close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Husband in Chains 1/2

14. března 2015 v 18:57 | Extasy |  www.valleysecret.com

Znáte ten pocit, když se nemůžete něčeho dočkat? Momentálně to tak mám s touhle krátkou chuťovkou, kterou jsem pro vás během včerejška a dneška sesmolila a jsem celá nedočkavá na to, co na ni řeknete. Tedy nevím, jak se vám bude líbit, ale já jsem vcelku spokojená :D Skromnost nade vše!
Jedná se o další jednodílku navazující volně na povídku valleysecret, což už hodně prozrazuje. A obrázek vlastně taky :)
Rozhodla jsem se pro ni na základě přání jisté čtenářky, od které tajně doufám, že by mi tu mohla aspoň jednou zanechat komentář :D a také jsem tento týden pročítala jedno téma, které jsem do ní chtěla zasadit. Určitě poznáte, o co jde.
Jako u většiny mých jednorázovek i zde platí upozornění!




Nikdy jsem si nemyslel, že budu tolik experimentovat v sexu. Svazování, hrátky s mučícími nástroji, šukání několikrát denně… to všechno je u nás na denním pořádku. A jen díky tomu, že jsem se dal dohromady s nejpanovačnějším chlapem na světě.
S Adamem.
Ještě teď se občas, když dojde k netradičnímu sexu, ptám sám sebe, jestli tohle opravdu chci. Jde spíš o klasickou otázku v rámci pudu sebezáchovy. Odpověď je naštěstí pokaždé kladná, ale nezasvěcený pozorovatel by to viděl jinak. Pokud jde o mě, nelituju svýho rozhodnutí.
Právě dnes je to pět měsíců a dvacet tři dní, co jsem mu před oltářem řekl své ano…

* *

"Sněz ten druhý toust," nařídí mi nekompromisním hlasem. Sedíme u velkého jídelního stolu v salonku a snídáme. Když zvednu hlavu, vidím přímo před sebou obraz se zátiším s ovocem. Adam má rád umění, ale nepřehání to. V každé místnosti našeho rozlehlého domu v Beverly Hills je několik obrazů s odpovídající tématikou. No, ty v ložnici mám asi nejraději…
Poslušně spořádám onen toust, namazaný rostlinným máslem s nenasycenými mastnými kyselinami a omegou tři a šest a notně ho zapiju čajem. Ani tohle se nezměnilo. Musím jíst zdravě, starat se o sebe po fyzické stránce, což obnáší například několik hodin týdně strávených ve fitku a co se týče mé duševní pohody, o tu se stará Adam. Netvrdím, že je to vždycky milostná balada ovládající žebříčky hitparád, ale opravdu se snaží. A já se mu to snažím nekomplikovat.
Ovšem… posledních pár dnů přemýšlím nad jistou věcí, o které bych s Adamem rád mluvil, jenže zatím jsem k tomu nenašel odvahu. Nevím, jak na to bude reagovat, z mnoha důvodů mi to možná ani neschválí a bude se zlobit, proto to neustále odkládám. Na druhou stranu si říkám, že je to jeho vina. To on mě naučil myslet na sex ve velkém. To on způsobil, že se kolikrát nedokážu ani soustředit v práci na své povinnosti.
Ale možná je ta správná chvíle právě teď!
"Přemýšlel jsem nad obřízkou," řeknu jakoby nic, když se ve mně ztratí poslední sousto toustu. Adam, který mě celou dobu pozoruje - vážně netuším, co se mu na mně tolik líbí - pozvedne obočí a odloží svůj šálek s čajem na talířek.
"Ne!" zavrtí nepatrně hlavou. Je to jasné a výstižné ne, o němž se mnou nebude diskutovat. Už poznám, jak co myslí a kdy je lepší nepíchat do vosího hnízda. Jenže… teď nejde o něj, ale o mě.

"Já chci, aspoň částečnou," trvám si na svém.
"Co ti nebylo jasného na mém ne?" zatváří se přísně.
"A co není jasnýho tobě na mým, já chci?" Pořád mám pocit, že se špičkujeme, většinou to tak bývá, i když se oba tváříme vážně, ale právě teď rozhoduje o mým těle, což se mi ani trochu nelíbí. Vlastně má hodně často ve zvyku si ho nárokovat a slovo kompromis i jeho význam jsou mu cizí.
"Nemusíš to podstupovat, nemáš žádné zdravotní potíže, takže je to zbytečné. Všechno funguje jak má!" zamračí se. Navzdory tomu ke mně natáhne ruku a zastrčí mi pramínek vlasů za ucho, které současně s tím něžně pohladí.
"Ty ji máš," bráním se. Bohužel k vlastní smůle, aniž bych doopravdy chtěl, jeho pohlazení nakonec uteču a vzdorovitě si založím ruce na prsou.
"Nerozhodl jsem o tom já, ale mí rodiče," zabručí Adam.
"Takže by sis ji sám od sebe udělat nenechal?" zadívám se na něj upřeně. To jsem zvědavej, drahý manželi, co mi teď řekneš.
"No…"
"Co?" štěknu. Vím přesně, co má na jazyku. Jak zní jeho odpověď. Udělal by to bez rozmýšlení, ani by se mě nezeptal a přišel s hotovou věcí. Protože on je ten dominantní v našem vztahu a tudíž si může dělat, co chce.
"Víš co? Nech to být. Je mi jasný, že v tomhle vztahu na mně nezáleží tolik jako na tobě. Jsem jen subík, co musí držet hubu a krok…"
"Thomasi!" okřikne mě Adam naštvaně. Sakra, opravdu není dobré, ho takhle provokovat. Jako kdybych to nevěděl.

"To že ji mám a ty ne, v sobě nese určité výhody. Vydržím déle a můžu se tak víc věnovat tobě. Tvému potěšení. Neslyším rád, když se na náš vztah díváš takhle. Víš, že to není pravda," probodne mě napůl ublíženým, napůl vyčítavým pohledem. V tu chvíli si uvědomím, co že to při snídani řešíme. A když si to představím, zvedne se mi žaludek. Samozřejmě, že do sebe nechci nechat řezat, Adam to celkem obstojně obstarává sám, ale taky bych rád vydržel víc. Protože mně zase záleží na Adamově potěšení.
"Mimo jiné, i když si ji necháš udělat, není to záruka toho, že se změní jeho citlivost. Předpokládám, že sis o tom hodně přečetl na netu. Musíš vědět, že se názory muž od muže liší…"
"Víc se jich přiklání k tomu, kvůli čemu to chci podstoupit," nenechám se odradit. Adam skloní hlavu. Na poslední chvíli přede mnou skryje utrápenost.
"Opravdu nám to chceš udělat?"
"Nám?" zopakuju nevěřícně. "Takže to je ten důvod? Dva měsíce to nebudeme moct dělat, co si pak počneš?" A sakra, tohle jsem nedomyslel ani já. Co když si Adam najde jinýho subíka. Už s hotovou obřízkou?
"Jistě, že ne!" zvedne zase obličej a podívá se na mě zmateně. Že by vytušil moje myšlenky? No, občas to fakt umí, ale to bude asi tím, že jsem snadno čitelný. A taky už spolu nějaký ten pátek žijeme, dokonce jako manželé a můj muž je hodně všímavý nejen k mým potřebám, ale i k náladám.

Adam vstává od stolu. Ve stejnou chvíli přichází naše hospodyně Rosalie, aby po něm uklidila nádobí. Je Adamovi dost podobná, vytuší tu nejhorší chvíli, kdy má přijít a kdy odejít.
"Promluvíme si o tom později, musíme do práce," oznámí mi protivný fakt, na který bych málem zapomněl. Po cestě ke dveřím se u mě zastaví, políbí mě do vlasů a promne rameno. "Počkám na tebe v autě," dodá šeptem a mizí. Rosalie se na nás krátce podívá a usměje se. Pak už se věnuje své práci, takže i já nakonec opouštím místnost, abych ji nerušil. A stejně už nemám na nic chuť.

* *

Celý den se nese v napjatém duchu a já vím, že jsem to způsobil svým rozhodnutím. Adam má nasmlouvaných hodně klientů a s některými mu pomáhám. Už pár měsíců nejsem jen jeho asistent. Zasvětil mě do všeho, co jeho práce obnáší, takže se z nás brzy stali partneři, stejně jako v životě.
Mám tuhle práci rád, připadám si důležitý a není nic lepšího, než udělat muži, kterého miluju radost pozitivním přístupem k práci a odpovědností, jenže to neplatí o tomhle dni. I nová Adamova asistentka Claire si všimla, že něco není v pořádku, protože se mě na to někdy kolem oběda zeptala.
Řekla: "Vždycky z vás vyzařuje pohoda, kterou dokážete nakazit celé oddělení, ale dneska všichni cítíme napětí. Stalo se něco?"
Ne, neměl jsem v plánu říct jí o svém nápadu, nechat si udělat obřízku a o Adamově rázném zamítnutí a následné konfrontaci, která způsobila ty šedé mraky nad našimi hlavami. Stačilo, že něco vytušila sama. Problém je v tom, že se s Adamem nehádáme, abychom si to vyříkali. Jednou mě upozornil na to, že s hádkami v manželství nehodlá ztrácet čas, že je lepší, když o tom budeme oba přemýšlet a pak si rozumně promluvíme. Vážně obdivuju jeho trpělivost. A někdy mi to i dost pije krev, protože to pak vypadá, jako kdyby mu na mně nezáleželo.
"Ani ne. Asi jsme jen oba vstali špatnou nohou z postele," usměju se přiškrceně. Claire nasadí výraz - tohle ti nikdy nezbaštím a já ji pro jistotu opouštím, nebo do toho začne rýpat ještě víc.

U Adama v kanceláři se zrovna schyluje k další schůzce. Klienti by měli dorazit do čtvrt hodiny. Adam ještě přerovnává na svém stole nějaké podklady v tištěné formě, a když vstoupím, zamává na mě, abych šel k němu.
"Chci jim nabídnout tuhle cenu. Budeme si na ní trvat, jasné?" ukáže na cifru na jednom z důležitých dokumentů.
"Jasný," pousměju se. Nějak mám prostě potřebu ho vyprovokovat, protože jsme o naší situaci od rána nemluvili. No, bohužel nebyla příležitost.
Adam se k mojí radosti po mně ohlédne a přivře oči. Čekám, jestli něco řekne, nebo mě rovnou řízne za ten nespisovný výraz přes zadek, ale nic se nestane. Asi budu muset použít silnější kalibr.
"Půjdu ještě Claire říct, aby připravila kafe," nabídnu se. Když chci udělat krok, Adam mě chytne za loket a přitáhne zpátky.
"To můžu udělat odtud," zamračí se. Aniž by mě pustil, nakloní se k telefonu a zmáčkne na něm asistentčino číslo a volbu hlasitého hovoru.
"Ano pánové?" zeptá se Claire úslužně. Je milý slyšet, že nás bere oba jako šéfy. Ještě pořád si na to nemůžu zvyknout.
"Připravte tři kávy a jeden zelený čaj. Pak ty slané krekry od Lorena a pro mě a mého manžela ovocné košíčky. Ty můžete přinést až během schůzky,"
"Ano, pane Lamberte."
Toť vše. Claire je osoba na svém místě, nic bych za to nedal, že má ty košíčky už připravené v ledničce.
Adam nám je občas objedná… a pak mě nutí být ve fitku o dvě hodiny dýl, to nemluvím o divokým sexu, který většinou následuje. Můžu si domyslet, co to asi znamená teď. Že mi dá večer doma do těla. A bude se mě snažit přesvědčit, že v mém případě je obřízka naprosto zbytečná.
Když já nad tím opravdu hodně dlouho přemýšlel. Když jsem četl, proč si to všichni ti muži nechávají dělat… Já takové štěstí jako Adam neměl, abych si to odbyl coby mimino. A je pravda, že ani teď s ním nemám problémy, jenže časem se to zají nám oběma a určitě budeme chtít změnu. Po tomhle zákroku bych mohl být aktivnější.

Adam se na mě podívá a pak si mě přitáhne blíž, hezky na tělo. Co si budeme povídat, miluju, když je majetnický tímhle způsobem, je dost těžký tomu odolat, ještě když se na mě dívá, jako kdyby mě chtěl celýho sníst.
"Polib mě!" nařídí mi. Kdybych neměl na nohách značkový italský boty, tak se mi zkroutí palce už jenom z jeho hlasu a toho jednoduchýho povelu. Bohužel, teď na to musím jít s rozumem, jinak mě opět dostane přesně tam, kde mě chce mít.
"Ne," zavrtím hlavou. Pro Adama to ovšem nic neznamená, prostě si polibek vezme sám ještě dřív, než můj nesouhlas dozní. A když mě takhle políbí, navzdory mému protestu, většinou podléhám okamžitě.
"Adame!" Pokusím se mu na poslední chvíli vytrhnout. Hlavně za pár minut přijdou naši klienti a ne každý snese pohled na dva zamilované muže. "Co kdybychom si dali pauzu, než si to oba pořádně promyslíme?" navrhuju. Je jasný, že na to nepřistoupí, ale aspoň jsem to zkusil.
"Co kdybychom vymysleli něco jiného, co by tě mohlo uspokojit?" Pozvedne jedno obočí.

Přiznám se, že jsem překvapený, nečekal jsem, že by mohl přijít s dohodou. Ovšem, zatím nevím, co obnáší.
"Co mi můžeš nabídnout? Proč je tak hrozně těžký mi to dovolit?" Ještě pořád mi neřekl ten hlavní důvod.
"Protože je to zbytečné a bude tě to bolet. A já nesnesu, aby ti způsobil bolest někdo jiný, než já," řekne naprosto vážně. To je prostě celý on. Třískat do mě, to by se mu líbilo, ale nedej bože, kdyby na mě vztáhl ruku někdo jiný, třeba i s mým svolením.
"To že mě můžeš bít, je moje rozhodnutí, stejně jako to, že si chci nechat udělat ten zákrok. Mohl bys to prosím respektovat?" zadívám se na něj prosebně.
"Naše hrátky baví nás oba, tedy doufám, ale tohle je jednostranná volba!" vede si svou.
"Čekal bych od tebe modernější přístup," neodpustím si a vymaním se mu úplně. Když se rozhodnu obejít stůl, Adam to vezme druhou stranou, takže se setkáváme tentokrát před ním, kde mě strhne do náruče už bez varování a znovu políbí.
"Přesvědčím tě!" zavrní mi žádostivě do rtů.
"Jak?"
"Nech se překvapit."

* *

A tak do mě po zbytek dne v kanceláři není nic. Protože pokud je Adam takhle tajemný, vím, že mě čeká něco velkýho. A přirozeně se na to snažím soustředit, protože jsem zvědavý. Jako kdyby to Adam vytušil, duchapřítomně jedná s našimi klienty sám a já se jenom vezu. Na konci dne jsem na sebe naštvaný, protože jsem se opět nechal strhnout svými emocemi. Naštěstí mi můj muž nic nevyčítá. Odjíždíme v poklidu domů a cestou ještě stavíme v naší oblíbené vinotéce, kde kupujeme víno k večeři.
Snažím se z něj něco dostat, jenže čím víc naléhám, tím tajemnější Adam je. Doma na nás čeká luxusní večeře od Rosalie. Adam jí volá každý den, aby se s ní domluvil na jídle, nebo to ještě stihnou doma před snídaní. A vzhledem k tomu, že je pátek, tak se ani nedivím tomu výběru.
V jídelně už je nádherně prostřeno a na tabuli se nachází vybraný lahůdky. Jako předkrm krevetový koktejl, hlavní jídlo rostbíf a zákusek v podobě jahodového koláče...
To všechno zapíjíme polosladkým francouzským vínem, které Adam vybral, a já se za chvíli cítím natolik uvolněný, že jsem zralý na přesun do naší herny.
Adam už jednu měl, ve starém bytě a rozhodl se jí vzdát, kvůli mně. Když jsme se po svatbě přestěhovali do našeho velkého domu v Beverly Hills, přišel jsem s tím sám, že by mohl jeden z volných pokojů využít k "našim" účelům. Přistoupil na to, ale jen proto, aby se po domě, kde se den co den pohybuje naše hospodyně, neválely opasky, bičíky, pouta a jiný pomůcky. Klíč má jen on, ale párkrát se mi ho podařilo vzít a přichystat mu překvapení.
"Cos do toho jídla dal?" zadívám se na něj přes stůl vyzývavě.
"Já to přece nevařil," ušklíbne se. "Že by Rosalie?"
"Nařídil jsi jí to!" obviním ho na oko naštvaně.
"A co přesně by do toho měla dát?" zeptá se Adam hloupě. Vím, že mě napíná a utahuje si.
"Nech toho!" zavrčím dotčeně. Pak se zvednu a nakloním se přes stůl pro láhev s vínem. Adam ji ovšem stáhne dřív, než ji stihnu vzít.
"Už ne, už máš dost, lásko," postaví ji na stranu.
"Dost na co? Měl jsem jednu skleničku, obvykle mi dovolíš i dvě, než…" … si jdeme hrát. Je to pravidlo. Minimum alkoholu, protože otupuje smysly a v kombinaci s intenzívním prožitkem v herně by mohl působit na moji duševní rovnováhu negativně.

"Nepotřebuješ to," zavrtí Adam hlavou a pak se odsune od stolu a poplácá se na stehnech. Vím přesně, co mám udělat. Jdu k němu, posadím se na něj a nechám se obejmout. Několik dalších minut se jen tiskneme k sobě a mazlíme se. I když je Adam dominant, tohle mu jde skvěle. Je tak pozornej a něžnej.
"Miluju tě, ty zlobidlo," zašeptá mi do ucha láskyplně.
"A já tebe. Co bude s tím překvapením?" vyzvídám. Adam zamlaská.
"Ta tvoje netrpělivost…" postěžuje si. Poté mě postaví, a když se sám zvedne, ukáže na židli, že si mám zase sednout.
"Počkej tady. Přesně deset minut. Pak za mnou přijď do herny," poručí mi. Než odejde, přisune přede mě talířek s moučníkem. " A tohle sněz," dodá nekompromisně.
Tak tři minuty zírám na dveře, ve kterých zmizel, než se vzpamatuju a pustím rychle do koláče. Naštvalo by ho, kdybych ho nesnědl, a naštěstí na něj mám chuť od chvíle, co jsem ho na jídelním stole uviděl. Horší je to s mou koncentrací. Vždycky, tedy pokud ho zrovna nepřekvapím, chodíme do herny společně. Evidentně má pro mě dnes večer něco speciálního.
Na chvíli mě přemůže vztek, protože ještě v kanceláři jsem se rozhodl, že ho podusím, dokud mi tu zatracenou obřízku neschválí, ale teď se na naše hrátky tetelím jak nadržený pes na svou plyšovou hračku. Někdy bych si vážně přál, nebýt Adamem tolik posedlý. Mohl bych se na spoustu věcí dívat s čistou hlavou.

Když dojím koláč, podívám se na hodinky. Je akorát čas. Omámený jednou sklenkou vína, krevetami a jahodovým moučníkem, vyrážím do druhého patra, kde se nachází náš pokoj lásky. Vstupuju do něj opatrně, protože pořád nevím, co mě čeká. Vyzkoušeli jsme toho už dost, ale za ten čas jsem pochopil, že BDSM možnosti jsou téměř neomezené. Ovšem, když vejdu úplně a uvidím Adama, jak leží na velké černým sametem potažené posteli jenom v boxerkách, pouštím svoje úvahy okamžitě z hlavy.
"Proč… co… to je moje postel," zabručím.
"Snad naše," našpulí Adam důležitě rty. "Pojď dál a zavři dveře," pobídne mě. Poslušně poslechnu a hned na to zamířím k posteli. Všude kolem nás se nachází nejrůznější pomůcky. Jsou rozvěšené na háčcích, položené na poličkách, jiné jsou schované ve skříni, co stojí vedle postele. Dvoje kožená pouta leží u Adamových nohou, jako kdyby je tam sám připravil.
"Mohl bys mi specifikovat to svoje překvapení?" zamračím se a přitom se posadím do paty postele. Adam se zvedne a posune ke mně pouta. On je tak neuvěřitelně sexy, jenom v tom spodním prádle. Pár týdnů teď vynechal solárko, takže má bledší kůži, ale na kráse mu to ani trochu neubralo. A ty svaly. Má je vypracovaný tak akorát ke svojí vysoký postavě. Miluju na něm ty široký ramena.
"Dneska si to vyměníme," prohlásí bez hnutí brvou.
"Cože?" vytřeštím na něj oči. Pousměje se a natáhne ke mně ruku, aby mě pohladil po tváři.
"Chci, aby sis nejdřív vyzkoušel mojí pozici, než se doopravdy rozhodneš…"
"To tě mám seřezat?" vyhrknu.
"A ošukat, ano!" přikývne. Bože, co jsem si to vzal za chameleona. Zatím mi to tak, jak jsme to měli doteď, vyhovovalo. Nechci být dominant, nemám na to povahu.
Adam moje obavy opět vycítí, protože si mě přitáhne blíž a obejme mě. Při něžném polibku mi stáhne z ramen sako a pak se pustí do rozepínání knoflíčku košile.
"Jsem rád, že jsi ten koláč snědl," zkonstatuje mezi drobnými polibky. Nic na to neřeknu, na co zbytečné kecy. Ovšem, jestli se mám za chvíli přetransformovat do role dominanta, asi bych mu měl zakázat, aby byl ke mně takhle něžný. No a hlavně já k němu. No, nevím, jestli si na to zvyknu. A jestli to ovlivní moje rozhodnutí, podstoupit tu operaci.

Když mi dorozepne košili a také ji svlékne přes ramena, chytnu mu ruce za zápěstí a odtáhnu je od svého těla.
"Už se mě nedotkneš!" zavrtím hlavou. Adam se prudce nadechne, jako kdyby chtěl něco říct, ale nakonec samozřejmě nepoví nic. Holt, zvyk je železná košile, pomyslím si trpce.
Najednou se mi moje pozice začíná víc než líbit. Můžu říct cokoliv a Adam to musí respektovat. Nechci toho zneužívat, ale něco mi našeptává, že bych si to mohl opravdu užít.
Obkročmo si na něj sednu a zatlačím mu dlaněmi do hrudi. Pokorně se položí a dá ruce nad hlavu. Jen se natáhnu pro pouta, kterými ho následně připoutám k čelu postele. Naposledy dělal Adam to samé mě asi před týdnem. Obvykle mi ale znehybní i nohy, což je ještě dráždivější. Zatím mu spodek nechám volný, uvidíme, jak moc se bude cukat.
Roztouženě se zavrtím na jeho slabinách. Cosi zamručí, čemu ale nerozumím. Je na něm vidět, jak se snaží krotit.
"Zavři oči," pobídnu ho. Poslechne bez reptání. Je jako beránek, i když uvnitř určitě bojuje sám se sebou. Nejprve ho pohladím dlaněmi po jeho krásném mohutném hrudníku a pak z něj slezu. Je čas, vybrat si vhodný nástroje.
Ze skříně si beru bičík, sametovou škrabošku na oči a černý latexový vibrátor. Už jsem se rozhodl, doženu ho k šílenství, stejně jako to dělá on mně. Pochybuju, že ještě budu mít někdy v budoucnu podobnou příležitost.
Nejdřív mu nasadím masku, proti které se trochu brání. Se mnou ji používal dost zřídka. Většinou mě nechává, abych se na něj díval. Poté mu svléknu i spodní prádlo a přidám ho ke svému oblečení. Sám si nechávám kalhoty. Prozatím. Snažím se postupovat trochu jinak, než on, aby si vůbec nebyl jistý tím, co ho čeká.

________________________

pokračování ZDE

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. března 2015 v 21:15

Honem jdu číst druhou část paráda. :-P

2 Nade Nade | E-mail | 15. března 2015 v 10:28

Víš, že je to na zbláznění? :-D  :-D Tak honem dál.

3 Ady Ady | 15. března 2015 v 23:58

Po dlouhé době se vracim a  doufám že hodně na dlouho:-))krasná nová image blogu:-)A tedka  k povíííídce ja to prostě žeru takhle na noc Raw to budou ale sny :-)

4 Katka Katka | E-mail | 13. srpna 2015 v 13:44

Wow - tak tohle bude teda maso. Už se na to těším :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama