Nesahej na tu kytaru! 14.

21. března 2018 v 20:07 | Extasy |  Something about Yamada Ryosuke

Zdravím lidičky! Já vím, teď to chvíli trvalo, za to se omlouvám, ale snad vám to vynahradím dalším dílem Kytary. Mám takový pocit, že už se blížíme ke konci. Sice to teď bude trochu divočejší, ale to ke správným koncům patří. Tak si to užijte a já se co nejdřív pustím do další kapitolky :)


* * *

Ryosuke se přetočil na bok. Přivřel oči, ve kterých chyběly kontaktní čočky, takže mu hned nedošlo, proč je obraz před ním rozmazaný. Líně sáhl za sebe, na nočním stolku nahmatal své brýle a nasadil si je. Obraz se zostřil.
Nádherný obraz spokojeně spícího muže, který byste si chtěli ihned nechat zarámovat a pak ho při každém kontaktu uctívat. Ryosuke to dělal. Samozřejmě ale tajně. Toru byl jeho modla, ke které se upínal ve svých myšlenkách. Jeho záchranné lano, kruh, brzda, prostě vše co potřeboval, aby mohl normálně fungovat v době mužovy nepřítomnosti. A praktikoval to tak už několik měsíců. Pokud to počítal ode dne, kdy se poprvé setkali, chodili spolu už něco málo přes půl roku. A poslední čtyři měsíce se scházeli tajně, zhruba každé čtyři týdny.

Zatím se jejich společné víkendy vměstnaly do pravidelného cyklu, jen jednou to museli o týden odložit. O to víc si pak jeden druhého užili!
Ryosuke si jejich společných vzácných chvil vážil. To, že na to doteď nikdo nepřišel, považoval za zázrak. Přitom už byli s Toru i několikrát venku, protože přece nemohli strávit celý víkend v posteli. Tedy, ne že by nechtěli, ale oba postupem času zatoužili podnikat společně i něco jiného. Držení za ruce sice nehrozilo, také se jejich výlety neobešly bez maskování, ale rozhodně se při svých křížových výpravách hodně pobavili. Asi jako včera, vzpomněl si Ryosuke na jejich výlet do Nagana, zatímco pozoroval téměř roztomilý Torův obličej. Působil tak neškodně, když spal. Samozřejmě nebyl zlý a Ryosuke už si dávno zvykl na jeho vytáčecí povahu, která mu v jistých situacích připadala sexy a byla dokonalým spouštěčem pro bouřlivé milostné chvilky. Horší ovšem bylo, když se Toru takhle projevil právě někde venku.
Včera se trochu rafli před chrámem Zenko-ji. Ryosuke napsal na dřevěnou destičku svou modlitbu, aby se mezi nimi nic nepokazilo, ale Toru se začal dušovat, že pokud tam nenapíše i jejich jména, nemůže být přání plnohodnotné. A vzhledem k tomu, že pravdu o sobě museli tajit, tak napsat jména zkrátka nešlo. Ryosukeho se trochu dotklo, že to Toru vzal příliš vážně a poučoval, přestože sám nenapsal nic, ani se nepomodlil a chvíli spolu nemluvili. Dokud ho Toru nezatáhl do nedalekého lesa, kde jeho uražené, mlčenlivé rty ztrestal tím nejúčinnějším způsobem. Ryo si v duchu říkal, že by takové malé slovní spory mohli praktikovat častěji. Když se vrátili domů, skončili, jak jinak, než v posteli.

Toru se při každé návštěvě také ptal, jestli je ve skupině a v agentuře všechno v pořádku. Byli v kontaktu pořád, ale některé věci raději řešili osobně. Ryosuke byl pořád jak na trní, i když kluci už dali pokoj, včetně Inna. Ale za těch pár měsíců se situace celkem uklidnila. Vlastně ani moc nevěřil, že by to všechno mohlo takhle klapat. Bylo to až příliš ideální. Zvykl si na tvrdou Toruovu povahu, jež ale v určitých momentech změkla na konzistenci roztomilosti a co víc, tvárnosti. Možná za to mohl omezený čas, který spolu mohli strávit. Čas, který nechtěli ani jeden promarnit zbytečnostmi, hádkami a nesmyslnou touhou být pokaždé nad věcí.

S tichým zavrněním se přisunul k Toru blíž a pohladil ho nosem po tváři. Nechtěl ho vzbudit, jen by se mu líbilo, kdyby se zase dotýkali, stejně jako při usínání. Během noci s ním ztratil kontakt a zatoužil ho obnovit. Muž něco zahuhlal z polospánku a podebral Ryosukeho pod zády. Majetnicky ho na sebe převalil a pak pomalu otevřel oči. Když zaregistroval Ryovy brýle, ušklíbl se.
"Pan učitel," rýpl si. "Dobrý ráno, senpai…" přidal pobaveně.
"Získám tím nějaký pravomoce?" chytil se toho Ryosuke. Toru se zamyslel a následně zavrtěl hlavou. "Nevím, co bys ještě chtěl. Máš neomezený práva," pokrčil volným ramenem.
"Jak v čem," posteskl si Ryo. Yamashita ho políbil do vlasů a nasál do nosu jejich vůni.
"Nevím, jestli příště stihnu náš termín, spíš se to zase o týden posune…" promluvil k Ryovi omluvně.
"I kdyby nám to vedení posvětilo, s tímhle neuděláme nic. Jsi teď tam a já pořád tady. Musíme to nějak… vydržet…" Ryosuke zvedl hlavu a zadíval se upřeně do Toruových očí. "Jednou se vrátíš, že jo. Až natočíte tu desku a odjedete turné… vrátíte se do Japonska," vyzýval dychtivýma očima muže, aby mu jeho slova odsouhlasil. Tolik se tomuto tématu vyhýbali. Protože bylo příliš komplikované a protože teď to bylo všechno relativně v pořádku. Možná se Ryo bál zeptat, právě kvůli tomu, co by se mohl dozvědět. Když mu to Toru oznámil poprvé, vyznělo to, jako kdyby chtěl odjet napořád.
"Nemá smysl řešit, co bude. Slibuju ti, že se mě jen tak nezbavíš…"
"Ty se nechceš vrátit, že ne. Jen pokud toho necháš," uhodil Ryo na hlavičku. Druhý muž políbil Rya na čelo a přetočil se na záda.
"Nejde tu jenom o mě. S klukama to probíráme. Občas. Ryota má v LA Michelle, Taka je leader a má přehled, ví, že tady to nikdy nebude takový jako tam. Jsme parta, menšina se podřídí většině. Takže…"
"Můžeš se vrátit, pokud toho necháš. A to nechci," zkonstatoval Ryosuke sklesle. Ano, přesně takhle to nechtěl. Aby Toru nechal práce, kterou miloval. On by to kvůli němu taky neudělal. Ale o tom už oba věděli.
"Nikdy není nic stoprocentní, Ryosuke! Taka může změnit názor, nebo se trhne někdo jiný, mě to přestane bavit…"
"To je dobrý, zlato. Nedělám si planý naděje, jsem v pohodě," mávl Ryosuke rukou nad hlavou a také se převalil na záda.

Chvíli oba mlčeli, jako kdyby si potřebovali urovnat myšlenky. Ryo se nechtěl dívat do daleké budoucnosti, nechtěl dělat konečná rozhodnutí, jen jako zamilovaný člověk potřeboval občas ujistit o tom, že to co teď má, neztratí ze dne na den. Možná by to zvládl, Keito by mu pomohl, ale kdykoliv si to představil, udělalo se mu zle a křehká psychika nabila dojmu, že už není nic, pro co by mohl žít. Takové myšlenky pak musel okamžitě rozbít něčím pozitivním, vzpomínkami na krásné chvíle s Toru, úspěch, kterého během své kariéry dosáhl… Naštěstí toho bylo dost, na co mohl být pyšný a co ho uklidňovalo.

Pomalu se zvedl do sedu, přetočil ke kraji postele a shodil nohy na zem. Musí to pozitivní ještě něčím přiživit a nejlépe na něco takového fungovalo dobré jídlo… respektive snídaně v posteli s miláčkem.
"Udělám něco k jídlu, klidně ještě lež," promluvil na Toru přes rameno a postavil se. Výmluvné mlčení za jeho zády nasvědčovalo, že druhý muž své myšlenky ještě úplně srovnané nemá. Ale možná bude právě jeho odchod to nejlepší, co teď může udělat. Dá mu čas a klid.
Odešel do kuchyně, kde dal vařit kávu a pak nakoukl do ledničky na stav zásob. Nakonec se rozhodl, že udělá pár nadýchaných palačinek se sirupem a opeče nějakou slaninu. Toru ji měl rád. Postupně všechno naskládal na velký tác, když byl hotový a s ním se vydal zpět do ložnice. Muž už v posteli sice neležel, ale Ryo zaslechl tekoucí vodu z koupelny. Rozhodl se na něj tedy počkat, i když mu dost hlasitě kručelo v žaludku. Jen co položil tác do středu postele, dolehl k němu zvuk domovního zvonku.

Lekl se. Takhle brzy ráno k němu nikdo nechodil. Vlastně neměl bez předchozího oznámení návštěvu už několik měsíců. Lidé věděli, že se mu musí ozvat, pokud chtějí přijít, protože ne vždy byl doma a také to bylo opatření kvůli tajným Yamashitovým pobytům. Na tyto víkendy si Ryosuke většinou něco vymyslel, aby nehrozilo, že za ním někdo přijde bez ohlášení.
Při opouštění ložnice za sebou zavřel dveře. Modlil se, ať je to jen vrátný s nějakým vzkazem, nebo sousedka, co věčně doma něco nemá. Včera před odchodem z práce všem důrazně oznámil, že o víkendu jede za tetou do Yokohamy, a opravdu si dával dobrý pozor na to, aby ho slyšel každý z kluků, takže nikdo z nich to určitě nebyl. Pokud ano, byl by v pořádném průšvihu.
Před dveřmi se zastavil a nahlédl jedním okem do kukátka. Když si jeho mozek uvědomil, kdo venku stojí, krve by se v něm nedořezal.

Chihiro!
Za těmi zatracenými dveřmi stála Chihiro. Co tu do háje dělá, honilo se Ryosukemu hlavou. Na nic samozřejmě nepřišel, jen si mohl v duchu nadávat do hlupáků, že do svých perfektně promyšlených plánů, jak přede všemi utajit vztah s Toru nezahrnul i rodinu. To protože se s nimi kvůli práci už nestýkal tak často, takže na ně jednoduše zapomněl. A navíc se se starší sestrou a jejím mužem viděl minulý víkend. Byli společně na obědě.

Ryo rozrazil dveře. "Chi-chan?" vydechl, načež mu na tváři přistála facka. Odcouval o pár kroků nazpět a sestra se nahrnula do bytu. Důkladně zavřela dveře, než se k Ryovi otočila s tak vražedným pohledem, že předchozí políček Ryovi připadal najednou jako pohlazení.
"Lháři!" sykla, její tváře byly rudé zlostí.
"O čem to mluvíš?" Ryosuke si mnul hořící líci a věděl, že se tváří nanejvýš ublíženě. Přece na to nemohla přijít. Bude zatloukat do poslední chvíle.
"A ještě ze mě děláš blbce!" zaskřípala zuby. "Myslel sis, že na to nikdo nepřijde? Proč jsi lhal? Dokážeš si představit, jak byla teta zklamaná, když jsem jí dala naději, že k ní přijedeš a pak to zase zrušila?" A kruci, takže tady vznikl celý problém. Ryosuke se nadechl, aby svou lež obhájil, ale sestra ho mluvit nenechala. "Řekl jsi klukům, že jedeš o víkendu za tetou. Včera mi volal Keito, chtěl jet s tebou, tak se mě ptal, jestli to nebude blbý, a když jsem zavolala tetě, řekla mi, že o ničem neví. Ihned jsem pochopila, že sis to vymyslel. Oznámil bys jí to dopředu, kdyby ses tam doopravdy chystal. Musela jsem jí slíbit, že k ní přijedeme příští víkend. A teď mi laskavě řekni, proč jsi lhal?" Chihiro sice nezvýšila hlas, ale o to mrazivější pocit z jejího proslovu Ryosuke měl. Pořád to byla jeho starší sestra, člověk, který mu nikdy nedal záminku k pochybnostem, a ke kterému vždy choval úctu. Jenže teď to spíš vypadalo, že jsou mu všichni ukradení.

"Nepochopíš to!" zavrtěl hlavou.
"Děláš si srandu?" zahřměla Chihiro. "Jak nepochopím? Zabil jsi snad někoho? Nebo něco ukradl? Protože jen kvůli něčemu takovýmu bych možná o tobě chvíli pochybovala," dodala zklamaně. Přesně tak, Ryo věděl, že by mu sestra v závěru odpustila i loupež nebo dokonce vraždu. Měl jí to tedy říct dřív? Když on tak moc nechtěl, aby do toho byl zapletený ještě někdo další. Každý takový by se bez milosti vezl z nimi.
"Nikoho jsem nezabil, ale není vyloučený, že k tomu nedojde, pokud půjdu s pravdou ven. Takhle je to nejlepší, věř mi!" přesvědčoval ji.
"A to mě má jako uklidnit?" zhrozila se. Pak se vydala vpřed jako parní stroj a po cestě Ryosukeho odstrčila, sotva udržel rovnováhu. V obýváku se zastavila a rozhlédla. Její pohled skončil na dveřích do ložnice. Ryosuke konečně pochopil, že jde do tuhého. Rozběhl se a zatarasil jí cestu, než by se stihla do pokoje dostat. Tohle nemohla být náhoda.
"Teď mluv ty!" zavrčel.
"Cože?" vykulila Chihiro oči.
"Přišla jsi najisto. Tetou sis to akorát ověřila," udeřil. Sestra couvla zpět, jen o pár malých krůčků a přivřela oči. Na okamžik jimi švihla vedle bratrovy hlavy.
"Takže je to pravda. Za těmi dveřmi… najdu ho tam, že jo?!" ujišťovala se. Než stihl Ryosuke cokoliv říct, dveře za jeho zády se otevřely a z nich vyšel Toru v županu, který mu Ryo koupil. S chladným pohledem, upřeným na Chihiro se postavil přímo za Rya a v prstech sevřel jeho paže z obou stran.
"Zdravím… Chihiro-san, že? Těší mě, jsem Toru," představil se. Žena chvíli vypadala konsternovaná a zmatená. Sice už se jednou viděli, ale k osobnímu setkání nedošlo. Chihiro totiž musela ochránit svého mladšího brášku před dotěrnými novináři po bouřlivé tiskové konferenci, kde Toru Rya veřejně políbil.

"Co si myslíte, že děláte?" zeptala se sestra pobouřeně, jakmile se vzpamatovala. Jistě Toruovu přítomnost tušila, ale vidět ho vyjít z bratrovy ložnice na vlastní oči bylo přece jen šokující. Ryosuke cítil, jak se k němu Toru přitiskl zezadu víc a také mu pevněji sevřel ruce.
"Jestli jsi přišla moralizovat a poučovat, tak můžeš zase odejít," sykl Ryosuke. Na tohle neměl náladu. Jestli o tom chce vědět, je to její volba, ale nadávat si nenechá. Stejně už je pozdě.
"O to přece nejde!" prskla Chihiro, očima těkajíc po kontaktu těch dvou. Jako kdyby se nedokázala přestat dívat na to, jak Toru jejího bratra drží. Jako kdyby pořád nemohla uvěřit, že jsou si ti dva blízcí. A nejspíš tomu ještě nějaký čas věřit nebude. Záměrně.
"Tak o co jde? Jak ses to vůbec dozvěděla?" zamračil se Ryosuke. Postupně mu začalo docházet, že důvod, proč jeho sestra přišla najisto, musí souviset s tím, že jí to někdo řekl, nebo je spolu už viděla. Ale podle vyděšeného výrazu v jejích očích to druhé ihned zamítl.

Sestra si založila ruce na prsou a nakrčila obočí.
"Keito. On mi to řekl…"
"Keito?" nevěřil Ryo vlastním uším. Jeho nejlepší kamarád o nich věděl, ale nechal si to pro sebe?
"Ví to sotva pár dnů. Jenže to není to nejhorší. Někde se dohmátl, že tě Johnny-san nechává sledovat. Kruci, myslíš, že bych vyváděla jen kvůli tomu, že ses zbláznil do chlapa? To už jsme snad probrali, ne?" Spíš náznakově, řekl si Ryo sám pro sebe v duchu. Pravda, ale to teď bylo úplně jedno. Šéf ho nechává sledovat? No do prdele!!
"To není pravda," bránil se.
"Je. Před pár dny za tebou chtěl zajít, ale všiml si venku nějakýho chlapa. Fotil si tě, když jsi šel domů. Keito pak sledoval jeho. Nedalo mu to a začal v agentuře zjišťovat, kdo by to mohl být. Samozřejmě si přečetl na jeho zvonku jméno. Nakonec se mu podařilo ulovit informaci, že jde o nějaké soukromé očko na volné noze. Bohužel víc neví. Jak často tě má ten chlap sledovat, co všechno už se mu podařilo vyfotit…"

Ryosuke na svém čele ucítil studený pot. A za sebou očividné napětí v podobě Toruova napřímeného těla. Vymanil se mu a vykročil do středu obývacího pokoje, kde začal brázdit svižnými kroky krátký, asi dvoumetrový úsek.
"Proč to neřekl mně? Proč poslal tebe?"
"Bojí se o tebe… o vás!" vydechla Chihiro. "Samozřejmě ti to říct chtěl, jen nevěděl jak, tak poprosil mě. Dlouho jsme řešili, co s tím. Jestli má ten chlap fotky jenom tebe, o nic nejde, ale pokud…" sestra střelila očima po Toru. Muž došel k Ryosukemu a postavil se mu do cesty. Ryosuke do něj skoro narazil.
"Ryosuke," oslovil ho jemně. Ryo zavrtěl hlavou a vykročil, že bude v chůzi pokračovat, Toru mu to ale nedovolil. Nejdřív mu chytil ramena, pak si ho přitáhl blíž a v dlaních schoval jeho hlavu. "Jednou to muselo přijít, jsi moc slavnej, moc… jsi pro něj moc důležitej a víš to od začátku. Upřímně, nevěřil jsem, že to nechá jen tak být, i když ti promluvil do duše a já odjel do států. Prosím, uklidni se," chlácholil ho. Ryosuke ho ještě nikdy neslyšel takhle mluvit. Pomalu zvedl hlavu a nechápavě se na Toru zadíval. Tohohle chlapa, že doteď miloval? Ne, to nemohla být láska, spíš její počáteční fáze, nebo tak něco, protože to co najednou cítil uprostřed své hrudi, tam někde hluboko, bylo úplně nové, něco s čím se ještě nesetkal. Bylo to, jako kdyby jeho srdce uvnitř někdo hladil a hýčkal. Pár jemných něžných dlaní, velikostí srovnatelných s těmi, co ho momentálně hladily na zádech a krku. Věděl to… že to Toru v sobě má, že pod všemi těmi neprostupnými vrstvami, pod tvrdou slupkou rockera a muže bez vztahu ke společenským pravidlům se skrývá člověk, co umí milovat stejně silně jako kdokoliv jiný. Někdo, kdo ho ochrání za každou cenu.
"Toru," zašeptal Ryosuke. Muž se nepatrně pousmál a přivinul si ho do náruče.
"Pořád o mně pochybuješ. Měl bych si připadat dotčenej," káral ho Toru na oko. Tiché symbolické odkašlání opodál je vrátilo do reality. Ryosuke tvář neotočil, zato Toru ano. Dlouze se na Chihiro zadíval a pak kývl hlavou k pohovce.

Když se posadili, nějakou chvíli ještě všichni tři mlčeli. I tak věděli, na co ti zbylí myslí.
"Proč s tebou nepřišel Keito?" zeptal se Ryosuke. Seděl hned vedle Toru a tiskl se k němu. S ním si připadal v bezpečí. Teď se nemohlo nic stát, protože dokud mohli být u sebe takhle blízko, spolu, byli nejsilnější.
"Čeká na zprávu v kavárně nedaleko. Jak dlouho jste to chtěli takhle praktikovat?" zamračila se Chihiro. Toru po ní švihl podezíravým pohledem a ušklíbl se.
"Máš pocit, že se chystáme rozejít? Vypadá to tak?" neodpustil si.
"Nemusíš být kousavej, Toru-san. Ryosuke je pořád můj brácha a záleží mi na něm. Jestli mu jenom zkřivíš vlásek, tak…"
"Hele, no tak…" ozval se Ryosuke. "Oba toho nechte, jsme na jedný lodi!" dodal naštvaně. Sestra nasadila ublížený obličej a Toru otočil hlavu na druhou stranu.
"Chihiro to nemyslí zle, Toru a ty, moje drahá sestro…" podíval se Ryo na ženu "Zabiju ho sám, jestli mi ublíží, takže tuhle starost nech prosím na mně," požádal ji důrazně. "Raději pojďme vymyslet, co uděláme, nebo jak se zařídíme, pokud už to Johnny-san ví. A asi bys měla zavolat Keitovi," pobídl ji. Chihiro přikývla a v rychlosti poslala Keitovi krátkou zprávu. Než kamarád dorazil, Ryosuke uvařil čaj a také všem nalil panáka. Potřebovali to jako sůl.

Keito se přiřítil s očima navrch hlavy o deset minut později. Než přijal místo u stolku v obýváku, tvářil se omluvně a vyloženě se Ryosukemu vyhýbal očima.
"Vím o tom jen pár dní, Ryo. Chtěl jsem si být jistý, proto jsem mlčel. Než jsem narazil na toho chlapa, všiml jsem si, že používáš jiný mobil, když si jdeš zavolat soukromě a nakonec ta věc s tetou… Pravidelně jednou za čtyři týdny máš nějaký program na víkend mimo město, ale nemyslím si, že by si toho všiml i někdo jiný," vysvětlil mu s prosebným pohledem, aby ho Ryosuke šetřil. Ryo měl ovšem jiné starosti, než jak seřvat kamaráda, že na něj hrál nevědomost. Možná ho Keito znal jako nikdo jiný, ale takových zdánlivě nepodstatných věcí by si přece jednou musel všimnout každý.
"Kdo je vůbec ten chlap?" zeptal se Toru. Na nějaké hádky neměli čas. Keito se na něj vděčně podíval, svým způsobem ho v tu chvíli bral jako svého zachránce a zakýval hlavou. Okamžitě spustil.

"Jmenuje se Ken Raidon, má soukromou praxi už několik let, co jsem si našel na internetu. Samozřejmě se toho o něm moc zjistit nedá. Jako na čem už pracoval a jaké má reference. Ale počítám, že nejde o špičku v tomhle oboru. Někdo takový by byl profláklý a to šéf nemůže potřebovat. Kdyby se to rozmázlo, byl by z toho další skandál…" vysvětlil Keito. Ostatní zasvěcení jen přikývli, takže Okamoto pokračoval. "Znám se s Maru z personálního. Ne že by o šéfových úmyslech věděla, ale má přístup ke všem lidem, co kdy agenturou prošli. Pozval jsem ji na jídlo a nějakým záhadným způsobem se mi ji podařilo přesvědčit, aby mě do systému pustila. Prostě jsem jí napovídal, že bych se chtěl podívat na kluky, co už v agentuře nejsou. Naštěstí jí to nebylo podezřelý. Tenhle Raidon tam má složku teprve krátce…" Keito se odmlčel, aby se mohl napít čaje. Evidentně byl nervózní, protože ho všichni ostatní napjatě sledovali a čekali, co řekne dál. "Jak jsem řekl, je tam krátce a je vedený pod společností jako uklízeč. Je jasný, že ho musí Johnny-san nějak platit, ale kdyby ho tam uvedl jako soukromý očko, to by si mohl rovnou vystřelit díru do hlavy," ušklíbl se Keito. "Navíc…"
"Jo?" naklonil se Ryosuke dopředu. I když měl zadek pořádně sevřený strachy, potřeboval vědět všechno a zvědavost byla silnější. Keito znovu zakýval hlavou a při tom si promnul rty.
"Není tam zaměstnaný poprvé…"
"Cože?" vyhrkla Chihiro. Keito se otočil přímo na ni.
"Určitě ti Ryosuke vyprávěl o klukovi z taneční formace Go! Step! Už si nepamatuju, jak se jmenoval, ale v podstatě na tom nezáleží. Toho kluka vylili tak rok po tom, co do agentury nastoupil. Prý porušení smlouvy. Jenže nikdo se nikdy nedozvěděl, jak měl tu smlouvu porušit. Když jsem se dostal na tu první Raidonovu práci u agentury, nějak se mi nepozdávalo období, jakoby mi to něco připomínalo. Došlo mi to až druhý den. Byl v agentuře zaměstnaný ve stejnou dobu, kdy se řešil ten tanečník."
"Ale proč by si ten kretén nenajal někoho venku? I když to má ošetřený tím, že z něj udělal uklízeče, stejně je to riskantní…" zamyslel se Toru. Naštěstí se nikdo nepozastavoval nad jeho oslovením hlavního šéfa. Koneckonců Ryosuke to cítil momentálně stejně.
"Protože takový uklízeč má v agentuře prakticky přístup kamkoliv. Na druhou stranu si úklidové služby nikdo nevšímá, takže kdybys ho potkal na ulici, tak ho nepoznáš. Johnny-san to má vymyšlené dobře. Dal mu takovou práci, aby se mohl ve společnosti volně pohybovat a zároveň působil nenápadně. Jestli ti Ryosuke volá třeba z kantýny, nebo když je na záchodě, tak si piš, že to ten hajzl slyšel," zabručel Keito.

Po jeho posledním ujištění zavládlo v pokoji ticho. Ryosuke zabořil obličej do dlaní a povzdechl si. Toru ho stále hladil na zádech, ale tentokrát to mělo pouze poloviční účinek. Opravdu šlo do tuhého. Za prvé Johnny-san už o nich určitě věděl. Minimálně to, že si volají, protože upřímně Ryosuke si nepamatoval, že by si kdy dával pozor na nějakého chlapa v montérkách s koštětem v ruce. Samozřejmě se nejvíc soustředil na lidi z uměleckého personálu, tedy kluky z dalších skupin, a pak zaměstnance z různých oddělení. A za druhé, a na chvíli měl pocit, že to je snad ještě horší, se právě dozvěděl, že je jejich šéf nechává sledovat. Ne jen jeho, ale i další kluky. Bůh ví, kdo všechno měl na sobě připíchnutou štěnici.
Muž, ke kterému ještě před pár měsíci Ryosuke vzhlížel, coby k člověku, jehož bral téměř jako svou rodinu, ho špízloval jak nějakého zločince. Udělalo se mu z toho zle.

"Musí to mít nějaký hranice," ozvala se Chihiro. "Víte, co myslím. Napíchnout se na někoho a sledovat ho, to přece není jen tak. Na to jsou zákony!" dokončila rozhořčeně. Keito se zatvářil soucitně, evidentně už ho to taky napadlo.
"Dal jsem si trochu práci a zapátral, co se v takovým případě smí a co ne a… pokud má Johnny-san podezření, že některý z kluků porušuje smlouvu a to podezření se ukáže jako oprávněný, pak si může najmout třeba deset detektivů a nikdo s tím nic nezmůže…"
"Ale i tak se jistí tím, že je najme jako uklízeče ve společnosti, kdyby náhodou…" doplnil ho Toru laxně.
"Je mi špatně," vyhrkl Ryosuke a postavil se. Toru bez zaváhání udělal to samé. Konejšivě pohladil Rya po ramenou a pak přemístil dlaně na jeho tváře.
"Přinesu ti vodu, posaď se," poručil mu jemně. Bez možnosti námitek se Ryosuke svalil zpět na pohovku a přitáhl si kolena k tělu. Chihiro se k němu přisunula blíž a nabídla mu svou sesterskou náruč, do které se Ryosuke nakonec přece jen schoulil.
Veškeré iluze byly pryč. Roky života strávené v sektě, která si říkala vznešeným jménem umělecká agentura, se mu začaly přehrávat před očima jako béčkový film s tím nejhorším hereckým obsazením. Byl pouhá figurka. Robot, který se přestal držet zajetých pravidel a teď za to měl zaplatit. Protože něco takového se v agentuře netolerovalo. Poprvé ve svém životě zalitoval toho, čím se stal. Čím toužil od malička být, co ho naplňovalo, protože najednou se to zdálo tak neskutečně falešné. Možná měl před půl rokem odjet s Toru. Prostě utéct a spálit za sebou mosty, až už by budoucnost byla jakákoliv.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Velvet Velvet | 22. března 2018 v 7:12

Tak to je mazec... :-(

Konec idylky... jak tohle chtěj jako vyřešit?
Je mi jich líto, mysleli si, že je vše ok a ono se to takhle pos...
Už tak maj pro sebe tak málo a teď tohle :-(

Teď mě ale napadá, proč ještě "pan" nejvyšší nezasáhl. Pokud je ten chlap sleduje delší dobu tak už musí vědět O_O  ???

No jsem zvědavá jak se z tohohle dostanou :-?  :-(

Těším se na dalšííí!!!

2 Karin Karin | 22. března 2018 v 21:46

Tak krásně to vypadalo a ten konec bohužel tak nějak to vypadá i realitě. :-(

3 Nade Nade | E-mail | 2. června 2018 v 13:24

Ty bláho! Není možné, že jsem tu tak dlouho nebyla! Masakr!
A v téhle povídce taky! Od začátku bylo jasné, že to jednou musí prasknout, ale tohle je opravdu ponižující. Nedivím se, že je z toho Ryovi špatně.
Díky, běžím na další díl. :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama