Duben 2017

Ospalá díra zpět na blogu

29. dubna 2017 v 10:08 | Extasy |  About Us

Nebudu se nijak obhajovat, jsem strašná, protože jsem v předělávce Ospalé díry pro distribuci totálně selhala! :D Tím pádem je zbytečné tuhle povídku mít tzv. v šuplíku, a tak jsem ji vrátila na blog. Pokud jde o odkaz ke stažení, ten přidám později. Třeba tím někomu ještě udělám radost. A třeba se i někdy dostane na pokračování, které mám rozepsané. To sem zatím dávat zpátky nebudu, dokud se opravdu vážně nerozhodnu, že budu psát dál. Nechci vás zase namlsat...
Samozřejmě mohu poslat Ospalou díku mailem, pokud si někdo napíše, to stále platí ;)

Jinak opět píšu. Není to žádná sláva, tak jeden odstavec za týden :D, ale snažím se. A samozřejmě to není Adommy. Kdyby byl enormní zájem o tuto novou záležitost, nebráním se hodit vám ukázku, ale nějak s tím moc nepočítám, jelikož se jedná o pár Kame/Yama-chan :) Tak nějak si to píšu spíš pro sebe, protože s Yamadou ještě nic napsaného nemám a zkrátka postrádám nějaké to dílko ve své čtečce. Když člověk u nás narazí na podobnou fanfiction, je to takový malý zázrak, jinak řečeno - co si člověk neudělá sám... :D

Tak snad jsem někomu při sobotě udělala vrácením Ospalé díry na blog radost. Doufám, že ano. Mějte se krásně a užívejte prodloužený víkend.

Grasshopper - Semi´s part

12. dubna 2017 v 18:53 | Extasy |  Something about Yamada Ryosuke

Netuším, proč se mi nechtějí zobrazovat videa, tak pokud nějaké přidám, přihodím i přímý odkaz.

Seznamování s mým současným miláčkem pokračuje. Před dvěma lety si Yamada zahrál ve filmu Grasshopper (kobylka) nájemného vraha Semiho, který miluje, když škeble vypouští ve vodě bublinky a nesnáší, když mu během vraždění zvoní v uších...

Tenhle film je trochu zvláštní, ostatně tak tomu je u 90% japonských filmů, ale osobně s tím problém nemám, viděla jsem už větší japonské podivnosti :D Hlavní roli si zahrál Toma Ikuta (moc dobrý herec!), který se zde potýká s traumatem z minulosti.

Hledala jsem souvislost s názvem, ale zatím jsem na to nepřišla, no snad časem. Slíbila jsem Nade ukázku zlobivého Yamady, protože tahle linie mu neskutečně sedne a hlavně díky ní vyvrací pocit, že se jedná o dalšího sladkého Japonce :D Jo, je sladkej, to uznávám, ale my holky přece jen trochu toho chlapského zlobení sneseme a on to umí znamenitě ;)

Video je též ZDE


My loves...

8. dubna 2017 v 10:39 | Extasy |  Something about Yamada Ryosuke

Tento článek bude asi určený nejvíc pro Nade, která projevila zájem o mé současné radosti. Nechci, aby to tu úplně usnulo, navíc jak jsem přestala psát, přibývají v komentářích spamy s reklamami na potenční přípravky :D, takže to musím trochu hlídat!

Jednou z mých radostí v současné době je opět Japonsko. Napadlo mě, že asi bude mým údělem po celý život. V podstatě se k němu neustále vracím už hezkou řádku let, ať už jde o hudbu, filmy, yaoi nebo architekturu. Ale tím posledním vás zatěžovat nebudu, na to jsou odborníci.

Oznámení

6. dubna 2017 v 19:09 | Extasy |  About Us

Zdravím moji milí čtenáři. Určitě se divíte, co se stalo, že se Extasy po takové době ozvala. Dlužím vám vysvětlení, proč se tu nic neděje. Není fér, abyste sem nakukovali ve víře, že náhodou narazíte na další díl nějaké povídky, když se v podstatě nic nového nechystá.
Začnu tím, že se přiznám k jedné věci. A myslím, že tohle přiznání hodně vysvětlí, hlavně to, proč už nepíšu povídky s Adamem.

Hrozně jsem se bála dne, kdy mě Adam přestane bavit. Namlouvala jsem si, že se to nestane, on byl jediný, u koho jsem vydržela tak dlouho a naivně jsem si myslela, že to tak bude už napořád. Nemůžu tvrdit, že jsme ho úplně zazdila, ale kdybyste se mě zeptali, co je u něj nového, tak vám asi nebudu schopná odpovědět. Vím, že si pořídil psa, to je asi tak všechno. Kdysi jsem moc chtěla, aby měl nějaké domácí zvířátko, ale teď, když už ho má, je mi to poněkud jedno.
Jestli má nějakou novou hudbu, to taky nevím, ale tipuju, že to by mě zajímalo, protože jeden z důvodů, proč jsem ho lidově řečeno pustila k vodě, bylo to jeho nekončící queenovské období. Nic proti Pánům muzikantům, ale čeho je moc, toho je příliš.

Poslední Adamova deska - samozřejmě takovou věc člověk dokáže posoudit až s odstupem času - nestála za moc a cokoliv nového pak udělal, mě prostě nenadchlo. Snad kromě té věci s Laleh, která se mi začala líbit až díky videoklipu. A jinak jsou to samí Queen, při živácích jejich písničky… jako kdyby svých neměl dost. A nové věci v nedohlednu. Navíc, pokud by měla být další deska jako ta poslední, tak… no nevím…
Když se na to podívám zpětně, pár takových výsadků jsem během jeho zbožňování měla, ale vždycky dokázal udělat něco, co mě vrátilo zpátky. Obávám se, že tentokrát už by to nezachránil ani v případě, že by natočil porno, nebo jen blbý videoklip, který se bude víc podobat těm, co se dnes točí a na nějž jsem v jeho případě čekala celých šest let, co ho poslouchám. Jsem si tím jistá i díky tomu, že mě nijak moc netankovalo, když se na jeho oslavě narozenin objevil Tommy.

Vím, je to smutný, ale život jde dál a nemá smysl násilím setrvávat v něčem, co člověka neuspokojuje. Tenhle blog se bude navždy vázat k Adamovi, znamená jednu etapu mého života, kterou jsou s ním i s vámi prožila a nikdy toho nebudu litovat, to mi věřte.
Určitě sem občas něco hodím, aby mi blog nesmazali, ale jak jsem napsala výše, povídky s Adamem už to nejspíš nebudou. Moc se omlouvám.

Napsala jsem, že tohle vysvětlení bude jedním z hlavních důvodů, proč nepíšu, ale samozřejmě je toho víc. Jednoduše mě to přestalo bavit. Nedávno jsem někomu do komentářů odpovídala, že mám náročnou práci na přemýšlení. Na tom se bohužel (bohudík) nic nezměnilo a to poslední, co po příchodu z práce chci, je přemýšlet znovu. Navíc mě šíleně stresuje čas, který nemám a tak se snažím hledat koníčky, jež nejsou časově a taky duševně náročné. Před nějakými dvěma měsíci jsem se zbláznila do japonského zpěváka a musím přiznat, že to byla příjemná změna, asi jsem to fakt potřebovala. A říkala jsem si - tak teď s ním něco napíšu, protože tak to vždycky dělám už od svých patnácti let - někdo se mi líbí, tak s ním vytvořím povídku. No, co myslíte? Jestli mám dvě řádky, tak je to moc. Prostě se k tomu nedokážu dokopat. Na druhou stranu i v psaní jsem si dělala přestávky, jedna trvala taky asi čtyři nebo pět let, takže… :D A abych byla upřímná, jako čtenář jsem taky hrozná ostuda, nepřečetla jsem ani písmenko už dobré dva měsíce!

Nechci přímo tvrdit, že jsem si připadala svázaná, ale když jsem se tak nějak oprostila od psaní, mám pocit, že jsem volnější. Bohužel jsem se dostala do stadia, kdy pro mě zpětná vazba byla jediný důvod, proč píšu a z takového začarovaného kruhu je nejlepší úplně vystoupit, než to co máte ještě alespoň trochu rádi, začnete úplně nenávidět.
Tímto se ještě jednou omlouvám. Vždycky jsem se vás snažila uklidnit, že je to přechodné období a brzy se zase pokusím něco přihodit, ale tentokrát vám nic takového tvrdit nebudu. Nepíšu a v nejbližší době ani psát nehodlám. Kdyby se snad něco změnilo, chci, aby to bylo jako dřív. Psát pro sebe a možná až potom to zveřejnit.
Už nějakou dobu kreslím mandaly, takže se chci teď věnovat tomu, svým japonským láskám a odpočinku.


Mějte se krásně, dělejte, co vás baví, pokud to jde a vzpomínejte na mě v dobrém. Děkuju J