Eyes of Death XII.

27. srpna 2012 v 19:10 | Extasy |  Eyes of Death



V ložnici bylo dlouho ticho.
Muži se na sebe dívali a v okamžiku kdy jim došla vážnost situace se jejich pohledy začaly vyhýbat. Tommy si sedl na postel, bokem ke svému zajatci a svěsil ramena.


"Chceš vzít do nemocnice?" zeptal se téměř šeptem. Asi proto, že se téhle možnosti chtěl vyhnout. No jistě, na sto procent se jí chtěl vyhnout, protože jakmile se jeho vězeň dostane do kontaktu s jiným člověkem, bude konec.
"Ty bys mě tam vzal?" zvedl Adam hlavu a nechápavě se na svého věznitele zadíval. Takové otázky ho musely zahnat do úzkých. Však taky trvalo, než Tommy odpověděl.
"Víš proč!" řekl neurčitě, oči mu na chvilku ujely k tmavovlasému vězni. Pozorně si prohlížely jeho tvář, připadalo mu že ani není moc bledá na to, že její majitel možná právě umíral.
"Vím a nechápu tě! Nikomu nebudu chybět, spoustě bankám se uleví až jednou umřu. Máš možnost zařídit, aby to bylo o něco dřív..." pobízel Adam růžovláska. Chtěl se i pousmát, ale zaškubalo mu v břiše, tak se na to radši vykašlal.
"Jasný, když tě tu nechám vykrvácet..." povzdechl si Tommy. Pomalu se zvedl z postele a přistoupil s muži blíž. "už mi konečně řekneš jak se jmenuješ? Stačí jenom křestní.." naléhal na něj s rukama založenýma na prsou. Jak se na něj díval takhle seshora, vlastně mu ten chlap nepřišel ani trochu nebezpečný, nebo zákeřný. Působil jak hromádka neštěstí, jak tam tak seděl a krčil se. Momentálně se na něj ale díval dost nedůvěřivě. Bože, vždyť šlo jenom o jméno.
"Na co ti to bude, když stejně umírám?" ohradil se Adam.
"No.. zatím na to moc nevypadáš, když jsem tě bodnul a sklátil ses k zemi, bylo to o dost horší!" zkonstatoval Tommy, ruce při tom přesunul na boky.

Od chvíle, kdy k tomu došlo uběhlo nějakých patnáct minut. Ještě nikdy na vlastní oči neviděl bodnutého člověka, ale i kdyby se měl řídit jen podle filmů... už by se tu dávno jeho vězeň válel na zemi a nedokázal by říct jediné slovo. Jeho zdravotní stav by se vyvíjel od lepšího k horšímu, ne naopak, vyloženě to bilo do očí. Zajímalo ho, jestli si to uvědomuje i ten, který se na té zemi měl válet.
Adam přivřel oči, chvilku si Tommyho prohlížel a pak se podíval na svoje zranění. Pokud nemusel, tak se dolů nekoukal, samotného ho to děsilo, ale teď... po opětovném prohlédnutí... musel prostě uznat, že je to opravdu lepší, než prve. Z rány už netekla krev a taky se tolik netřásl. Předtím mu totiž byla i hrozná zima. Zvedl hlavu a setkal se s Tommyho zadumaným výrazem ve tváři.
"Tvoje jméno!" pobídl ho růžovlásek tvrdým nesmlouvavým hlasem.
"Adam!" vyhrkl zraněný muž a okamžitě na něm bylo vidět, jak toho lituje. Ono vlastně ani nešlo o to, že by nemohl nikomu říct, jak se jmenuje, byl to jen zvyk. Od mala se naučil protloukat sám a hlavně po svých činech nechtěl zanechávat stopy, ani ty sebemenší. A jméno mezi ně rozhodně patřilo.
"Dobře Adame... dojdu pro lékárničku a podívám se na to tvoje..." Tommy sklouzl očima k mužově břichu... to bylo poprvé, co se odvážil podívat "... břicho..." polknul a zhluboka se nadechl "... buď mi tu umřeš nebo ne, i tak už se z toho nevykroutím!" zavrtěl hlavou a hned na to odkráčel do kuchyně.

Prolezl všechny skříňky. Našel všehovšudy dva obvazy, náplast, která už moc nelepila a rok prošlou dezinfekci. Teď si ale nemohl dovolit odejít nakoupit a většinu peněz utratil za jídlo a řetězy, takže by stejně na léky neměl. Rozhodl se, že to prostě riskne, neměl na výběr. Převařil aspoň vodu a tu nalil do větší mísy. S tím vším se odebral zpět do ložnice.

Pomohl Adamovi na nohy a pak ho dovedl k posteli, na kterou se černovlasý muž unaveně svalil. Znovu mu přišlo divné, že se vůbec dokáže hýbat, musela to být opravdu hodně hluboká rána a nedivil by se, kdyby měl krvácení do břicha. Jenže... netekla by mu krev i z pusy?

"Co je?" všiml si Tommy Adamova nechápavého výrazu ve tváři.
"N-ne, nic.." zařekl se černovlásek. Zavřel oči a překryl si obličej spoutanýma rukama. Ucítil na svém břiše lehký dotek, růžovlásek mu začal kasat tričko k hrudníku.

Tommy si dával na čas, stačilo že je tak blízko zranění, které způsobil on sám. Jeho dech byl rychlý, srdce zase bilo o něco divočeji, měl strach co uvidí, až se před ním rána ukáže.
Přes zasychající krev zprvu nebylo nic moc vidět. Tommy vyndal z obalu jeden ze dvou sterilních obvazů a namočil ho v horké vodě. Začal postižené místo opatrně otírat, snažil se přímo vyhybat samotné ráně, i tak si nemohl nevšimnout, jak se Adamův dech zrychlil. Břicho pod jeho rukama se roztřáslo, Tommy tedy švihl očima po muži a setkal se s nezvykle soustředěným výrazem. Adamovy oči byly pevně zavřené a rty mírně našpulené, na jeho tváři byly rozpoznatelné snad všechny svaly, jak je měl zatnuté.
"Klid, ještě jsem se toho pořádně nedotkl..." pokusil se na Adama promluvit opravdu milým hlasem. Nemohl vědět, kolik toho zasáhl, nemusel to být smrtelný řez, ale kdyby náhodou... nechtěl být v posledních chvílích života svého vězně nepříjemný.

Opět namočil obvaz a vyždímal z něj krví obarvenou vodu. Když postižené místo otíral asi po třetí, ukázala se mu tmavě zbarvená čárka pár centimetrů od pupíku. Zarazil se... tohle nemohlo být ono, čepel nože byla určitě minimálně o pět milimetrů širší. Rychle zamrkal, věděl, že má hrůzu v očích a popadl druhý ještě nepoužitý obvaz. Kus z něj odtrhl a namočil do dezinfekce.
"Asi to trochu zaštípe..." řekl bezmyšlenkovitě a hned na to Adam napnul na břiše svaly. Nijak na to nereagoval, tedy ne slovně a dolů se taky nedíval, pořád měl zavřené oči. Tommymu to vyhovovalo, aspoň jeho vězeň neviděl, jak je z jeho zranění vyděšený. Na první pohled totiž řez vypadal jako docela obyčejné škrábnutí. Ani trochu tomu nerozumněl, byl to dost velký kuchyňský nůž, ten první co mu padl do oka, když hledal zbraň. Mohl mít nějakých dvacet pět centimetrů dlouhou čepel, to přece nebylo málo.
"Už?" hlesl Adam a tím vytrhl Tommyho z myšlenek.
"Ještě chvilku!" vyhrkl růžovlásek a jeho ruce se ještě víc roztřásly. Pokusil se soustředit. Otřel dezinfekcí okolí řezu, použitou gázu hodil do horké vody a odmotal kus nové. Tu poskládal do celkem úhledného polštářku, který na ránu opatrně položil. Rychle jej přelepil několika pruhy náplasti, zhodnotil své dílo a pak si kousek odsedl.
"Hotovo, sundej si to tričko, přeperu ho a pak nějak zašiju tu díru!" poručil Adamovi a ten konečně otevřel oči.
"Nic jsem necítil..." zadíval se na svého věznitele, než se odvážil klesnout pohledem k ošetřené ráně. Vypadalo to trochu nevzhledně, ale jinak se cítil relativně dobře.
Sesunul ruce k lemu svého trička a zarazil se. "... tahle to asi nepůjde!" zacinkal provokativně řetězy, ke kterým byl pořád připoután.

Tommy se zamračil a odvrátil hlavu. Další věc, kterou nedomyslel, vynadal sám sobě v duchu.
Rázně vstal, popadl mísu i ostatní věci, které si na ošetřování přinesl a bez jediného slova ložnici opustil. V kuchyni hodil všechno do dřezu a pak se nešťastně svalil na židli u stolu.

Zapíchalo ho na zádech, ruka mu automaticky vystřelila k tomu místu a prsty se přes látku trička dotkly jen jeden den staré řezné rány sešité několika stehy. Rychle si tričko vykasal a bojácně se zranění dotkl znovu. Úplně zapomněl na to, že se něco podobného jako Adamovi stalo i jemu. Bodeď by ne, když to nebolelo. V podstatě o tom vůbec nevěděl, rána se poprvé ozvala až teď. Sice na ni neviděl, ale podle hmatu mu připadala jako celkem dobře zahojená jizva.
Co se to tu sakra dělo? Přežil už tolik útoků během jednoho dne a teď, člověk, který ho těmi útoky napadl, zdálo se, byl stejný jako on. Proč zrovna oni dva? Dva lidé, kteří neměli vůbec nic společného? Dva muži, každý s jinými morálními hodnotami, s jinými představami o svém životě..

Tommy se donutil vstát a přešel k lince. Dal vařit znovu vodu a mezitím prohledal skříňku se základními surovinami. Našel třezalkový čaj, ten byl dobrý na uklidnění, takže hned hodil dva pytlíky do hrníčku a ty pak zalil vroucí vodou. Prohledal taky znovu lékárničku, ve své době brával prášky na spaní, byl vynervovaný z práce a lékař mu předepsal nějaké hodně silné, musel si vzít vždycky jenom půlku, protože by pak ráno nevstal. Když skleničku konečně našel, pousmál se a vysypal si na dlaň dvě tabletky. Rozdrtil je mezi lžícemi a sypký prášek vysypal do čaje. Když nebude zbytí, bude to dělat takhle. Už nemohl riskovat, aby ho ten chlap znovu napadl a on se pak musel bránit tím hrozným způsobem. I když šlo jen o to sundat mu zakrvácené tričko, nedokázal si představit, jak to udělá, aniž by Adama neodpoutal a právě toho se šíleně bál.

S čajem se vypravil zpátky do ložnice a tam se posadil na postel vedle svého vězně. Vypadal unaveně, ale měl zdravou barvu. Tommyho to nějak přestávalo překvapovat, i když smířit se s tím tedy moc nechtěl. Nějaká jeho část protestovala proti tomu, aby byl ten muž stejný jako on, po fyziologické stránce. Prostě se mu to nelíbilo.

"Uvařil jsem ti třezalkovej čaj, je dobrej na uklidnění. Odpočiň si, já zatím najdu nějaký tričko, tohle je stejně zničený.." ukázal rukou na Adamův svršek v šedé barvě, poznamenaný krvavou skvrnou a dírou po noži. Postavil hrneček na noční stolek, nejistě se pousmál a zase odešel. Jestli se jeho vězeň po tom uspávacím čaji ještě někdy probudí, bude z toho nejhoršího venku. Nezbývalo než čekat a samozřejmě toho času nějak využít.

Adam se natáhl po čaji a pak si ho strčil pod nos. Hezky voněl, ale měl by si teď dával na všechno co dostane větší pozor, i když na druhou stranu... ten kluk ho asi vážně nechtěl zabít, byl z toho, že ho bodnul v jednu chvíli úplně v prdeli a to samé na něm viděl, když zasáhl paralyzátorem toho starého blázna v Mountain. Ne, tenhle kluk byl moc čestný na to, aby si vzal na svědomí něčí smrt. Snad by se šel i sám udat, vždyť to k tomu pomalu směřovalo, když ho dotáhl na policejní stanici...
Adam se pousmál, tam se mu podařilo dobře vybruslit, ale následující události už tak veselé nebyly.

Usrkl opatrně z hrnečku, aby si nespálil jazyk. Pak znovu a když se podíval do hrnku zhruba po pěti minutách, zjistil, že je prázdný. Byl zamyšlený, takže to zprvu nepostřehl. Odložil jej na noční stolek a uvelebil se na posteli víc. Skutečně měl ten čaj uklidňující účinky. Ale i když mu to přišlo moc rychlé, nevadilo mu to. Zavřel oči a nechal se vtáhnout do klidných představ, které jen proplouvaly jeho myslí. Nesnažil se je zachytit, nepřemýšlel, nechal se jimi unášet, dokud se nezměnily na neškodné sny.

A přesně na tuhle chvíli Tommy čekal.
Potichoučku nakoukl do pokoje a pak do něj opatrně vklouzl. Sedl si na postel a naklonil se k Adamovi, aby si pozorně prohlédl jeho tvář. Vypadala klidně a... bohužel bezproblémově. Kdyby jen taková mohla být pořád.. a kdyby její majitel neměl nečestné myšlenky...

Několikrát tvář poplácal z obou stran.
"Adame?" oslovil svého vězně. Ten se jen zavrtěl, zamlaskal, ale spal dál jako zabitý. I když to Tommyho mohlo uklidnit, i tak cítil srdce až v krku, jakmile mu začal odemykat pouta a ještě víc ho polilo horko, když jeho ruce byly konečně volné.
Velice jemně, přesto co nejrychleji vykasal jeho tričko až ke krku a pak mu podebral dlaní hlavu, aby ho mohl přetáhnout. Pokaždé, když se Adam jen trochu zavrtěl, Tommy přestal dýchat. Trochu zápasil s jeho rukama, v tu chvíli dokonce Adam na okamžik otevřel oči, podle toho ale, jak byly zakalené a jeho pohled prázný Tommy usoudil, že dávka jednoho prášku na spaní v kombinaci s třezalkovým čajem by příště mohla stačit.
Když tričko definitivně sundal, odnesl ho do kuchyně, kde ho vyhodil do koše. Vzal si připravenou mísu s novou teplou vodou a vrátil se do ložnice.

Už věděl, že nad vším co udělá bude muset víc přemýšlet. Na to aby pustil Adama do koupelny samotného bez pout bylo ještě brzy, takže se ho rozhodl umýt tímhle způsobem. A dokud se trochu neuklidní rozbouřená atmosféra a nedůvěřivé ovzduší mezi nimi bude mu holt všechno strkat pod nos, jen aby se nemohl z ložnice hnout.
Navlékl si na ruku žínku a namočil ji ve vodě, pak v dlani obalené froté látkou lehce promnul mýdlo a to odložil do malé misky.
Začal u ramen...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 viv278 viv278 | 27. srpna 2012 v 19:38 | Reagovat

Ale nene :-D Tommy profesionální ošetřovatelka :-D noooo pěkný ;-)

2 Steva Steva | Web | 27. srpna 2012 v 19:56 | Reagovat

no teraz som s toho ešte viac huhuhu to ako ani Tommy nemôže zabiť Adama :-?  :-?  :-?

3 Janimi Janimi | 27. srpna 2012 v 20:12 | Reagovat

Ha dvaja skoro  nesmrteľní ;-)  :-D Starostlivý Tommy ;-)  :-D

4 In In | 27. srpna 2012 v 20:16 | Reagovat

Tak to májí oba dobrý že se ze všeho výlížou ,jak tohle půjde dál to bude zajímavý ,představa jak Tom myl Adama ta mě dostala,krutý tak to useknout,doufám ,že Ad nebude zlobit nebo se z něho brzo stane šípková Růža :-)

5 Karin Karin | 27. srpna 2012 v 21:56 | Reagovat

Tommy ma obavy o Adama to je pěkny to jsem zvědava jak to bude pokračovat. :-P

6 Margie Margie | Web | 28. srpna 2012 v 13:51 | Reagovat

Začal u ramen.... chci pokračování ! :D

7 Oo_Lů_oO Oo_Lů_oO | Web | 28. srpna 2012 v 18:09 | Reagovat

Musím mít pokračování :D

8 velvet velvet | 28. srpna 2012 v 21:42 | Reagovat

Ahaaaa takže i Adí má schopnost? Tedy myslím kromě oček :-D
Nu ty jsi dobrá..začal ramenama ale co dáááááááál heeeej :-D  :-D  :-D

9 Katka Katka | E-mail | 13. května 2015 v 15:43 | Reagovat

Vdyť to říkám Tommy ošetřovatelka á to mytí je dóóóóst dobrej nápad áááááá :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama