Nesahej na tu kytaru! 12.

4. března 2018 v 11:04 | Extasy |  Something about Yamada Ryosuke
Pěknou neděli všem! Je tu další díleček Kytary a tentokrát s omezením, jak už naznačil ten předchozí ;)
Na konec jsem dala song od One Ok Rock, který se mi k tomuhle příběhu líbí a myslím si, že i textem dost pasuje.



* * *

Ryosuke se s úžasem v očích rozhlédl po průměrně velké, zato velmi hezky zařízené místnosti, jež měla sloužit jako obývací pokoj. Doteď netušil, kam ho Toru vleče, když v restauraci dost narychlo zaplatil za pití a ještě objednal Keitovi jídlo, aby mu ho donesli na hotel. Toru ho prostě popadl za ruku a odtáhl pryč. Jeli taxíkem, asi dvacet minut. Dvě desítky nekonečných minut, kdy vedle sebe jen seděli a mohli se nenápadně dotýkat pouze rukama na sedadle. Čím déle byl tímto způsobem Ryosuke od Toru izolovaný, tím zoufalejší si připadal. Stačilo pár minut, aby si uvědomil, že mu těch několik polibků v restauraci nemohlo ani náhodou stačit. Čím víc máte, tím víc chcete.
V hlavě mu stále znělo Toruovo vyznání, jež se s uplynulým časem jakoby stávalo pouhou představou a zároveň zvyšovalo jeho palčivou touhu se druhého muže dotknout. Chytit ho a už nikdy nepustit. Ryosuke si uvědomil, že i kdyby mu Toru nic neřekl, bylo by mu to jedno. Už dávno byl ztracený.

"Kde to jsme?" zeptal se muže, jež se k němu zezadu tiše přiblížil, a položil své velké dlaně na jeho boky. Jednu hned přemístil na Ryosukeho břicho a začal ho hladit v malých kroužcích svými šikovnými prsty. Když se na něj natlačil a políbil ho na šíji, Ryosuke se otřásl vzrušením. Bylo mu fuk, kde jsou. Jak mohl takhle myslet na něco smysluplného, nebo řešit takovou zbytečnost? I kdyby byli na opačné straně zeměkoule, bylo by mu to ukradené, pokud by tam byl s Toru.
"To je dům mých rodičů. Narodil jsem se v Osace a do svých patnácti tady bydlel. Pak jsem odjel do Tokia, hledat štěstí…" zavrněl Toru do jeho kůže. Ryosuke se ani moc nedivil, když mu po celém těle naskákala husina.
"Dům tvých rodičů? A… kde jsou?" Ryo měl problémy vůbec mluvit, nevycházel mu dech, zvlášť když Toru na všech svých dotecích přitlačil. Mohli by to probrat později? Tedy jen co zjistí, že tu jsou sami. Nerad by, aby v tom nejlepším Toruovi rodiče vykoukli třeba z kuchyně, nebo se vrátili z nějaké oslavy.
"Nevrátí se dřív jak za několik týdnů," jakoby mu Toru četl myšlenky. "Tuhle dobu tráví každý rok u máminy sestry, mojí tety, v Kjótu. Chodí sem akorát jedna paní na úklid. V pátek a v úterý…"
"V pátek a v… úterý…" vydechl Ryosuke, aniž by si pořádně uvědomoval, co vlastně říká.

Jeho tělo hořelo. Touhou a potřebou. V duchu Toru prosil, ať už přestanou mluvit. Samozřejmě byl zvědavý, chtěl vědět, kde jsou a někde hodně hluboko uvnitř cítil kousíček štěstí, že se o Toru dozvěděl něco nového, ale pro teď už to stačilo. Jak mohl vůbec zůstat nad věcí, když se roztékal, jen co na něj Toru sáhl? Bylo něco takového vůbec normální? Ze začátku to tak silně přece necítil. Nenáviděl ho, protože na něj vyvíjel nátlak a Ryosuke se o sobě dozvěděl věci, po kterých by se normálně nikdy nepídil. Možná Torua nesnášel právě za to, že mu otevřel oči.
Kéž by tahle chvíle nikdy neskončila. Kéž by se zastavil čas a oni mohli zůstat tady. Skrytí před celým světem…

Ryosuke už nedokázal stát k Toru zády, potřeboval mu vidět do očí, než se znovu políbí a v tu chvíli se definitivně rozpadne na malé kousíčky, jež už nikdo nedá dohromady. Otočil se pod jeho rukama a položil mu dlaně na paže. Pod jeho prsty se Toruovy svaly napnuly. V mžiku byly tvrdé jak skála a vzbuzovaly pocit bezpečí a dominance. Ryosuke nikdy nebyl submisivní typ, platil za leadera jejich skupiny, dokázal být i ambiciózní sólový hráč a jeho sebevědomí za ty roky úspěchů rozhodně stouplo. Přesto se tomuto muži chtěl schovat v náruči a nechat se hýčkat. Poslouchat jeho rozkazy, za kterými se skrývaly skutečné emoce. Došlo mu, že Toru je první člověk v jeho životě, u kterého je ochotný akceptovat, že bude mít vždycky navrch.
Jenže až to tady skončí a on zase procitne do reality, pozlátko lásky bude pryč. A do jeho paměti se přidá další vzpomínka na úžasné setkání, která mu opět o něco víc ztrpčí život a zesílí stesk.

"Toru…" začal Ryosuke bez špetky odhodlání. Samozřejmě chtěl působit víc tvrdě, akorát mu mělo dojít o dost dřív, že v blízkosti tohoto muže už nikdy svou sílu nenajde.
"Ryosuke?" pozvedl vyšší muž nepatrně obočí. "Cokoliv máš na srdci, počká to!" dodal rázným hlasem. Ryo zavrtěl hlavou. Znovu už se to nemělo stát. Nechtěl ještě větší díru ve svém srdci a definitivně ztratit sebeovládání, copak to Toru pořád nedokázal pochopit?
"Jestli to udělám, všechno bude v háji. Když jsi odešel, myslel jsem si, že to zvládnu, ale bylo to strašný…"
"Proto jsem se vrátil!" zavrčel Toru. Nebylo to tak, že by ztrácel trpělivost, jen se k řešení podobných situací asi neuměl postavit tím správným způsobem.
"O čem to pořád mluvíš?" zamračil se Ryosuke. Uvědomil si, že Torua stále hladí po pažích, proto dal ruce dolů a zvedl vzdorovitě bradu. "Vrátil ses, protože nechceš, abych se trápil? Jaký to dává smysl? Cokoliv jsi od začátku udělal, mě dohánělo k šílenství, ale i tak jsi to dělal dál a přidával další a další šílenosti, za který by sis zasloužil minimálně kopanec do koulí! Copak nevidíš, že tohle nemá řešení? Ty jsi teď v LA a já tady. I kdyby mi ten arogantní, povýšenecký Toru Yamashita řekl třeba tisíckrát, že mě miluje, nic to nezmění na tom, jak moc jsou naše životy odlišný a hlavně, že se nikdy neměly zkřížit!"
"Už dost, Ryosuke!" okřikl ho Toru. Snad poprvé na Ryosukeho zvýšil hlas, což způsobilo Ryovo absolutní znehybnění, vytřeštění oči a zmrznutí otevřených úst. Jediné, na co se zmohl, bylo lapání po dechu. Toru nikdy nepřidával na decibelech, neměl to v povaze, jeho hluboký, mrazivě klidný hlas vždy stačil na to, aby ten, ke komu mluvil, ihned pochopil, s kým má tu čest. Ryosuke musel uznat, že dnešní večer je plný překvapení. Nejprve ty silné řeči o lásce, pak tohle…

"Proč jsi za mnou chtěl přijet ty? Abych se netrápil, nebo aby ses netrápil ty sám?" štěkl Toru.
"Prosím?" Ryosuke netušil, která bije. Pravda, takhle nad svým nápadem nepřemýšlel, když ho začal ve své hlavě před několika dny rozvíjet, než napsal Toru svou smsku, že se chce v LA setkat, a po které byl nekompromisně odmítnut.
"Nejsem typ, co mluví o svých pocitech, ale to už víš. I tak, myslíš si, že jsem takhle spokojenej? Daleko od tebe? Působím tak na tebe?"
"Jo!" vyhrkl Ryosuke. "Vždyť ty ignoruješ úplně všechno. A nejvíc fakt, že my dva spolu zkrátka být nemůžeme!" rozčílil se. Měl nutkání do něčeho praštit, nebo kopnout, určitě by se mu ulevilo.
"Neignoruju to, sakra!" ohradil se Toru. Ryo si všiml, že zatnul pěsti a také jeho tvář už nebyla tak ledově klidná a kamenná. Nebyl si jistý, jestli kdy chtěl Torua vidět v takovém stavu. Ne, že by ho to děsilo. Spíš netušil, jak tuhle situaci uchopit, když pro něj byla úplně nová.
"Nechápu, proč tu řešíme něco, co už je daný," zaprskal Toru naštvaně.
"Ano, řešíme, co vyřešit nejde! To máš pravdu," odvětil Ryo netrpělivě. Už toho měl akorát tak dost.
"Ale já mluvím o něčem jiným, Ryosuke. Mluvím o nás dvou. O tom, proč tu teď stojíme spolu, proč jsi nešel s Keitou do hotelu. Krucinál, ty jsi to, po čem jsem celý život toužil. Donutil jsi mě chovat se takhle… Milovat tě, ovládat! A já na tom odmítám cokoliv měnit, rozumíš?" Toru chytil Ryosukeho za loket a zatřásl s ním. "Budu s tebou, ať se ti to líbí, nebo ne, ať se to těm nahoře líbí, nebo ne, takže se přestaň chovat jako idiot a pomoz mi s tím!"

Ryosuke se pokusil co nejrychleji přebrat Toruova slova. V první chvíli vážně netušil, co to všechno znamená, jak Toru myslí, že je idiot a má mu s tím pomoct. Pomoct s čím? A pak mu to začalo docházet. Celou dobu se s ním hádal o okolnostech, které na první pohled opravdu změnit nešly, ale ve skutečnosti asi potřeboval konečně to pravé ujištění. I když si nejdřív pro sebe říkal, že na tom nezáleží, protože Toru je typ člověka, který místo slov činí, to co právě řekl a jaký způsobem, bylo onou pověstnou třešničkou na dortu. Na chvíli měl pocit, že mu pukne srdce.
"Miluju tě, Toru. Netuším, jak se to stalo a podvědomě mě to víc děsí, než těší, ale nechci se hádat zrovna o tomhle. Fakt ne!" Ryo zavrtěl hlavou a odvážil se k tváři druhého muže zvednout ruku. Nikdy ho takhle nepohladil, vlastně na to ani nebyl čas. Jejich pád do téhle nebezpečné lásky proběhl hrozně rychle a teprve teď se oba pořádně zastavili. Aby zjistili, že se mají vážně rádi a že je na čase přestat si to vzájemně kazit a spíš se zaměřit na to, co udělají se svým okolím.
V Toruových očích se zatřpytila jiskra něhy. Přivřel oči a tím naznačil, aby Ryo svůj pohyb dokončil. Ryosuke zvedl k tváři i druhou dlaň a pohladil Torua palci po rtech. Jemně je políbil a smutně se pousmál.
"Vůbec se neznáme, i tak mám pocit, že se s tebou hádám a nesnáším tě celej svůj život," přiznal. "Hrozně chci být s tebou, ale netuším, jak to udělat. Jsem Johnnyho kluk od svých deseti let, nechci nic jinýho dělat, baví mě moje práce… já…" Roysuke se nadechl, aby mohl pokračovat. Nemluvilo se mu o tom lehko, pořád cítil hrozný vztek. "Když jsi mě přede všemi… políbil… dostal jsem od Johnnyho-san kázání. Pravidla, podle kterých se musím řídit, jsou hrozný. Ještě nedávno mi to bylo jedno, než…" nemusel doříct, co měl na mysli, pochopili to oba. "A mám šílený strach, že jestli proti tomu půjdu, neodnesu to já, ale… ty. Copak ti Taka nikdy o velkým šéfovi nevyprávěl?" kroutil nevěřícně hlavou.

Proč tomu Toru pořád nechtěl rozumět? Agentura Johnny´s byla sekta. Podsvětí, kterému vládl mocný šéf, jehož ruce byly tak dlouhé, že nebylo možné dohlédnout na konec. V podstatě se ho všichni báli. Když byla na začátku milénia společnost obžalována z mravního ohrožování a sexuálního zneužívání mládeže, vyšla z toho akorát s pokutou. Nikdo se nad tím znovu nepozastavoval. Bůh ví, kolik lidí během toho procesu zmizelo. Ryosuke nebyl typ člověka, co by viděl moc akčních filmů, ale iluze si o svém zaměstnavateli určitě nedělal. Když si kluci moc nestěžovali a dělali svou práci, pro kterou se dobrovolně rozhodli, bylo relativně všechno v pořádku.
Dokud se některý z nich nerozhodl trhnout, nebo se zamiloval.

"Přestaň se o mě bát!" sykl Toru nevrle.
"Pak mě budeš muset pustit k vodě a nějak zařídit, abych tě přestal mít rád," odmítl Ryo. Pomalu spustil ruce dolů a objal jimi Torův pas. Druhý muž mu ovinul ruce kolem ramen a natiskl si ho na sebe, jako kdyby ho chtěl navždycky schovat před světem. Ryosuke si položil tvář do ohbí jeho krku a povzdechl si. "Je to beznadějný, Toru. Já takhle prostě nemůžu. Musíme to ukončit, dokud je čas, dokud…"
"Pro mě už je pozdě, Ryosuke. Vím, že to bude těžký, ale nevzdám to. Přijedu tak často, jak budeš chtít," slíbil. Ryo odtáhl nepatrně hlavu a podíval se vzhůru. Takže nakonec dojde na kompromis. Po dvou měsících, co se znali. Přitom tohle by mělo být prý to nejhezčí období vztahu. Žádné kompromisy, žádné hádky, žádné překážky…
"Podle mýho volnýho času se uvidíme tak jednou za měsíc…" zaprotestoval Ryosuke. Jistě, měl volno většinou vždy večer, ale to by sem Toru nestihl ani doletět. Jediná šance, jak se vidět, bylo využít nějakého volného víkendu, kterých měl ale Ryo žalostně málo. A Toru na tom určitě nebyl líp. Možná se ani ve volných termínech nesejdou.
"Dobře, přiletím jednou za měsíc. A mezitím si budeme psát a volat. Koupím ti nový mobil, který budeš používat výhradně na kontakt se mnou. A notebook…" Ryosuke se tiše zasmál.
"Nejdřív růže a čokoláda a teď už mobil a počítač? Asi nemám šanci to odmítnout, co? Můžu si to koupit sám," navrhl. Toru pozvedl obočí, čímž bylo řečeno vše. Ten, kdo tu bude dávat dárky, bude prostě on. "Ale i tak, Toru. Nikdo nás spolu nesmí vidět. Pokud na to přistoupím a nezblázním se z toho, že spolu nemůžeme být, pak zešílím ze skrývání. Jsem zvyklej maskovat se před lidma, ale ne před klukama ze skupiny a před vedením." Předchozí krátká lehkost byla nadobro pryč. Jak dlouho to mohli takhle vydržet? I když se uvidí jen jednou za měsíc, pořád se budou muset skrývat. Ryosuke věděl, že tentokrát to musí utajit i před Keitou a sestrou. Nikdo nesmí mít ani tušení. A během toho měsíce, co s Toru nebude, se určitě utrápí steskem.

"Jenže ty jsi dost silnej kluk, abys to zvládl. I proto jsem si tě vybral…" připustil Toru se zjevnou neochotou. Jak to tak vypadalo, za celý život neřekl tolik emočně vypjatých slov, jako za posledních pár minut, takže se Ryosuke nemohl divit, že je ze svých vyznání nesvůj.
"Už přestaň…" vydechl Ryo a znovu se vytáhl na špičky, aby měl snadnější cestu k Toruovým rtům. "Je divný, když takhle mluvíš. Nejsem na to zvyklej. Dej mi pusu!" vyzval ho jeho stylem. Toru se vítězně ušklíbl a rychle si přivlastnil jeho ústa.
O minutu později už leželi na pohovce…
"Učíš se rychle," pochválil Toru Ryosukeho šeptem, zatímco slíbával celý jeho obličej. Nevynechal jediný centimetr. Obočí, víčka, nos, tváře, rty, brada… každému místečku se dostalo speciální péče. Ryo se pod ním roztékal blahem a novou palčivou touhou. Tolik ho chtěl. A momentálně bylo snadné zapomenout na to, co je čeká. Jak těžké to bude, pokud spolu zůstanou. Pořád měl trochu obavy z toho, jestli to není jen fyzické, jeho tělo reagovalo velmi vstřícně, jenže když si uvědomil, že by tohle bylo naposledy, co Torua vidí, zabolelo ho u srdce. Nemohl to vydržet věčně. To proto se jeho nálada nezlepšovala. To proto jeho bolest byla stejně velká jako před dvěma týdny. Kolik času by potřeboval, aby se z toho definitivně dostal?

Toru se z obličeje přestěhoval na krk. Jeho horké polibky Ryo cítil všude. Některé byly vlhké, jiné kousavé, ale všechny do jednoho byly natolik vzrušující, že mohl konečně všechny negativní myšlenky pustit z hlavy.
Ryo se podvolil tlaku druhého těla, víc roztáhl stehna, aby Toruovy boky zapadly přesně tam, kde byly netrpělivě očekávány. Když se tak stalo, pojistil si mužovu blízkost tím, že ho kolem zadku objal jednou nohou a vyšel mu vstříc svým klínem. Zakňoural už při prvním kontaktu, ihned zatoužil být nahý a Toru také, nikdy ho oblečení neobtěžovalo víc. Kdyby mu před téměř třemi měsíci kdokoliv řekl, že se bude takhle svíjet pod mužem, nejspíš by tomu člověku dal přes nos. Určitě by se naštval, heterosexuální jedinci přece jednají afektovaně na podobné narážky. Ale bohužel i ti, kteří něco skrývají. Přesně jako Ryosuke. Už si nedokázal představit, že by tu ležel se ženou. Tahle vidina byla ještě divnější, než když Toru mluvil jako zamilovaný blázen.

Ryosuke objal muže kolem zad a pak rukama sklouzl ke spodnímu lemu trička. Ruce se nedočkavě schovaly pod látkou. Toruova kůže pod citlivými bříšky prstů Ryosukeho příjemně hřála. Rychle vykasal tričko až ke krku a přetáhl mu ho přes hlavu. Prsty přesunul k jeho hrudníku a zatnul je do obou lehce výrazných svalů. Toru nebyl žádný svalovec, vlastně byl hodně štíhlý, ale na jeho těle se podepsal čas, strávený lítáním po stagei i ve zkušebně. Všude samá šlacha a pevná kůže. Ryo si uvědomil, že se mu to moc líbí. Chtěl by jeho tělo hladit hodiny. Protože… teď už bylo jeho. Patřilo mu, stejně jako to jeho patřilo Toruovi. Ten pocit se nevyrovnal ničemu, snad ani pocit nevyčíslitelné hodnoty nebyl tak silný a sugestivní.
"Jsi teď… můj?" zeptal se bojácně. Toru zvedl hlavu a přivřel na Rya oči. Jeden koutek rtů se zachvěl potlačovaným úsměvem.
"Co myslíš?" hlesl Toru tím svým smyslným hlubokým hlasem. Ryosuke se pod ním zavrtěl a zatnul do kůže prsty víc.
"Doufám, že jo, protože jestli tě uvidím jen jednou za měsíc, chci mít jistotu, že patříš jen mně. Že nedovolíš, aby si na tebe dělal nároky někdo jinej!"
"A jak si to chceš ohlídat, broučku?" škádlil ho Toru. I to oslovení bylo spíš ironické, než roztomilé. Ryo zatnul do jeho kůže i nehty, až muž sykl.
"Zdá se, že mně věříš…" řekl neurčitě. Neušlo mu, když se Toruovy oči na mžik rozšířily překvapením. Hluboká vráska mezi obočím hned nato muže usvědčila z žárlivosti a absolutního majetnictví.
"Skončím ve skupině!" zavrčel. Ryosuke měl co dělat, aby se nerozesmál. Přitáhl si Torua za tváře blíž a vroucně ho políbil. Tentokrát to byl vtip, i tak ho mírně zatrnulo z představy, že by to kytarista vážně udělal. Takhle daleko to dojít nesmělo. Dobře, byl ochotný vést to tímto způsobem. Pořád lepší, než se Torua úplně vzdát, nějaký čas to určitě ututlají, než se buď rozejdou, až pobláznění zmizí, nebo přijdou na jiný způsob, ale ani jeden nemohl přijít o svou práci. Tohle byla realita, ne příběh o lásce, která vás nasytí a překoná všechno. Navíc si Ryosuke vzpomněl hned na několik případů, kdy měl kluk z Johnny´s známost a dokázal ji tutlat i několik let. Akorát si nebyl úplně jistý, jestli šlo v nějakém z těch případů o homosexuální vztah. Nejspíš ne. A taky si nevybavoval, jak všechny ty případy dopadly.
"Miluju tě, Toru," zašeptal Ryo do Toruových rtů. "A zabiju tě, jestli to poděláš!" dodal s výhrůžným úsměvem. Ten okamžitě zmizel, když si Toru jeho rty hrubě vzal.

Ryosuke se nadzvedl, aby mu Toru mohl svléknout tričko. Periferním viděním zaznamenal, že letělo někam za pohovku. V tu chvíli si vzpomněl na jejich první setkání a hlavně na to, že na velmi podobné pohovce si ho Toru vzal, aniž by mu dal příležitost, se k tomu nějak vyjádřit. S odstupem času to ale působilo úplně jinak. Byli jak dva muži, mezi kterými to neskutečně jiskří, ale ani jeden to nechce přiznat. Zatracená kytara, pomyslel si Ryo. Spustila to. Nic by za to nedal, že ji tam Toru postavil schválně, protože takového skvostu by se rád dotkl kdokoliv. I někdo, kdo o kytarách neměl ani páru. A struna byla určitě taky narafičená, aby praskla. Co kdyby mu vypíchla oko, nebo zanechala šrám na obličeji? Jednou to Toruovi vrátí, jen musí vymyslet jak.
Ryosuke se pod mužem zavrtěl a ušklíbl. Ne Toru, ale on bude mít celou tuhle situaci pevně v rukách. Donutí ho, aby z něj šílel, protože jen tak mohly být strany vyrovnané.

Zatímco se radost poklidně šířila jeho tělem, přitáhl si muže nad sebou na hrudník a něžně se mu zakousl do krku. Toruovy ruce pevně stiskly jeho trup, pak zamířily níž, k bokům. Rychle vyhledal Ryovy rty a opět si je hladově vzal. Ryo cítil, že tlak na jeho slabinách zmírnil, než mu došlo, že se Toru snaží zbavit kalhot. O totéž se v zápětí pokusil i s ním. Museli se na okamžik rozdělit, ale i ten okamžik byl mučivě dlouhý. Zoufale na sebe koukali, když ze sebe stahovali zbytek oblečení. Ruce se třásly nedočkavostí a vedly si díky tomu neohrabaně. Jako první byl hotový Toru. Jen co Ryosuke konečně skopal džíny i s boxerkami na zem, druhý muž se po něm ohnal a přitáhl si ho do pevného objetí. Ihned se s ním svalil zpátky na pohovku a láskyplně ho zalehl. Po dechberoucím polibku začal svými rty mapovat celé Ryovo tělo. Od krku, přes hrudník, břicho, až ke klínu. Ani dlaně nezůstávaly pozadu. Hladily ho a laskaly jak nějaký poklad. Ryosuke si musel skousnout ret, jinak by začal vzdychat moc nahlas. A to byl teprve začátek. Když ho vzal Toru do pusy, zakňučel a zajel mu prsty do vlasů, za které bezohledně zatahal. Měl pocit, že je na samé hranici šílenství. Vzrušený byl už v taxíku a myslel si, že se alespoň jednou samovolně udělá, než na to s Toru vlítnou. Tohle bylo mnohem horší. Cítil, že mu stačí málo, ale podvědomě nechtěl, aby to skončilo tak brzy. Také věděl, že v takovém případě zabere jen jeden způsob.

Nejprve se podíval dolů, na velmi pečlivou práci Toruových rtů a jazyka. Mohl by to sledovat celé dny, pokud by to šlo ovšem vydržet. Zatlačil do mužových ramen, a když se na něj Toru nechápavě podíval, rty nádherně vlhké a nateklé, Ryo zavrtěl hlavou. Rychle se vysoukal na kolena a povalil Toru na záda. Bez možnosti námitek si na něj lehl a zavrtěl se na něm klínem.
"Hodně věcí se změnilo," přivřel na muže oči a olízl si vyprahlé rty. Stejně jako Toru předtím, slíbal všechno od hlavy k pasu, co mu přišlo do cesty a nakonec se vrhl na jeho velmi tvrdý a velmi nedočkavý penis…

Když tohle Ryosuke dělal naposledy, bylo to zároveň poprvé. Netušil jak na to, ale díky tomu, že si druhý muž nestěžoval, získal pocit sebevědomí. Doba, kdy striktně odmítl podniknout něco tak ryze homosexuálního byla naštěstí pryč, nyní si to skutečně užíval. Toruovo sténání, hlazení ve vlasech, šeptání jeho jména, chtěl pro to umřít a přitom stačilo udělat tohle. A navíc už mu to nepřipadalo odporné. Spíš naopak. Hlava se mu točila nepopsatelným duševním uspokojením, svět kolem přestal existovat, všechno bylo dokonalé, stejně jako muž, jenž se pod ním svíjel slastí. Ryosuke se nekrotil. Lízal ho, zuřivě sál, nebo jen jemně kousal. Hrál si, objevoval, zkoumal a plnými doušky hltal svou chvíli nadvlády. Dokud ho Toru něžně neodstrčil a znovu neschoval pod sebou.
"Jak jsem řekl, učíš se rychle…" zavrněl udýchaně. Ryosuke pochopil, že stačilo málo, aby Torua dovedl k vrcholu. Oba potřebovali trochu zvolnit, naplno si užít blízkost toho druhého. Dřív než…

Ryosuke po tom toužil tak moc. Možná bylo skvělé, Torua ovládat, ale ještě větší uspokojení nacházel právě v této pozici. V pozici muže, který je druhým mužem plně vnímán, chráněn a milován. Japonští muži neměli v povaze, podřizovat se. Ovšem tohle bylo o něčem jiném. Byla to důvěra ve své nejčistší podobě. Způsob, jakým se Ryosuke Toruovi chystal oddat. Poskytnout mu své tělo a s ním největší moc, jež nad ním měl.
"Nevím, kdy se příště uvidíme, takže to udělej pořádně. Chci na všechno zapomenout, kromě tebe. Chci, aby mi zůstala vzpomínka tak silná, že s ní budu chodit spát i se probouzet, dokud ji znovu neoživíš. Zvládneš to?" dobíral si Torua. Druhý muž si ho nekonečně dlouho prohlížel. Studoval jeho tvář, přemýšlel, kochal se. Hodnotil Ryosukeho přání.
"Jsem si jistej, že už se stalo," oplatil mu tón s nádechem jízlivosti. Pak chytil Rya za ruku a vytáhl ho k sobě. Němým gestem ho donutil, aby si klekl a trup opřel o opěradlo pohovky, zády k němu. Když se na něj natlačil a svůj úd vměstnal mezi jeho půlky, Ryosuke tiše vydechl.

Následovaly nezbytné součásti - lubrikant, kondom - naštěstí použité tak rychle, aby nezabily erotické napětí. I když Ryosuke měl dojem, že se mezi nimi vznáší od samého začátku. Něco takového si uvědomíte jen s odstupem času, kdy se na svou minulost můžete podívat zpětně a bilancovat. Ryo v mysli hledal správná slova, jak by jejich vztah pojmenoval a napadla ho jediná. Horská dráha. Protože i z toho, jak se odvíjely následující minuty, měl stejný pocit. Pokoušela se o něj závrať, chtěl víc, ale zároveň chtěl co nejrychleji skončit. Postrádal akorát pocit žaludku na vodě, za což byl ale samozřejmě rád.
Toru nešetřil ani sebe, ani jeho. Bral si ho… ne, šukal ho s takovou dravostí, že Ryosuke věděl, že si pár dní pořádně nesedne. Tichým domem se rozléhaly jejich hlasy, ten Ryosukeho víc, protože místečko nevyčíslitelné hodnoty v jeho tělo bylo soustavně, s nepostřehnutelnými pauzami dobýváno. Jako kdyby měl Toru nevyčerpatelnou zásobu energie. Bylo to neskutečné. Ryosukeho bolely prsty, jak je zatínal do polstrování pohovky. Jeho klín i zadek sžíral žár a srdce pukalo tak silným citem, až mu v jednu chvíli dokonce vytryskly slzy. A když se mu je konečně podařilo ovládnout, vytryskly znovu… v ten okamžik mu bylo jasné, že právě získal vzpomínku tak silnou, že s ní bude chodit spát i se probouzet…

Sotva popadal dech, když dopadl břichem na pohovku a Toru s ním. I když jeho tělo tížilo, nebylo to nepříjemné. Muž ho objal pažemi a políbil na rameno. I jeho dechu trvalo, než se ustálil do normálního módu. "Vryl jsem se ti do paměti?" zašeptal vítězně, zatímco Ryosukeho hladil po zpocených bocích. Jejich kůže stále hořely a byly vlhké od potu. Ryosuke by tuhle zběsilou jízdu přirovnal k vystoupení v Tokio Dome. S přídavkem.
"Víš, že lidi, co se musí ptát, jací jsou v posteli, většinou za moc nestojí?" zabručel Ryosuke do matrace pod svým obličejem. Toru se nadzvedl a přetočil ho čelem k sobě, pak si na něj znovu lehl. Oba muži tiše sykli bolestí, když se jejich sice ukojené, ale rozbolavělé údy dotkly.
"A víš, že lidi, co nechtějí něco přiznat, většinou odpovídají otázkou?" oplatil mu Toru s jedním pozvednutým obočím. Ryovi nemohlo uniknout, jak zaujatě si ho prohlíží a také, s jakou zálibou občas zalétne pohledem k jeho rtům.
"Jako teď ty?" dobíral si ho. Cukaly mu koutky, tak moc se chtěl na Toru usmát, zlíbat celou jeho tvář, říct tisíckrát díky a dvakrát tolikrát, že ho miluje, právě za to, jak hlubokou mu právě vryl do paměti vzpomínku, ale jak to tak vypadalo, budou se navždycky už jen škádlit. A odhadovat, jak to ten druhý myslí.

"Fajn, noc ještě nekončí. Měli bychom si dát opáčko…" zamyslel se Toru. Ryosuke si představil, jak na to ihned vlítnou znovu a zatmělo se mu před očima. A Toru se s ním nemazlil, když ho začal hladit a vrtět se na jeho klíně.
"Oh, kruci, potřebuju pauzu, copak ty ne?" zakňučel Ryo nešťastně. Rychle si přitáhl muže za ramena blíž a objal ho. V doufání, že jeho nálety uklidní. "Vím, o co ti jde…" zapředl do jeho kůže na krku. Toru se na něj podíval a pak ho rychle políbil. Polibek však v zápětí přešel na něžné okusování. Nedotýkali se jazyky, jen se mazlili rty.
"Bylo to dokonalý," zašeptal Ryosuke. Odezva v podobě úsměvu byla skoro očekávaná. Ryo prostě od začátku věděl, co chce Toru slyšet. A nešlo o to, aby pochválil jeho umění milování. Toru potřeboval jen ujistit, že už nikdo jiný pro Ryosukeho existovat nebude. I kdyby si to dnes večer nerozdali, i kdyby se měli vidět až za půl roku, na ničem jiném nezáleželo.
"To bylo," přikývl Toru spokojeně. Naposledy Ryosukeho políbil, posunul se kousek dolů a položil si hlavu na jeho hruď. "Je mi tak dobře…" zahuhlal si pro sebe, než zavřel oči a usnul.
Obalený druhým tělem, s prsty zapletenými v Toruových vlasech a s tichým ujištěním svých citů na rtech se Ryosuke odebral do říše snů jen o pár minut později. S vědomím, že po dlouhé době bude jeho spánek konečně klidný a bez nočních můr.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Velvet Velvet | 4. března 2018 v 14:25 | Reagovat

No nádhera!!! :-D
Tak konečně nějaká domluva! Jen mám trochu strach aby jim to stačilo...jednou za měsíc :-(

Ovšem pokud toto "blízké" setkání Ryo přirovnal ke koncíku...několik už jsem jich viděla...nesedne si celý ten měsíc :D  :D  :-D

Mám z toho trochu pocit, že i přes to, že Toru je ten který chce vlastnit a ovládat, má prostě smůlu a už dávno tam je Ryochan ten kdo velí :-P  :-D

Nikde jsem nezahlédla napsáno KONEC takže se moooc těším na pokráčko!!! :D
A budu doufat, že jim do toho zas nevlítne nějaká bomba ;-)  :-D

A píseň úžasná...jak jinak :-)  8-)

2 Karin Karin | 4. března 2018 v 20:53 | Reagovat

Krásná kapitolka doufám že jim to vydrží i když se nebudou moc často vidět. :D  :-P

3 Nade Nade | E-mail | 7. března 2018 v 18:59 | Reagovat

Takový křehký kompromis. To asi nebude stačit. ;-)
Díky za kapitolku. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama