Blasphemy 11.

23. dubna 2012 v 19:00 | Extasy |  Blasphemy

* * *


"Ty někam jedeš?" Helena vstoupila opatrně do Adamova pokoje, kde to vypadalo jako po výbuchu. Všude se válely jeho věci, jak se je snažil nacpat do své cestovní tašky, jenže nikdy se mu to nepodařilo tak, aby se tam vešlo všechno, takže je musel vyházet a začít znovu.


"Jo... domů!" odsekl, aniž by se při tom na ní podíval. Pak se ale zarazil uprostřed strkání trička do tašky a zhluboka se nadechl. "... poznala jsi to..." zahuhlal s pohledem upřeným na stříbrný potisk trička. Helena se nemusela ptát jak to myslel... jeho slova se netýkala samotného odjezdu.
"Jo, ale nemohla jsem ti to říct, když to Jack neudělal sám, neměla jsem na to právo..."
Už když do pokoje vstoupila, bylo jí jasné že něco není v pořádku, zvlášť když Adama do kostela sama poslala.

"Máš pravdu, i když na tom už vlastně vůbec nezáleží..." pronesl Adam s rezignací v hlase.
"... je mi to moc líto Adame... pořád doufám, že... že je to jenom pobláznění, vždyť ses právě rozešel s Terrym..." to už se Adam na Helenu podíval a docela škaredě.
"Jsou věci mezi nebem a zemí, který nikdy nepochopíme Hel, ale tahle mezi ně nepatří. Jsem si tolik jistý, že ho miluju, že bych na to byl ochotný i vsadit svůj život. Nečekal jsem tvoje pochybnosti..."
"Tak mu to rozmluv!" nenechala ho Helena domluvit, i když právě zaútočil i na ní. Dokázala porozumět jeho trápení a přehlížela jeho nabroušenost, protože věděla, že jeho smutek a zlost nejsou v útoku na ní myšleny osobně. Adam teď prostě nenáviděl celý svět, nemohla se mu divit.

"Co?" Adam konečně přestal s balením a vytřeštil na ní oči.
"No, vždyť ještě není kněz, vysvěcení ho teprve čeká... cože? On ti to neřekl?" zhrozila se a Adam sebou hodil na postel.
"Tejden trvalo, než jsem se dozvěděl kdo je a ještě se to stalo neúmyslně, pochybuju že měl v plánu říct mi i tohle!" svěsil ramena.
"Nediv se mu Adame. Tuhle cestu už si vybral hrozně dávno a ty si přijdeš a začneš otřásat celým jeho přesvědčením i životem. Musí být pořádně zmatenej!" hájila Jacka Helena. Tohle snad Adam dokázal pochopit.
"Právě proto odjíždím, nemůžu tu zůstat. I já mám svou hrdost a nemyslím si, že by byla něco míň než ta jeho. Takhle si to vybral!" Adam sklonil hlavu, protože ho znovu zapálily v očích slzy, ten den už snad posté.
"A co když tě miluje stejně jako ty jeho? Bez tebe to nezjistí. Stane se z něj kněz a petlice na vrátcích se zavře... už napořád!" pokoušela se ho Helena zvyklat. Napadlo jí při tom, že vlastně pokouší i ten kousek víry, který v sobě má, protože by něco takového dělat neměla. Nabádat Adama k tomu, aby svedl z cesty jejich nového faráře. Jenže, proč jí to tedy připadalo o dost správnější, než aby se tím knězem Jack opravdu stal?
Adam mezitím nacpal do tašky poslední dvě trika a pak ji s mírnými problémy konečně zavřel. Vzal svoje zavazadlo do ruky a podíval se na kamarádku.
"Kdyby mě měl aspoň trochu rád, neřekl by mi o tom, co se stalo, že je to uklouznutí!" řekl Adam klidně, bez jakýchkoliv emocí, prostě jako robot. Tak moc ho tohle Jackovo přirovnání zklamalo, že už mu nedokázal dát ani patřičný výraz. Byla to odporná fráze - slovo, které už nikdy nechtěl slyšet. On si ho nezasloužil.

Zatímco na něj Helena v šoku hleděla, vydal se ke dveřím, pak přes kuchyň do předsíně a tam si na sebe oblékl svou černou plátěnou bundu a nazul si vysoké šněrovací boty.
"Rozmysli si to Adame. Jen mu dej trochu času, vysvěcení ho čeká za dva týdny..." zkusila to ještě jednou, i když už si od toho vůbec nic neslibovala. Adam byl občas hodně tvrdohlavý a nic s ním nehlo. Škoda že to nepoužil při dobívání Jacka, posteskla si v duchu.

"Teď chci jenom pryč a nevidět ho!" pronesl zkroušeně a při tom si přitáhl kamarádku za rameno k sobě. "Vždycky se my chlapi tváříme jako tvrďáci, ale když dojde na něco takovýho..." nedořekl a objal ji. Tiše popotáhl, protože se mu do očí nahrnuly další slzy.
Když se od ní odtahoval, věnoval jí kratičký pohled. Tak akorát krátký na to, aby si to ještě nerozmyslel, dřív nebo později by ho určitě zvyklala.
"Měj se Heleno, ozvu se se ti.." slíbil a vyšel ven...

Další vlak mu jel za nějakou hodinu. Měl naštěstí dost času dojít na nádraží, ale rozhodně málo času na to, aby se stihl ještě zastavit někde jinde.
Ne, musel být silný a dát Jackovi jeho právo na rozhodnutí, i když to znamenalo že o něj přijde. Miloval ho a nemohl dopustit, aby byl nešťastný. A pokud jeho štěstí spočívalo v tom být knězem, musel mu ho dopřát...

O několik dní později...

Připadal si, jakoby tu stál včera a rozhlížel se úplně stejně. Měl jistě v hlavě i stejné dilema - nastoupit do dalšího vlaku, nebo zachovat chladnou hlavu...

Vlak, který by mu pomohl od všech problémů se nacházel právě teď pod zemí a jeho trasa vedla na londýnské letiště. Vedle vlaku, který zcela jistě znamenal problémy právě teď Adam stál.
Odsunul tohle rozhodnutí o několik dnů. Prostě se na něj vykašlal, když mu chtělo tak moc ztrpčovat život a pár dnů zůstal v Londýně. Jenže neměl nikde stání...
V hlavě mu celý ten čas ležela Helenina slova, její přesvědčování. Co na tom, že chtěl, aby byl Jack šťastný, ona mu vrátila naději, kterou mu Jack v kostele svým - navždycky - vzal.

Pořád ale nebyl rozhodnutý, jestli by neměl tenhle špatný nápad vzdát a skutečně se vrátit domů, kde by se několik příštích měsíců užíral svou bolestí, až by nakonec skončil v náruči dalšího kluka, kterým by se tu bolest pokusil nějak zaplácnout. A byl si téměř jistý, že by tou záplatou byl Terry. Nebyla by to tedy ještě větší chyba, než ta, kterou se chystal udělat?

Osobní vlak do Kingsdownu odjíždí přesně v osm patnáct ze sedmého nástupiště. Prosíme cestující, aby ukončili nástup - zahlásil nad Adamovo hlavou nádražní rozhlas. Chvíli se na nehybnou krabici s reproduktorem díval, než udělal trhavý krok ke schůdcím.
"Pane, nastupte si prosím!" pobídl ho průvodčí za jeho zády. Adam se lekl, jenže právě to zapříčinilo, že se automaticky, jako na povel chytil madla vedle dveří a vyhoupl se dovnitř. Nemohl si to ani rozmyslet, protože průvodčí zaplul do vagonu hned po něm a zabouchl za sebou dveře.
Adam se prostě rozhodl tenhle špatný nápad svést na něj. Přece ho podrazil celý svět, tak proč mu to kousek po kousku nevracet?

Našel si první prázdné kupé do kterého se zavřel a jen co mu průvodčí zkontroloval jízdenku, rozhodl se trochu prospat...

*

Byla neděle dopoledne.
Jack nesledoval čas, jen lidi před sebou, kteří hltali každé jeho slovo. Vzduch byl prosycený vůní vosku, jemnou zatuchlostí a lehkými parfémy některých mladých mužů a žen. Při nedělní mši to bylo zcela obvyklé.
Jeho pohled několikrát ujel k dívce se světle hnědými vlasy, která seděla vedle starší dámy v šedém kabátu ve třetí lavici napravo. Věděl, kdo to je a i přesto na ní koukal víc, než bylo zdrávo.
Tak moc by ji chtěl po mši zastavit a zeptat se jí na Adama, protože už o něm bezmála týden nic nevěděl, ale na takové otázky si dovolil říct moc odmítavých slov a podniknout moc jednosměrných kroků. Jednou se tak rozhodl a neměl by dávat znovu šanci pochybnostem.

Když zaznělo poslední amen, lidé se začali zvedat k odchodu. Otec Joseph se opět s některými loučil u hlavních dveří...

"Byla to nádherná mše otče Josephe!" rozplývala se Helenina babička, zatímco mladá žena vedle ní těkala očima k oltáři, u kterého stál zády k nim jejich nový mladý farář.
Zhrozila se, když ho dnes uviděla. Po jeho nádherných dlouhých blond vlasech nebyla ani památka. Ale mnohem víc ji děsil důvod, proč si je ostříhal. Vysvěcení se blížilo a s ním i konec veškerým jejím nadějím, ke kterým se celý týden upínala.
Dřív byla z Jacka nadšená, protože dokázal mše zpříjemnit i jí, ačkoliv je navštěvovala jen z povinnosti kvůli babičce, ale když jí Adam řekl, co k němu cítí a co se mezi nimi stalo, už se jí představa toho, že tenhle mladý pohledný muž zasvětí celý život víře a celibátu nelíbila. Nejen Adam, ale i on si zasloužil skutečné štěstí v podobě pravé lidské lásky a běžných radostí, které život lidem jako ona nabízel. Byla o tom přesvědčená, jen netušila, jak by to mohla ovlivnit, když Adam odjel.

"Mladý pán dal dolů vlasy, to je dobře, moc dobře..." libovala si stará paní a Helena polkla ostrou poznámku, kterou by nový Jackův vzhled zesměšnila. Ne, že by vypadal trapně... to spíš k pláči. Ani si nechtěla představit, co by na to řekl Adam, kdyby ho takhle viděl.
O minutu později se k nim Jack připojil.
"Když vás tu mám takhle pohromadě, nechte mě udělat dobrý duchovní skutek a přijměte prosím pozvání na oběd!" nabídla se stará paní a Helena po babičce švihla zděšeným pohledem. Dnes měla i ona obědvat u ní, ale v jedné jídelně, s Jackem... ne, to nemohlo dopadnout dobře.
"Rád přijímám, ale Jack..." začal farář Joseph nejistě.
"... já musím odmítnout, postím se. Před přijetím je to jedna z posledních zkoušek." vysvětlil jí Jack s úsměvem a Heleně se neuvěřitelně ulevilo. Chtěla si s ním promluvit, ale ne, pokud by v dosahu minimálně jednoho kilometru byla její silně věřící babička.
"I tak můžete jít s námi, ale asi bych vás neměla pokoušet." zachichotala se babička.
"Děkuji" poklonil se Jack a jeho pohled opět padl na mladou světlovlasou ženu, která si ho neskrývaně prohlížela.
"Tak tedy, můžeme jít" pobídla všechny, kromě Jacka stará paní a otec Joseph se naposledy na Jacka otočil.
"Vrátím se odpoledne, dáme si spolu aspoň čaj"
"Ano otče" přikývl Jack svorně. Hned na to se skupinka vydala k příjezdové cestě. Ještě chvíli je Jack pozoroval, než zabouchl hlavní dveře a vrátil se k oltáři...

Před vchodem do zákristie se zarazil. Jeho ruka vylétla k hlavě a dotkla se krátkých čerstvě ostříhaných vlasů. Ještě si na to nezvykl a tohle byl jistě důvod, proč na něj ta Adamova kamarádka pořád tak koukala.
Věděl, že vypadá hrozně, ale krása v jeho životě byl hodně relativní pojem.
Dobře, možná se chvíli na Adama koukal jako na velice pohledného muže, dokázal si říct, tenhle muž je i na povrchu velice krásný, ale jak to sám nazval, bylo to jen uklouznutí. Zkrat jeho mysli, ke kterému už nikdy nesmělo dojít.

Pln odhodlání se vydal konečně ke dveřím vedoucím do zákristie, když na jejich prahu zůstal v dalším okamžiku strnule stát.
Byl tam... jen pár metrů od něj... a propaloval ho vyděšeným pohledem.
Adam se vrátil.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 viv278 viv278 | 23. dubna 2012 v 19:31 | Reagovat

Chjoooo ??? nedovedu si Jacka představit na krátko...no Adame, tak do toho ;-)

2 Steva Steva | Web | 23. dubna 2012 v 20:43 | Reagovat

Aaaaaaaaa ja sa asi poseriem tak toto neee on sa vrátil ???  ???  :-) taká som šťastná :-D

3 Undertaker Undertaker | Web | 23. dubna 2012 v 20:56 | Reagovat

Ne, Jacka s minimálním vlasovým porostem nedokážu představit, i když jsem ho viděla se spoustou různých vlasových kreací...

Aaaa! Adam musí sklízet úspěchy. Prostě musí!!! xD Jinak mě asi trefí šlak.
Helena je mi strašně sympatická. Taková správná baba. ^_^ Taky by je mohla voba pošťouchnout xD

4 Zuzu Zuzu | Web | 23. dubna 2012 v 21:28 | Reagovat

kdyby byla soutěž, kdo nejvíc napíná lidi, vyhraješ ji s přehledem xDDDDD honem další!!! xDDDD

5 velvet velvet | 23. dubna 2012 v 21:37 | Reagovat

Ajaj chtěla bych vidět Jacka ostříhaného...nebo raději ne :-D
Tak jsem zvědavá jak se s tím teď poperou 8-O Jsem tak ráda, že se vrátil a umíš vážně skvěle ukončovat díly O_O  :-D  :-D

6 Extasy Extasy | Web | 23. dubna 2012 v 22:00 | Reagovat

Tak já jsem ráda, když se mi sem vracíte a takhle je to pro vás ještě větší nutnost:-D

7 Karin Karin | 23. dubna 2012 v 22:40 | Reagovat

To je moc dobře že se Adam vtátil.Jsem zvědava jak to skončí. :-(  [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama