Nesahej na tu kytaru! 8.

29. ledna 2018 v 21:10 | Extasy |  Something about Yamada Ryosuke

To koukáte, co? Stihla jsem napsat další díleček. A opět se dočkáte zvratu, který vám nedá spát :D
A abych to trochu okořenila, přidala jsem konečně pohled Toru na celou věc. Přece jen si zasloužíme vědět, jaký na to má názor, no ne? Tak se bavte a krásné sny :)


* * *

Ryosukemu se udělalo nevolno. Díky bohu, že si ten macha koláč nedal, protože teď by šel jistojistě z žaludku ven. Stejně jako neměl nad sebou kontrolu, když se jak buldozer tlačil davem odporných novinářů zabít Toru, neměl ji nad sebou ani v dalších několika minutách. Jen vzdáleně vnímal, že ho někdo objal kolem pasu a natlačil si ho na sebe, pak hlas Chihiro, jenž střídavě konejšil jeho a řval po těch krvelačných supech. Když se vzpamatoval, seděl už ve svém autě, na sedadle spolujezdce a sestra opouštěla parkoviště patřící k budově Fuji TV. V tu chvíli mu také došlo, co se vlastně stalo a okolnosti s tím spojené.
Přesně tak! Jestli měl právo být na někoho naštvaný, tak jen sám na sebe. Protože od Toru dostal přesně to, co po něm chtěl. Důkaz. Přiznání. Zatracené vyznání lásky před celým národem. Mohl tušit, že druhý muž něco takového udělá? Stalo by se to, kdyby na veřejnost neprosákla jejich společná fotka?
Pořád mu bylo trochu zle, ale uvědomil si, že se jen opět přihlásila o slovo únava z poslední probdělé noci. Potřeboval se vyspat. A najíst. A dostat odpovědi na své otázky.

"Ten chlap tě buď neskutečně miluje, nebo nenávidí," pronesla Chihiro nervózně. Jak sledovala zasekanou cestu dalšími auty před sebou, nemohla se na Rya podívat. Možná to tak ale bylo dobře, nesnesl by přímý pohled jejích očí. Určitě by byl mimo jiné soucitný.
Co s ním teď bude? Vyhodí ho Johnny-san ze skupiny? Zařídí, aby se mu zavřely dveře i v jiných agenturách, v jiných uměleckých společnostech? No, možná nebude muset dělat nic, možná se o řešení postarají sami fanoušci, kteří se k tomu jistě velmi brzy vyjádří. Nepochyboval, že je nyní oddělení průzkumu veřejného mínění u nich v agentuře v pohotovosti. Sociální sítě, chaty, fankluby - právě na nich závisel Ryosukeho profesní život. Pokud lidé nepřijmou jeho a Torua, pak si to může jít hodit. Na popírání už bylo pozdě, na vykrucování také, jen by se do toho zamotal a udělal ze sebe blbce. V závěru by to stejně vypadalo tak, že něco skrývá a tím by o důvěru svých fanoušků přišel definitivně.

Nechtělo se mu vůbec přemýšlet, nebo cokoliv podnikat. Ztuhlý seděl vedle své sestry a silou si do hlavy tlačil prázdno, které by mu pomohlo alespoň na chvíli zapomenout, v jakých sračkách se momentálně nachází, nebo kým vlastně je.
"K čemu se přikláníš ty?" zeptal se Chihiro naprosto bez zájmu. Bylo mu to ukradené, protože ať je to jakkoliv, navždy už bude s tímhle mužem spojený.
"Řekla bych to první, ale v tom případě má v rukávu nějaký trumf, který tě z toho vyseká, protože jinak by to byla ta druhá možnost, že?"
"Nejsem si jistý, jestli dokážu právě teď takhle složitě uvažovat," přiznal. Chihiro se zasmála, sice poněkud přiškrceně, ale dala tím najevo, že oceňuje bratrův, ač ironický smysl pro humor. Rozhodně se do současné situace hodil nejvíc.
"Všimla jsem si, že ti něco říká. Myslím, že to mikrofony nezachytily, to by mohlo být plus pro nás…"napadlo ji.
"Chceš to slyšet?" zeptal se Ryosuke. Stejně mu tuhle myšlenku podsunula právě proto. Ženská zvědavá.
"No, jak chceš, ale jestli je to tajemství…" než stihla dokončit svou na oko zdráhavou pobídku, Ryosuke zavrtěl hlavou a protočil panenkami.

"Chtěl jsem po něm důkaz. Že mě má rád. Tak mi ho dal, přirozeně svým způsobem, protože on se vždycky chová extrémně. Dobíral jsem si ho, že kytky a čokoláda jsou málo na to, abych mu mohl bezvýhradně patřit, že se musí víc snažit, tak… se prostě víc snažil," vysvětlil polopatě.
"Udělal to proto, abys mu věřil, že tě má rád?" vydechla nevěřícně.
"V podstatě asi jo. Protože on to normálně říct nedokáže. Vím to, proto jsem mu řekl, aby se snažil víc. Jenže on…"
"A tohle je podle něj dobrý důkaz jeho lásky k tobě? Že ti zničí kariéru?" rozohnila se Chihiro. "Můžu ho zabít?" dodala. Ryosuke se pousmál, tohle byla zkrátka jeho sestra. Nepletla se mu do pracovního života, ale pokud potřeboval pomoct, zasáhnout uměla dokonale. Minimálně slovní podporou.
"Posluž si, stejně už ho nechci vidět. Posral to…" Z ničeho nic se Ryovi do očí nahrnuly slzy. Uvědomění, že ho Toru nejspíš hodně miluje, bylo tak silné, až se mu sevřelo srdce. Proč neudělal něco míň dramatického? Musel do toho hned zasvětit celé Japonsko? Kruci, to co právě sestře řekl, byla obrovská lež. Hrozně chtěl Torua vidět. Nejdřív mu vlepit pár facek a pak se k němu přitisknout a nechat se objímat, líbat, hladit… Co když se Johnny-san nakonec zachová velkoryse, ale zakáže mu se k Toruovi přiblížit?
"Potřebuju se vyspat…" zahuhlal Ryosuke a aby svá slova potvrdil, natočil se k sestře zády a kolena si přitáhl k trupu.
"Jasně, vezmu tě domů. Snaž se na to teď nemyslet." Víc Ryo neslyšel, protože usnul. Než padl doma do své postele, matně si vzpomínal, že ho sestra doprovodila až do bytu, kde mu pomohla s botami, kšiltovkou a bundou a pak mu ještě rozestlala. Spal dlouhých deset hodin.

*

Toru zvedl lhostejně hlavu a několik vteřin následoval očima zběsilé přecházení jejich manažera Shija po jeho obýváku, než pohled zase sklopil ke svým rukám, ledabyle položeným v klíně. Láteření muže nebralo konce, několikrát se i opakoval, ale Toru věděl, že u něj je lepší, nechat ho vymluvit.
"Do prdele, Toru, na co jsi myslel? Jestli z tohohle nebude žaloba, pak budeme mít zatracené štěstí. Tohle už nemá s tvou image nic společného, musíš sakra vědět, kde jsou nějaké meze. Kdyby to alespoň nebyl kluk z Johnny´s, copak nemáš ani trochu přehled o tom, co tenhle chlap dokáže? Kurva!"
Toru usoudil, že už toho bylo dost. Znovu vzhlédl a čekal, dokud si toho manažer nevšimne. Pak našpulil rty a vdechl do sebe nosem vzduch, až se mu chřípí rozšířilo.
"Je mi to fuk, jasný?! Ochráním ho, jestli budu muset. Nás to neohrozí, jsme pro tuhle agenturu moc malý ryby!"
"Políbil jsi jeho největší hvězdu, copak to nechápeš?" zvýšil manažer hlas. "Yamada je největší trhák týhle agentury za posledních x let…"
"Jestli to znamená, že tím spíš se ho Johnny-san nebude chtít zbavit, i přes to, co jsem udělal, pak mě nic jinýho nezajímá…"
"Ne?" zahučel manažer vztekle. "Budeš mít pár miliard yenů navíc, až po nás budou chtít zaplatit ušlý zisk? Protože Yamadových fanynek se to dotkne, s tím počítej. Jeho popularita klesne a tím pádem i celé agentury!"
"Tak si holky najdou jinýho idola. Zatraceně, Shijo, tohle je přesně ten důvod, proč jsme se chtěli s klukama vymanit z japonský škatule!" zasyčel Toru.

Nebýval často naštvaný, většinou si uměl zachovat ledový klid, ale nějak se snad obhájit musel. A kdo jiný by to měl pochopit, než jejich manažer? Kluci to brali sportovně, nikdo mu neřekl jediné křivé slovo, že se s Yamadou schází, Taka to dokonce věděl od samého začátku, kdy se mu Toru svěřil. A nesoudil ho. Protože právě za tím si stáli. Za svou svobodou. "Můžu si dělat, co chci a můžu se scházet, s kým chci. Miluju ho a všem je do toho hovno, jasný! Co s tím teď ten otrokář udělá, když už je to venku? Nařídí mu, že se se mnou nesmí scházet? Ale stejně už nikoho nepřesvědčí, že spolu nic nemáme…" dodal odměřeně. Manažer si ho dlouho měřil pochybovačným pohledem, než nabral potřebný klid, aby při dalších slovech nekřičel.
"Jestli budeme muset něco zaplatit, Toru, tak si piš, že ode mě neuvidíš ani jediný yen. A spolehni se, že půjdu tomu otrokáři, jak jsi ho nazval, na ruku, protože si ani nedokážeš přestavit, jak mocný a nevyzpytatelný jsou jeho kontakty. Zavařil sis, ani nevíš jak, kamaráde!"

*

Ryosuke se probudil do tmy, jíž narušovala slabá záře pouličního osvětlení, pronikající škvírami mezi žaluziemi, které před ulehnutím špatně zatáhl. Evidentně mu to ale nevadilo, když dokázal prospat celé odpoledne i večer. Opatrně si promnul oči, aby si nevydloubl kontaktní čočky a posadil se. Sice si jeho tělo žádalo, aby se vyspal, když to bylo zapotřebí, jenže teď byl skoro čilý jako rybička a noc teprve začínala. Co bude dělat? Řešit svou zapeklitou situaci nemělo smysl. Věděl, že na svém telefonu najde spoustu zmeškaných hovorů a zpráv, ale vzhledem k pozdní hodině je začne zpracovávat až zítra. A protože se říká, že ráno je moudřejší večera, rozhodl se, že si smsky ani nepřečte. Maximálně koukne na zmeškané hovory.

Aby ho telefon nerušil při spánku, nechal ho ležet v obývacím pokoji na stolku. Zvedl se z postele, scházel ze sebe všechno oblečení, co si nestihl předtím sundat a úplně nahý se zabalil do županu, než ložnici opustil. V kuchyni si uvařil rychlé instantní kafe a s oblíbeným hrnečkem se vrátil do obýváku. Do poslední chvíle se pohledu na mobil vyhýbal.
Diodka upozornění blikala jak zběsilá, nebo to tak Ryosukemu připadalo. Dokázal si představit, co uvnitř najde. Možná mu telefon mimo jiné oznámí, že má všechny schránky plné, aby si je zformátoval. A pak začnou chodit další zprávy… Zhluboka se nadechl a přitiskl svůj palec na čtečku otisku prstů. Displej ho osvítil tak, že musel zamrkat, doposud všude nechal rozsvícená jen tlumená světla. Rychle ubral i záření displeje, baterie byla díky neustálému přijímaní nových zpráv a hovorů téměř vybitá. Než se podíval na oznámení, doběhl pro powerbanku a napojil na ni telefon. Pak si konečně rozklikl zmeškané hovory.

Většinu jmen víceméně očekával. Johnny-san mezi nimi figuroval asi jen dvakrát, možná pak mluvil s někým jiným, kdo mu řekl, že se šel vyspat, tak to šéf vzdal. Ryosuke měl samozřejmě z hlavy společnosti strach, to on rozhodne, jaké další kroky podniknou, ale tyhle obavy najednou nebyly tak velké, jako ty z rodičů. Viděli ho v přímém přenosu, jak se líbá s mužem. Kterého dokonce ani neodstrčil. Kdyby ano, mohl by to ještě nějak vysvětlit, ale on se nechal. V okamžiku, kdy se ho dotkly Toruovy rty, ztratil veškerou soudnost a kontrolu nad svým tělem. Oznámit matce a otci, že se mu nejspíš líbí i osoby stejného pohlaví bylo něco jiného, než když to uvidí na vlastní oči. Tohle se nemělo stát!

Ryo posouval čísla zmeškaných hovorů dál, když se na něj jakoby usmálo to jedno, to které chtěl při nejbližší příležitosti z telefonu vymazat. Toru.
Muž mu volal chvíli po šesté… a pak přibližně každých deset minut. Jeho jméno zabíralo třetinu seznamu nepřijatých telefonátů. Ryosuke tiše zaklel a navzdory tomu, že se chtěl na zprávy podívat až ráno, si výpis textovek rozklikl. Bylo jich tam opravdu hodně, ale tolik jako zmeškaných hovorů ne. A od Torua ani jedna!
Yamashita mu nevolal. Posílal zprávy s mnoha vykřičníky. Tak co se stalo? V devět hodin volal muž naposledy, pak to vzdal, tedy od té doby už se neozval a teď bylo půl jedenácté. Pravidelnost volání by odpovídala jeho povaze, ne však volání samotné. Ryosuke si nebyl jistý, jestli s ním dokáže takhle mluvit. Smsky mohl ignorovat, nebo se na ně připravit, ale v přímé řeči s tím chlapem vždycky selhal.

Odložil telefon na stolek a propletl ruce na prsou. Díval se na něj dobrých pět minut v kuse. Přemýšlel. Mají si vůbec co říct? Je to skutečně láska, to, co k němu cítí? Nebo jen vzplanutí z přemíry emocí, jež na něj díky Toruovi poslední měsíc útočily víc než obvykle? Mohl se v sobě splést. Při své práci se naučil ovládat svou empatii, protože by se z toho asi brzy zbláznil. Všechny ty projevy náklonnosti, nepřímé návrhy, to co si o sobě přečetl v novinách nebo na netu - musel se naučit být vůči všemu imunní, v podstatě s ním chtěla chodit polovina Japonska, jenže Toru přišel osobně. A s ničím se moc nepáral. Postavil ho před hotovou věc. Možná tohle všechno byl jen šok ze současných událostí.

Problém byl v tom, co se s Ryosuke dělo, vždy když si na druhého muže vzpomněl. Ten zvláštní pocit v břiše, skoro až tísnivé zachvění srdce, hromada představ a touha něco udělat. Cokoliv, co by mu Torua přiblížilo. Jestli tohle nebyla láska, tak co tedy? Kruci, ale proč zrovna on?

Ryo se po telefonu ohnal a znovu vyjel protokol zmeškaných hovorů. Bez rozmýšlení ťukl na Toruovo číslo a přiložil si telefon k uchu. Až v tu chvíli se mu roztřásla ruka. Na druhé straně bylo ticho tak dlouho, že to skoro vzdal, ale na poslední chvíli se Toru přece jen ozval.
"Ryosuke," oslovil Rya až nepřirozeně jemným hlasem. Ryo byl připravený, že ho seřve na dvě doby, jenže když uslyšel ten unikátní smyslný hlas, jeho vlastní se ztratil už před hlasivkami, jež by mu daly zvuk. "Slyším tě dýchat, Ryosuke," pokračoval Toru stále tím zvláštně zastřeným tónem. Bylo v něm něco, co Ryosuke doposud postrádal, jen to nedokázal nějak nazvat. Pojmenovat.
"Volal jsi mi celkem devatenáctkrát, tak mě napadlo, že se asi něco stalo," přinutil se Ryosuke konečně k řeči. A nezapomněl do ní přidat řádnou dávku sarkasmu.
"Něco se stalo…" zopakoval Toru zadumaně. Nebyla to otázka, jen konstatování.
"Co chceš, Toru?" zeptal se Ryo. Nad oslovením ani nepřemýšlel, ale až když jeho jméno vyslovil, uvědomil si, že to bylo snad poprvé. Toru…
"Řekni ještě něco," vyzval ho kytarista s nádechem odměřenosti, jež tam ale byla dodána spíš násilně.
"Není co. Zlobím se na tebe. Podělal jsi to!" přiznal Ryo bez mučení. Akorát že původně to zamýšlel podat trochu agresivněji. Aby Toru skutečně pochopil, jak moc mu ublížil.
"Vím, že jsi naštvaný…"
"Nevíš nic!" přerušil ho Ryosuke dotčeně. "Kdybys jen trochu uvažoval, nemohl by ses zachovat takhle. Proč jsi to udělal? Proč máš v jednom kuse potřebu mě ponižovat?!" pokračoval, s každým slovem zvyšujíc hlas o několik decibelů.
"To si ale vykládáš špatně, Ryosuke," pronesl Toru tvrdě. "Tohle si musíme vyjasnit. Přijedu za tebou!"
"NE!" vyjekl Ryosuke. Sám sebe nepoznával, takhle se prostě choval jenom s tímhle idiotem. Překvapilo ho však, že Toru je poněkud zúčastněnější, než doteď vůbec kdy byl. Minimálně by mu něco takového neoznámil, ale rovnou by to udělal. Nebo by nařídil jemu, ať přijede za ním.
"Za půl hodiny jsem u tebe! Opovaž se hnout z bytu!" nařídil mu Toru nekompromisně a zavěsil. Ryosuke se nestačil ani nadechnout, natož mu v tom zabránit.

Vteřiny odtikávaly, minuty ubíhaly, za celou dobu se Ryosuke nepohnul z místa. Civěl před sebe a snažil se uchopit alespoň jednu z myšlenek, co mu vířily hlavou. Když se bytem rozlehl zvuk zvonku, konečně mu došlo, co se vlastně děje. Toru byl tady. Neuděl nic, aby se to nestalo. Nezavolal do recepce, aby ho nepouštěli dál. Nezalarmoval své přátele, policii, rodinu, manažera, velkého šéfa… prostě tam seděl a čekal. A pak, když zvuk zvonku dozněl, se postavil jako robot a zamířil do předsíně. Ke dveřím, které dobrovolně otevřel bez jediného slůvka protestu, či výhrůžky.

Bezradně se Toruovi schoulil do náruče, slzy na krajíčku, ale ovládl se. Pevně se k němu natiskl, paže obtočil kolem jeho pasu a tvář přimáčkl k Toruovu mohutnému krku. Ke krku, který v něm odjakživa vyvolával pocit bezpečí a odvahy. "Nesnáším tě, tolik tě chci zbít, zlomit ti nos, nebo čelist…" Ryosukeho rty se navzdory vyřčeným slovům přisály k navlhlé Toruově kůži. Chuť potu, jak za ním spěchal, smíchaná s parfémem a dozvukem sprchového gelu… prostě sváděla k přivonění, k ochutnání, bylo to něco naprosto dokonalého. Silnější ruce ho objaly kolem ramen, velké dlaně pohladily vlasy na týlu, jedna tam zůstala a něžně sevřela šíji.
"Jenže to neuděláš, protože hajzl jsem já," pronesl Toru skoro mírumilovně. Ryosuke se odtáhl a zahleděl do jeho očí. Ruka ho svrběla, už jednou Toru uhodil a byl si na dvě stě procent jistý, že ani teď by mu to druhý muž nevrátil, jenže k čemu by to vedlo? Čeho by docílil?
"Ty nejsi hajzl. Oba to víme. Jen nevíš, jak jinak mi to říct…"
"Venku je hrozně moc novinářů. I před mým domem byli. Teď už o tom tuplem nikdo pochybovat nebude!" oznámil mu Toru naprosto klidně. "A upřímně, je mi to jedno, Ryosuke. Chci, aby všichni věděli, komu patříš. Ne tvým fanynkám, ne agentuře, ale mně!" dodal zamračeně. Ryosuke od druhého muže odstoupil a založil si ruce na prsou. Nechtěl to, předchozí úroveň blízkosti byla o moc lepší, jenže obrovský problém jim nad hlavami visel neustále. A bude, dokud… dokud se nestane zázrak.

"Neprojde nám to, Toru. Připadá mi, že si vůbec neuvědomuješ, o co tu jde. Rozpoutal jsi válku, kterou nemůžeš vyhrát…"
"Pokud mi nepomůžeš, tak máš pravdu," připustil Toru. Ryo na poslední chvíli zabránil tomu, aby se nezasmál. Popadl muže za rukáv a vtáhl ho do bytu. Dveřmi třískl, jakou měl zlost.
"Tohle už není o tvým komandování, rozumíš? Nebo o tom, co chceš jenom ty. Řekl jsem to jasně, ty se o svou kariéru bát nemusíš, bylo ti odpuštěno ještě dřív, než jsi mě do týhle sračky zatáhl. To já si půjdu stoupnout na pranýř. Mně dají nůž na krk. Kruci, proč jsi to nenechal, jak to bylo?" povzdechl si Ryosuke zoufale. V ten okamžik ho Toru chytil za límec županu a natlačil na sebe.
"Protože s tebou chci šukat do konce našich životů a nehodlám se kvůli tomu komukoliv zpovídat!" zavrčel Toru. V očích mu plápolaly plamínky vzteku, jenže to v těch Ryových taky.
"Proto jsi mě tam přede všemi políbil? Kvůli šukání? Jdi do prdele, Yamashito!" zaprskal Ryo a vytrhl se mu. Toru ho hbitě chytil druhou rukou a surově políbil. Ryosuke stihl svou pěstí zasáhnout akorát jeho rameno, než byl přitlačený ke zdi, zatímco se jeho župan snášel k zemi, jako kdyby to byl závoj, který nevěsta odloží před svatební nocí. Bez oblečení mu byla zima, jenže ve skutečnosti Torův pohled tak moc studil. Viděl v něm všechno, co před ním druhý muž dosud skrýval. Lítost, zoufalství, neklid, zradu…
"Za několik týdnů odjíždím do Los Angeles. A ty pojedeš se mnou, protože už se odsud nehodlám vrátit. Tomuhle rozumíš, Ryosuke? Je to míň než šukání? Nebo víc?"
V Ryosuke by se krve nedořezal. Nahý, totálně bezbranný zíral na Toruovu zcela vážnou tvář, ve které se nepohnul ani sval pochybností. Nedělal si srandu. Zešílel.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 30. ledna 2018 v 13:03 | Reagovat

Ten konec mi vzal dech co teď Ryosuke udělá Toru má zvláštní vyznání lásky. :D  [:tired:]

2 Nade Nade | E-mail | 30. ledna 2018 v 19:54 | Reagovat

Tak to má Ryo pravdu. Toru zešílel. 8-O  :-D Co asi tak bude Ryo v LA dělat? Ženušku v domácnosti? :-D  :-D  :-D Tohle mu neprojde...
A to ještě ani nevíme, jak se k tomu postaví Johny-san.
Díky, těším se na další bombu. ;-)

3 Velvet Velvet | 30. ledna 2018 v 20:36 | Reagovat

Cože?? 8-O
On se vážně zbláznil O_O
Jasný, tak ty dvě slova, který Yamachan čeká asi jen tak z Toru nevylezou i přes to, že to konečně lze pochopit z toho co dělá!! ALE TOHLE?????

Souhlasím s Nade, co tam asi jako bude dělat??
To panu Yamashitovi vůbec nedochází, že má Ryochan to co dělá rád? Jakože svou kariéru? A to ho bude muset vždy poslouchat? Nekompromisně? 8-O

A proč jsem tohle všechno napsala, když vlastně chci aby spolu někam zdrhli aby se nemuseli skrývat??? ???  :D  :-P  8-O  :-D

4 JáJa JáJa | 1. února 2018 v 22:12 | Reagovat

:) No, větší důkaz lásky si už Ryo snad ani nemohl přát. Jestli z té varianty stěhování do LA bude skákat radostí, to už je jiná. Ale od Toru je to teda fakt vyznání lásky až za hrob.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama