Eyes of Death XIII.

29. srpna 2012 v 12:18 | Extasy |  Eyes of Death

Další díly přibývají poněkud pomaleji, jsem si toho vědoma a jistě omluvíte důvod proč to tak je. Zase jsem se vrhla do čtení. Jednoduše si potřebuju rozšířit obzory, oprášit slovíčka, která jsem už dlouho nepoužívala, obnovit slovní zásobu...
Jak kdysi někdo prohlásil.. spisovatel by toho neměl napsat víc než přečte a tato poznámka byla směřována samotnému markýzi de Sade, se kterým by se většina z nás píšících erotické ff povídky mohla ztotožňovat:-D Jestli tahle věta skutečně v dějinách zazněla nebo ne nevím, ale určitě má něco do sebe:-)
Taky jsem se rozhodla, že nejprve dopíšu Eyes a pak se vrhnu na Crazy, tedy to je mé momentální stanovisko. Problém je v tom, že jakmile začnu číst klasické knížky, napadá mě tolik nových námětů, že bych tu mohla rozepsat dalších pět povídek a cítím se z toho dost frustrovaná. Ano, tomu se říká netrpělivost:-D
Nic, teď dojedeme nejpve Eyes a pak se zase uvidí co dál... hezký počtení přeju:-)



Velice pomalu a opatrně roztíral krouživými pohyby žínkou mýdlo po obnažených ramenou, pak se pustil po klidně spící kůži k loktům, setrval několik vteřin i u zápěstí a na závěr si nechal prsty. Totéž udělal u druhé paže a opravdu se hodně divil, že jeho doteky muže nevzbudily, několikrát si totiž představil, kdyby někdo něco takového dělal jemu, jestli by dokázal vydržet spát... ne, nedokázal.


"Adame?" oslovil ho, zkusil to takhle už asi po desáté, zatímco mu drhnul kůži na rukách. Musel se ujišťovat, že jeho práce nebude prozrazena dřív, než se jeho vězeň probudí a hlavně, právě teď nebyl spoutaný, což představovalo pro Tommyho obrovské riziko. Pro jistotu stejně často jak Adama oslovil zkontroloval i nůž, který si s mísou čisté vody do ložnice přinesl. Nechtěl ho znovu bodnout, ale měl svůj mladý život prostě rád. Viděl smysl v tom, skočit po ženě, aby nevběhla do kolejiště, ale přijít o život rukama muže jménem Adam opravdu netoužil.

Tommy vymáchal žínku ve vodě, znovu si jí navlékl na ruku a potřel mýdlem. Zadíval se na klidně oddechujícího muže pod sebou a přivřel lehce oči.
Čekala ho hruď, nikdy předtím si nevšiml, jak má ten muž velkou hruď. No jistě, byl u něho sotva jeden den, tak proč by si měl všímat něčeho takového? Ale skutečně. Ve srovnání s Tommyho skoro až chlapekým hrudníkem, byl ten Adamův určitě větší. A taky byl pevný, dobře stavěný, nijak výrazně vyfitnesovaný a paradoxně působil ochranitelským dojmem. Proč paradoxně? Protože od někoho jako byl Adam se ochrana neočekávala že ano, před Adamem bylo nutné se už z principu chránit! I tak Tommy zkonstatoval, že už dlouho neviděl na vlastní oči tak pěkný hrudník, ba co hůř, už dlouho se k žádnému takovému netiskl.
Stačil by mu i míň bezpečně vypadající hrudník, ale v tomhle směru prostě neměl moc štěstí. Mohla za to minulá práce, kde byl od rána do večera, a víceméně i jeho laxnost podniknout nějaký první krok, když už se tedy na obzoru nějaký ten pěkně vyhlížející hrudník objevil . Nikdy to nepovažoval za zvlášť důležité, ale teď, když se koukal dolů, na asi nejhezčí mužské tělo, které mohl mít takhle blízko tomu svému, ozvala se jeho přirozenost...

Zdvihl obočí, že dokáže přemýšlet nad něčím takovým a spustil ruku s žínkou k Adamově pravé klíční kosti. Díky mýdlovým bublinkám byly pohyby dozajista příjemnější a hladší, nebo aspoň takové, aby jeho vězně nevzbudily, ale stačilo pár vteřin aby si Tommy uvědomil, že se sám snaží o mírnější doteky a nemělo to nic společného s tím předchozím. I tak nedokázal přestat! Hladil muže pod sebou po klíčních kostech, pak obkreslil dlaní skrytou v žínce nejviditelnější obrysy Adamových svalů na prsou a sklouzl na ploché břicho, momentálně z jedné čtvrtiny zakryté polštářkem z gázy a mříží z hnědé náplasti, která polštářek držela na svém místě, tedy asi jenom silou vůle. Očima zkoumal svůj výtvor, zatímco ruka v minitaturních spirálkách kroužila po hladké kůži, až se z ničeho nic zarazila. Nebo ji spíš něco zarazilo. Byl to pásek Adamových kalhot. Jasná, s bledou kůží ostře kontrastující hranice mezi právě prozkoumaným a doposud nepoznaným.
Tommyho zápěstí se zkroutilo, ruka vystřelila do vzduchu, jako kdyby si ji o Adamovu kůži spálil a úzkostlivě se přitiskla k vlastnímu boku. Po pravdě, když se rozhodl Adama umýt tímhle způsobem, nepřemýšlel nad tím, kde všude ho bude mýt, možná mu to svědomí nedovolilo, ale teď... právě teď opět začal svůj nápad shledávat dost špatným. A to si myslel, že už mít špatné nápady nebude, když se zařekl, že si s jejich vymýšlením dá víc záležet.

Prudce vstal, hodil žínku do vody a natáhl se po čistém tričku, které se rozhodl Adamovi věnovat. Stejně už ho nenosil a bylo trochu vytahané, což byl asi první předpoklad, když ho hledal. Adam neměl jeho velikost někde mezi M a L. To ten rozložitý bezpečím vyzařující hrudník. Sakra!

Za doprovodu tichých nadávek, které směřoval hlavně sám sobě Adama do trička oblékl, spoutal mu ruce řetězy a odešel z ložnice.
Kdyby mohl, nahází všechno do dřezu a ještě s pořádným rámusem, aby trochu vybil energii, která se mu z ničeho nic usídlila v hrudi a ve slabinách. Nestalo se to dřív, stalo se to přesně ve chvíli, kdy Adama myl, kdy se ho dotýkal. Tohle ale nebyla energie, po které by toužil, ačkoliv se mnohým z jeho smyslů neuvěřitelně líbila. Byl to nežádoucí pocit, který ho ovládl, když sebou hodil na gauč ve svém obýváku a z vlastního donucení, prostě jen aby se zaměstnal nějak jinak zapnul nezáživnou televizi a ještě si vzal do ruky nějaký časopis s křížovkami, který tu kdysi nechal Danny. Vždycky měl televizi spíš na okrasu a křížovky nesnášel a taky jen tak nepodléhal živočišným potřebám, i kdyby k nim v jeho okolí bylo třeba sto podnětů.

Ano, zlobil se sám na sebe. Jeho úkolem číslo jedna teď mělo být přijít na záhadu své nesmrtelnosti a taky nově zjištěné nesmrtelnosti Adama. Dalším v pořadí byl úkol vymyslet, co se svým vězněm udělá, jak se ho zbaví, aniž by ho musel zabít a přitom před ním ochránil minimálně všechny lidi v Los Angeles... pokud by ho šlo izolovat od celého světa, určitě by byl radši a v neposlední řadě... chtěl zůstat naživu.
Určitě nechtěl při téhle misi přijít o život. To že doposud přežil několik smrtelných útoků nemuselo vůbec nic znamenat. Nechtěl na to spoléhat, vždycky bude obezřetný, slíbil si.

Vynucené myšlenky na důležité poslání Tommymu aspoň na okamžik dovolily odsunout předchozí událost v ložnici do tmavého kouta paměti. Jenže i tohle mělo s jeho posláním dost společného. Uvědomil si, že Adama umyl jen z části, měl v úmyslu mu umýt vlasy a obličej... prostě bude muset vymyslet jiný způsob jak mu dopřát hygienu, posteskl si. Samozřejmě ho nenapadlo nic, co by pro něj bylo stoprocentně bezpečné...

*

Když se Adam konečně probudil, venku už byla tma. Působilo to na něj úplně stejně, jako když se v tomhle pokoji probral o den dříve. Jen před těmi čtyřiadvaceti hodinami neměl díru v břiše a taky byl trochu jinak oblečený. A to ho asi zaujalo nejvíc.
Sklonil hlavu a snažil se ospalýma očima rozpoznat barvu trička, které mu obepínalo pas a prsa. Asi něco mezi modrou a zelenou, tyhle barvy se v šeru rády vydávali jedna za druhou. Třičko bylo menší, než obvykle nosíval, ale tuhle skutečnost si ihned vysvětlil tím, že darovaný kus oděvu bude nejspíš pocházet z šatníku jeho věznitele, který měl minimálně o dvě velikosti menší tělo jak on.

Tričko hezky vonělo, po aviváži, jenže s typickou prací vůní k jeho nosu doléhala ještě jedna, které tak trochu nerozumněl. Vonělo to jako obyčejné mýdlo.
Nahmatal lem trička prsty a trochu ho nazdvedl, vůně mýdla se o něco víc rozšířila. A když nadzvedl i lem u krku, už ho do nosu vyloženě praštila.
První myšlenka, která Adamovi prolétla hlavou ho natolik vyděsila, že se zvedl do sedu a pak vyskočil na nohy, i když ve skutečnosti netušil, co vlastně dělá a co chce dělat, s připoutanýma rukama k řetězu.
Byly jen dvě možnosti, proč to ten kluk udělal tímhle způsobem, buď se ho bál, nebo... nebo... nebo... Adam se s očima dokořán a roztřesenýma rukama pokusil rychle rozepnout pásek na svých džínách a pak i zip. Když ho rozevřel a zadíval se dolů, vlastně pořádně netušil, co by chtěl nebo měl vidět. V první řadě vůbec nic necítil...

"Sakra... dupeš tu jak slon!" dveře do ložnice se prudce otevřely a Adamovu tvář zalilo ostré světlo z kuchyně. Zapotácel se, vlivem zděšení, předchozího šoku, oslepení a taky myšlenek, které se mu honily hlavou a dosedl poslušně na postel jak nějaký spořádaný vězeň, který se snaží být propuštěn za dobré chování.
"Co... cos... co si se mnou dělal?!" vyjekl Adam a stejně jako Tommy se i on zadíval na svůj rozepnutý poklopec.
"Co myslíš?" zamračil se Tommy a dal si ruce v bok. Tenhle chlap se dokázal tvářit opravdu tvrdě a nemilosrdně a dokázal na něj seslat nějakých čtyřicet lidí v podzemce, aby ho umačkali k smrti, ovšem teď se díval do tváře toho samého muže a přitom to ten samý nebyl. Byl vyděšený a poznal, že se s ním po dobu jeho spánku něco dělo, k čemu nedal svolení. A určitě by k tomu nesvolil, ani kdyby byl vzhůru. Co byl tenhle chlap zač, že si dokázal během tří blbých vteřin získat Tommyho sympatie jedním cudně zděšeným výrazem ve tváři?
A co se mu asi honilo hlavou? Proboha, snad si nemyslel že...
"Uklidni se, jo?! Nic jsem s tebou nedělal, jenom jsem tě kapánek umyl!"
"Cože? A kde?" to už Adam zakřičel a bylo mu úplně fuk, že je noc a že může svým hlasem vzbudit celý dům.
"Nekřič krucinál!" přistoupil k němu Tommy a zvedl před jeho obličej hrozivě vztyčený ukazováček. Adamovi poklesla hlava, opět svůj pohled nasměroval k rozepnutým džínám a Tommyho polilo horko. Absolutně netušil proč.
"Tam co si myslíš ne, jenom ruce a břicho a..." Tommy se zarazil před posledním slovem. S každým, které právě vyslovil nahlas se mu z paměti do současného stavu mysli vkrádal i obrázek s tím spojený, to jak jemně otíral Adamovu pokožku žínkou a mýdlem, jak jeho ruka kreslila stejné tahy jaké na tomhle těle vytvořila příroda. Ne, nikdy nechtěl přemýšlet takhle poeticky ve spojitosti s jakýmkoliv mužským tělem, kterého se mohl dotknout, ale mysl si nejspíš umanula něco jiného. "... prsa..." dořekl Tommy s pečlivě utlumeným výdechem a pro jistotu odstoupil od Adama zpět ke dveřím. Nedošlo mu, že stojí tak blízko a jeho vězeň toho může využít. Třeba se takhle tvářil jen proto, aby ho zmátl svou cudností. Jenže pak Tommymu něco došlo.

Jestli se Adam stranil lidí, jakože už mu několikrát dal záminku k tomu, aby si něco takového myslel, mohlo tohle stranění se zahrnovat i sexuální abstinenci a vlastně všechno s tím spojené? Co když... co když Adam s nikým ještě nespal?! To jak se tvářil a byl vyděšený mohlo znamenat, že se stydí, že nemůže přistoupit na to, že se ho někdo bez jeho vědomí dotýkal.

"Určitě bych to zvládnul sám!" obořil se na něj Adam, aniž by zvedl hlavu. V doprovodu cinkání řetězů zvedl ruce ke svým kalhotám a zapl si je.
"Nemůžu tě pustit do koupelny, tedy ne, abys tam byl sám, to jistě chápeš!" ohradil se i Tommy. Nechtěl být necita, ale nějaká pravidla tu musela panovat, on byl věznitel a Adam vězeň, tak to prostě bylo. A na to, že mezi nimi byl takový vztah svému vězni ještě poskytoval celkem přijatelné podmínky.
"Tak mi tu vodu přines, já se umyju, ale už na mě nesahej!" Adam konečně zvedl hlavu a zadíval se Tommymu do očí. Jeho pohled byl tvrdý, nekompromisní a nebylo v něm ani kousek nějakého pochopení pro to, co Tommy udělal.
"Nedotýkal jsem se tě ani rukou, měl jsem žínku celou dobu!"
"To mě nezajímá!" okřikl ho Adam. Očividně mu došla trpělivost. A v ten moment došla i Tommymu. Jeho obličej se zachmuřil, zatímco udělal další krok zpátky.
"OK!" zavrčel, vyšel z pokoje a třískl za sebou dveřmi.
"Jo, OK, přesně tak!" neodpustil si ani Adam... hlavně mít poslední slovo. Pak sebou švihl na postel a nesouhlasně si odfrkl.
Nikdo se ho nebude dotýkat, nikdo ho nebude pokoušet a.. dávat mu záminky k tomu, aby se cítil jako člověk. Nikdo!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janimi Janimi | 29. srpna 2012 v 12:52 | Reagovat

Hmmmm fakt dobre napísané.... tie ich vnútorné pocity... túžby a realita.. ;-)  :-) No hej Tommy, starať sa o väzňa nie je tak jednoduché ak nie si necita ;-)(ale pekne ho umýval :-)  )  :-D a Adam ??????? má strach o seba samého alebo zo seba samého ;-)  :-P  :D

2 Extasy Extasy | Web | 29. srpna 2012 v 13:05 | Reagovat

[1]: Dobře Jani, ta poslední úvaha!! ;-)

3 Lucká_;) Lucká_;) | 29. srpna 2012 v 13:34 | Reagovat

Hrozně se mi líbí, jak píšeš tyhle příběhy, jak píšeš ty jejich pocity a všechno.. Hodně dobrá povídka toto.. :) Hodně mě zajímá jak to dopadne.. :)

4 viv278 viv278 | 29. srpna 2012 v 13:36 | Reagovat

Awww,jo to nebude jen tak milý Tommy. Jsme zvědavá co vymyslí, že s Adamem udělá, aby ochránil lidi :-D a co aby ochránil sebe??? Ty jo, to žil Adam celou dobu uplně sám? asi jo aby se ochránil 8-O

5 In In | 29. srpna 2012 v 15:44 | Reagovat

Myslela jsem že si Crazy necháš až dokončíš tohle, asi to tak je lepší i když se mě stýská ,to bude kouzelný jestli Adam dovolí sobě a Tommovi se navzájem pomalu poznat :-)

6 Karin Karin | 29. srpna 2012 v 21:44 | Reagovat

No to jsem zvědava na pokračovaní.To bude ještě zajímavy. :-P  :-)

7 velvet velvet | 29. srpna 2012 v 22:47 | Reagovat

Jej tak teď jsem se nasmála..Adí měl strach jestli snad Tommy..to mě dostalo!! :-P
Tak Adam má strach, že se v něm probudí člověk..to je dobré..to znamená, že je to na správné cestě :-D

8 Katka Katka | E-mail | 13. května 2015 v 15:52 | Reagovat

No napadlo mě taky jestli Adam ve svém životě někoho měl? Jů začíná se to pěkně rozjíždět. No kam tohle povede. Doufám že do postele !!! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama