Nesahej na tu kytaru! 7.

28. ledna 2018 v 10:06 | Extasy |  Something about Yamada Ryosuke

Zdravím a přeju pěknou neděli. Co se týče knížek, počítám, že zítra, nejpozději pozítří přijdou, takže v příštích dnech očekávejte další info v mailu :) Mezitím si můžete přečíst nový díleček Kytárky, který opět nebude poslední. Ono se nám to díky té fotce z minula trochu zamotalo a asi bude problém to rozmotat, ale věřím, že vám to nevadí, alespoň je nějaký vzrůšo :D
Užijte si neděli!

* * *

Takzvaný klid před bouří trval do brzkých ranních hodin. Ryosuke samozřejmě nezabral celou noc a většinu toho času mu Keito dělal společnost, protože ani on nebyl úplně v klidu, ačkoliv se tak snažil tvářit, aby kamaráda povzbudil. Rya během noci několikrát napadlo, jak se na jeho bouřlivý vztah s Toru Keito skutečně dívá. Navenek sice působil, jakože s tím nesouhlasí, ale především to byl on, kdo ho za Yamashitou poslal a neváhal to udělat znovu. A navíc nebyl proti stejnopohlavním párům. Také Toru obdivoval jako hudebníka, o tom nebylo pochyb, ale snad by se za Ryosukeho postavil, kdyby došlo na podstatu kytaristova chování vůči němu.
Neptal se Keita, jak to bere, vlastně víc mlčeli, než mluvili, protože nebylo v podstatě co řešit. Museli počkat, jak se bude situace vyvíjet a první vlaštovka se objevila už v pět hodin ráno, to když Ryosukemu přišla na telefon zpráva od jeho starší sestry. Zhrozil se, protože na svou rodinu v tomhle případě úplně zapomněl. Jak na to zareagují rodiče? Sice o podobných záležitostech nikdy nepadlo jediné slovo, i když fanouškovské nadšení spárovalo v Johnny´s kde koho a dost se o tom mluvilo, ale nemohl s určitostí vědět, co by mu na to řekli máma s tátou.

Sestra psala neurčitě, jen něco ve smyslu, že by o tom ráda slyšela víc. A to mohlo znamenat cokoliv. Ryosuke zprávu ukázal Keitovi, který si ji podle pohybu očí přečetl několikrát za sebou a pak pokrčil rameny.
"Kdyby na to měla vyhraněný názor, napsala by to, Chihiro je upřímná a to ji neznám tolik, co ty," uklidňoval Keito kamaráda. Ryosuke zakýval hlavou, obojí znělo rozumně. Sestra ho nebude soudit, aniž by se nezeptala na okolnosti. Snad se ostatní z rodiny zachovají stejně. Hlavně z matky měl Ryosuke trochu strach. Byla to ona, kdo jejich rodinu vedl, ne snad, že by otec zůstával pozadu, ale Ryosukeho máma byla zkrátka ženská od rány a uměla si sjednat pořádek.
"Myslíš, že to ví i ostatní? Vůbec mi nedošlo, co na to řeknou oni," přiznal Ryosuke sklíčeně. Keito ho poplácal po rameni a krátce pohlédl na zapnutou televizi bez zvuku. Fotka Rya a Toru od večera z obrazovky v podstatě nezmizela, už to bylo otravné.
"Mají rozum, nechají tě to vysvětlit…"
"Ale co když…" Ryosuke se kousl do rtu, i tahle myšlenka ho během noci několikrát napadla. "Co když nejde jen o tuhle fotku? Co když jsem si díky Toru uvědomil, co opravdu chci?" zeptal se opatrně.

Keito přivřel oči.
"Řekl jsi, že nejsi gay, že ses na jiný kluky nikdy takhle nedíval," připomněl mu. Nevyčítal mu nic, jen konstatoval.
"Jo, já vím a chci tomu věřit, ale… ono je tak těžký být v takový situaci k sobě upřímný. Představ si, že by sis musel přiznat, že tě vzrušuje, dotýkat se jinýho chlapa…" Ryosuke se moc nerozjížděl, sice Keito tvrdil, že mu to nevadí, ale nemusel ho hned zatěžovat detaily. Určitě pochopil, kam míří.
"Ryo, já to chápu, opravdu. Celý život nás přesvědčovali o tom, co je špatný a pak před nějakou takovou situací osobně stojíš. Co kdybys to takhle vysvětlil i vašim?" navrhl povzbudivě.
Ryo si uvědomil, jak moc je rád, že s ním Keito zůstal, i když mu nejprve říkal, že může jít domů, že to zvládne sám. Keito byl vždycky spíš optimista a za každých okolností všechny ujišťoval, že to bude v pohodě, ačkoliv se to třeba v pořádku vůbec nejevilo. Ryosuke se mu tentokrát rozhodl věřit, protože bez naděje by se asi zbláznil.

Stručně sestře odpověděl, že si s ní rád promluví, až bude příležitost, stejně tak s rodiči a mladší sestrou a omluvil se za způsobené starosti. Její textovka přišla v zápětí. Uklidňovala Ryosukeho, že to určitě nebude tak vážné, jak to média prezentují. Chvíli na to přišla zpráva od manažera skupiny.
Jeho smska už tak povzbudivě nezněla. Chtěl s Ryosuke mluvit hned, jak se probudí. Kdyby jen tušil, že Ryo nezamhouřil oči celou noc. Keito si vzal na starost ostatní kluky. Všem rozeslal oznámení, že se dopoledne sejdou v agentuře, aby situaci probrali a pak odešel domů.
Ryosukeho mobil byl od zprávy od manažera v nepřetržitém zápřahu. Psali mu jiní kluci z agentury, lidé, se kterými pracoval na filmových projektech, všichni chtěli pravdu slyšet od něj. Bohužel ten jediný, na jehož odezvu Ryo čekal, se neozval. Poslední zprávu poslal ten předchozí večer, co ho viděl stát venku naproti přes ulici. V tu chvíli to působilo, že se stal obětí stalkingu, jenže co když to bylo tak, že ho Toru hlídal? Že ho svým specifickým způsobem chtěl chránit?

Když se připravoval na odchod do agentury, dělal všechno hrozně pomalu, jakoby zdržoval sám sebe. Jistě, nečekalo ho nic příjemného, tak kam chvátat? A manažer hlavně nevěděl, kdy bude vzhůru. Až s posledním kusem oděvu, jenž na sebe Ryosuke navlékl - po nepřiměřeně dlouhé sprše, holení, desetiminutovém čištění zubů a vláčné snídani - manažerovi napsal, že už vstal a do hodiny dorazí do agentury.

Ryosuke tentokrát nechal motorku doma a do agentury jel svým autem. Na Kawasaki bylo totiž těžké dodržovat silniční předpisy a především rychlost. Pokud řídil auto, neměl tendence se někam hnát. I proto si dal rezervu celou hodinu. Chtěl se ještě po cestě zastavit v oblíbeném bistru pro kávu a něco sladkého, co by mu zklidnilo nervy.
Do dveří agentury vstupoval přesně tři minuty po osmé, bohužel sladkým donutem ani pořádnou dávkou kofeinu neuklidněn. Navíc se mu po probdělé noci začalo chtít spát a celkově byl příšerně unavený.

V hlavní hale to žilo už v tuto časnou hodinu. Pracovníci recepce v čtyřčlenné sestavě švitořili do mikrofonků svých služebních handsfree a ani moc nevnímali své okolí, dokud k pultu recepce někdo nepřistoupil. Z podnikového bufetu se linula úžasná vůně macha koláče, který milovali snad úplně všichni, co ho vyzkoušeli. Ryosukeho napadlo, že by si kousek mohl koupit na zpáteční cestě. Až podle toho, jak sezení s manažerem dopadne.

Manažer Kobe nejdřív notnou chvíli mlčel. Procházel na svém notebooku internetové stránky, kde se během noci fotografie Ryosukeho a Toru objevila. Ryo věděl, že by ho neměl přerušovat, ale s každou minutou, kdy se nic nedělo, byl znovu víc a víc nervóznější a zalitoval, že si macha koláč nekoupil hned. Plus dvě tabulky čokolády navrch.

"Ehm… Kobe-san?" zkusil to nejprve šeptem. Muž sedící naproti zvedl jen pohled a nakrčil obočí.
"Pořád čekám, co mi k tomu řekneš. Na té fotografii jsi ty, Yamado-kun, ne já," obeznámil ho se svým postojem. Ryosuke se zatvářil nechápavě. Myslel si, že dostane automaticky vyhubováno a ne prostor k vysvětlení.
"No… na té fotce to jsem samozřejmě já, to nechci popírat…" začal odhodlaně. Pak se zarazil a kousl do koutku rtu. "Ale… ono to je trochu složitější…"
"Scházíš se s Yamashitou-kun?" zeptal se manažer na férovku. Ryosuke zalapal po dechu a těžce polkl.
"Ne tak docela, ale tohle nebylo jediné setkání," přiznal. Sice se s Keitou domluvili, že šéfovi nejvyššímu řekne jinou verzi, ale jejich manažer by pravdu znát měl. Protože mu nešlo jen o byznys, ale i o to, aby byly jeho svěřenci spokojení, jelikož spokojený umělec rovná se oblíbený umělec. V mnoha případech byl manažer spíš kamarád skupiny, než přísný vedoucí.
"Viděli jsme se předtím už asi dvakrát. Keito měl od něj půjčené nějaké kytarové podklady, a když si je měl vyzvednout, zrovna mu do toho něco přišlo, tak poslal mě. No a potom, když jsem je nesl vrátit…"
"To ale nevysvětluje způsob, jakým se k tobě Yamashita-san tiskne, že ne?" zadíval se na něj Kobu-san přivřenýma očima. Ryosuke opět naprázdno polknul a nenápadně si otřel o stehna zpocené dlaně. Jak tohle bude vysvětlovat? S manažerem se o takových záležitostech bavili jen sporadicky, protože devadesát devět procent kluků z Johnny´s dávalo práci přednost před soukromím a tím pádem nemuseli něco takového vůbec řešit. Vztahy, tajné románky, náznaky homosexuální orientace myšlené vážně (na jevišti to bylo samozřejmě něco jiného, to se dělalo kvůli fanynkám), nic z toho nedával nikdo na první místo, snad proto, že všichni znali názor Johnnyho-san a nakonec se z toho stalo nepsané pravidlo.

"To ne," připustil Ryosuke. "Myslím, že to vysvětluje přesně to, jak to vypadá," dodal odevzdaně. Kobu-san si povzdechl a otočil se na koženém křesle k Ryovi bokem, lokty opřené o područky.
"Trochu jsem se obával, že mi tohle řekneš, býváš upřímný," zakýval hlavou. Ryosuke na to neměl odpověď, proto nechal tichem doznívat manažerova slova a mezitím přemýšlel. Když Kobu-san usoudil, že bylo ticho už dostatečné, promluvil znovu.
"Musíme něco říct tisku, mlčení by v tomhle případě mohlo způsobit problémy…"
"Ano, to mě napadlo," přikývl Ryosuke svorně. Měl na jazyku, že nad tím dumal celou noc, společně s Keitou, nakonec si to ale rozmyslel. Kobu-san bude objektivní, určitě přijde s něčím jiným, než co napadlo jeho kamaráda.
"Chceš to nechat na mně?" zeptal se Kobu-san, aniž by se na Ryosukeho podíval. Očividně mu jel mozek na dvě stě procent.
"A co novinářům řekneš, Kobu-san? Právě jsem ti naznačil, že to setkání nebyla náhoda, chci říct, kdybych to popíral, i před sebou, lhal bych a i přes nepříznivou situaci se mi tahle myšlenka příčí. Já… a Toru… eh…" opravdu to bude muset vyslovit nahlas? "Nemohu zapřít, co k němu cítím," dodal opatrně. Všiml si, jak se při jeho posledních slovech manažer napnul. Jestli negativně, nebo pozitivně, rozpoznat nedokázal. Čekal, co z Kobu vypadne.
"Roztrubovat do světa to ale nehodláš, nebo?" Manažer natočil hlavu a konečně se na Rya podíval. Sice jen ze strany, i přesto ten pohled pěkně bodl. Nejhorší bylo, že u Kobu-san nikdy nebylo lehké zjistit podle toho, jak se tváří a dívá, na co skutečně myslí. Jenže Ryosukeho předsudky nebyly samozřejmě naivní, počítal s tou nejhorší variantou.

"Do mého soukromí nikomu nic není!" zabručel. Manažer pohnul hlavou, což by se dalo při dobré vůli považovat za přikývnutí a zase se podíval před sebe.
"Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že to budeš z vaší skupiny zrovna ty, ale budiž mi to ponaučením, že jsem si měl víc všímat," zkonstatoval Kobu věcně a snad i trochu lítostivě.
"I pro mě je to novinka," vysvětlil mu Ryosuke. Ještě před měsícem byl stejného názoru jako manažer. "Nechci lhát, ale nechci ani, aby se o tom mluvilo. Proto pokud to bude nutné, tu fotku zkrátka popřeme!" rozhodl. V tu chvíli se na stole rozvibroval manažerův telefon. Oba muži na něj chvíli koukali, jak díky vibracím tančí po dřevěné desce, než ho ten starší vzal a přijal hovor. Číslo, jak si Ryo stihl všimnout, neměl uložené.
"Prosím? Ano, tady Yaschike Kobu. S kým mluvím? Opravdu?" Oči Kobu-san krátce zalétly k Ryosukemu. "Ano, poslouchám, ale věřte mi, že… cože? Neměli bychom se raději sejít a vymyslet nějaký strategický plán?" Znělo to, jako kdyby mluvil s nejvyšším šéfem, ale číslo Johnnyho-san by se na displeji ukázalo automaticky. Podle způsobu tónu, jakým Kobu mluvil a obsahu rozhovoru dokonce nešlo ani o novináře, někoho takového by manažer hned poslal k čertu, samozřejmě svým unikátním diplomatickým způsobem. Musel to být někdo hodně důležitý, komu nebylo radno zavěstit v půlce telefonátu. "Dávám vám čas do oběda, pak sám učiním příslušné kroky. A předpokládám, že se Yamashita-kun zachová tak, aby to Yamadu, ani ostatní členy skupiny neohrozilo. Věřte mi, že vás budu sledovat jako ostříž!" poté Kobu-san zavěsil. Ryosuke na něj jen zíral. Už poznal, s kým manažer mluvil. Nemohl to být nikdo jiný, než manažer One Ok Rock.

"Kobu-san?" vyhrkl netrpělivě. Druhý muž si opět dával načas, než mu vysvětlil, co se právě dozvěděl. Za tu chvíli stihl telefon odložit, projít pár stránek na internetu a vytvořit si několik doživotních vrásek na čele, díky tomu, jak se mračil.
"Za tři hodiny prý proběhne ve Fuji TV tisková konference s Yamashitou. Nemáme nic podnikat, hodlá to celé vysvětlit sám…"
"A tys na to přistoupil," zkonstatoval Ryosuke pobouřeně. Také si zadělával na vrásky, cítil, jak se mu zvlášť ty dvě mezi obočím nebezpečně prohlubují.
"Jestli teď svoláme tiskovku, bude to vypadat, že chceme mít první slovo, které by popřelo jejich tvrzení později. Už to oznámili, takže novináři budou čekat na každý další krok, který uděláme. Musíme počkat, nemáme na vybranou!"
"Ale co jim hodlá říct? Ten chlap je poděs, Kobu-san. Je hrozně nevyzpytatelný, bojím se, že to totálně podělá!" snažil se Ryosuke manažerovi vysvětlit situaci. On ho neznal, nevěděl, s kým mají tu čest.
"Manažer One Ok Rock slíbil, že to na tebe, ani na ostatní nebude mít žádný vliv!" dušoval se Kobu.
"A vy tomu věříte?" rozčílil se Ryo. Vztek ho donutil vstát a začít rázovat po místnosti. Když mu o pět vteřin později zapípal mobil příchozí zprávou, ztuhl na místě. Ihned přiskočil ke stolu a popadl telefon. Zpráva byla od Toru.
V 11:30 buď ve Fuji TV! Bez řečí!

Ryosukemu zmizela z obličeje barva. Civěl na ty zatracené vykřičníky dobrou minutu, než se podíval na manažera. Nemohl mu textovku ukázat, tím by se o jeho vztahu s Toru dozvěděl už úplně všechno. Hlavně způsob, jakým s Ryosuke jednal.
"Co se děje?" Kobu se samozřejmě zajímal, proč Ryo najednou vypadá tak vyděšeně.
"Mám na tu tiskovku přijít taky," odvětil Ryo skoupě.
"Co? A kdo ti to napsal?" zhrozil se manažer. I on se postavil, snažíc se nahlédnout přes stůl do druhého telefonu.
"Zkus hádat. On se musel vážně zbláznit."

*

Ryo se po bouřlivé poradě s manažerem odebral do společenské místnosti, která patřila jejich skupině. Trávili tam spolu hodně času, pokud v agentuře na něčem pracovali. Setkání zorganizoval Keito a Ryo slíbil, že pak za kamarády zajde, až bude vědět něco nového. Všichni se na něj sesypali jako supi. Někteří kluci byli přirozeně taktní, jiní chtěli vědět okamžitě podrobnosti, jak to vlastně Ryo s Toru má. Neměl v úmyslu lhát nejbližším lidem ve svém životě, ale také se snažil, aby pochopili, že je nehodlá ohrozit krátkodobým románkem s člověkem, s nímž neviděl svou budoucnost nijak valně. Při všem tom překřikování, dohadování a vymýšlení taktik mu úplně uniklo, že si v podstatě odbyl svůj coming out, jak se tomu říkalo na západě. Zkrátka, že přiznal, že se mu líbí muž. Samozřejmě to nebral globálně, pochyboval, že se ještě někdy do nějakého chlapa zamiluje, ale i tenhle jeden stačil, aby si to pamatoval do konce života. Možná proto, jakým způsobem do něj vstoupil a jakou spoušť za sebou zanechal. A Ryo věděl, že se současnou situací - viz. prozrazení jejich románku, to nemá nic společného.

S Kobu se o tom, zda má na konferenci jít, či ne, dohadovali možná půl hodiny. Oba si zprvu přizvukovali, že NE je přece jasná volba, jenže Ryouskemu stačilo málo, aby na sobě opět ucítil tíhu Toruovy moci a vůle. Vlastně jen pár myšlenek a vzpomínek. Navíc si uvědomil jednu věc, že by tak mohl Yamashitovi zabránit udělat něco šíleného a tohoto argumentu se pak nedokázal ani za nic vzdát. I když manažer souhlasil, že na tom něco bude, nebyl ještě úplně přesvědčený, když od něj Ryo odcházel. Kladl mu ale na srdce, ať je maximálně opatrný a pokud tedy na tiskovku půjde, ať není sám. Podpora někoho blízkého se mu prý bude hodit.
Ryosuke nakonec zavolal své starší sestře, jestli by nešla s ním. Chihiro přijela do agentury hodinu před začátkem konference, protože si chtěla s bratrem nejprve promluvit. To už někteří z kluků ze skupiny odešli, takže na jejich základně zůstali akorát Keito a Yuri s Daikim, ke kterým měl Ryosuke také o něco blíž, než k ostatním. Když se sesedli u hlavního stolu v místnosti, jako první si vzala slovo Chihiro.
"Doufám, že to nikdo z vás nedal mýmu bráškovi sežrat." Na všechny se postupně podívala podezíravým pohledem, jenž se na spokojený změnil až poté, co každý jednotlivě zavrtěl hlavou. Kluci vůči ní měli respekt, samozřejmě jelikož byla starší a ne jednou se za Ryosukeho postavila.
"Nabídl jsem se, že s ním půjdu, ale…"
"Mě tolik neznají a z Hey Say Jump by tam dle mého neměl být nikdo," přerušila Chihiro Keita. Tentokrát všichni jako jeden muž přikývli.

Sestra se zamyslela a pak se podívala na Ryosukeho.
"Teď chci vědět, jestli ti ten chlap nějak ublížil!" vyrukovala na něj. Yuri, Keito i Daiki sklonili hlavy. Nikdo neznal úplně podrobnosti, ale s nimi už Ryosuke mluvil, takže se nyní snažili být neviditelní. Asi pro něj nebude zrovna příjemné o tom hovořit znovu se svou sestrou. Ještě před dalšími lidmi.
"Pokud budu upřímný, tak ne. To, jak se ke mně pokaždé zachoval, sice může mluvit v jeho neprospěch, ale když to probírám sám se sebou, pořád dokola, tak…" Ryosuke též sklonil hlavu a povzdechl si. "Copak bych se mohl zamilovat do někoho, kdo mi ubližuje?"
"Právě proto se říká, že je láska slepá," ozval se Yuri nevybíravě. Ryo vytušil, že jeho kolegu někdo další kopl pod stolem do nohy, nejspíš Daiki. To byl takový diplomat, co nad upřímost raději stavěl slušnost a respekt.
"A chtěl by ses s ním znovu vidět? Myslím soukromě?" nebrala Chihiho Yuriho poznámku na zřetel. "Vlastně by mě zajímalo, kde jste skončili, než se to provalilo," podívala se na bratra s hořícími otazníky v očích. Ryosuke se zamračil, protože si hned nevzpomněl. Díky skandálu se mu úplně vykouřil z hlavy jejich "rozchod", dalo-li se to tak nazvat, když spolu vlastně ani nechodili. Ale jeho odchod z Toruova bytu, s kyticí a čokoládou a s ujištěním, že se bude muset víc snažit, tak jednoznačně vyzněl, protože oba věděli, že víc se Toru snažit nedokáže. Jelikož to nemá v povaze.

"Prostě jsme skončili. Pokoušel jsem se ho odradit pokaždé, ale teď to asi konečně zabralo, i když… vždycky jsem si myslel, že už mi dá pokoj a pak se najednou ozval… stejně jako před chvílí…" připomněl všem poslední smsku, co dostal.
Pořád mu vrtalo hlavou, co chce Toru udělat, aby jim zachránil krk. Popře tu fotku? Řekne, že je to fotomontáž, nebo že si ho s někým spletl? No, to by snad šlo, jiné fotky už se od minulého večera neobjevily, takže by mohl říct, že si prostě myslel, že je to někdo jiný a pak se Ryosukemu omluvil, ale to už onen senzacechtivý fotograf nevyfotil. Ano, i takhle snadné vysvětlení se nabízelo. A pokud to budou tvrdit oba, mohlo by to vyjít.
Rya nová myšlenka zaujala. Bez ohledu na ostatní a na jejich brebentění vzal do ruky mobil a napsal Toru zprávu.
Netuším, co máš v plánu, ale v zájmu našich budoucích životů a kariér, prosím řekni, že sis mě spletl s někým jiným. Víš sám, že tobě nic nehrozí, ať řekneš cokoliv, ale pokud ti na mně někdy alespoň trochu záleželo, řekni to. Poslechni mě, prosím. Jen jednou jedinkrát.
"Ryosuke? Asi bychom měli vyrazit," vytrhla ho sestra z myšlenek. Dal rychle odeslat a schoval telefon do kapsy. Než odešli, popřáli jim kluci hodně štěstí.

*

V budově Fuji TV bylo v tu dobu dost živo. Početná ochranka se starala o to, aby každý, kdo přišel, tedy novináři, nebo fanoušci, zůstali tam, kde to měli povolené. Když dorazil Ryosuke s Chihiro, okamžitě byli nasměrováni zadním vchodem k šatnám.
Tady bylo poměrně prázdno, potkali jen pár zaměstnanců televize, z nichž jeden jim ukázal cestu k sálu, ve kterém běžně probíhaly tiskové konference. Ryosuke si nasadil kšiltovku a strčil ruce do kapes. Držel se celou dobu za sestrou, aby nebyl moc nápadný. V sále se vetřeli do hloučku nějakých zvědavců, kteří se tlačili hned u dveří. O pět minut později už začala konference. A že tisk Yamashitu nešetřil.

"Ko Aizawa, deník Show News. Yamashito-san, na té fotce, jste to opravdu vy a Yamada Ryosuke?" zazněla první otázka. Toruovo místo bylo za dlouhým stolem v čele sálu a vedle něj si sebevědomě hověl muž jen o pár let starší, pravděpodobně manažer One Ok Rock. Ten ukazoval na novináře, kteří směli postupně položit dotazy. Ryo se zaměřil pouze na Toru. Kytarista seděl na židli celkem vzpřímeně a ani neměl ruce v kapsách, jak by se od arogantního umělce-rockera čekalo. Vypadal, že bedlivě sleduje dění, jeho oči působily zaujatě. Po vyslovené otázce se narovnal ještě víc a naklonil blíž k mikrofonu, co byl zasazený do nízkého trojnohého stojánku na stole.
"Ano, jsem to já a Yamada," odpověděl. Hezky celou větou jako poslušný žáček. I když Ryosuke věděl, že nemá smysl zapírat, sevřel se mu při tom žaludek. Teď to bylo potvrzené a nikdo už to těm pisálkům nevyvrátí. V davu se zvedla další salva nedočkavých paží. Manažer ukázal na nějakou ženu, která měla v ruce mikrofon s logem veřejnoprávní televize.
"Děkuji. Jsem Leila Gomo, z NHK. Na základě oné fotografie samozřejmě vnikla spousta dohadů. Můžete upřesnit, za jakým účelem jste se s panem Yamadou toho času setkal?" zeptala se bezostyšně. Hyena jedna, pomyslel si Ryosuke naštvaně a opět pohlédl na Toru. Ten jen pozvedl obočí, než se stejně jako předtím naklonil k mikrofonu.
"Fotka byla pořízena v jednom obchodu s potravinami a smíšeným zbožím. Že bychom tam tedy byli oba nakoupit?" přivřel na tazatelku oči. V sále to zašumělo smíchem, ale i nevolí. I když ji Toru setřel, v podstatě na její otázku neodpověděl. Někdo dokonce zřetelně zahučel, že nakupování vypadá jinak, ale nedostal slovo, takže mu hlavní organizátoři tiskovky nevěnovali pozornost.

Manažer dal příležitost dalšímu novináři, tentokrát muži z časopisu Yomiuri Weekly.
"Rád bych od vás férovou odpověď, Yamashito-san, proto položím férovou otázku. Proč se k Yamadovi-san takhle tisknete? Chodíte spolu?" Po pravdě, Ryosuke čekal, že tahle otázka zazní už jako první, jako kdyby všichni ti lidé chodili kolem horké kaše a báli se zeptat přímo. Chihiho se na něj zepředu natlačila, protože někdo zatlačil do ní. Ryosuke ji pro jistotu chytil za loket, aby se mu v davu neztratila. Se zatajeným dechem čekal na Toruovu odpověď, protože právě ta měla být rozhodující. Jestli udělá nějakou hloupost, tak mu tady přede všemi zakroutí krkem.
"Já osobně si myslím, že není fér, plést se do soukromí jiných lidí, Furuhato-san…" tak se ten novinář jmenoval. "Nicméně, když už jsem byl tedy přistižen při činu, jak se říká, nepopírám, že Yamadu-san znám a že mi jeho tělo není lhostejné, ostatně, jinak bych se k němu netiskl," pousmál se Toru.

Ryosukemu málem vypadly oči z důlků a také cítil, jak se jeho sestra napnula.
"Zbláznil se," zašeptala konsternovaně a Ryosukemu se podlomila kolena. V davu to znovu zašumělo a také blesky foťáků začaly cvakat o dost víc, než před chvílí. Toru přivíral oči, protože mu ostré světlo vadilo, jenže to Ryosukeho nezajímalo. Chtěl mu rozbít nos, teď a tady!
"Takže spolu chodíte," podsunul kytaristovi stejný novinář znovu druhou otázku. Toru zvedl bradu, opřel se o opěradlo židle a teprve teď se zatvářil jako pravý nezúčastněný umělec. Když promluvil, bylo to o něco hlasitěji, aby ho všichni slyšeli.
"Kdybych to věděl, tak bych vám to možná i řekl," pokrčil rameny, než si vložil ruce do kapes a zvídavým pohledem přejel k místu, kde stál Ryosuke.
Věděl o něm celou dobu, ten pohled byl suverénní, plánovaný a jednoznačný. Od samého začátku Toru počítal s tím, že jeho nařízení poslechne, a když se jejich oči setkaly, v tom pohledu to bylo napsané.

Ryosuke netušil, co to do něj vjelo, ale v jednu chvíli stál vedle své sestry a v další se prodíral davem novinářů kupředu. Někdo mu automaticky uvolnil cestu, jiní dost remcali, ale jakmile si všimli, kdo do nich vrazil svým ramenem, nebo loktem, jejich přístup se o sto osmdesát stupňů změnil. Ryovi netrvalo dlouho, aby se protlačil přes celý sál. Stejně rychle, jak postupoval, se jako lavina šířila informace, že na konferenci přišel také. Bohužel to znamenalo jediné, že už není cesta zpátky. Před hlavní stůl ho houf novinářů doslova vyplivl, a kdyby tam ten stůl nestál, skončil by v Toruově náruči. Druhý muž samozřejmě jeho strastiplné putování přes půl sálu sledoval.
"Co to tu povídáš za blbosti?!" zavrčel Ryosuke. Svůj naštvaný hlas doplnil o bouchnutí dlaněmi o desku stolu. Yamashita se pomalu postavil a stále s rukama v kapsách stůl obešel. Zvuky blesků fotoaparátů se slily do jednolitého hučení a jejich světlo ozářilo místnost jako profi filmové reflektory. Kdo čekal překřikující se novináře, musel být pořádně překvapený, z davu nezazněl jediný hlásek. Všichni se zatajeným dechem pozorovali dvojici, která se k sobě přiblížila na vzdálenost kratší, než je rozsah osobního prostoru. A nikdo nepochyboval o tom, že žár v Yamadových očích má momentálně sílu zabíjet. Toru si těch lidí tam vůbec nevšímal, ani na setinu vteřiny nespustil Ryosukeho ze svého pohledu.
"Řekl jsi, že se mám víc snažit, beru tě tedy za slovo, alespoň jednou jedinkrát," pronesl jeho slovy v poslední textovce, kterou mu Ryo poslal. Pak se naklonil a popadl ho za šíji. To co následovalo, rozdrolilo Ryosukeho poslední naděje na prach. Polibek. Tak hluboký, procítěný a majetnický, že kdyby teď nestál tady, kdyby kolem sebe neměli stovku svědků, a v hlavě představu bortící se slibné kariéry, snad by se i rozbrečel.

Potřeboval snad ještě jiný důkaz? Nějaký větší, přesvědčivější? Nebylo tohle, co hledal a doufal, že to jednou najde právě ve svém protějšku? Rozhodnost, sebedůvěru, vůli ukázat celému světu, že si stojí za svým v každé situaci? I bez ohledu na následky?
Ryosuke cítil, jak jeho vztek odchází, s každou další vteřinou, kdy se dobrovolně nechal Yamashitou líbat. Stál tam, ruce odevzdaně svěšené podél těla, oddaně nabízejíc své rty muži, který byl jeho zkázou. A pak ten krásný pocit náhle zmizel. A on si uvědomil, že už je u stolu sám a všichni na něj pokřikují a dožadují se vysvětlení nových skutečností, které jim byly právě naservírovány na stříbrném podnosu. Toru odešel. Nechal ho tam stát s doznívající chutí svých úst a se slovy, jež mluvila za vše.
"Jsi můj! Tak se s tím konečně smiř."


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JáJa JáJa | 28. ledna 2018 v 12:16 | Reagovat

No to bylo famózní!!! Ještě, že to nekončí. Už teď se nemůžu dočkat další kapitoly.
A Toru je fakt ďábel :-D

2 Velvet Velvet | 28. ledna 2018 v 13:27 | Reagovat

Pane božeee O_O  se jako zbláznil??? :-D  :-D

Jasně, od první chvíle chceme aby mu nějak normálně zdělil, že ho má rád ale toto?? :-D
Málem to se mnou šlehlo! Je to šílenec :D a tohle vyznání bylo dokonalé ale... mám hrůzu z toho co se bude dít dál!!
Jsem šťastná za Rya, že má nejspíš konečně jasno... ale ty následky si nedokážu představit ???

No těším se na další... :-P  :-D  :D

3 Karin Karin | 29. ledna 2018 v 23:55 | Reagovat

Toru je ale dílko takhle jej tam nechá to jsem zvědavá jak tohle skončí. :D  [:tired:]

4 Nade Nade | E-mail | 30. ledna 2018 v 19:12 | Reagovat

Tak nějak jsem čekala, že Toru tomu nasadí korunu. A rozhodně nezklamal! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama