Eyes of Death IX.

20. srpna 2012 v 11:40 | Extasy |  Eyes of Death

Konečně jsem se dokopala napsat další část Eyes...
Nemusíte se bát, tentokrát vás nečekají žádné krváky, tenhle díl je o dost klidnější než všechny předchozí a přesune nás jakoby do další fáze příběhu...



Třásl se zimou a ve tváři mu tepalo, když se probudil do šera, které ho obklopovalo. Nemusel přemýšlet dlouho, aby si vzpomněl, co se stalo před tím, než upadl do zprvu bezvědomí a pak hlubokého spánku. Dostal několik ran pěstí do obličeje, pod oko, do brady a když se svalil na zem, z už tak dost nevýhodné pozice, dotyčný ho praštil ještě přes zátylek a tím ho vyřadil z vědomí.


Stalo se to v podzemce, na prázdném nástupišti, hned po tom, co ten divný kluk vstal z mrtvých.
Ano, s něčím podobným se Adam za svůj život ještě nesetkal a že zažil už dost podivných věcí sám, však ani on nebyl z "nejnormálnějších" pokud by to měl nazvat takhle, ale ten menší kluk, s hnědýma očima a světlým obličejem, orámovaným ulítlými růžovými prameny byl přece jenom ještě o něco divnější.
Byl imunní vůči všem vyslovených i nevysloveným příkazům, ke kterým Adam používal své zázračné oči. A ještě k tomu to byl nějaký humanista či co, protože se rozhodl, že nikomu v jeho dosahu, nebo možná už to rozšířil na celou zeměkouli se jeho prostřednictvím nezkřiví ani jeden vlas. Proč zrovna někdo takový nepodléhal jeho schopnosti? Proč to nemohl být nějaký bezdomovec na nádraží, nebo nejlíp v Austrálii? Taky by rád znal důvod, proč se tohle děje, proč někdo takový vůbec existuje. Muselo to mít vysvětlení a i když se ho obával, touha znát ho byla silnější.

Trochu se pohnul, protože ho bolelo za krkem, chtěl si ho narovnat, dát hlavu do jiné polohy a při tom pokrčil i lokty. Znehybněl a zamyslel se, jestli je to co cítí vůbec pravda. Od zápěstí k ramenům mu vystřelila ostrá bolest, která ho donutila syknout a zavřít oči, i když už se celkem rozkoukával.

Byl spoutaný!

Ležel sice na celkem pohodlné posteli, ale co mu to bylo platné, když se nemohl hýbat víc než mu dovolily silné provazy na rukou přivázané k čelu postele, takže se vlastně nemohl hýbat vůbec. V jedné jediné kratičké vteřině si konečně uvědomil co to obnáší a několikrát sebou nesouhlasně mrsknul, málem si tím vykloubil ramena.
"Heeeej!" zařval přes štípání ještě čerstvých ran v obličeji, které se bránily proti pohybu svalů a kůže.
"Kurva, co to má znamenat, kde to jsem!" bránil se tomu, že mu nikdo neodpovídal. Zase sebou švihnul a zaúpěl, protože se mu provazy zařízly do zápěstí.
V rychlosti se rozhlédl kolem sebe po šedí zahalené místnosti, uprostřed které stála postel, na níž ležel. Možná že měl dobrý výhled, ale jeho momentálně nezajímalo, jaký má pokoj barvu, nebo jak je zařízený. Byl v pasti a neměl šanci se odsud dostat, pokud ten, který ho sem připoutal měl růžové vlasy. A že o tom ani na chvíli nezapochyboval. Jediný člověk, který na něj nereagoval ho držel v poutech a musel by se stát zázrak, aby ho donutil to změnit. Co s ním chtěl vlastně udělat?

Adam se zahleděl na tmavé dveře po své pravici. Hypnotizoval je, potřeboval, aby se otevřely, i když na neživé věci jeho pohled neměl žádný vliv. Prostě jen chtěl, aby jeho věznitel jimi vešel do tohohle pokoje a řekl mu, proč ho tu drží.. proč ho nezabil?

Uplynulo spoustu času, jeho oči už byly dávno rozkoukané a taky ho začaly hrozně pálit, jak se pořád soustředil na jedno místo, jen prostě nedokázal odvrátit hlavu. Nadechl se a znovu zakřičel.
"Heej! Tak co bude, se mě bojíš nebo co?"

Ve vteřině se rozrazily dveře a do místnosti vběhl naštvaný růžovlásek. Po cestě třískl dlaní do stěny vedle dveří, kde byl vypínač na světlo. Adam jen bolestně zamrkal víčky a na chvíli je zavřel. Ostré světlo nebylo moc dobré pro jeho oči a ještě takhle zprudka.
"Co tu řveš sakra a ještě takový kraviny!" Tommy se zastavil u nohou postele, dal si ruce v bok a zadíval se na svého vězně opravdu vražedným pohledem. I přes výrazné osvětlení, které Adamovi dost vadilo si nemohl nevšimnout ošklivé rány na růžovláskově čele. Jak to mohl do prdele přežít?

Celou dobu, ve vedlejším pokoji Tommy napínal uši a kdykoliv ten magor zakřičel, musel se pousmát, ovšem poslední jeho poznámka se mu tedy moc nelíbila. On se ho přece nebál, jen dost dobře nevěděl co s ním. Prostě zatím neměl žádný plán, co s ním provede, jen věděl, že už ho nenechá chodit po svobodě, aby napáchal další škody.

"Co chceš dělat? Zabít mě? Proč už jsi to neudělal?" Adam se na růžovláska konečně podíval pořádně, ale i tak přivřel oči. Kvůli tomu světlu. Kdyby šlo jenom trochu ubrat, co měl sakra v tom lustru, halogen?
Tommy si ho nekonečně dlouho prohlížel a pak se zapřel rukama o kovové čelo postele, aby v prohlížení pokračoval z trochu jiné pozice. To jak ten chlap mhouřil oči nejspíš znamenalo, že mu vadí ostré světlo. Tenhle poznatek se mu hodně líbil, mohl by ho v budoucnu nějak využít.
"Jak ti říkaj?" zeptal se hovorovým tónem. Pár dní si ho tu teď nechá, než vymyslí co s ním a možná by bylo dobré aspoň vědět, jak se jmenuje.
Adam se na něj zadíval lehce nedůvěřivě a pozvedl obočí.
"Co to je? Teď se budeme kamarádíčkovat?"
"Já tu nejsem ten zlej, pamatuješ?" přivřel oči i Tommy. Odrazil se rukama od kovové trubky čela a obešel roh postele k její levé straně. Ještě chvilku se na Adama díval, než si sedl na postel a přehodil si nohu přes nohu. "Já jsem Tommy, kdyby tě to zajímalo!"
"Ty nejsi ten zlej jo? A kdo mě na tom nástupišti zmlátil a odtáhl sem?" protestoval Adam, jeho jméno nebral na vědomí a nikdy mu neřekne to své, bylo pro něj posvátné zůstat v anonymitě.
"Mám ti připomenout, co tomu předcházelo?" přel se s ním Tommy. Pohledem zabrousil ke svázáným rukám svého vězně, aby ještě jednou zhodnotil, jestli ho připoutal pořádně.
"Děláš to jenom kvůli svýmu šéfovi, nebo jak? Tak umřel, smiř se s tím, vyser se na to a pust mě!" zasyčel Adam naštvaně a několikrát sebou zavrtěl, aby dal najevo nesouhlas své pozici.

Tommy se zamračil.
"Jestli jsem jedinej, kdo ti může zabránit v tom, abys na lidech prováděl tyhle svinstva, tak tomu prostě zabráním!"
"Co si zač, nějakej samaritán?" zaprskal Adam. Už nepočítal, kolikrát tuhle otázku za posledních několik hodin položil, ale doposud v podstatě nedostal odpověď, nebo ne takovou, která by ho uspokojila. Odvrátil hlavu na stranu a zavřel oči. "Jak dlouho mě tu chceš držet? Co zamýšlíš? Vydloubneš mi oči?" zeptal se a pak vrátil pohledem zpátky k Tommymu. Očividně ho to poslední zatím vůbec nenapadlo.
"No vidíš, to je dobrej nápad! Všechno by se vyřešilo a aspoň bych neměl na svědomí vraždu!" pousmál se růžovlásek a hned na to vstal z postele. "Máš nějaký speciální přání ohledně večeře? Ne? Tak dobrou!" vysypal to na Adama tak rychle, že ani nestačil zareagovat, ale přesně to byl asi Tommyho záměr.

Adam mlčky sledoval, jak Tommy opouští pokoj a když se opět ponořil do tmy, povzdechl si.
Byl to hezkej kluk, měl něco do sebe, musel si přiznat. Když u něj seděl takhle blízko, Adam měl možnost si ho pořádně prohlédnout, ještě když se bavili relativně v klidu, ale to teď rozhodně nebylo to nejdůležitější.
Svým způsobem z něj neměl strach, byl to přesně ten typ člověka, který by nesprávnou věcí udělal do svého svědomí díru jak vrata, prostě čest na prvním místě, i tak si na něj musel dát pozor, všeobecně nikomu nevěřil a dobrácky tvářícím se lidem už vůbec ne. Vždyť jeho vlastní máma se taky tvářila mile a pak...

Tommy si ohřál k jídlu čínské nudle, co měl ještě v lednici. Kupoval si je večer před osudným dnem, kdy se se svým vězněm poprvé setkal. Připadalo mu to jako celá věčnost a přitom šlo o pouhých dvacet čtyři hodin. Ještě před jedním celým dnem netušil, že se jeho život od základu změní, že si bude připadat jak brácha drákuly, nebo prostě někoho, o kom se všeobecně ví, že neumírá. Bránil se své teorii, byla tak přitažená za vlasy, jak z nějakého fantasy filmu, ale když přežil nárazy do vlaku a sloupu v podzemce... už nedokázal pochybovat. To proč pořád přežíval mělo nějaký význam a mělo to něco společného s mužem, který teď ležel spoutaný na jeho posteli ve vedlejším pokoji.
Že by měl takovou schopnost, aby mu zabránil v páchání zla jenom plácnul, ale na druhou stranu... proč by to tak nemohlo být?

Se svou večeří se šel usadit do skromného obýváku na gauč. Bylo už dost pozdě, pár minut po půlnoci...
Jeho vězeň spal zhruba dvě hodiny, po tom co ho dovlekl do svého bytu. Pomáhal mu taxikář, pak taky nějaký chlap z jejich domu, Tommy se pořád vymlouval na to, že je to jeho kamarád, který přebral. Napadlo ho zavolat Dannymu, ale vzpomněl si že má zrovna noční směnu. I tak kvůli němu musel kamarád přijít pozdě do práce, do nějakých sedmi hodin s ním byl ještě v nemocnici.

Přemítání nad celým uplynulým dnem Tommyho uspalo.
Probral se podivně zkroucený na gauči kolem páté hodiny ráno, kelímek od nudlí se válel na zemi a vidlička ho píchala do žeber, protože na ní ležel.
Vymrštil se do stoje a vyrazil rychle k ložnici, zkontrolovat svého vězně. Byl na sebe naštvaný, že zaspal, za těch pět hodin nebo kolik se mohlo stát všelicos.
Když vpadl do pokoje, automaticky zvedl ruku k vypínači, ale v posledním okamžiku ho něco přinutilo, aby nechal zhasnuto. I v té tmě viděl na posteli obrys mužské postavy a jestli jeho vězeň spal, nebylo nezbytně nutné ho budit. Hlavně, že mu neutekl.

Tommy stáhl ruku k tělu a s opatrným našlapováním se vydal k posteli. Naklonil se nad klidnou spící tvář a chvilku ji pozoroval. Čekal, že se každým momentem ty děsivé oči otevřou a zabarví do krvava, ale nic takového se nestalo. Možná už začínal být paranoidní, viděl nebezpečí v každém kousku svého života. Ani by se tomu nedivil, když za poslední den nabral úplně jiný směr.

Vrátil se do svého obýváku s hlavou plnou nedořešených otázek. Neměl ponětí, co s tím klukem bude dělat. V první řadě by ho měl odpoutat a dát mu trochu prostoru, jen aby nemusel pořád ležet. A taky by bylo dobré dát mu najíst a napít a nechat ho umýt. K většině takových úkonů ho ale musel pustit a to se mu vůbec nezamlouvalo.
Ještě nikdy u sebe nedržel člověka proti jeho vůli. A i když si vzpomněl možná na padesát filmů, ve kterých se řešilo podobné držení, nebo únos, cítil se bezradný.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janimi Janimi | 20. srpna 2012 v 15:49 | Reagovat

Hm no čo s Adamom Tommy ;-)  ???  :-P  že by si ho skúsil prevychovať ... teda nejako mu zmeniť myslenie :-?  ;-)  :-P ... no neviem ;-)  :-D počkám si na pokračovanie ;-)  :-D

2 Karin Karin | 20. srpna 2012 v 20:52 | Reagovat

jsem zvědava co s nim Tommy provede. :-D

3 In In | 20. srpna 2012 v 20:52 | Reagovat

Ve filmech  se někdy uvězněný zamiluje do svého věznitele a Adamovi se už Tommy trochu líbí, tak je to na dobré cestě,jsem zvědavá jak se Tommy postará o Adama aniž by mu šel po krku :-)

4 Zuzu Zuzu | Web | 20. srpna 2012 v 21:33 | Reagovat

Noooo... dobře Tommy! Takové tintítko uneslo chlapa jako je Adam xD

5 velvet velvet | 20. srpna 2012 v 21:45 | Reagovat

Hmmm zajímavé..ovšem jestli ho rozváže tak mu zdrhne ale zas aby furt jen ležel to je dost drsné :-P
No jsem zvědavá jak se jim společně bude...ehm...žít :-D  :-D  :-D

6 Extasy Extasy | Web | 20. srpna 2012 v 21:46 | Reagovat

[4]: Pomáhal mu taxikář a chlap z domu Zuzu:-)

7 Oo_Lů_oO Oo_Lů_oO | Web | 21. srpna 2012 v 14:52 | Reagovat

Dost napínavé, těším se na další díl! :)

8 Katka Katka | E-mail | 13. května 2015 v 15:16 | Reagovat

No to jsem zvědavá co Tommy bude dělat s Adamem. Bude ho muset vykoupat!!! ááááááááá :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama