Nesahej na tu kytaru! 15.

25. března 2018 v 21:59 | Extasy |  Something about Yamada Ryosuke

Dnešní díl je trochu kratší, musela jsem to rozdělit kvůli postupu v ději. Mějte pěkný příští týden :)


* * *

"Končím!" Ryosuke to slovo vyslovil se skálopevným odhodláním. Zrovna se k němu skláněl Toru se sklenicí vody. Ryo vzhlédl a zprudka nasál nosem vzduch. "Končím! S tím vším. Už toho mám dost!" Vyšvihl se do stoje a dal si ruce v bok. Pak se rozběhl k ložnici.
"Ne, Ryosuke! Nic takovýho neuděláš!" zvolal za ním Toru.
"Ryo, to nemyslíš vážně…" ozvala se i Chihiro. Keito to ani nezkoušel, ale samozřejmě si myslel to samé.
Ryo za sebou bouchl dveřmi. Před skříní si zajel prsty do vlasů a zlostně zafuněl. Zatracený Johnny-san, hajzl první kategorie! Jak dlouho o nich vůbec věděl? Pár dní, nebo spíš pár měsíců? Proč ještě nic neudělal? No jistě, protože Ryosuke byl jeho prémiová kasička. A zatím ještě nic neprosáklo ven, jelikož si s Toru dávali pozor. Jenže takhle to přece nemohlo fungovat donekonečna. I kdyby Johnny-san nic neudělal, jen tiše toleroval jejich tajné scházení se, Ryosukemu to nemohlo stačit. Teď možná ano, ale co později? Nikdy od něj nedostanou svolení, nikdy z toho nebude veřejné tajemství.
Ryo věděl, že v Japonsku si s Toru ven bez maskování nevyjde. Stejně jako nemohl, i kdyby šel sám. Takovou svobodu mohl mít jen daleko odsud. Ano, v Americe. V liberální Kalifornii, kde lidé tohle prostě neřešili.
Ovšem za cenu toho, že skončí s prací, kterou tolik miloval!

Vytáhl ze skříně džíny a tričko a rychle se oblékl. Za pochodu přemýšlel, co podnikne dál. Nemohl jen tak naklusat do kanceláře nejvyššího a říct mu, že dává výpověď. Jeho smlouva stále běžela a byla, jako u všech ostatních ze společnosti téměř neprůstřelná. V duchu si přepočítával své úspory, možná skončí před soudem, možná na ulici, všechno bylo reálné. Víc, než naděje, že se ze svého pracovního poměru vyváže bez jediného škrábnutí.
Čím déle ve svých myšlenkách zacházel do detailů, tím pomalejší jeho úkony byly. Nechá kluky na holičkách? Všichni věděli, že skupina vděčí za svou popularitu z velké části jemu. Hey Say Jump bez Yamady by byli jako rámen bez nudlí, tibetský chrám bez mnichů… Pokud odejde, ostatní půjdou brzy za ním, ovšem nedobrovolně. Vedl je, byl neoficiálním lídrem, držel je pohromadě!
"Do prdele!" zabručel naštvaně a zhroutil se na postel, pěstí bušíc do matrace. Nemohl to udělat, výčitky by ho dřív nebo později dostihly a nikdy by si neodpustil, pokud by šla po jeho odchodu skupina do háje. Doteď na něco takového nemyslel, byl neochvějně přesvědčený, že vydrží všechno, protože má svou práci rád, jenže jeho práce nebyla sólová. Nesměl koukat jen sám na sebe. Záviselo na něm dalších osm lidí. Co by oni udělali na jeho místě?

Ryosuke se pomalu postavil a trhanými pohyby na sobě uhladil tričko. Za dveřmi na něj čekali lidé, kteří věřili jeho správnému úsudku. Znali jeho sílu, ambice a profesionální přístup. Nemohl je zklamat, protože pak by si nemohl vážit sám sebe. Zhluboka se nadechl, kývl hlavou, aby dodal sám sobě odvahu a vykročil. Jen co otevřel dveře, Toru, Chihiro a Keito se jako na povel postavili a otočili k němu s naléhavými výrazy ve tvářích.
"Ryosuke?" jediná sestra udělala krok vpřed, Ryo ji ale zadržel zvednutou rukou.
"Ne, Chihiro, počkej. Já… musím vám všem něco říct. Vím, že takhle by to probíhat nemělo, ale potřebuju, abyste to slyšeli taky…"
"Rozmyslel sis to, viď?" zeptal se Keito nadějně. Ryosuke neměl odvahu, podívat se mu do očí. A už vůbec ne Toruovi. Cítil jeho napětí, naléhavost skrytou za chladným pohledem, jež měl všechny v pokoji přesvědčit, že se nenechá za žádných okolností vyvést z míry. Právě v tuhle chvíli ho ale za to Ryosuke nesnášel.

Potily se mu ruce, cítil to, když si je nervózně promnul.
"Já… už takhle nemůžu. Celou dobu jsem si myslel, že to bude v pohodě, ale teď vím, že jsem si to jenom namlouval. Uklidňoval se tím. Netuším, kolik toho Johnny-san ví, ale určitě mi dáte za pravdu, že na tom vlastně vůbec nezáleží…"
"Ryo?" zhrozil se Keito. Jeho oči automaticky zabrousily k Toru, který stál vedle něj.
"To neuděláš!" ozval se ten, jehož jméno se skrývalo mezi řádky. Chladný pohled byl pryč, konečně ho nahradil pravdivý a Ryo najednou pochopil, čemu bude v dalších minutách čelit.
"Promiň, ale já musím, tohle je…" Ryo vydechl a skousl si ret. Oči ho pálily potlačovanými slzami. Chihiro se nejprve podívala zmateně po Toru, pak zpět na svého bratra.
"O čem to mluvíš?" nechápala. Ryosuke zavrtěl hlavou. Nechtěl to vyslovit nahlas. Jenže někdo už by to kruci měl říct, copak jim to ještě nedošlo?
"Rozchází se se mnou, o tom mluví!" zavrčel Toru a vydal se ráznými kroky k Ryovi. Ten před ním ovšem začal couvat. Jestli se ho znovu dotkne, zatřese s ním, pohladí ho, bude přesvědčovat, pak to neudělá. Rozmyslí si to a dál pojedou v zajetých kolejích. Až na to, že pocit marnosti a výčitek už nikdy nezmizí. Vědomí, že to měl všechno ve svých rukách, a přesto to nechal být, jako kdyby se nic nestalo.
"Ne, stůj! Toru, už ne!" prosil ho Ryosuke. Z oka se uvolnila jedna slza a stekla po tváři. "Přece to chápeš, ne? Takhle to dál nejde. Jednoho dne mě k tomu stejně donutí, jenže teď mám ještě alespoň trochu síly to udělat sám…" Ryo couval, dokud za sebou neucítil zeď. Toru byl pořád blíž a blíž, jakoby ho vůbec neposlouchal. Zastavil ho dlaní na jeho hrudi a znovu razantně zavrtěl hlavou. "Chci, aby ses ihned vrátil do LA. A znovu už se neuvidíme!"

"Cože?" vyhrkl Keito. "Proč jsi najednou obrátil?" zhrozil se. I Chihiro vypadala stále zmateně. Ne, že by oba chtěli, aby Ryosuke praštil s prací, jak měl původně v plánu, ale změna o třista šedesát stupňů byla přece jen trochu přehnaná.
"Vážně vám to musím vysvětlovat?" zahřměl Ryosuke. Chtěl mít tuhle hroznou situaci už za sebou. Chtěl, aby si Toru sbalil své věci a odešel, dokud má ještě sílu ho pustit. Protože se s každým dalším zapálením v očích ztrácela.
"No asi jo. Prostě tomu nerozumím," zabrblal Keito naštvaně. Ryo si musel v duchu napočítat alespoň do pěti, aby se uklidnil. Vždyť to dělal pro něj, pro Keita, a taky pro další kluky. Kdyby záleželo jen na něm…
"Chrání vás," promluvil Toru pomalu. Pohled stále upřený do Ryových očí. "Je to tak… zlato? Mám pravdu?" dožadoval se přiznání. Tón jeho hlasu byl nadřazený, odhodlaný, ale Ryosuke v něm slyšel to, co se opět Toru snažil skrýt. Zlomenost. Rezignaci. Už pochopil, že s tímhle nikdy nemůže bojovat a už vůbec ne vyhrát. Takovou moc nad nimi Johnny-san měl. Držel je v pasti, za ta léta nechal vzniknout mnoho pevných pout, která už nešla zpřetrhat. Pokaždé by se to na někom podepsalo.

"Toru, nedělej to těžší, já…" Ryosuke nedokázal dopovědět, co má na srdci. Tiše vzlyknul a sklonil hlavu. Vyšší muž od něj odstoupil a zavrčel.
"Přesně, to jsem si myslel, Ryosuke. Podvědomě jsme to věděli oba celou dobu, že jo?!"
"Nejspíš," zašeptal Ryo, aniž by se na něj podíval. Dovolil si zvednout tvář až ve chvíli, kdy ucítil, že se od něj Toru vzdaluje. Tolik to bolelo, jakoby mu někdo v hrudi vypálil díru, jenže knedlík, který se mu usídlil v krku, mu zamezil v tom, aby řekl cokoliv dalšího.
Ticho bytu narušovaly jen zvuky Toruových úkonů. Rychlé kroky, vedoucí do ložnice, otevírání cestovní tašky, převlékání… Sem tam Toru šeptem zaklel. Když vyšel z pokoje a očima přelétl všechny přítomné, jeho tvář byla jak vytesaná z kamene.
"Toru, nedělej to, něco vymyslíme…" vyhrkla Chihiro. Na okamžik se v jeho pohledu objevil údiv. Jistě nečekal, že by se ho pokusila zadržet zrovna ona. Naposledy se podíval na Ryosukeho, když se ale nesetkal se zpětnou vazbou, vydal se napříč obývacím pokojem do předsíně. Chihiro zalapala po dechu.
"Kruci, Ryosuke, to ho necháš? Já myslela, že ho máš rád!"
"Nech toho!" okřikl ji Ryosuke. "Už k tomu nemám co říct!" zasyčel a pak se sám zavřel do ložnice.

Nechtěl se dívat na Torův odchod, nepotřeboval slyšet, jak za ním bouchnou dveře a vědět při tom, že je to naposledy, co mu byl takhle blízko. U postele se zhroutil na zem, prostě se mu podlomila kolena, protože v nich najednou neměl vůbec žádnou sílu. Tiché slzy si hledaly další a další cestičky na jeho tvářích a cítil, že díra v hrudi tepe a pálí. Stejně jako jakákoliv jiná otevřená rána. Časem se ale zatáhne, zacelí se a zůstane po ní jen jizva. Pokud se upne k tomu, proč to dopustil, nebude to možná ani trvat moc dlouho.

Ryosuke si položil hlavu na peřinu, snažíc se nevnímat Toruovu všudypřítomnou vůni. Trhl sebou, když za sebou uslyšel zvuk otevíraných dveří.
"Myslím, že už tomu rozumím," promluvil k němu Keito chladně. Zůstal stát ve dveřích, a aniž by na něj Ryo otočil hlavu, věděl, že kousek za ním by našel i svou sestru. Jistě, že to musel dřív nebo později pochopit, jenže ani trochu neměl náladu poslouchat kázání.
"Možná, ale těžko říct, jestli si skutečně domýšlíš následky," nechal se slyšet. Pečlivě hlídal svůj hlas, aby zůstal v jedné rovině. Teď se před svým nejlepším kamarádem nesesype.
"Vážně? A jaký by teda byly? Tebe nikdy z agentury nevyhodí, Ryosuke. Podle mě to přeháníš. Okamžitě se zvedni, dej se do kupy a běž za ním!" pobízel ho Keito vztekle. Ryo natočil hlavu a přivřel uslzené oči.
"Do prdele, ty že tomu rozumíš, Keito?!" zahřměl, co mu jeho vydeptaná psychika dovolila. "Myslíš, že to nevím? Že jsem jeho prémie na výplatní pásce? Ale napadlo tě, že v případě jiných to tak být nemusí? Teď nechává sledovat mě, ale co když nechá sledovat další?" Ryosuke se přinutil zvednout. Šlo to těžko, nohy ho pořád neposlouchaly, jenže v téhle pozici měl pocit, že to nedokáže vysvětlit pořádně. Když se postavil, nejdřív se podíval po Chihiro, která jen zarytě mlčela, ale poznal v jejích očích, že ani ona s ním nesouhlasí. Byli snad všichni natvrdlí?

"Zrovna tobě musím vysvětlovat, jakou má ten hajzl moc? Proč myslíš, že ještě nic neudělal? Věděl, že na to jednou přijdu sám. A že se budu muset rozhodnout. Kdyby ne, bude pokračovat dál. A nezaměří se jenom na mě. S tím, co už Raidon nejspíš má, mě může perfektně vydírat a věř, že to udělá, pokud se rozhodnu špatně. Postupně nasadí soukromý očka na každýho z vás a pak mi jednoho krásnýho dne přiloží nůž na krk. A bude mu stačit říct jedno jediný jméno. Má mě v hrsti, Keito. Jo, máš pravdu, já nikdy výpověď nedostanu. Proč taky, když ví, že by mi tím akorát udělal radost!"
"Ryosuke…" špitl Keito. Jeho tvář nesla známky ohromení a zmatku. Opravdu nedomýšlel následky.
"Asi tak," pokrčil Ryo rameny a rychle si prsty setřel z tváří slanou vlhkost. "Musím to zastavit. Vzhledem k tomu, jak málo jsme se s Toru scházeli, se mu potvrzení, že už spolu nejsme, dostane nejdřív za měsíc. Do tý doby na vás může nasadit někoho dalšího. Chci mu říct, že o tom vím, a že nehodlám nikoho ohrozit a aby s tím přestal."
"Ale to přece…" začal Keito protestovat.
"Máš snad jinej nápad? Nebo ty, Chi-chan?" podíval se Ryo na sestru. "Opravdu chcete, abych si to vzal na svědomí a žil s tím? Ani jeden jste Toru nepřijali. Možná to teď vidíte jinak, ale ve skrytu duše cítíte, že jsem udělal to nejlepší, co šlo," zamračil se Ryosuke.
"Ne, já s tím nesouhlasím," vyhrkla sestra. "Nevím, jak jinak to vyřešit, ale takhle to nechci. Viděla jsem vás dneska poprvé spolu jako pár. Možná ne v nejlepší situaci, jenže… on tě fakt miluje, Ryosuke. To, jak se o tebe staral, jak na tobě visel očima… Měla jsem pocit, že jste spolu už několik let, že si ani nepotřebujete nahlas nic říct. Všechno to bylo ve vašich pohledech, v dotecích. Nevěřím, že se tohle pouto někdy přetrhne. Toru odešel tak snadno, ale…"
Ryosuke zavrtěl hlavou, takže Chihiro přestala mluvit. Nechtěl to poslouchat, protože měla pravdu. Byl si víc než jistý, že s někým jiným už takové pouto sdílet nebude.

"Dost, prosím!" zavrčel tiše. "Možná byste měli už jít," dodal ne zrovna přesvědčivě, ale pokusil se přesvědčivou masku nasadit alespoň svému obličeji. Jestli mu chtějí pomoct, tak by ho měli nechat být. Keito se nesouhlasně ošil a Chihiro se opět nadechla k protestu, avšak Ryosuke oba zarazil tím, že odešel z ložnice. V obýváku si pustil televizi, zvuk dal pořádně nahlas a usadil se na pohovce. Samozřejmě na nějaké sledování blbých programů neměl náladu, ale potřeboval, aby ho nechali samotného.
"Co chceš teda dělat?" zeptal se ještě Keito, zatímco Chihiro se svěšenými rameny mířila do předsíně. I ona se zastavila a naléhavě na bratra otočila hlavu.
"Odpoledne dojdu do agentury a definitivně to skončím," odvětil Ryosuke jako stroj. Keito spolkl nadávku a narovnal ramena.
"Dobře, snad víš, co děláš!" odsekl a bez jediného dalšího slova společně s Chihiro opustil Ryův byt.

Ryosuke počkal, až bouchnou dveře a pak televizi vypnul. Nechat ji běžet o vteřinu déle, hodí po ní ovladač. Byl neskutečně naštvaný. Na Johnnyho-san, na ty zkurvené smlouvy, co museli všichni kluci podepsat, na svůj život bez soukromí, prostě na celý svět. Nechtěl už takhle žít, ale copak mohl udělat krok stranou? Všichni by se vezli s ním. Minimálně dalších osm lidí na něm bylo závislých.
Zničeně se svalil na záda a obličej si zakryl předloktím, jen zastavit ty hrozné slzy. Pokud se bude litovat, ničeho nedosáhne. A už vůbec nesmí litovat toho, že vyhnal Toru. Bylo to pro dobrou věc, pro klid všech zainteresovaných. Když už se nebudou scházet, Johnny-san ztratí své zbraně a všichni budou v bezpečí.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Velvet Velvet | 26. března 2018 v 11:55 | Reagovat

Tak tohle je strašný ???
Přece to tomu sektáři neprojde?

Ryo-chan je skvělej, že nemyslí jen na sebe ale je mi ho strašně líto :-(

A Toru? Pořád si myslím, že mu kdysy někdo ublížil, že se tak bránil něžnostem...teda tradičnímu vztahu a teď ho zas někdo odehnal!!

Tohle není fér 8-O  :-(

Nejhorší je, že v realitě je to nejspíš stejné, že ti kluci tam takhle trpí když se zamilujou :-(

No jsem zvědavá jak se tohle vyřeší...pořád doufám, že se najde nějaká skulinka :-(  :-?  :-D

2 Karin Karin | 26. března 2018 v 19:48 | Reagovat

Je mi jich líto bulím krásná kapitolka. :-(  O_O

3 Nade Nade | E-mail | 2. června 2018 v 13:36 | Reagovat

Tak tohle je úplně krajní řešení, u kterého jsem doufala, že na něj nedojde.
Otázka je, jestli to bude k něčemu dobré. Materiál k vydírání už existuje a on bude stejně využíván. Pravděpodobně víc, než dosud. Žádná svoboda se konat nebude.
Možná by to vyřešil nějaký ten atentátek... Hm, jen nápad. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama