přáním, aby to všechno byla pravda.

Když byl propuštěn z polibku (ne ze sevření té velké ruky), automaticky si rty olízl a kousl do toho spodního.
"Jsme u mě, půjdeš dál? Domů to máš tak čtyřicet minut pěšky a je noc. Jsi příliš roztomilý a bezbranný, abych tě pustil domů samotného," pronesl ředitel zcela vážně.
"Tak mě odvezte!" zasyčel Tommy. "Chtěl jsem domů už předtím!" dodal napruženě. Tatam byla odevzdanost, kterou před chvílí šéfovi dobrovolně poskytl. A navíc nebyl žádný mazánek. Roztomilý a bezbranný? To si snad Lambert dělal srandu.
"Měl jsem dvě piva jako ty. Dost jsem riskoval už cestou sem. Žádná další nebude, alespoň ne dnes. Jdeme dovnitř!"
"Dal jste mi najevo, že nejste gay. Co po mně vůbec chcete?"
"Řekl jsem to snad přímo?" odvětil ředitel klidně. Pak se podíval přes Tommyho rameno k domu. "Myslíš, že tě nedokážu svést?" zeptal se, aniž by se na něj podíval. V blondýnovi se všechno sevřelo. Jak to mohlo dojít tak daleko? Co tu vůbec dělal? Šéfovu děvku na jednu noc? Protože se možná cítil osamělý, nebo jen potřeboval někde upustit páru?
Lambert vrátil pohled jeho tváři a celou si ji se zájmem prohlédl. Dlaň, co svírala jeho krk, přesunul k líci a jemně ji pohladil.
"Jsi fakt pěknej," pronesl obdivně. Tommy chtěl zavrtět hlavou, vyvrátit mu takovou blbost, ale muž ho nenechal, protože mu pořád držel obličej. Když se znovu přiblížil k jeho rtům svými, Tommy už věděl, co bude následovat, ne jako poprvé, když ho ředitel nachytal při nepozornosti. Odhadoval, že má jedinou a poslední možnost odsud zdrhnout, třeba i po svých, protože pokud to neudělá, rozpustí se tomu muži v náručí. Bylo to tak dlouho, co cítil opravdové vzrušení a docela obyčejnou radost z blízkosti druhého člověka. Pouhá vzpomínka na onu radost totiž léty posilovanou romantickou izolací od jiných mužů dost vybledla a Tommy ji v duchu obvinil, že zatoužila po obnovení.

Proč by to vlastně nemohl udělat? Zůstat tu s Lambertem tuhle noc a využít všeho, co mu muž nabídne? Nebylo toho málo. Krásná tvář, plné rty, co uměly naprosto úžasně líbat, pevné tělo, v jehož objetí by se chtěl schovat. A ten dům za ním… ředitel bude mít jistě dokonalou ložnici.
Tommy se napomenul, že by měl přestat tolik používat slovo dokonalý, jenže nic jiného o řediteli říct nemohl. Dobře, choval se trochu panovačně, což se ale dalo pochopit, vzhledem k jeho postavení. Víc s ním ovšem mluvil jako se sobě rovným. Třeba v restauraci, když se bavili o běžných věcech, se snažil působit jako kamarád.

Ano, proč to nezkusit? Kol kolem nebyl nikdo, kdo by je viděl a ředitel jistě nebude ten typ člověka, který by krátkou aférku se svým zaměstnancem vytruboval do světa.

Neměl ponětí, jak se dostal do nitra přepychového domu, nejspíš se tam vzájemně dostrkali, zatímco si jako zběsilí kradli polibky a dlaněmi zkoumali křivky toho druhého. Všude byla tma, takže každou chvíli do něčeho narazili a pak se tiše smáli jak dva puberťáci, kteří se chystají nachytat někoho dalšího na kanadský žertík. Přestože se Tommymu nejednou v hlavě objevila představa Lambertovy ložnice, ve chvíli, kdy do ní byl vstrčen, nějak neměl zájem ji studovat a obdivovat. Navíc z něj byla po zavření dveří strhána většina oblečení. Do postele dopadl pouze v boxerkách a s napůl rozvázanou kravatou, za kterou si ho ředitel přitáhl k dalšímu bouřlivému polibku, hned jak si vlezl za ním. Ještě předtím ale stihl rozsvítit lampičku na nočním stolku, snad aby na svou trofej lépe viděl.

"Jmenuju se Adam," podstrčil Tomymu ředitel své křestní jméno.
"Já vím," přikývl Tommy udýchaně. "Je to napsané v pracovní smlouvě," dodal provokativně. Ředitel se zapíchl svýma očima do jeho a přivřel je.
"Co předstírat, že jsme se dneska potkali poprvé? A prostě přeskočila jiskra?" navrhl. Tommy si jeho slova musel pro sebe v duchu říct ještě několikrát. Pokud by to tak bylo, v tuhle chvíli by byl už dávno doma. Protože on nepatřil mezi ty, co šli s chlapem, i když naprosto úžasným, hned do postele. Někoho takového by nechtěl odradit tím, že by se udělal hned dostupným. Napínal by ho, nechal ho, ať se snaží, dobývá ho…
Bohužel to byl pořád jeho ředitel, na koho se díval vzhůru a hypnotizoval jeho perfektní měkké rty, jež si už zase představoval na svých.
"Ty jsi tu šéf," odvážil se muži tykat, načež zvedl hlavu, aby naznačil, že chce, aby jeho ústa byla políbena. Na co pořád nějaké mluvení. Čím víc budou mluvit, tím víc se do toho zamotají a tohle všechno se stane mnohem osobnější. Nemohl zrovna říct, že by mu to myslelo nějak hbitě, po dvou vypitých pivech, ale pořád se v něm ozýval varovný signál pudu sebezáchovy.

Druhý muž se zvedl do kleku a rozepnul si košili. Sako si stihl sundat už před vstupem do ložnice. S Tommyho pomocí. Blondýn ho nepokrytě sledoval a tušil, že má rozšířené zorničky úžasem. Tělo jeho šéfa bylo přesně takové, jak to měl u mužů rád. Ne úplně vypracované, ale pevné a na první pohled hebké a udržované. Široká ramena navodila okamžitý pocit přirozené autority a moci. Ale o tom Tommy nepochyboval už ve chvíli, kdy ředitele potkal poprvé. Muži jako on byli pro vedení stvoření. Jeho život se tímhle směrem ubíral už od jeho narození. Vlastně to musel mít předurčené, ještě když byl v břiše své matky. Jak asi vypadal jako malý kluk? Byl rošťák, nebo šprt? Kdy o sobě zjistil, že je gay? Ne, Tommyho by nemělo zajímat nic ze šéfova soukromého života. Jen za předpokladu, že se bude tvářit jako na náhodné schůzce, která se "zvrtla", má šanci vyváznout se zdravou kůží. Tohle je poprvé a naposledy, kdy popustí uzdu své zásadovosti.

Přesto se na obrázek před sebou nedokázal vynadívat a nařídit své mysli, aby ho hned potom zapomněla. Zvedl jednu ruku a konečky prstů přejel po středu Adamova trupu, jako když japonský zahradník uhlazuje bílý písek do tvaru mořských vlnek. Zastavil se pod pupíkem a zatnul nehty do kůže. Muž jeho ruku schoval ve svých, než si ji přitáhl ke rtům a políbil několik prstů na kloubech. Dalších několik vteřin věnoval zbavení zbytku svého oblečení. Pak se k Tommymu vrátil, suverénně zabral svým tělem veškerý jeho osobní prostor a vzal si nabízená ústa.

Vzduch kolem nich se zatetelil smíšenými vůněmi parfému a vzrušení, kdykoliv se jen trochu pohnuli, nebo se přestali kontrolovat verbálně. Upřímně v tu chvíli to Tommymu bylo jedno. Pokud ho Lambert zatáhl sem, musel počítat se vším a Tommy se hrozně nerad krotil.
Všechno další, co se tu noc stalo, bylo poněkud rozmazané. Tommyho mysl už nebyla opilá jen alkoholem, ale celkově atmosférou, druhým mužem a situací, jež se tvářila jako něco, co další den spadne do blondýnova podvědomí jako pouhá fantazie. Protože něco tak krásného člověk zažije jen jednou za život, pokud vůbec.
Nejdřív si takové myšlenky nepřipouštěl. Když se roztékal v ředitelově náruči, když přijímal jeho hluboké, nenasytné polibky, když se pod ním svíjel při zprvu vláčném a pak divokém přirážení, vše si vychutnával myslí jedince, který dostal úžasný dar. Teď a tady, na tom záleželo…

Konec flashbacku

Tommy si zakryl običej dlaněmi a pak ho zoufale promnul. Oči stále zavřené, protože jakmile je otevře a uvidí vedle sebe důkaz svého životního selhání, sesype se. V noci se podvědomě bál, že perfektní sex s Lambertem zůstane v jeho paměti uložený jen jako fantazie, teď by dal všechno za to, aby to bylo přesně takhle. Pomalu stáhl ruce dolů a ještě pomaleji natočil hlavu na druhého muže. Oči otevíral asi tak hodinu.
Ředitel spal na boku, čelem k němu. Jeho tvář působila spokojeně a uvolněně. Tommy si vzpomněl na jejich náhodná setkání. Pokaždé se mu zdálo, že šéfa něco trápí. Na té střeše mluvil po telefonu se svou matkou, možná probírali něco vážného. A podruhé, u automatu ve foyer, jakoby nad něčím usilovně přemýšlel. Teď ho ale netížilo vůbec nic. Alespoň zdánlivě. Za vyrovnaný výraz ve tváři pravděpodobně ředitel vděčil spánku, ale také snům, které nemohly být ani náhodou špatné. A když nemáte špatné sny, evidentně je něco ve vašem životě na dobré cestě.
Tommyho to z nepochopitelného důvodu potěšilo. Ale pocit s tím spojený raději moc nerozebíral, hrozilo totiž, že by mu začalo na něčem záležet. Na něčem, na čem by mu záležet nemělo.

Problém byl, odtrhnout se od té tváře, když byla tak… no prostě dokonalá! Jen se ještě trochu posunout dopředu, otřít se nosem o líci, moci ochutnat znovu rty, které ho v noci rozmazlovaly jako poklad. U člověka, jako je Lambert, nečekáte, že se o vás bude starat. Dopředu počítáte s egoismem, se sobeckostí. Ne s pozorností, díky níž si Tommy připadal jako nejmilovanější člověk na světě.
Ne, to samozřejmě přeháněl. Spíš šlo o subjektivní pohled na celou věc. Nesouložil s nikým už celé věky. Těžko nové zkušenosti po takové době nepřikládat větší důležitost, než bylo nutné.

Potlačil nutkání uskutečnit vše, po čem právě zatoužil a přetočil se na druhou stranu. Opatrně se vysoukal z postele a rozhlédl se po pokoji, kde všude se povaluje jeho oblečení. Když se oblékal, své úkony dělal co nejpotišeji, nechtěl ředitele vzbudit. Uvědomil si, že mu pořád nedokáže ani sám pro sebe říct jeho křestním jménem. Přitom se mu jméno Adam moc líbilo. Jenže dobrý pocit z něj kazil fakt, že po něm následuje příjmení Lambert. Tommy tušil, že se přes něj nikdy nepřenese, to by muselo celé to jméno patřit někomu jinému. Ne řediteli firmy, ve které pracoval.
V tu chvíli se zarazil. Zakázka. Objevila se před jeho očima tak náhle, až se lekl a přestal oblékat. Musel okamžitě domů, zapnout počítač a pustit se do práce, nebo bude ve skluzu. Měl to vypočítané tak, aby nejpozději v úterý předložil Baxovi předběžný návrh. S Nolanem samozřejmě už automaticky nepočítal, protože přesně věděl, jak se k zakázce kolega postaví. Jak jinak, než s rukama za zády. Takže musel ihned jít, tedy jakmile zjistí kolik je hodin a zavolá si taxi.

Rychle se dooblékl, zkontroloval mobil - trochu se při tom uklidnil, protože bylo teprve půl sedmé a v tuhle dobu by tak nějak vstával i doma - a potichu se vyplížil z ložnice. Dům už nebyl tak tmavý a nepřehledný jako v noci. Samozřejmě si Tommy vzpomněl na jejich vrávoravé krůčky, na ukradené polibky a tlumený smích, když se pokoušeli dostat do ložnice. Nevítaně to na jeho rtech vyloudilo úsměv.

Zatřásl hlavou, aby vzpomínky vypudil z hlavy. Jakmile odsud bude pryč, vrátí se všechno do normálu, uklidňoval sám sebe, snažíc se nevnímat luxusní prostor, jenž sloužil majiteli jako obývací pokoj. Hbitě místnost proběhl a za dalšími dveřmi se ocitl v obrovské hale, ze které vedla dvě schodiště do prvního patra. Tommy se otočil a pohlédl vzhůru. Možná by se měl naposledy pořádně pokochat, protože něco takového už v životě neuvidí.
"Ehm, dobré ráno?" ozvalo se náhle za ním a Tommy jako na povel ztuhl. Kdyby hlas patřil řediteli, dokázal by se možná otočit a čelit mu, i po bouřlivé noci, kterou spolu prožili, jenže hlas za ním byl ženský. Dostatečně dospělý a autoritativní, aby se Tommy k dlážděné podlaze pod svýma nohama přilepil šokem. "Kdo jste?" pokračoval hlas celkem nevzrušeně. Být Tommy na místě té ženy, tak už volá policii. Ona tu jistě byla doma a on se odsud právě plížil jako zloděj.

Trhaně otočil své tělo o sto osmdesát stupňů a setkal se s podezíravýma zelenomodrýma očima, zasazenýma do velmi pěkného obličeje asi padesátileté ženy s dlouhými hustými a stejně tmavými vlasy, jako měl ředitel.
"Já… eh, dělám v RL, v reklamním oddělení, Tommy Ratliff," koktal jak prvňáček. Žena si založila ruce na prsou, atypické kimonové rukávy jejího hedvábného županu ladně hladily její perfektní křivky. Byla… dokonalá… stejně jako její syn. Tommy už toho obdivování začínal mít plné zuby. Doteď měl celkem klidný a obyčejný život a chtěl ho zpátky. Pokud pro něj bylo něco nedosažitelného, pak uznání a respekt za jeho pracovní úsilí. Netoužil po dalších nedostižných věcech. Zvlášť pokud se mu takhle nečekaně postavily do cesty.
"Tommy, nebo Thomas?" zeptala se žena s očividným upřímným zájmem. Blondýn se podivil. Nikdo se ho ještě nikdy nezeptal, jak by chtěl být oslovován. Tím spíš někdo, kdo ho načapal ve svém domě v půl sedmé ráno.
"Raději Tommy. Promiňte, asi to vypadá divně, že tu jsem, ale…"
"Adam ještě spí? Nenasnídáš se s námi?" začala mu žena hned tykat. "Brzy bude hotová káva," dodala, když kývla někam stranou. Tommy tam zabloudil pohledem také a usoudil, že za otevřenými dveřmi bude nejspíš kuchyně. Ovšem ta nabídka. Rád by se soustředil na téma o kávě, jenže nemohl. Pochopil to správně, že ho Lambertova máma pozvala na společnou snídani? Tak fajn, vážně si myslel, že jí hned nedojde, co tu dělá?

"Mimochodem, jsem Leila, Adamova máma." Žena přistoupila k Tommymu blíž a nabídla mu svou ruku na seznámení. Blondýn ji bojácně přijal a jemně stiskl. Napadlo ho, že by řekl něco ve smyslu: ne jeho sestra? ale typ těchto lichotek se sem teď moc nehodil.
"Moc mě těší. Já… mrzí mě to, ale musím domů. Za hodinu mi jede vlak, jedu navštívit mamku…" vysvětlil zdráhavě. Snad jeho lež neprokoukne. Ani ředitel nevypadal, že by mu to nespolkl. Leila se chápavě pousmála.
"Tak dobře. Mám Adamovi něco vyřídit, až se vzbudí?" zajímala se. Ani jí neřekl, jestli ještě spí. Opravdu byla velice důvtipná. Muselo jí být jasné, že se snaží zdrhnout dřív, než její syn vstane a začne ho hledat.
"Víte… paní Lambertová…"
"Leila," opravila ho mile.
"Eh, omlouvám se, tedy, určitě se uvidíme s ředi-Adamem v práci, takže…" Kruci, nemohla by ho prostě nechat jít? Copak nepochopila, že je totálně v prdeli? Právě se vyspal s jejím synem. Byla to chyba jak hrom, nedopatření, úlet. Nepotřeboval konfrontaci s dalším členem této domácnosti. A rozhodně se s ředi-Adamem v práci neuvidí, protože šéf na jejich oddělení nechodí a každopádně se mu Tommy bude vyhýbat, jak jen to půjde.

"Pak tedy nashledanou, Tommy. Ráda jsem tě poznala a doufám, že se potkáme na večírku," poplácala ho familiárně po rameni a pak ustoupila stranou, aby ji nemusel obcházet. Tommy neměl náladu, vysvětlovat té dobré ženě, že večírek nejspíš nestihne kvůli svému lenivému kolegovi, a že se mu na něj vlastně ani nechce, což se definitivně upevnilo po poslední noci, proto jen kývl hlavou, vyloudil na rtech křečovitý úsměv a vydal se ke dveřím. Cítil na svém zátylku její pohled po celou dobu, dokud dům definitivně neopustil.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 marta šomšáková marta šomšáková | 21. května 2018 v 19:50 | Reagovat

Wow....tak na tohle se vyplatilo čekat...super ;-)

2 Undertaker Undertaker | Web | 22. května 2018 v 14:17 | Reagovat

Wow. Lenoch se konečně dokopal k tomu, aby něco přečetl!
Drahá, tohle jsem zhltla jak belgickou pralinku plněnou likérem. Asi bys mě musela vidět, jak se u toho tvářím a svíjím se v křesle, protože tohle je jednoduše le ženial xD
Asi mi chybělo kvalitní počtení v češtině, protože za poslední dobu jsem se uvrtla k anglickým fanfikcím na anime a korejce (shame on me?). Heršvec, ale tohle si budu hlídat, tohle je mega dobrý :D A mega se u toho bavim. Jenom si z Tommyho asi okoušu nehty... I když počkat... neokoušu, bolí mě zuby :D Ale chápeš. xD

3 Katka Katka | 25. května 2018 v 13:59 | Reagovat

Mám přidat i svoje wow?! :-) Bylo to báječné!

4 Karin Karin | 25. května 2018 v 20:48 | Reagovat

Tak to bylo parádní jsem zvědavá jestli Tommy půjde na večírek. :D  [:tired:]

5 Nade Nade | E-mail | 2. června 2018 v 14:52 | Reagovat

Tak tohle se Tommymu trochu zvrtlo. :-D  :-D A navíc tam po ránu potká Adamovu máti. Peklo! :-D
Ovšem Adam asi nebude rád, že se Tommy takhle vytratil. :-?
A co se týče večírku, pořád věřím, že se tam nějak dostane. Co by to bylo za pohádku, kdyby Popelka nešla na ples?!
Díky za kapču a těším se na pokračování.

6 Extasy Extasy | Web | 3. června 2018 v 11:49 | Reagovat

[5]: Ahojky Nade, jsem ráda, že ses ukázala. Já teď nejvíc píšu na wattpadu, takže pokud tam máš účet, nebo jsi ochotná si ho vytvořit, jsou tam už další tři kapitolky téhle povídky. Jen hledám čas, abych to přidala i sem :)

7 Extasy Extasy | Web | 3. června 2018 v 11:56 | Reagovat

[2]: Koukám na nové komentáře a koho nevidím :O Vítej, drahá Under!!
Těžko říct, jestli jsem někdy shledávala své psaní kvalitním, ale aspoň se to líbí, to je asi důležité :D Na druhou stranu ti možnost číst v anglině závidím, protože k tomu se asi nedohrabu nikdy. Už mi to do tý hlavy tolik neleze, přestože na angličtinu chodím každý týden :D No, každopádně jsem hrozně ráda, že ses ozvala a zcela automaticky se zeptám, zda teď něco tvoříš? Protože i mně tvá tvorba chybí! Mersí

8 Nade Nade | E-mail | 3. června 2018 v 15:11 | Reagovat

[6]: No héj! Tak jsem si vytvořila ten oučet, nó.
Zatraceně, zase něco nového, než se tam naučím orientovat... Ale povídku jsem našla docela rychle :-D  :-D  :-D

Na druhou stranu, každý zdroj povídek je super. Už jsem tam stačila nahrábnout pár povídek na Hannigram - na tom teď momentálně ujíždím. :-D  :-D  :-D

9 Undertaker Undertaker | Web | 4. června 2018 v 0:29 | Reagovat

[7]: Hele, zlato. Jsi jeden z mála lidí, ke komu se ráda vracim co se týče českých věcí. Protože jsem strašně vybíravá a máloco potěší mé citlivé oko. Mám jen pár lidí, které mám opravdu ráda v češtině. A to jsi ty, Dahaka a ještě úžasná osoba, která překládá "Taming Rikki."
Eh... Tvořím. Výjimečně jsem o tom i napsala na svůj blog. Ale spíš teď píšu v angličtině. V češtině jsem začala zveřejňovat fanfikci na Attack on Titan, tu čtu i veřejně na festivalu (bude v červenci v Praze - DOJEĎ, bude sranda). Ale nemám problém ty anglické věci převést i do češtiny, kdybys měla třeba zájem. ;)
Zároveň se chystám na to, že začnu konečně pracovat pořádně na knize z válečného prostředí.
A až mi zbude čas a dodělám projekty, které mám teď, uvažuju, že se vrátím k tomu, co mi na blogu leží už takové roky, i když se teď pohybuju v jiných fandomech. :) Když budeš mít třeba čas, napiš mi na fb, můžu ti třeba poslat nějaké ukázky toho, co teď dělám ;)

10 Ead Ead | Úterý v 20:49 | Reagovat

Tak já tady ten blog čtu už několik měsíců a konečně se dokopávám napsat ti komentář. V první řadě ujíždím zásadně na Adommy a ani nevíš, jaká to byla euforie zjistit, že píšeš další. Mě teda nejvíc odrovnaly Valleysecrets a teď jsem do téhle mánie navezla ještě kamarádku. Tím chci říct, dej sem ty kapitoly neb účet tam nemám a jsem zvyklá tě sledovat tady a piš proboha piš, závisí na tom náš život :D Tyhle řádky ani náhodou neobsahují to, jak bezvadně se mi tvoje práce čtou a jaký hold ti tím chci vzdát. Je to prostě super potrava pro lidi jako jsme my a tvoje podání hlavních protagonistů je moje ideální představa o nich :) Love you!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama