Vládnu!

10. listopadu 2014 v 22:08 | Extasy |  Other Slash

Takže, to co vidíte níže je můj první a asi na dlouho poslední pokus o fan fiction z oblasti fandomu Harryho Pottera. Jedná se o takzvaný Snucius, který páruje dohromady Severuse Snapea a Luciuse Malfoye. Nápad na tuto jednodílku se v mé hlavě zrodil v sobotu, při sledování první části Harryho Pottera a relikvií smrti. Má představa navazuje na úvodní scénu jak ve filmu, tak v knize. Myslím si, že jsem celkem dobrý znalec HP, kdysi jsem knihy hltala jako dnes hltám slash povídky, přesto se chci tímto úvodem obhájit, pokud by se v povídce vyskytlo něco, co by někomu mohlo ležet v žaludku, tak mi to prosím odpusťte. Byl to jen nápad a následná realizace za účelem pobavení.

Rating 18+

zdroj obrázku zde


Jindy temnou komnatu teď osvětlovalo několik velkých hořících svící na vysokých zdobených svícnech. Přesto, že jejich zář a teplo měly tendenci ponořit každý prostor do přívětivé atmosféry, zde tomu tak nebylo. Ale možná šlo jen o místo, kde se komnata nacházela.

Snape nervózně přešel sem a tam, od strohého dřevěného stolku k jakési lenošce, potažené zastaralým, na několika místech prošoupaným sametem v temně rudé barvě a nakonec se zastavil uprostřed místnosti. Černý plášť, který celou dobu oddaně následoval jeho chůzi, povlávajíc ve vzduchu, se ustálil u jeho těla. Srpek měsíce přilákal na okamžik Snapeovu pozornost, snad měl na jeho pošramocenou náladu, způsobenou úmrtím kolegyně uklidňující vliv. O vteřinu později se rozrazily dveře a vpustily do komnaty rozzuřeného Luciuse Malfoye.
"Nevěřím ti!" vrčel muž, zatímco kráčel k tomu černovlasému. I plášť Malfoye staršího za ním vlál a snažil se svého majitele dohonit, ladné vlnění záhybů však nebylo tolik půvabné jako poletování rozpuštěných zářivých blond pramenů kolem jeho hlavy.
"Já vím," odvětil Snape nevzrušeně. S rukama založenýma na prsou se odvrátil od Malfoye zády, aby se znovu podíval na měsíc. "Nečekal jsem nic jiného," dodal ještě, ačkoliv by si to za normálních okolností odpustil. Za normálních okolností by se totiž nepotřeboval obhajovat.

V zápětí jeho vlasy pročísl horký vzduch a cosi drobného, ovšem velice žhavého se dotklo ušního boltce. Prudce zvedl k tomu místu ruku a otočil se zpátky. Jeho pohled padl okamžitě na Malfoyovu hůlku. Ano, byl naštvaný, pokořený, zlomený a k tomu všemu mu pán zla sebral to nejcennější, co ke každému kouzelníkovi neodmyslitelně patří. Malfoyova hůlka z jilmu, skrývající blánu z dračího srdce a pečlivě schovávaná ve vycházkové holi s rukojetí ve tvaru hadí hlavy už se nikdy neocitne v těchto elegantních rukách, pomyslel si Snape. Jenže nic z toho, co teď Malfoye trápilo, mu nedávalo právo, aby na něj zaútočil zezadu.

"Tys mě napadl. Chováš se jak malé, rozmazlené děcko," zamračil se.
"Vždyť mě ani neposlouchá!" vykřikl Malfoy, zcela vyděšený reakcí své nové hůlky, kterou si před několika minutami tajně přivlastnil. Patřila Charitě Burbageové, ženě, která se ještě před pár minutami vznášela v hlavní síni nad dlouhým vyřezávaným stolem, dokud její život neuhasl pod pánovou kletbou, která se neodpouští. Ne, netrápil ho fakt, že málem rozpůlil Snapeovu hlavu vedví, tohle bylo přece mnohem horší. Čaroděj nemohl existovat bez své hůlky. A nemohl existovat ani s hůlkou, která ho neposlouchá.
"Za všechno můžeš ty!" namířil pomatenou zbraň na Snapea. Muž udělal malý krůček vzad a zarazil se. Prsty kolem vlastní hůlky se semkly pevněji. Nechtěl Luciuse napadnout, ale v případě nouze nebude mít jinou možnost.
"Snažíš se ho získat na svou stranu," vykřikl Lucius.
"Není můj problém, že ty to nedokážeš," ušklíbl se Snape. Druhému muži vylétly z nozder dva malé obláčky zlostné páry.

"Vím, že je to past. Od začátku hraješ na obě strany," vedl si Malfoy svou. "Yaxley s tebou nesouhlasil, ale pán zla to ignoroval."
"Nemáš se komu mstít, Luciusi. Zůstal jsem první na ráně po tom, co tě náš pán tolik ponížil. Proč nejdeš pro útěchu za manželkou? Nebo proč se netřeseš strachy společně se svým synem? Kam se poděl tvůj smysl pro nadhled a disciplínu? Tolik jsi toužil po návratu našeho pána a teď…"
"Mlč!" zašeptal Malfoy výhrůžně. "Znal jsi Charitu, prosila tě o pomoc, ale tys nehnul ani brvou, když ji kletba zasáhla."
"Luciusi, opravdu mě nezajímá, že se u tebe po tak dlouhé době probudilo svědomí," odfrkl si Snape znechuceně. Nesměl na sobě dát nic znát, ačkoliv bitva, která se právě odehrávala v jeho nitru, neskutečně bolela. Každá válka si žádá své oběti a každý bojovník se s nimi musí umět vyrovnat. Charita nebyla první ani poslední.
"Nenechám to tak," ozval se Malfoy rozezleně. Snape zvedl jeden koutek do pochybovačného šklebu.
"Ať už podnikneš cokoliv, nezastřeš tím svůj skutečný úmysl. Že si chceš hlavně zachránit svůj vlastní krk. Pokud ti to udělá dobře, klidně mě ze své zbabělosti obviňuj,"
"Už mlč, ti říkám!" vyhrkl Lucius a škubl rukou, ve které držel hůlku. Snape na poslední chvíli uskočil stranou, jinak by ho zářící šíp zaklínadla zasáhl. Takhle jen rozkymácel jeden ze svícnů, stojících u okna. Nažloutlá svíce dunivě upadla na dlaždicovou podlahu a zhasla. Tmavovlasý kouzelník také natáhl ruku před sebe a přivřel oči.
"Napácháš víc škody než užitku. Dej ruku dolů!" pronesl varovným hlasem. Lucius ho však neposlouchal. Znovu trhl zápěstím a tentokrát se slabý, ovšem účinný proužek světla vydal přímo k Snapeově hrudi. Zásah kouzelníka odhodil o několik metrů dozadu, podařilo se mu ale udržet na nohách. Horší bylo, že nic neviděl, kolem něj se roztočil tmavě šedý kouř jako tornádo a několikrát jej jeho síla otočila dokola. Když se zastavil, sotva držíc rovnováhu, jeho vyděšený pohled padl dolů. Na kompletně nahou vlastní postavu.

"Cos to provedl?" vyděšeně zvedl obličej k Malfoyovi a zase ho vrátil zpátky. Jednou dlaní si zakryl nejintimnější partii a druhá vystřelila do vzduchu.
"Expeliarmus!" zařval. Uloupená hůlka vyskočila druhému muži z dlaně a odletěla kamsi do kouta. Malfoy zavrávoral, než spadl tvrdě na zadek, vytřeštěné oči stále spočívajíc na bledé a hlavně nahé Snapeově kůži. Nikdo ještě neviděl Snapea nahého. Prostě nikdo!
V okamžiku, kdy černovlasý kouzelník namířil hůlku sám na sebe, aby dal věci do pořádku - nemohl popřít, že kdyby se pokažené kouzlo aplikovalo na někoho jiného, určitě by se tím náramně bavil - vešel do komnaty sám Voldemort a v těsném závěsu za ním nahrbený Červíček s hlavou schovanou mezi rameny. Oba nově příchozí se v první chvíli podívali samozřejmě na něj a pán zla dokonce nepatrně vytřeštil oči. Sebekontrola mu však zakázala, aby to trvalo moc dlouho.
"Zdá se, že se mí nejvěrnější skvěle baví, Červíčku," promluvil do trapného ticha, aniž by svému poskokovi věnoval byť sebemenší pohled. Malý mužík pohotově přikývl. Až potom se Voldemort otočil a zahleděl kamsi do rohu. Bez jediného slova udělal pár kroků zpátky a sklonil hlavu.

"Podej mi ji, Červíčku," nařídil muži. Ten ho okamžitě poslechl. Pán zla chvíli převracel hůlku v prstech, než se obrátil na Snapea.
"Bavíte se bez svého pána, to není zrovna příjemné," naklonil hlavu k rameni. Snape střelil pohledem po svém blonďatém soupeři a předvedl ukázkovou poklonu.
"Pokud bychom cokoliv shledali skutečně zábavným, můj pane, určitě bychom vás o tom informovali," řekl s hranou pokorou. Znovu už se na Malfoye nepodíval, dokud to neudělal pán zla. Přišlo mu nepatřičně, stát před všemi jak ho pán Bůh stvořil, ale tohle teď bylo důležitější. Voldemort se zlobil a nebylo to jen tím, že je nahý.
"Napadlo mě, jestli to uděláš, ale tak moc jsi usiloval o můj návrat a byl jsi jeden z prvních, kdo mě následoval…" Voldemort přistoupil k Malfoyovi blíž a koncem sebrané hůlky zvedl jeho bradu. "… a pak uděláš takovou chybu," dodal. Zablýsklo se mu při tom v očích tak silně, že si toho všiml i Snape.
"Můj pane," vydechl Malfoy a s vypětím všech psychických sil se ze sedu překulil na kolena. Šlo do tuhého a on to věděl. I Snape skoro nedýchal, dokonce na okamžik zapomněl, že je nahý.

"Stálo ti to za to? Přivlastnit si hůlku té odporné mudlovské zastánkyně?"
"Ne, pane," zašeptal Malfoy. Voldemort se mírně sklonil, hůlku však ponechal na stejném místě. "Tady vidíš, jak to dopadá, když si zahráváš s takovými věcmi," kývl krátce hlavou ke Snapeovi. Malfoy si tento posunek udělat nedovolil. Jeho už tak bledý obličej nabral ještě nepřirozenější nádech, Snapeovi se zdálo, že zbělalo i světlo hořících svící. Pak náhle pán zla od klečícího muže odstoupil a přivřel své ostražité oči. Ticho před bouří trvalo jen zlomek vteřiny. Hned po něm se komnatou prohnala kletba, při které všichni zatajili dech.
"Imperio!" zvolal Voldemort. Zvolený cíl se skácel k zemi a zůstal nehnutě ležet. Mužovy dlouhé blonďaté prameny se rozprostřely kolem jeho hlavy jako svatozář.
Pán zla udělal další krok vzad a v tu chvíli se podíval po Snapeovi, který ještě nezačal dýchat.
"Neměl bys přede mnou tajit ani tu nejnudnější zábavu, Severusi," pokáral ho vlídně. Tak vlídně, že se rozklepaly strachy i křišťálové slzy na všech lustrech v sídle Malfoyových. Když v obou rukách sevřel hůlku Charity Burbageové, Snape přesně věděl, co se bude dít. Jen to tiše zapraskalo, Voldemort při lámání vzácného kouzelnického artefaktu ovšem nepohnul ani jedním mimickým svalem. Poté nechal dva kusy opracovaného dřeva spadnout na zem, jako kdyby to bylo smetí.
"Bavte se, moji milí, tuhle zábavu rád oželím," vytvořil na svých bledých rtech něco jako úsměv a komnatu v doprovodu Červíčka opustil.

"Luciusi!" vyhrkl Snape. Jakmile se dveře za pánem zla zavřely, přiskočil k druhému muži a poklekl na chladnou podlahu. Opatrně vzal mužovu hlavu do dlaně, aby neležela na tvrdém. Bledá víčka se začala pomalu otevírat. Pod nimi se objevily až nepřirozeně blankytně modré duhovky. Lucius Malfoy byl pověstný svým árijským vzhledem, ale tohle se Snapeovi ani trochu nelíbilo.
"Slyšíš mě? Řekni něco," vyzval ho netrpělivě. Když se oči otevřely úplně, upřely se na obličej nad sebou. Snape z toho stále neměl moc dobrý pocit, před chvílí slyšel kletbu Imperius, kterou by neměl ignorovat, ale třeba to byl od Voldemorta jen nějaký vtip, nebo sázel na to, že se s tou Charitinou hůlkou kouzlo nepodaří. Kéž by. Kéž by byl tak naivní, aby dokázal uvěřit něčemu takovému.
"Severusi," zachraptěl Malfoy.
"Ano?" Snape rozhodně nebyl nadšený z toho, že právě pomáhá jednomu z nejhorších Smrtijedů, ale za takovou banalitu, jako bylo odcizení hůlky Charity Burbageové, zvlášť po její smrti, si Lucius kletbu Imperius určitě nezasloužil.

"Pořád jsi nahý," zkonstatoval blondýn. Snape pozvedl obočí.
"To je tvoje zásluha, pamatuješ?" připomněl mu příkře. Malfoy se vymanil ze sevření jeho dlaně a posadil se. Snapea to překvapilo, po únavě nebylo ani památky. Dokonce i zmatek, který ještě před chvílí zahlédl v Malfoyových očích, byl pryč jako mávnutím kouzelné hůlky. Chtěl se zvednout na nohy, jenže najednou si uvědomil, že má obě ruce prázdné. Hůlka, s jejíž pomocí chtěl zvrátit obnažovací kouzlo, spočívala v Malfoyových prstech. Těžce dopadl na zadek, až to zamlaskalo a zadunělo. Momentálně mu bylo ukradené, že ho do holé kůže studí prochladlé dlaždice.
"Co chceš dělat?" zhrozil se. Malfoy měl v očích totální prázdno.
"To co musím," odvětil druhý muž monotónním hlasem. Když se napřáhl s hůlkou proti Snapeovi, ten jen zavřel oči.
"Imperio!" vyletělo z Luciusových úst. To bylo to poslední, co Snape vnímal svým zdravým rozumem.

Nebylo podstatné, který z mužů se vrhl na toho druhého jako první, ale co se po jejich konfrontaci má stát. Jako smyslů zbavení spojili své rty, jazyky do sebe okamžitě začaly narážet a dobývat se hlouběji. Tak hluboko jak jen to bylo možné. Malfoy povalil Snapea na záda a vmáčkl své boky mezi jeho stehna, která předtím roztáhl od sebe kolenem. Když mu druhý muž začal vyhrnovat plášť, lehce se pousmál. Kdyby si pamatoval, co tomuhle předcházelo, že zbavil Snapea šatstva nepovedeným kouzlem, jistě by teď s tím svým udělal stejný proces. Takhle se začal svlékat sám a pokaždé, kdy mu na pomoc přišel Snape, se do tváře vkradla ryzí blaženost.
"Hrozně dlouho jsem si tohle přál udělat," vyhrkl udýchaný u Snapeových rtů.
"Ty lžeš," zatvářil se černovlasý muž ukřivděně.
"Nelžu, opravdu po tobě toužím už tak dlouho," zapřisáhl se Lucius, ve své husté blonďaté záplavě Severusovu horkou dlaň. Opřel se do ní a zavřel oči. Povzdychl si jakoby úlevou.

Muži si vzájemně pomohli na nohy, to už měl na sobě Malfoy pouze kalhoty a napůl rozepnutou košili. Snape z něj zbylé oblečení strhal rychlostí blesku a nahého blondýna pak odtáhl za zápěstí ke staré lenošce. Nejprve se na ni posadil sám, poté si Luciuse stáhl na klín.
"Severusi…" zachrčelo světlovlasému muži v krku láskyplně. Snape sevřel v prstech jeho vlasy, omotal si je kolem ruky a trhl. Malfoy byl nucen zvrátit hlavu dozadu. Zatímco mu v hrdle zabublal toužebný sten, Snape se přisál rty k jeho krku.
Druhý muž pohnul instinktivně boky. Přirazil se tak Snapeovi pořádně na klín. Oba zavzdychali vzrůstajícím vzrušením.
"Mám pocit, jako kdyby to byl sen," zašeptal Malfoy.
"Jako kdybychom tohle normálně neudělali," doplnil ho Snape. Jen na okamžik si pohlédli do očí, než se víčka zavřela a ústa opět spojila v dalším, o něco bouřlivějším polibku.
Lucius objal Severuse kolem ramen a natiskl svou hruď na jeho. Přitom začal boky pohybovat v pomalém, leč pravidelném rytmu. O chvíli později neodkladná touha donutila Snapea, aby Malfoye povalil na záda a zalehl jej. Horká těla se o sebe začala třít, ruce vyrazily na odvážnější průzkum doposud skrývaných tělesných partií. Jakmile se prudce pulsující Malfoyův úd ocitl v hladké Snapeově dlani, muž pohodil hlavou a hlasitě zasténal. Jeho vlasy se jako zlatý vodopád snesly po boku lenošky k zemi, kde se několik konečků dotklo tmavé chladné podlahy. Snape se při pohledu na tu nádheru zarazil. Jen na chvíli si dovolil přestat s uspokojováním druhého kouzelníka a vzal několik těch pramenů do dlaně. Přelévaly se mu přes prsty jako tekuté zlato, připadalo mu to až neskutečné.
"Nechal jsem si unikat něco tak dokonalého," zasnil se smutně.
"Teď budeš mít příležitost pořád, Severusi. Nebudu ti bránit," pohladil ho druhý muž po tváři. Spokojenost, která se vkradla do Snapeovy tváře, způsobila to samé i v té Malfoyově. Černovlasý muž vrátil dlaň do blondýnových slabin a stiskl. Prohnutí v zádech rozkoší bylo víc než potěšeně akceptováno.

Severus sklouzl po Luciusově těle níž. Při laskání jeho bradavek druhý muž přerývavě dýchal a tiše sténal. Jakmile byla hedvábná poupata dostatečně rozdrážděná, posunul se zase níže. Mělkou jamku ve středu pevného plochého břicha obkroužil špičkou jazyka. Drobná cestička ze světlých chloupků, vedoucí k rychle probouzející se erekci zaujala jeho pozornost jen o chvilku později.
Bez varování ji vsunul do úst a pevně stiskl rty. Luciusovy prsty se vkradly do jeho vlasů a přitlačily si Snapeovu hlavu víc do klína. Druhý muž rychle polkl a odtáhl se. Než vrátil svá ústa tam, kde byla nedočkavě očekávána, zhluboka se nadechl. Pak už se nenechal ničím zastrašit, ani rychle zvětšující se Malfoyovou obdivuhodnou délkou. Sál ji, olizoval a mazlil se s ní. Dokud nebyla správně vlhká a slaná, ani na vteřinu ve svém úsilí nepolevil.
Myslel si, že nechá na okamžik odpočinout své rozbouřené srdce i plíce, ale druhý muž mu zatlačil do ramene. Snape pochopil, že se má položit. Zatímco se Lucius neméně efektivně mazlil s jeho erekcí, hladily ho ty krásné světlé prameny na stehnech. Dlaněmi ho Malfoy držel za boky a usměrňoval jeho nezvladatelné pohyby. Tak moc chtěl být v těch úžasných horkých ústech až po kořen, stačilo ale, aby se blondýn dotkl prsty jeho varlat a byl ztracen. Nevěděl, zda se dokáže ještě dlouho ovládat. Tak moc chtěl pokročit dál.

Jeho vnímání bylo značně zamlžené, ne však natolik, aby v sobě nevydoloval alespoň jednu jasnou a zřetelnou myšlenku. Poslepu spustil ruku k zemi a poplácal dlaní podlahu. Byla tam, odlétla Malfoyovi z ruky, když se na sebe vrhli. Jeho hůlka. Pevně ji sevřel v prstech, poté ostře pohnul zápěstím a mezi steny vyhrkl kouzlo.
"Accio lubrico."
Malfoy se tiše zasmál. Byl to radostný smích, spokojený.
"Myslíš na všechno, jako vždycky," pochválil muže pod sebou, než si jeho úd znovu vložil mezi rty. Snape to nekomentoval. Nedokázal ze sebe vydat cokoliv jiného. Už tohle byl nadlidský výkon při všem, co s ním Lucius prováděl.
"Snad to nebude trvat dlouho," zabrblal si blondýn o několik minut později spíš pro sebe. Jen to dořekl, jedna z okenních tabulek zacinkala a poté se roztříštila na tisíce malých střípků. Malá, tmavě hnědá lahvička, připomínající nádobku na lektvary se poklidně snesla až k němu a pak se mu sama vložila do dlaně. S pohledem plným příslibů, ji věnoval Snapeovi.
"Udělejme to. Déle už to nevydržím," žadonil zastřeným hlasem, líbajíc mužovy tváře a rty. Snape do něj jemně zatlačil a Lucius se přetočil na kolena. Lokty si opřel o područku lenošky, chodidlo pravé nohy nechal klesnout na podlahu.

Několik vteřin jen tvrdošíjně hleděl před sebe a čekal, pak si dovolil obrátit na Snapea tvář. Druhý muž si zrovna na prsty nabíral několik kapek mazlavé hmoty. Už už se nadechoval k otázce, proč to tak dlouho trvá, ale nestihl říct ani první písmenko. Snapeovy prsty, konkrétně dva, se ocitly v jeho těle tak rychle, že pouze vydechl a vytřeštil oči. Jakmile se daly do pohybu, Lucius zatnul prsty do tvrdého dřeva a zakousl se do rtu. Ukrutnou bolest střídala slast, vždy ve chvíli, kdy se Snape dotkl správného místečka. Postupně přestával tlumit zvuky, které se snažily vyprodukovat jeho hlasivky a také se začal přirážet na Snapeovu ruku. Jeho zadek pleskal o rozevřenou dlaň druhého muže. Kdykoliv se tak stalo, jeho vlastní úd ještě víc zapulsoval.
"Nepřestávej..." šeptal stále dokola. Nepoznával vlastní hlas, byl tak jiný, pokorný a odevzdaný. Nelíbilo se mu však, když Snape jeho prosby nevyslyšel a odtáhl se. Znovu se otočil a uviděl jeho ruku, jak jezdí po vlastním penisu. Sem a tam. Snape přivíral spokojeně oči, užíval si tu krátkou chvíli vlastních doteků. Pak už se přiblížil k Malfoyovi na nezbytně nutnou vzdálenost a zasunul.

Oba muži zasténali nastejno, s přesností na setinu vteřiny. Jejich hlasy se slily do jednoho, ale výsledek se svou intenzitou zařízl do uší obou. Snape začal okamžitě přirážet. Prsty svíraly Malfoyovy boky, aby měl každý pohyb pod kontrolou. Pohazoval si s jeho tělem, naváděl si ho na sebe, zvuky pleskajících kůží přijímal do svého krevního oběhu jako mocné afrodiziakum. Cítil, jak se mu rozlévá do všech svalů i nervových zakončení. Cítil je i v konečcích vlasů. Na okamžik si přitáhl Malfoye na sebe. Přitiskl mu při tom dlaň na břicho, takže se druhý muž nemohl vůbec hýbat. O to mocnější bylo Snapeovo počínání. Pak opět donutil Luciuse k předklonu a nalehl na něj. Blondýn měl co dělat, aby se mu nepodlomila noha, kterou se zapíral o zem.

V okamžiku, kdy Snape vstoupil do úzkého Malfoyova těla, věděl, že tento akt nebude mít dlouhého trvání. Sám nechápal rychlost, s jakou se u něj dostavilo vzrušení. A to i před tím, než jej Lucius začal uspokojovat orálně. Těžce dosedl na zadek a blondýna stáhl sebou. Pomáhal mu, nadzvedávat se, rty se neobratně otíraly o mužovu páteř a zachytávaly tak slané krůpěje potu. Pak sebou jeho tělo několikrát škublo a znehybnělo. Malfoy cítil, jak se do jeho těla rozlévá horkost. Prudce se postavil a otočil na udýchaného Snapea. Neřekl nic, jen přivřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Lahvička s nutným obsahem stála na zemi vedle lenošky. I on si nabral na prsty několik kapek a pak se položil na tmavovlasého kouzelníka, který momentálně neoplýval vůbec žádnou energií. Orgasmus Snapea natolik vyčerpal, že měl co dělat, aby neusnul. Malfoyovy prsty ve svém těle vnímal spíš rozmazaně a jakoby ve snu. Až když se znovu dostavilo vzrušení, způsobené stimulací toho správného místa, procitl.
"Ne, nedělej to," protestoval. Těžko říct, jestli to však myslel vážně. Bylo přece tak báječné, nechat se ovládat. Nechat sebou manipulovat.

"Já musím, nejde to jinak, Severusi," zavrtěl Lucius hlavou. Poté do něj vstoupil. V poloze, kterou zvolil bylo lehké udržet druhého muže ve střehu a také v nutkavé potřebě dosáhnout dalšího uvolnění. Snape natáhl před sebe ruce a snažil do prstů chytit třpytivou nádheru vlající kolem hlavy jeho milence. Nepodařilo se mu to však. Byla příliš daleko.
Úzkostlivě se zaměřil na pohyby Malfoyových boků. Každý další mu přinášel doposud nepoznanou slast v podobě malých křečí po celém těle. Když blondýn zrychlil, začaly se záchvěvy slévat do sebe. Jakmile nerozpoznal ani drobné pauzy mezi nimi, vyvrcholil znovu. A Malfoy hned po něm. Dovolil si potřísnit jeho třísla, břicho i hruď svým semenem a pak se na něj svalil.
Na několik desítek minut oba muži usnuli...

Dlouhou chodbou zatím, na opačném konci sídla, ozářen jen plamínkem jednoduchého svícnu, kráčel mladý muž. Jeho bledou tvář halil stín zmatku a nevole. Ani jeden z pocitů, které měl, nebyl jasný a čistý. Ani jeden mu nepomáhal uvědomit si, co vlastně cítí. V této kruté době se to zdálo skoro směšné, podléhat tělesným pudům. A přesto měl ten obrázek stále před očima, jako kdyby se na něj díval. Tak moc byl skutečný. Jeho nahý otec v náruči nahého profesora lektvarů a v současné době nejoblíbenějšího Voldemortova Smrtijeda.


* * *

Ve stejné chodbě se o několik hodin později potkali dva muži. Jeden byl unavený, druhý nevrlý. Ani jeden však na sobě nedal znát míru svého rozpoložení. Jen se zastavili a pohlédli si do očí.
"Vypadáš hrozně," promluvil ten s tmavými vlasy.
"Díky za kompliment, od tebe bych to nečekal," ušklíbl se ten světlovlasý. Snape sklonil na okamžik pohled ke špičkám svých bot, jako kdyby na nich zahlédl smítko. Neměl náladu se s Malfoyem vybavovat.
"Promiň to nepovedené kouzlo. Byla hloupost brát jí tu hůlku, zatracená mudlovská čubka!" procedil Lucius mezi zuby. Snape našpulil rty a spojil ruce za zády.
"Buď rád, že ti to pán zla odpustil. Nechci si ani představit jeho zlobu," přivřel oči. Lucius si založil ruce na prsou.
"Nakonec ke mně pán zla přece jen bude mít respekt." Tuto poznámku Snape okomentoval pouze zvednutým obočím. Malfoy a jeho honba za respektem pána zla.

"Dobrou noc, Luciusi," pozdravil a vyrazil vpřed. I druhý muž se vydal svým směrem, při druhém kroku se však zarazil a zamyslel se. Cosi nutkavého mu našeptalo, aby se otočil. V ten okamžik se jeho oči setkaly s tmavýma Snapeovýma. Oba muži jen nepatrně zatřásli hlavami a pak už každý pokračoval ke svému cíli.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jamie Montek Williams Jamie Montek Williams | Web | 11. listopadu 2014 v 14:58 | Reagovat

To je tak dokonale boží. Hned si Tvůj blog přidávám do oblíbených a budu ho navštěvovat častěji.
Moc se mi líbí, jak používáš slova, hezky si s nimi hraješ, objevuješ je a podobně. Jen tak dál.

2 Blangela Blangela | Web | 11. listopadu 2014 v 16:33 | Reagovat

Hm, takhle podáno jsem ti ještě nečetla. Dobrý. Jednorázovka s příběhem a sexem. Někdy je potřeba na odreagování právě takové díla... :)
Jen taková syntaktická, u přechodníků se čárky nepoužívají. I když tě chápu, taky raději napíšu tu čárku, než aby chyběla.

3 Extasy Extasy | 11. listopadu 2014 v 22:05 | Reagovat

[2]: Jojo, kdybych si ještě ze školy pamatovala, co je to přechodník... :-D
Ale už jsem z ní moc dlouho pryč. Obávám se, že příště udělám tu samou chybu, ale díky za upozornění i za pěkný komentář :-)

4 Karin Karin | 11. listopadu 2014 v 22:17 | Reagovat

Moc se mi to líbilo. :-)

5 brandivina brandivina | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 22:33 | Reagovat

Velmi povedené PWP, díky za něj. Sex umíš popisovat dokonale a ty popisy okolo, skvělé. Miluju tvoje psaní, škoda,že se víc nevěnuješ HP slashi, byla bys tam podle mně jedna z největších hvězd ;-)

6 Extasy Extasy | 13. dubna 2015 v 21:50 | Reagovat

[5]: Děkuju moc! Líbí se mi být hvězdou českého Adommy (cha, právě jsem se na ni pasovala :D) a nelíbí se mi, jak je HP svět kritický. Přijde mi to zbytečný. Doteď jsem si myslela, že fan fiction je o zábavě, o odreagování, o snech a ne o tom, aby nám je druzí brali. Už jen proto se do HP fandomu nebudu plést, nestojí mi to za to :-)

7 Sara Sara | 14. prosince 2015 v 10:11 | Reagovat

Pěkně napsáno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama