Nesahej na tu kytaru! 13.

9. března 2018 v 6:25 | Extasy |  Something about Yamada Ryosuke

Ahoj lidi, přináším další díl kytárky. Dneska je to i s věnováním pro Velvet. Snad se jí se vzpomínkou na tuhle část půjde líp na odpolední. No a já pádím do práce teď. Přeju vám pěkný pátek a užijte si víkend!


* * *

"Můžeš mi laskavě říct, kde jsi byl celou noc?" Keito stál uprostřed pokoje jako rozzuřený býk. Chybělo jen, aby mu šla pára z nozder. Ryosuke se zarazil ve dveřích a zhodnotil jeho ranní vzhled. Kamarád vypadal opravdu vyčerpaně. Nejspíš celou noc nezamhouřil oka.
"Nepotřebuju dvě mámy…"
"To aspoň nemůžeš napsat, že jsi v pořádku a nepřijdeš?"
"I v tomhle případě? Fakt jsi chtěl, abych ti napsal, že se vrátím, až s Toru prošukáme celou noc?" odsekl Ryo. Měl špatnou náladu a to od okamžiku, kdy se s Toru v domě jeho rodičů rozloučil. Keito si určitě nezasloužil, aby si to vybíjel na něm, jen si prostě nedokázal pomoct. V taxíku se držel zuby nehty, aby nevyjel na upovídaného řidiče, za tu cestu se to v něm nahromadilo, a Keito byl dokonalý cílový terč, navíc i proto, že si s ním nedělal servítky.
"Nemusíš ze mě dělat blbce, je mi jasný, cos celou noc dělal, i tak bych si zasloužil alespoň zprávu. Jsme na týhle dovolený přece spolu…"
"Snad nežárlíš?" uhodil na něj Ryosuke. Toru se prudce nadechl a přivřel oči. Vážně to tak působilo, Keito mu přece nemusel připomínat, kdo s kým do Osaky jel…
"Nebuď směšněj, Ryosuke. Prostě přiznej, že sis neuvědomil, že bych o tebe mohl mít strach a nechme to být. Kde jste vlastně byli? V jiným hotelu?" Keito se očividně uklidnil, za což byl Ryosuke rád. Nechtěl už se s nikým hádat a už vůbec ne kvůli Toru. V noci si to vyříkali a slíbili, že se v rámci svých možností pokusí sejít alespoň jednou za měsíc. Ryosuke věděl, že to bude hrozné, čekat na každé jejich setkání, ale v současné situaci stejně víc dělat nemohli.

S tichým promiň, přešel ke své posteli a posadil se na ni. Zamyšleně se zahleděl k oknu. "Byli jsme v domě jeho rodičů. Netušil jsem, že se Toru narodil v Osace…"
"Vážně? To ani já. A… jeho rodiče tam byli?" zeptal se Keito opatrně. Ryosuke zavrtěl hlavou a pak svůj pohled svedl do klína.
"Je konec, Keito. Skončili jsme to. Sex na rozloučenou, víš jak…" vysvětlil kamarádovi. Keito se posadil vedle a položil mu dlaň na rameno. Konejšivě ho promnul.
"Možná to tak bude lepší. A vím, že se z toho dostaneš, Ryosuke. Máme spoustu práce, nebudeš mít čas na to myslet. A taky tu pro tebe pořád budu, kdyby sis potřeboval ulevit. Víš, že snesu hodně," pousmál se povzbudivě. Ryo přikývl, ale nepodíval se na něj. Měl strach, že by kamarád poznal, že mu právě kolosálně zalhal.
Dohodli se na tom takhle s Toru. Že už do svých starostí nikoho dalšího znovu nezatáhnou. Yamashita se akorát postavil za Taku, protože potřeboval někoho, kdo by ho kryl, až nebude ve státech. Ryouske samozřejmě Keitovi věřil, že by ho podržel, ale čím méně lidí o tom vědělo, tím menší byla šance, že se skandál brzy znovu provalí. Slíbil si, že jednou to kamarádovi řekne, podle toho, jak se bude jeho situace vyvíjet.

Nebylo pro něj těžké hrát, že je smutný. Protože byl. Měsíc odloučení se rovnal posledním čtrnácti dnům a bylo úplně jedno, jestli člověk žije s vědomím, že se zase setká s blízkým člověkem, nebo se s ním definitivně rozejde. Obojí bolí stejně, když toho druhého nemáte nablízku. Alespoň tak to Ryosukemu připadalo.
Keito se ho po zbytek dovolené snažil všemožně rozptýlit. Pořád ho někam tahal, každý den nachodili tak dvacet kilometrů. A také hodně jedli. Vystřídali několik restaurací a hospůdek, protože právě jídlo a ochutnávání nových věcí Ryosukeho bavilo ze všeho nejvíc. Bohužel se jejich odjezd domů nachýlil moc brzy.


Ryosuke se návratu bál. Měl pocit, že je od příjezdu pod drobnohledem, a všichni čekají, až zase sejde z cesty. Měl strach vrátit se do práce, čelit zkoumavému pohledu Johnnyho-san, nebo i kluků ze skupiny, kteří nevěděli tolik, co Keito a jistě si na tu událost na tiskovce udělali svůj vlastní obrázek. Nebál se Yuriho, nebo Daikiho, ale Kei-chan a Yabu dokázali být kritičtí. Však s ním neměl svého času slitování ani Keito, kterého považoval za nejlepšího přítele. Co si o něm kluci vůbec mysleli? Nikdo se s ním o Toru nebavil, nikdo se ho nezeptal, proč to kytarista udělal. Proč ho políbil před celým národem. A jak vlastně vznikla ta fotka v obchodě. Jakoby dostali přikázáno se v tom nehrabat.
Což o to, Ryosuke za to byl rád, jenže mu občas v agentuře připadalo, jako kdyby tam tikala časovaná bomba. Kluci ze skupiny k němu víceméně vzhlíželi, brali ho za leadera, ale co když některý z nich jen čekal na správnou příležitost, projevit svůj skutečný názor?
Nejen tohle, ale i pocit absolutního odcizení a bolestivý stesk po Toruovi se postaraly o to, aby prožil asi první nejkrutější a nejdelší měsíc ve svém životě.

O měsíc později…

"Zatracenej Hikaru!" Ryosuke se hodně krotil, aby vázu, co měl po své pravé ruce, nepopadl a nepraštil s ní o zem. Za ten úklid to určitě nestálo a navíc ji dostal od mladší sestry jako dárek do bytu, když se před pěti lety stěhoval. Mimo to kolem něj pobíhala Cookie a domáhala se jeho pozornosti. Nechtěl jí ublížit. Počítal s tím, že ta hráz někde praskne, ale ani náhodou nečekal, že k její destrukci přispěje Hikaru. Poslední hodina strávená v práci byla horší než noční můra.
Neměl ponětí, jak přežil celý ten měsíc, ale Keito měl pravdu s tím, že mu práce pomůže zapomenout. Opravdu toho měli v poslední době dost a kolikrát si na Toru ani nevzpomněl. O to silnější byl pak svíravý pocit v hrudi, když se Toru z jeho paměti znovu vynořil. Kritická chvíle nastala ve chvíli, kdy se kvůli jedné vzpomínce Ryosuke přestal soustředit. Probírali zrovna se skupinou dramaturgii k dalšímu Music Station, kde měli za měsíc vystupovat. Byl to jen mžik, záblesk Toruovy tváře před jeho očima, ale stačil na to, aby si ho ostatní všimli. Ryo věděl, že to Hikaru nemyslel zle, bohužel spustil řetězec reakcí, kterých se Ryosuke celý ten měsíc obával.

Flashback

"Á, tady je někdo zamilovanej…" podotkl Hikaru rozverným hláskem. Yuri, Yuto a Daiki se zasmáli. Keito se zasmál též, ovšem oproti těm třem to bylo poněkud přiškrcené. Bohužel ten hlavní, kdo na Hikarově poznámce neshledal vůbec nic zábavného, byl Inno. Propaloval Ryosukeho několik vteřin ohnivým pohledem, než spustil. A pěkně zostra.
"Konečně to někdo naťuknul, takže… co nám k tomu povíš, Yama-chane?" Inno přivřel oči a našpulil důležitě rty. Mezi ostatními kluky to zašumělo.
"Já to jenom plácnul, Ryosuke se zamyslel, že jo?" máchal Hikaru kolem sebe rukama na obranu. "Víte jak, to se přece moc často nevidí, aby byl leader mimo…"
"Radši mlč, Hikaru!" zavrčel na něj Keito.
"Ty aby ses neozval, Okamoto!" promluvil znovu Inno. "Bůh ví, co mezi sebou kujete za pikle. Je mi jasný, že o tom víš všechno. A jestli jste si mysleli, že jsme tak blbí, abychom to tiskovýmu oddělení sežrali, tak mě to na vás dost štve!" Inno se postavil a začal rázovat kolem stolu, kde byli všichni ostatní kluci posazení nad horou papírů se scénáři jejich vystoupení na Music Station. Momentálně ale dokumentace nikoho nezajímala. V místnosti bylo ticho jak v kostele, rušily ho jen Innovy kroky, které jakoby svištěly, stejně jako jeho slovní palba.

"Proč se oháníš po Keitovi? Co s tím má společnýho?" ohradil se Ryo. Ano, právě toho se obával. Že bude Keito, jakožto jeho nejlepší kamarád podezřelý ze spoluúčasti. Jestli ho Inno opravdu obviní, že jeho a Toru kryje, tak si to půjde hodit.
"Ví o tom celou dobu. Ale nám ostatním jsi nic neřekl…"
"Zjevně kvůli tvojí reakci?" pronesl Ryosuke sarkasticky. "Co je komu do mýho života?!"
"Naprosto s Ryo-chanem souhlasím!" ozval se konečně i Yuri, jenž byl za normálních okolností poměrně výřečný. Teď ale asi čekal na svou příležitost. "Hlavně nechápu, co přesně tě žere, Inno-chane. Šlo o jednu fotku, kterou ale tiskový oddělení nakonec vyvrátilo…."
"A ta tiskovka? To porno před celým Japonskem?" vyjekl Inno.
"Jaký porno, proboha?!" vytřeštil Ryosuke oči. Takže takhle se na to svět díval? Takhle to všichni vnímali? Fajn, nečekal pochopení, přece jen ho políbil chlap, ale proč rovnou porno? Znal Keie přes deset let a nikdy ho nezažil tak prudérního. Hlavně by to do něj ani neřekl.
"Oblizovali jste se tam přede všemi, přijde ti to normální?" láteřil Inno dál. Ryosuke se zmateně rozhlédl po ostatních. Čekal, že se na něj brzy sesypou stejným způsobem i oni. Bohužel kluci před ním své pohledy schovali. Kromě Yuriho, který se tvářil odhodlaně a Keita, jenž o tom všem věděl nejvíc a samozřejmě Inna, který Ryosukeho propaloval vyčítavými blesky, všichni ostatní sklonili hlavy a dělali, jako kdyby tam nebyli.

"Kdo další s tím má problém? A hlavně s čím přesně? Rád bych to věděl, aby bylo mezi námi konečně jasno," zabručel Ryosuke do tíživého ticha. "Myslíte si, že necítím to napětí tady? Že je mi to jedno?" dodal napruženě. Daiki zvedl hlavu a věnoval mu soucitný pohled. Ryo mu tím svým mlčky poděkoval a postavil se.
"Dobře, byl jsem s ním. A… spal. S Toru Yamashitou. A taky jsem se do něj zamiloval, pokud to někoho zajímá…" Byl si jistý, že zajímá, jen to nikdo nechtěl přiznat otevřeně. Sklopené pohledy pokračovaly, všichni soustředně poslouchali, i když to tak samozřejmě nepůsobilo. Ryosuke si dal ruce v bok. "Nikdo z vás Toru nezná, tak vám o něm něco povím." Konečně se některé obličeje zvedly a upřely na něj svou pozornost. Ryosuke mluvil dál jakoby nic, přestože by si ty výrazy rád prohlédl a zhodnotil. Holt bude muset počkat, až to poví celé. "Toru je tak trochu šílenec, dělá si věci po svém a… dva roky se mě snažil dostat. Jestli si někdo z vás myslí, že jsem z toho skákal radostí, tak se plete. Nechtěl jsem s ním mít nic společnýho, permanentně mě vytáčel. A ta tiskovka byla poslední kapka. Navíc jsem si vyslechl kázání od Johnnyho-sana, což bych nepřál nikomu. Teď je po všem, ale jak jsem řekl, zamiloval jsem se do Toru, takže pokud někdo z vás zná lék na nešťastný srdce, budu za něj fakt rád. Pak bych možná nebyl občas mimo jako před chvílí a tudíž by nikoho nemělo co iritovat. Co vy na to?" vyzval všechny své kolegy. Keito se po klucích rozhlédl a pak si k Ryosukemu stoupl.

"Jak jsem řekl, máš moji plnou podporu," přikývl důležitě. Inno se prudce nadechl, asi chtěl něco říct, ale Yuto ho předběhl.
"Bylo to u šéfa moc zlý? Proč jsi nám nic neřekl?" zeptal se. Tvářil se jako odkopnuté štěně, což u Yuttiho nebylo vůbec normální. Příliš Ryosukeho situaci prožíval.
"Protože je to jen můj problém. Vy s tím nemáte co dělat a já vás do toho nechci zatahovat. Přece víte, jak to tu chodí. Čeho je… schopný…" Ryosuke schválně vynechal šéfovo jméno - nikdy jste nemohli vědět, kdo vás sleduje, nebo poslouchá, třeba i nelegálním způsobem - ale věřil, že to pochopili všichni.
"Ale my jsme přece parta, přátelé. Pomohli bychom ti…" promluvil Yuri. I jemu Ryosuke věnoval vděčný pohled, než se podíval na Inna.
"Jo, všiml jsem si, s jakou reakcí se můj problém setkal," rýpl si. "Navíc už o nic nejde, takže si prosím nedělejte starosti. Slibuju, že se pokusím být víc v pohodě," odpřisáhl. Většina kluků se opět podívala jinam. Ryosuke si popel na hlavu jen tak nesypal, ale tady to bylo prostě na místě. Už nikdy se k tomu nechtěl vracet. A od téhle chvíle si dá obzvlášť velký pozor na Hikaru a Inna.
Konec flashbacku

Ve skutečnosti Ryosuke na ty dva naštvaný nebyl, ani na ostatní členy skupiny. Svým způsobem měli pravdu. Všechny problémy vždy řešili společně. Akorát, že takový, co by se týkal milostného života některého z nich, byl pro všechny novinkou. Ryo nepochyboval, že každý z jeho kolegů už si zažil nějaký ten románek, ale asi nikdy o nic nešlo. Někoho jako Toru člověk totiž potká jen jednou za život. Někoho, kdo dokáže váš vlastní život obrátit vzhůru nohama. Nevadí mu udělat skandál a nekouká na ostatní… Kdyby se ta fotka neobjevila na netu, všechno by bylo jednodušší. Ryosuke by neměl tak silný pocit, že porušuje pravidla. Určitě by to nebral jako něco, co je maximálně zakázané.

Chvíli byl opravdu hodně rozzlobený, ale když si vzpomněl, co je za den, vztek začal ustupovat. Dnes měl přijet Toru. Poslal mu během dne několik smsek, kde mu psal, kde zrovna je. Za pár hodin jeho letadlo přistane na Naritě, jak si Ryosuke spočítal od poslední zprávy. Zahřálo ho u srdce, když si představil, že má před sebou volný víkend, který stráví s milovaným mužem. Neměl žádnou konkrétní vizi, co by mohli dělat, ale určitě věděl, jak jejich setkání po měsíci začne!
Skočil si dát rychlou sprchu a umýt vlasy, které pak nedbale vysušil. Na sebe si vzal obyčejné džíny a tričko a uzavřel to koženou bundou. Naposledy zhodnotil svůj byt, jestli je pořádně uklizený, krátce pomazlil Cookie a vyrazil. V předsíni si ještě vzal dvě helmy.
Motorku měl uklizenou v garážích, ale v agentuře byl autem. Napadlo ho, že auto by pro vyzvednutí Torua nebylo moc vhodné, protože bylo dovnitř vidět. Když budou mít oba helmu, ztratí se snadno v provozu i mezi dalšími motorkáři.

Během posledního měsíce se víceméně dohodli, že společný víkend stráví u Rya doma. A Toru mu v podstatě naznačil, aby ho na letišti vyzvedl. Jak, to už nechal na Ryovi. Jak se blížil ke svému cíli, připadal si neskutečně nedočkavý. Na událost v práci už dočista zapomněl a na silnici se musel krotit, aby dodržel předpisy. Minimálně ty s rychlou jízdou spojené. Bude si muset dát pozor i na zpáteční cestě. Kdyby ho zastavili dopraváci, a on i Toru by museli sundat helmu…

Ryouske zajel do jedné z budov s rozsáhlými garážemi, tam si vybral klidnější kout a sesedl z Kawasaki. Do blízkého automatu si došel pro plechovku s ledovým kafem a s tou se odebral na nejvyšší terasu, odkud bylo pěkně vidět, jak odlétají a přilétají letadla. Jukl na mobil. Toru by měl přistát za deset minut. Rychle mu napsal zprávu se svými souřadnicemi, aby ho dobře našel, protože letiště Narita bylo hotové bludiště a znovu se zahleděl na horizont. O pět minut později se na obzoru začalo snášet letadlo American Airlines.
Ryo se snažil udržet v klidu, i tak se mu ruka třásla, když dopíjel kávu a ještě při vyhazování plechovky do koše při návratu do zastřešené části budovy.
Na motorce vydržel sedět sotva půl minuty, pak si raději stoupl a ruce strčil do kapes, protože se mu začaly potit. Následovalo nekonečných třicet minut, kdy Ryosuke s helmou na hlavě sledoval cvrkot v garážích a modlil se, aby ve chvíli, kdy dorazí Toru, na tomhle podlaží nikdo nebyl. Protože si nedokázal představit, že se jenom pozdraví zvednutou rukou a jakoby nic odjedou pryč. Navíc Toru helmu ještě neměl, takže by ho mohl někdo poznat. Naštěstí se jako zázrakem garáž vylidnila. To už bylo skoro čtyřicet minut po příletu letadla. Nejdřív cinknul výtah, pak se otevřely dveře a nakonec z kabiny vystoupil štíhlý muž s menší cestovní taškou přehozenou přes rameno, kterou si přidržoval jednou rukou. Druhou měl schovanou v kapse kožené bundy.

Toruova chůze byla vyrovnaná, nad věcí a neskutečně sexy, jak Ryosuke na tu dálku zhodnotil. S očima vytřeštěnýma za tmavým hledím sledoval, jak se k němu druhý muž přibližuje a nemohl uvěřit tomu, že to všechno klaplo. Že Toru opravdu přiletěl. Za ním.
Kvůli dvěma dnům, co jim musely stačit na další měsíc, absolvoval desetihodinový let s vidinou, že v neděli ho stejně dlouhý pobyt v letadle čeká znovu.
Torův obličej byl ukázkově tvrdý, ani jednou neuhnul pohledem od Ryosukeho, přestože mu do očí neviděl. Nepřidal do kroku, ani nezpomalil… když došel k němu, položil tašku na zem, zvedl obě ruce před sebe a stáhl mu helmu z hlavy. Oči se zaleskly radostí nad vytouženým okamžikem, i když se to Toru zároveň snažil potlačit, a pak si Ryosukeho prudce přitáhl do náruče. Jejich shledání po nekonečném měsíci završil vroucím polibkem.
"Vítej doma," vydoloval ze sebe Ryosuke tradiční japonský pozdrav. "Jsem doma," oplatil mu Toru s náznakem úsměvu. Kdyby si oba nepřipouštěli, že stát na takovém místě je krajně nebezpečné, stáli by tam klidně po zbytek dne. Toru ještě pohladil Rya po tváři a rtech, než mu znovu nasadil helmu a pak i sobě. Když se nahrnul k přednímu místu motorky, Ryosuke trochu zaváhal. Neseděl za řidičem už pěknou řádku let.

"Já ti nevím…" ošil se.
"Ale já vím. Pořádně se na mě přimáčkneš a užiješ si jízdu!" kývl Toru hlavou a nasedl. Ryosuke se trochu neochotně vyhoupl za něj, připadalo mu to divné, u vlastní motorky a pevně objal muže kolem pasu.
"Perfektní, už se nemůžu dočkat, až budeme doma," přiznal Toru potěšeně. O pět minut později už vjížděli do města, před sebou zhruba hodinovou cestu.
Toru si řízení opravdu vychutnával. Pod dálnici to švihal sto padesátkou, zkušeně se vyhýbal zpomalovacím úsekům a dokonce hodil pár myšek. Ryosukemu to v závěru bylo jedno, nemusel sledovat silnici, jen si užívat Toruovu blízkost a představovat si, jakým způsobem budou pokračovat u něj doma. Pořád ho trochu unavovalo, když musel přemýšlet nad každým krokem, aby nešlápl vedle, nebo aby mu něco neuniklo, co by mohlo jeho a Toru prozradit, ale zároveň věděl, že další dva dny, kdy budou schovaní v jeho bytě, si na podobné starosti ani nevzpomene.

Toru zajel automaticky do garáže, jako kdyby to dělal už spoustu let. Když slezli z motorky, vyndal si z úložného prostoru tašku a rozhlédl se po tichém vylidněném prostoru. Pak nabídl Ryovi svou ruku. Ryosuke na ni chvíli nevěřícně koukal. Hrozně moc chtěl, udělat něco tak obyčejného, přesto dokonale svazujícího a usvědčujícího, protože normálně nemohl, jen se prostě pořád bál. Navzdory strachu nakonec opatrně vložil do Toruovy dlaně svou a přikývl. Muž jeho prsty pevně stiskl a vyrazil k výtahům.

Přestože se snažili jít klidně a nenápadně, oba cítili, jak moc se jejich nohy chtějí pohybovat rychleji. Aby už byli uvnitř, ukrytí před vším a přede všemi.
To co následovalo po zavření dveří, by se dalo shrnout do jediného výrazu. Uragán.
Obě helmy letěly k zemi, za nimi Toruova taška a bundy. Starší muž přitiskl Ryosukeho ke zdi, než se ohnal po jeho rtech, které začal bez milosti a možnosti nadechnutí plenit. Zvedl Rya na sebe a aniž by opustil jeho ústa, odnesl ho do ložnice. Cookie na páníčka a toho pána, co si minule tak oblíbila chvíli zmateně štěkala, než svou snahu o pozornost vzdala a zahrabala se ve svém pelíšku.

I když si oba mysleli, že měsíc odloučení vykoná své, jakmile upadli do postele, zůstali ležet v objetí a líbali se, dokud neměli opuchlé rty a v plicích poslední doušek vzduchu. Ten Ryosuke spotřeboval na své přiznání.
"Kdyby se dneska něco stalo a ty bys nemohl přijet, asi bych se zabil. Měl jsem příšerný den v práci…" postěžoval si.
"Budu jedno velký ucho… hned jak to tu dokončíme," ušklíbl se Toru provokativně a znovu se do Ryových rtů zakousl. Tentokrát už u toho ale nezůstalo. Ruce začaly ihned klouzat po křivkách mladšího muže a zápasit s nežádoucím oblečením. Další půl hodinu se z ložnice nedostali…

Ryosuke určitě neplánoval, že by mohla být devátá hodina příhodná pro donášku jídla, když jej odpoledne v oblíbené restauraci objednával, ale člověk, který mu večeři přinesl, se perfektně strefil do chvíle, kdy byl Toru zrovna ve sprše.
Ryo odnesl tašku s balíčky do kuchyně, kde objednané dobroty připravil na talíře. Pak ještě otevřel červené víno a nalil ho do dvou sklenek.
"Snad jsi nevařil." Toru vešel do kuchyně pouze v županu, jenž mu Ryosuke koupil jako dárek před dvěma týdny. Byl to spontánní nápad. Prostě ho přibalil k dalším věcem, co v obchodě kupoval a v tu chvíli nad tím ani moc nepřemýšlel. Nejspíš si nějaká podvědomá myšlenka představila Torua u něj doma v županu. A další, ta praktická, to odsouhlasila.

"Nepřeceňuj mě. Vařit umím, ale nemám na to čas," připustil Ryo. Druhý muž se posadil vedle něj na vysokou stoličku u barového pultu a prohlédl si postupně obsah každého talíře. Nejdřív se natáhl po sushi, které spořádal během několika vteřin. Poslední kousek ponechal chvíli v prstech, než ho namočil v sojové omáčce s wasabi a přiložil k Ryovým rtům.
"Je tam moc wasabi…" odmítl Ryo.
"Však víš, jak rád tě trápím," škádlil ho Toru. Ryosuke tedy otevřel ústa a přijal rýžový špalíček mezi rty. Jen co se štiplavá chuť začala šířit do krku a do nosu, zavřel oči, aby zabránil slzám. Samozřejmě mu díky tomu ušlo, že se Toru přiblížil. A když ho nečekaně políbil, jeho slzy vytryskly naplno. Akorát to byl spíš pozůstatek prvotní reakce. Toruova chuť po lahodné rýži, avokádu a wasabi tu jeho tak nějak utlumila. Ryosuke se na druhého muže toužebně natlačil a objal ho kolem krku. "Musíš se najíst," protestoval na oko proti jeho polibkům. Ve skutečnosti mu to ale bylo asi jedno.
"Ty taky! Akorát se mi tě nechce pustit, takže budeš celej víkend o hladu…"
"Myslím, že to zvládnu. Alespoň zhubnu ty tři kila, co jsem během posledního měsíce nabral…"
Stále se líbali, ale tohle povídání bylo svým způsobem součástí předehry. Protože nemluvili normálně. Vzájemně si vrněli a předli do úst a v podstatě vnímali jen napůl, co ten druhý říká.

"Přibral jsi? A kde?" ušklíbl se Toru.
"To nevím, ty mě máš v ruce, tak to třeba poznáš…"
"Na tobě je pořád co objevovat, ale pak ti řeknu… Ryosuke?" Toru se nepatrně odtáhl, rty opět smyslně vlhké a lehce nateklé. Ryo se na ně nemohl vynadívat.
"Hm?" zeptal se s vláčně přivřenýma očima. Chybělo mu málo, aby se poskládal na zem. Líbilo by se mu, vklouznout s Toru pod peřinu, nebo jen na gauč v obýváku a mazlit se. Dokud by pomaličku neusnuli v pevném objetí.
"Chci, abys věděl, že jsi mi chyběl. Já…" Ryo pootevřel oči víc a přiložil na Toruovy rty ukazováček, aby mu zabránil v dalším mluvení.
"Já vím! Hlavně se nepřemáhej, oba víme, že to není tvůj styl. Nemusíš nic říkat…"
"Když ti chci říct, že tě miluju, tak to řeknu!" ohradil se kytarista. Ryo potlačil úsměv - Toru to podal tak trochu stylem umíněného malého dítěte - a chápavě přikývl.
"Rozkaz, pane," zahlásil poslušně.
"Zítra mi zahraješ na saxofon, chci tě slyšet live. Tohle je rozkaz!" vyvedl ho Toru z omylu. Ryo takové přání nečekal. Toru musel vidět i starší koncerty, když se o saxofonu zmínil, na těch posledních už nástroj nepoužil. Po pravdě, byl docela v šoku.
"Ty mě chceš slyšet hrát na saxofon?" zopakoval nevěřícně.
"Jo, ale až zítra, teď tu máme nějaký povinnosti. Třeba jídlo… a pak…"
"Rozumím." Ryosuke sklonil hlavu a znovu se vmazlil do mužova osobního prostoru. Na rtech se mu rozlil spokojený úsměv. Měl pocit, že víc dokonalé už to být nemůže. A dal by cokoliv na to, aby tenhle víkend neskončil.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Velvet Velvet | 9. března 2018 v 10:38 | Reagovat

Ohhh to bylo krásnýýý, děkujiiii :-D

Nádherný setkání :-)

Nečekala jsem, že bouchne zrovna Inno a takhle 8-O no snad mu to došlo a neudělá nějakej průšvih :-(

Moc se těším na další i když mám pořád strach, že se něco pos.... ???  :-P

Ano, bude se mi dobře pracovat :-D  :-D  :-D

2 Karin Karin | 9. března 2018 v 20:44 | Reagovat

To byla nádherná kapitolka jen doufám že to nepraskne. :-D  :-?

3 Nade Nade | E-mail | 12. března 2018 v 0:20 | Reagovat

Jsem za ně ráda, že se zase setkali. Snad to proběhne bez skandálu. Úplně stačí to dusno ve skupině.
Když někdo označí polibek jako porno, čichám za tím problém, ať už je důvodem prudérnost, závist nebo žárlivost.
Díky, těším se na pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama