Světla a stíny 23. konec

1. dubna 2016 v 18:16 | Extasy |  Světla a stíny

Ano, ano, správně jste pochopili z názvu dnešního příspěvku, že toto je poslední kapitola Světel a stínů. Přiznám se, že jsem měla občas pocit, že to snad ani nedopíšu. Za tu dobu se změnilo a stalo hrozně věcí, někdy mě to tak šíleně nebavilo psát, že jsem to z té své šedé kůry mozkové přímo ždímala, ale to se mi stává u většiny povídek. Ztráta inspirace se nevyhýbá ani mně :)
Chtěla bych jmenovitě poděkovat všem, kteří mě ve psaní Světel a stínů podporovali. Tedy Feanor, Nade, Janimi, Karin, Ellie, Saře, Mishule, Market, Shine, Teře, TereseM3, Noir, Katce, Janě... No a jestli jsem na někoho zapomněla, tak se moc omlouvám, ale mé díky patří i jemu.
Světla a stíny nepatří k mojí špičce, vím, že odstupem času se na to budu dívat jako na odpočinkovou četbu, přehnaně sladkou a kýčovitou, ale pokud bych to měla brát podle sebe, sama občas takové vyhledávám, když si chci odpočinout. Tak třeba někdy v budoucnu poslouží znovu i vám.
Ještě jednou díky a užijte si poslední díl :)




Hana i James chodili kolem Adama po špičkách. Ne snad, že by se snadno rozčílil, spíš byl netečný a apatický, což bylo svým způsobem upírům velmi blízké. V okamžiku, kdy se cítili osamělí. Když ztratili něco, co dávalo smysl jejich hříšným a dlouhým životům.
Od hádky s Tommym se nehnul ze své ložnice. Pokud nespal, proseděl většinu času u krbu. Nečetl si, nesnažil se nijak zabavit, jen seděl, sledoval rozpustilé plameny a vysílal k Tommymu jednu myšlenku za druhou. Doufal, že ho muž uslyší, že nebude k jeho výzvám hluchý.
Žádná má omluva nikdy nemůže ospravedlnit to, co jsem provedl. I kdybych dokázal ronit slzy, nebylo by jich dost na to, abych vyjádřil svou lítost. Vyčítám si to celý tvůj život. Od okamžiku, kdy jsem tě jako nemluvně držel v náručí a hleděl na tvou mrtvou matku. Od té doby jsi pro mě vším. Ztratil ses mi, ale věděl jsem už tehdy, že se znovu setkáme.
Protože nám je to osudem předurčeno. Protože… tě miluji.

Odpověď nepřišla žádná. Slyšel jen ticho. Tommy se před ním uzavřel. Nebyl si jistý, že to skutečně jde, pokud jste byli svázáni krví a ten druhý se pro vás stal v podstatě životním druhem, ale pravdou bylo, že Adam nikdy takový vztah nezažil. Za těch dlouhých dvě stě let, kdy chodil po zemském povrchu, potkával nejrůznější lidi a žil na nejrůznějších místech, se nesetkal s něčím tak ryzím, skutečným a… daným. Ano, jako kdyby jeho pouto s Tommym bylo dané. Jako kdyby nějaká vyšší (v jejich případě spíš nižší) moc chtěla, by to tak bylo a jen čekala, až na to přijdou i oni dva.
Proto nemohl vyloučit, že všechno, co se kolem Tommyho dělo, takhle nemůže být. Třeba jeho reakce na Jamesův lék. Trvalo by několik měsíců, než by ho začal vnímat. Do té doby byl v podstatě v nebezpečí jak James, tak i Tommy sám. Pokud by Jamesovu krev vysál, v lepším případě by ho to hrozitánským způsobem oslabilo, v tom horším…
Dokázal před Adamem uzavřít svou mysl. Mělo to něco společného s jeho zlostí? S nedůvěrou? Jak by mu teď mohl věřit, když se dozvěděl ty strašné věci. Najednou byl sirotek, protože jeho rodina nikdy nebyla jeho, protože jeho matka zahynula už po jeho narození. Možná ještě někde žil jeho otec a Adam by ho dokázal najít, poznal by ho po pachu… Můj Bože!
Lord vyskočil na nohy, na okamžik ztuhl jako kámen a pak se rozběhl ke dveřím, krátký plášť za ním rozverně vlál. Chodbou k Tommyho komnatě se spíš vznášel a to pekelně rychle. Člověka, který by nevěděl, s kým má tu čest, by to vyděsilo k smrti. Před vchodem do Thomasovy ložnice nezaklepal, jednoduše vrazil dovnitř jako vichřice, až se mu plášť omotal kolem těla, když se prudce zastavil.
"Ihned odejdi!" zasyčel Tommy, který také seděl u krbu. Adam ho podezíral, že dělal to samé, co on. Tedy nic. Už to byly téměř tři dny, co se ve zlém rozešli a mladík byl stále ve stejných šatech, na tváři nepřítomný výraz. Tedy momentálně pořádně naštvaný.
"Půjdu, ale prosím tě, neodcházej hned. Vydrž ještě několik dnů. Nebudu tě obtěžovat, ale prosím, nechci, aby ses potloukal sám tam venku. Prosím," žadonil. Tommy si mezitím stoupl a založil si ruce na prsou.
"Záleží ti na mně? To je opravdu zajímavé, mám dojem, že do této chvíle jsem ti musel být úplně lhostejný. Nemáš také takový pocit?" rýpal do Adama. Starší upír věděl, že si to zaslouží a že je připravený i na mnohem horší výpady, ale žádné další nepřišly. Nebo k nim prostě nedal prostor.
"Zasloužím si veškerou tvou zlobu a nenávist. Přesto tě prosím. Zůstaň zde. Venku je to příliš nebezpečné pro novorozeného upíra."
"A tady ne? Tvoje společnice mě chce zabít. Tvá přítomnost mě nutí myslet na všechny ty odporné věci, které jsem se dozvěděl a které jsi udělal. Budu v bezpečí, jen když odejdu," vedl si Tommy svou.

Adam přistoupil naléhavě blíž, takže druhý muž ustoupil dozadu, jako kdyby se ho opravdu bál. Adam něco takového samozřejmě neviděl rád. Nechtěl, aby měl mladší upír strach z něj. Vlastně nechtěl, aby se bál čehokoliv, tak moc ho toužil chránit a pečovat o něj, o jeho blaho. Osamělý a roztrpčený upír nikdy nepřinesl nic dobrého.
Raději se zastavil, aby už Tommyho více neděsil a jen k němu lehce zvedl paži.
"Prosím, Tommy. Dej mi pár dní. Musím něco udělat, něco moc důležitého. Nech mě, abych se pokusil… Pokusím se napravit aspoň něco."
"Jak to chceš napravit? Moje matka je mrtvá. Zabil jsi ji. Slabou ženu, která…"
"Která stejně umírala, Thomasi. Pomohl jsem jí, aby tě v pořádku porodila…"
"Ale pak jsi ji zabil!" vykřikl mladík. Adam věděl, že to nemá smysl. V první řadě se s tím musel vyrovnat Tommy a to mohlo zabrat ještě hodně času. A on se ho prostě rozhodl využít tak, aby Tommymu aspoň trochu usnadnil rozhodování.
"Ano, já vím. Nemohu ti vrátit matku, ale mohu udělat něco jiného a proto tě prosím, abys ještě chvilku počkal tady. Jen pár dní, Tommy." Adam znal účinky svého prosebného pohledu, ale na Tommyho ho ještě nezkoušel v plném rozsahu. A obával se, že na něj fungovat nebude. Naštěstí napjaté držení mladíkova těla povolilo a ve tváři se objevil spíše netrpělivý výraz, než zlostný.
Nechtěl hned Tommymu říct, co má za lubem a zdálo se, že i když na to sem tam pomyslel, druhý muž ty myšlenky neslyší. Nejspíš byli zablokovaní oboustranně. Takže předchozí jeho prosby se k tomu druhému ani nedostaly.

"Co chceš udělat?" zavrčel Tommy.
"To ti nemohu říct, zatím ne," odmítl Adam. Blondýn se nesouhlasně zašklebil.
"A to chceš, abych ti věřil? Opět máš přede mnou tajnosti? Bože, jsi tak… podlý, Adame," mávl rukou a otočil se k němu zády. Starší muž se zamračil. Jistě, že věděl, jak to vyzní, když bude před Tommym znovu něco skrývat, ale tohle musel udělat sám. Mladík by mu v tom určitě zabránil.
"Chci najít tvého skutečného otce!" vyhrkl, aniž by si to pořádně promyslel. Možná jen vážně nechtěl nic skrývat. Možnost, že mu druhý muž znovu uvěří, se zdála tak blízko. Tommy se obrátil zpět s povytaženým obočím.
"Cos to řekl?" vydechl. Adam začal couvat ke dveřím.
"Pokud ti nemohu vrátit matku, najdu aspoň tvého otce. Co jsem pochopil, nemohl s tvou matkou být, ale určitě ho bude zajímat, že má syna. Nedivil bych se, kdyby uvěřil tomu, že jste při porodu zemřeli oba. Ty i tvá máma." Když už to tedy vyslovil nahlas, ať Tommy slyší všechno, co měl Adam na svém mrtvém srdci, pokud to nešlo neverbální formou.

"Stůj, to neuděláš," křikl po něm blondýn. Adam pozvedl jedno obočí.
"Musím něco udělat, Tommy," hájil se druhý muž. Mladík začal vrtět hlavou.
"Já… můj otec… to přece nejde… nemůžeš ho jít hledat, může být kdekoliv…"
"Vrátím se za pár dní, i když ho nenajdu. A pak to zkusím znovu," trval si Adam na svém. Pak se vyřítil ze dveří. Blondýn mu byl v patách. Podařilo se mu ho dohonit na rozcestí. Chytil ho za paži a otočil k sobě.
"Proč tohle děláš? Máš výčitky svědomí, že?! Snažíš se mi zalíbit, ale ve skutečnosti bys to neudělal. Čeho tím dosáhneš? Řekneš mu snad, že je jeho syn nelidská stvůra, co se živí zabíjením lidí? Nebo ho také zabiješ?"
"Thomasi, mluví z tebe vztek. Chápu to, ale nech mě, prosím, ať udělám aspoň něco správného. Nepodniknu nic, co by ti mohlo ublížit. Kdysi neměl na vybranou on a teď nemám já. Musím mu povědět o tvé existenci. Přísahám, že ho nechci zabít!"
"Proč tohle děláš, proč?" Tommy popadl klopy jeho kabátce a zatřásl s ním. Jako kdyby Adam vůbec nic neřekl.
"Protože vím, jak moc ti na tom záleží. Abys měl rodinu, která je skutečně tvá, tvé krve…"
"Ty jsi teď moje rodina," zaskřípal Tommy zuby. Adam se vymanil z vlivu jeho chladných prstů a přitáhl si je ke rtům, aby je políbil. To co Tommy právě řekl, nejspíš nebylo myšleno vážně. Mladík to řekl v afektu, nepřemýšlel nad svými slovy. Adam netušil, proč mu Tommy brání v té výpravě.
"Ano a vždycky budu, můžeš se na mě spolehnout. Musím jít." Adam udělal krok zpět a odvrátil od druhého muže tělo i tvář. Tommy už ho znovu nezadržel a muž za to byl rád. Možná by nakonec ani odejít nedokázal.

*

Mladší upír se loudavým krokem dopotácel do hlavní síně. Tam vyměnil křeslo ve své komnatě za to u krbu a svěsil ramena. Nedlouho poté se v místnosti objevila i Hana.
"Kde je Adam?" vyzvídala, zatímco se proti blondýnovi postavila s rukama na bocích. Rudé šaty svůdně obepínaly její ladné křivky, ke kterým občas nedokázal být lhostejný ani Tommy, přestože na ženy vždy pohlížel spíše přátelským pohledem, než mužským. Neskrytě ji přejel očima od hlavy k patě a odvrátil pohled zpět ke krbu.
"Šel hledat mého otce. A to jen díky vám, Mylady."
"Oh, kvůli mně?" sykla. Neskrývala své zděšení, že Adam opět odešel, aby se vystavil dalšímu nebezpečnému dobrodružství. Evidentně už toho sama měla plné zuby.
"Ne snad?" zaprskal Tommy. "Měl jsem čas přemýšlet a dospěl jsem k závěru, že dřív nebo později by mi Adam o mé matce řekl. Udělal by to, jsem si tím jistý. Buď by to řekl nahlas, nebo by mi odkryl své myšlenky. Ale ne, vy jste se do toho musela plést. Ženské jsou hrozné. Intrikánky!" švihl po ní vyčítavým pohledem. "Odpustil bych mu, kdyby mi to řekl sám, ani jsem svou matku neznal. Tohle je důsledek, má paní. Adam šel hledat mého skutečného otce, aby odčinil, co provedl. Jestli se mu něco stane, tak…"

"Mohl jsi jít s ním," bránila se Hana.
"Nedovolil by mi to!" Tommy si těžce povzdychl, po tváři mu stekla neviditelná slza. "Musel jsem ho potrápit, nesmí mi lhát. Přese všechno ho ale stále miluji. Nezažil jsem tenhle pocit ani jako člověk a čím víc se stávám skutečným upírem, tím víc nechápu, jak jsme mohli dostat takové privilegium. Milovat. Je to až směšné, nespravedlivé, vůči lidem, kteří svou životní lásku třeba ani nikdy nepotkají, i kdyby prošli celý svět křížem krážem. Zajímalo by mne, jestli jste se na to někdy dívala takhle, když jste s Adamem byla spoutána. Nebo jste to jen hltala jako krev?!" věnoval jí znechucený pohled. A dokonce očekával přesně to, co posléze řekla.
"Upíři neumí milovat," procedila skrz stisknuté zuby.
"Umí milovat, ale nevěří tomu, nebo jsou pro tak vzácný cit příliš sobečtí," nechal se Tommy slyšet. Stále na Hanu hleděl, aby pochopila, koho konkrétně má na mysli. Žena si odfrkla a zvedla se z křesla.
"Ještě jsem neskončila. Nevezmeš mi ho!" zahřměla.

Zrovna když se otáčela k odchodu, do sálu vstoupil James. Hana i Tommy na něj téměř synchronně otočili své tváře.
"Má paní, Tommy," uctivě se poklonil. Blondýn úklonu opětoval, když však zvedal hlavu, prolétlo mu hlavou, že tu něco nehraje. James se tvářil celkem povzneseně, ale to asi nebyl ten zádrhel. Došlo mu to až po několika dlouhých vteřinách, kdy si i Hana svého sluhu prohlížela s podezíravým pohledem.
"Jamesi? Co to…" vydechla a udělala k němu krok. James o jeden ustoupil, ale nevypadal vystrašený.
"Chci, aby tohle skončilo. Odpusťte mi, že jsem tak troufalý, ale opravdu už se na to nemohu dívat. A koneckonců jsem to měl v plánu už nějakou dobu. Takže…" Hbitými prsty si rozepnul stojáček na své košili, pak i manžety a odhalil zmatené upírce a jejímu úhlavnímu nepříteli svalnatý krk a zápěstí. Tommy už v té době také stál, ale navzdory tomu, jak mu pohled na Jamese zamlžoval mysl, se přesunul za své křeslo, jako kdyby se za něj chtěl schovat. Sluha s pozvednutým obočím pokračoval.
"Vidím, jak se na mě občas díváte, má paní. A já vás miluji už dlouho. Přísahám vám, že nebudete svého rozhodnutí litovat. Dokážu dodržet pouto, chci s vámi zůstat navždy," sliboval James. Tommy bolestně zavřel oči. S každým Jamesovým slovem, s každou vteřinou, kdy setrvával v jejich přítomnosti, se tato situace stávala nesnesitelnější. Ten lahodný lidský pach už se rozšířil do celého prostoru. Nebyla šance, aby se tomu on nebo Hana ubránili.

"Jamesi, ihned si běž vzít svůj lék!" poručila mu hradní paní. Muž zavrtěl hlavou a udělal odhodlaný krok vpřed.
"Ne, má milovaná lady. Chtěl jsem, aby to tak jednou dopadlo. Jsem u vás dostatečně dlouho, abych si všiml pánových chutí. I když spojil svůj život s vaším, vždy ho více přitahovali muži a já se nedivím jeho rozhodnutí." Na okamžik se podíval na Tommyho, pak zpět na svou paní. "Věřte mi, že budu adekvátní náhradou. Nikdy nepocítíte, že jste o něco přišla!" promlouval k Haně sebevědomě.
Tommy jeho slovům věřil. Ne že by měl za tu krátkou dobu, co na hradě byl, čas sledovat Jamesovo chování vůči lady Haně, ale nyní si ten oddaný pohled mohl prohlédnout velmi pozorně. A necítil ani zlomeček pochybností. Samozřejmě v tom bylo trochu té sobeckosti, sám chtěl, aby už skončilo jejich směšné soupeření o pánovu přízeň, ale jestli byla pravda, co James říkal, možná by k tomu časem došlo, i kdyby mezi ně na hrad nikdy nepřišel. Stalo by se to s někým jiným.
Navíc musel Tommy uznat, že je James pohledný muž. O něco starší než Adam, ale právě to na něm bylo přitažlivé. Z držení jeho těla, z věcného pohledu se dalo poznat, že má své zkušenosti na poli lásky a Tommy si dokázal představit, jak jako upír dává lady Haně do těla. Přece jen už nějaký ten upíří sex zažil a také viděl. James a Hana, ano Bože, hrad se bude otřásat, až na to ti dva vlítnou.

*

Adam zastavil svůj rychlý krok rázným trhnutím těla zpět a natáhl ruku, aby se opřel o kamennou stěnu jednoho ze sloupů vstupní brány. Byl tak příšerně vyčerpaný. Ani ty dvě srny, které po cestě skolil, ho nemohly dostatečně nadopovat, když většinu té sesbírané síly obětoval na útěk před rozedněním. Koně si sebou vzít nemohl, protože co by s ním bylo přes den, kdy se musel on sám skrývat? V tom lepším případě by mu byl odcizen zloději koní.

Ohlédl se k lesu za svými zády a pak zvedl pohled výš. Brzy vyjde slunce, měl to opravdu o fous, jak se říká. Z posledních sil se odpíchl ode zdi a rozběhl se ke schodišti. Do své komnaty zapadl ve chvíli, kdy se do pevně zavřené okenice opřely první sluneční paprsky. Když dosedl na postel, aby si sundal zablácené boty, do pokoje vtrhl Tommy.
Muži na sebe zůstali zírat, jako kdyby se neviděli několik měsíců a ne jen dvě noci. Poté ten mladší přistoupil blíž a ohnal se po tváři toho staršího pěstí. Adamova hlava se otočila do strany, na líci se objevila krvavá ranka, která ale ve vteřině zmizela.
"To jsem chtěl udělat před tím, než jsi odešel," zavrčel Tommy, zatímco prudce dýchal, ruce stále sevřené do pěstí.
"Udělej to ještě jednou a je po mně," zamračil se Adam. Teprve nyní si Tommy všiml, jak strhaný je lordův obličej. Měl propadlé tváře, tmavé fleky pod očima, vystouplou čelist i lícní kosti.
"Potřebuješ krev," zhrozil se.
"Nepovídej, ty sis toho všiml?" dobíral si ho Adam unaveně. Tentokrát mu Tommy vrazil facku. Jen takovou malou, výchovnou… nebo spíš něžnou. Samozřejmě, že nechtěl Adama ještě víc vyčerpat. Pohled na něj byl vskutku žalostný.
"Nemáš nárok, být kousavý," pokáral ho. Poté vzal jeho tváře do dlaní a sklonil se, jako kdyby si ho potřeboval prohlédnout pořádně zblízka. Když ho políbil, Adam zprvu nereagoval. Byl jednoduše v šoku. Bohužel ke zpětné vazbě nedostal příležitost, Tommy se totiž zase odtáhl a vypálil ke dveřím, se slovy: "Chvilku počkej." Jako kdyby měl Adam ještě sílu někam jít, nebo se jen zvednout na vlastní nohy.

Blondýn byl zpět za několik minut. V rukách třímal velký mosazný pohár a držel ho velmi opatrně.
"Tady, vypij to!" nařídil Adamovi. Druhý muž se na jeho ruce i na tu nádobu zadíval nedůvěřivě. V poháru mohla být snad jen krev, nebo… Jamesův lék. A vzhledem k tomu, co Tommymu provedl, se velmi snadno nabízelo to druhé. Pohlédl svému milenci do očí a nakrčil nos.
"Jen tak? Neuděláš to nečekaně? Aniž bych tě do poslední chvíle podezíral?"
"O čem to mluvíš?" nechápal Tommy.
"Jed. V tom poháru je jed, jestli se nemýlím. Jamesův lék. Samozřejmě jsem byl připravený na tvou pomstu, ale byl jsem příliš zbabělý na to, abych si v představách vytvořil i takovou vizi. Že to uděláš takhle přímo," vysvětlil mu Adam. Tommy vytřeštil oči a vrazil pohár Adamovi do rukou.
"Ihned to vypij, nebo si mě nepřej. Bože!" nespokojeně mlaskl, jako kdyby Adam právě vyslovil tu nejhloupější věc na světě, a založil si ruce na prsou. Lord přizpůsobil tekutinu v poháru svému pohledu a zamračil se.
"Je to krev," zkonstatoval. Dokonce už i vůně se k němu začala postupně linout.
"Vážně? Kdo by to byl řekl," oplatil mu Tommy předchozí jízlivost. "Pij!" zopakoval rozkaz a nespustil Adama z očí dřív, dokud pohár hltavě nevyprázdnil. Pak ho odložil na nedaleký stolek.

"Lepší?" zajímal se. Adam zakýval hlavou. Nechtělo se mu vysilovat zbytečným mluvením, když se mu lahodná životadárná tekutina rozlévala žilami a přinášela úlevu od vyčerpání a bolestivé ztuhlosti. Byla to krev z jelena, mnohem chutnější, než ze srny, nebo srnce. Mnohem výživnější.
"Kdes ji…"
"Sehnal?" doplnil ho Tommy s vítězným výrazem ve tváři. "Lady Hana je velmi majetnická a starostlivá, když na to přijde. Ne že bychom to o ní nevěděli. Zajistila nějaké zásoby. Myslím, že chce, aby na ní byl James plně závislý," ušklíbl se. Adam tomu nerozuměl, jak by také mohl. Když před dvěma dny odcházel, Tommy o jeho bývalé družce nesmýšlel takhle povzneseně. Něco se muselo změnit. A co s tím měl společného James?
Blondýn ho donutil, aby se posunul na posteli dál a vlezl si mezi jeho roztažená stehna. Adam měl sice o něco víc síly, zase se cítil lépe, ale přesto ho ruce neposlechly a on žuchl odevzdaně na záda. Anebo byl možná příliš rozrušený z Tommyho náhlé vstřícnosti a toužil po tom, aby druhý muž poznal, jak moc mu důvěřuje a že se mu stýskalo.
"Tommy…" vydechl.
"Adame?" pousmál se blondýn. "Máš snad něco na srdci?" škádlil ho. Jeho pravá ruka se něžně otírala o Adamův bok, kolena se plně dotýkala vnitřních stehen. Při něčem takovém nemohl zaměstnat svůj mozek.
"Čekám na nějaké vysvětlení. Už se nezlobíš? Nezajímá tě, jak jsem dopadl?" loudil na Tommym odpovědi. Mladší upír se sklonil k jeho krku a polaskal jej jazykem. Kousnutí bylo očekávatelné, přesto Adama donutilo prohnout se do oblouku a zasténat. Tommy vsál kůži v témže místě a začal pít. Ne hltavě, jako předtím Adam krev v poháru, ani hladově, jako při lovu. Sbíral jednu kapičku po druhé, pomalu, vychutnával si každou z nich. Rána se zatáhla hned, jak ji jeho ústa opustila.

"James byl přeměněný. Budeš se muset hodně snažit, abych ti odpustil, ale věřím, že si s tím tvá vynalézavost poradí. A zajímá mě, jak jsi dopadl, ale jsem připravený, nenechat se tím ovlivnit," šeptem zodpověděl všechny Adamovy otázky.
"James je… Jak k tomu proboha došlo? To ty?" zhrozil se starší upír. Blondýn zavrtěl hlavou, jeho ruce se nenápadně přesunuly ke šněrování kabátce. Vyvlékal z jednotlivých dírek koženou tkanici tak obratně, jako kdyby si to poslední dva dny cvičil.
"Mluvil jsem přece o lady Haně," připomněl Adamovi. Lord byl příliš rozptýlený tou vřelou péčí, než aby si dokázal dát souvislosti dohromady. Naštěstí Tommy pokračoval, asi pochopil, jak je pro Adama v současné chvíli těžké přemýšlet. "James Haně řekl, že ji miluje. Chtěl, aby ho přeměnila a slíbil jí doživotní pouto a svoji nehynoucí lásku. Doposud se nehnuli z Haniny komnaty. Tedy James odsud ještě nevyšel. Lady Hana se stará o jeho pohodlí. Nosí mu krev. Díky za to, že jsi mě nechal tak brzy lovit, připadal bych si divně, kdyby ses o mě staral stejně," ušklíbl se Tommy.
Adam se musel několikrát nadechnout a vydechnout, aby mohl v klidu vstřebat nejnovější informace. Pokud by měl Tommy pravdu a on neměl důvod mu nevěřit - krev byla jasným důkazem (nikdy v hradě neskladovali zásoby) - pak byl konečně volný a celý celičký jenom Tommyho.

"To je neuvěřitelné," zasípal, protože mu blondýn začal přejíždět vlastním stehnem po rozkroku. Vypadalo to, že dnes už žádné další slovo přes své rty nevypustí.
"Hmmm, ty jsi neuvěřitelný…" zamlaskal Tommy potěšeně, jak se vozil po tvrdnoucí erekci a ochutnával si chladnou milencovu kůži. Adam příliš pozdě zaregistroval, že už má kabátec i košili rozepnuté. Tommyho ústa se pásly na jeho hrudníku a břiše. Vystrčené špičáky ho kousaly, hbitý jazyk lízal a laskal. Věděl, že jednou bude i Tommy iniciativní, jen co si zvykne na svou novou pozici v životě, ale opět to bylo o něco dříve, než čekal. A to i navzdory tomu, že ještě před dvěma dny to vypadalo na doživotní nenávist.

Ruce se postaraly o to, aby byl Adam brzy nahý. Jakmile ho dohnal ve svlékání i Tommy, přetočil staršího upíra na břicho a začal laskat jeho šíji, záda a zadek. Tak mučivě pomalu, že to Adam téměř nedokázal snést. Naštěstí byl brzy ze svého utrpení vysvobozen. Mladší upír bez skrupulí pronikl do jeho těla celou svou ztopořenou délkou a okamžitě jej začal vyplňovat v pravidelných, pevných výpadech.
"Ach, Tommy…" zasténal Adam, stehna doširoka rozevřená, nastavujíc zadek strhující jízdě. Tommy ho nešetřil. Přirážel surově, tření bylo zvláčněno smíchanou krví, ale jen natolik, aby nedala oběma mužům pocítit příliš klouzavý pocit. Jen natolik, aby to oba dostatečně bolelo. Blondýn kousal druhého muže do lopatek i vystouplých obratlů. Každé kousnutí bylo doprovázeno příjemně bolestivým brněním, jež se Adamovi rozlilo do těch správných míst. Měl na rtech tolik slov, tolik různých vyznání, ale mluvit bylo stejně složité jako přemýšlet. A on byl přece upír, jeho úkolem bylo jen, užívat si radostí nesmrtelného života. A pouta s úžasným mužem, který právě miloval jeho touhou a hladem zesláblé tělo.

Tommy se po chvíli vytáhl a převalil Adama na záda. Aniž by pohnul jediným svalem v obličeji, sedl si na ztopořený mužův penis a zabodl ho do sebe na doraz. Bolest mu konečně zkřivila i tvář a dech zesílil do milostného funění. Adam mu zabořil prsty s dlouhými nehty do boků. Rozdrásal jemnou kůži, upřeně při tom Tommyho pozoroval.
"Polib mě, Tommy," pobídl ho. Mladík se sklonil a s tichým zavrčením se mu zakousl do spodního rtu. Jen takový malá předehra pro polibek, který poté následoval.
Tou neuvěřitelnou výhodou, kterou začal oceňovat už i Tommy, byla absence přerušování hlubokých polibků kvůli vzduchu, který nepotřebovali. Zatímco si vzájemně plenili ústa, Adam rozpohyboval boky a Tommy mu vycházel vstříc. Jejich těla se setkávala na půli cesty, bolest vystřelovala do slabin obou, kdykoliv do sebe hrubě narazili. Přesto jejich polibky byly něžné i vášnivé, jako kdyby si romantiku vynahrazovali aspoň tímhle, zatímco jejich těla toužila po surovosti a drsném zacházení.
"Můžeme se milovat pořád," zavzdychal Tommy. Ano, to mohli, pomyslel si Adam. Pokud nebudou chtít, nikdy nevyvrcholí.
"Navrhoval bych aspoň nějaké přestávky na jídlo a spánek," zašklebil se do ledově vroucího polibku. Tommy úšklebek opětoval.
"Pořád jsem ti neodpustil, ale pokud se budeš snažit jako teď…" nechal větu doznít ve své hlavě. Pak tě nikdy nepřestanu milovat!

Adam musel zamáčknout slzy. Konečně zase Tommyho slyšel, zpřístupnil mu svou mysl. Bože, ano!
"A co tvůj otec, nechceš vědět, co se stalo?" Prudce po těch slovech přirazil do Tommyho sladkého zadku.
"Jestli se mě dobrovolně vzdal, tak to vědět nechci. Ty jsi moje rodina!" Tommy dosedl na Adamovy slabiny a zaklonil se dozadu, aby měl v sobě ten mohutný penis až po varlata. Hedvábná kůže ho hladila na půlkách, bylo to tak dokonalé a jeho otec, kterého nikdy ani neviděl, vzdálený. Už na něj nechtěl myslet. Ve skutečnosti mu byl ukradený.
Roztaženými prsty pohladil statnějšího muže po rozložitém hrudníku. Po cestě přidal i své vlastní dlouhé nehty a pak už se jen kochal mizejícími krvavými šrámy, které po sobě zanechal.
"Jen ty a já," zasténal, než ještě několikrát dosedl a poté se zhroutil na Adamovo tělo.

Starší upír ho jen o chvilku později následoval. Místo, aby se sám vzpamatoval z nefalšovaného upířího orgasmu, přivinul si svého milence do náruče a prsty zabořil do jeho vlasů, připomínajíc si alespoň ve vzpomínkách, jak nádherně kdysi voněl. Věděl, že ona vzpomínka nikdy nevybledne, stejně jako jeho hluboké pouto, kterým byl s Thomasem svázán.
Až do konce jejich životů.
Navždy.


KONEC
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nade Nade | E-mail | 1. dubna 2016 v 18:39

Ach jo, je mi docela líto, že povídka už končí. No, co se dá dělat. Hlavně že to nakonec dobře dopadlo. James to vyřešil za ně za všechny a Tommy Adamovi odpustil. (Jak to vlastně bylo s tím Tommyho otcem?)
Díky za krvavě šťavnatou povídku. ;-)

2 Fëanor Fëanor | 1. dubna 2016 v 18:56

Mám radost, že to dobře dopadlo. A moc díky za skvělou povídku. :-)

3 Tera Tera | 1. dubna 2016 v 21:35

To už je konec? XD
Byla to úžasná povídka, která mi ještě dlouho zůstane v paměti. Jsem hrozně moc ráda, že to dobře dopadlo, protože i takové bestie jako jsou upíři si zaslouží lásku. :-D
P.S. Chtěla bych se zeptat, jestli se vrátíš k Zámeckému pánovi...? :-)

4 Shine Shine | 1. dubna 2016 v 21:49

Díky za tuto povídku a hlavně za tvůj čas, který si jí věnovala. :-) Překvapil mě tak rychlý konec, ale jak jsi řekla, je celkem obtížné psát, když máš pocit, že psát musíš. Proto znovu díky i za to, že jsi povídce dala šťastný konec. Věřím, že se v brzké době sejdeme u tvé další povídky. :-D Klidně může být i oddychová a přeslazená :-D stejně ji budu hltat jako tuto. :-D  :-D  :-D

5 Ellie Ellie | 2. dubna 2016 v 9:31

Jistá přeslazenost nevadí, líbilo se mi to i tak nebo právě proto. ;-) To, že ti psaní působilo problémy na ní nebylo vůbec znát. Rychlý konec mě taky překvapil, ale svým dějem vlastně i příjemně. Těším se, co napíšeš dál. :-)

6 Mishule Mishule | E-mail | 2. dubna 2016 v 17:58

Omlouvám se za pozdní komentář ale měla sem vzhledem ke krásnému počasí nějakou práci ale to bych nebyla já abych vynechala povídku od své nejoblíbenější autorky :-)  :-D  :-P  :-D Já tvoje povídky miluju :-)  :-)  :-P  :-P Některé jsme četla víc jak 5krát :-D  :-D  :-P  :-P. Musím se přiznat že takhle náhlý konec mě trochu překvapil :-(  ;-) a trošku mě to aj mrzí těšila jsem se že se ti dva budou ještě chvíli škorpit tím svým roztomilým způsobem :-P  :-P  :-)  ale  je to tvá vůle a já to respektuji . Ten to konec je krásný , sexy a  roztomilý . Tak nějak jsem čekala že Hana a James se dají dohromady ale nenapadlo mě že Hana povolí tak rychle ale asi už to nechtěla řešit ;-)  :-) přiznám se že jí to přeju ikdyž bych jí za to co prováděla nejradší nakopala zadek ale tak to asi nejsem sama :-D  :-D . Díky díky díky díky a ještě jednou díííííky moc za úžasnou povídku a už se nemůžu dočkat na další  tvůj počin a na dokončení Zámeckého pána ;-)  ;-)  :-P Moc ti děkuji a přeji hodně inspirace pro další práci :-P  :-)  :-)

7 Sara Sara | 2. dubna 2016 v 20:27

Diky moc za super povidku . Moc se libila.

8 TeresaM3 TeresaM3 | 2. dubna 2016 v 21:02

Já jsem si teda zamilovala tuto povídku.Každý díl byl pro mě úžasný, strašně moc ti děkuji za to že píšeš tyhle povídky ;-)

9 Karin Karin | 4. dubna 2016 v 21:43

Škoda že už je konec povídka byla moc pěkná dík. :-D  :D

10 Janimi Janimi | 6. dubna 2016 v 23:06

Konečne som sa dostala napísať koment aj sem :-D !!!! Veľká vďaka za celú poviedku a úžasný koniec !!!!!(aj keď by som prijala ešte dlhšiu poviedku, ale dôvody ukončenia chápem ;-) )

11 market market | 8. dubna 2016 v 16:39

Nádhera, fakt krása. Jsem moc ráda, že to takhle dopadlo. Nádherný konec, děkuji za možnost si povídku přečíst.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama