na Blog.cz

Včera jsem se docela (ne)slušně pobavila při skypování s Velvet, kde jsme rozebíraly jednotlivé pairingy na tomhle blogu. Chtěla bych o tom napsat článek, proč vůbec dávám dohromady zrovna ty a ty kluky, jaký k nim mám vztah, jak to na mě působí. Například, co se týče Adama a Jaejoonga, přišly jsme s Velvet na docela zajimavou teorii, tak možná se do toho zítra pustím.

Mezitím mám pro vás další díl EE, konečně se dozvíte, co se stalo hned po tom, co Jaejoong dorazil do Adamova hotelu. I pro mě to bylo trochu zvláštní něco takovýho psát po oneshotce Call me, kterou jsem stvořila včera. Kdo jí četl, jistě pochopí:-D

Let´s go!

V první chvíli Adamovi problesklo hlavou, že před sebou vidí fakt hodně pěkného Korejce, ale to byl takový ten automatický mžik v jeho hlavě, pro Adama naprosto přirozený, rád se podíval po hezkém klukovi, pokud bylo o co stát. Druhá chvíle už tak veselá nebyla. V jediné vteřině mu docvaklo, co všechno s člověkem na prahu jeho dveří souvisí. A pak mozek vyslal zprávu do pravé ruky...

Jaejoong nestihl ani hlesnout, když se po něm natáhla Adamova ruka, vtáhla ho dovnitř a odhodila na druhou stranu pokoje. Kde sebral ten člověk tolik síly, napadlo ho a podvědomě srovnal jeho energii s Yunhovou. Možná to bylo i tím, že ještě před chvílí s ním takhle lomcoval on ve své pracovně.

a pokráčko...

Dneska jsem nepsala Eclipse. Rozhodla jsem se pro něco míň drastickýho.

Líbí se mi tohle spojení, i když jsem byla přesvědčená o tom, že už o něm psát nebudu.

No... nikdy neříkej nikdy Extasy:-)

Tak jo, mám pro vás další díl. Asi si dám zítra voraz, nebo zkusím napsat nějakou sladkou jednorázovku, abych se trochu uklidnila, protože tohle už je i na mě moc:-)

Tenhle díl je kompletní flashback, tedy hodně důležité vysvětlení, bez kterého byste asi z předchozího dílu nebyli moc moudří. A platí to samozřejmě i naopak, takže jestli ten předchozí díl chce někdo, kdo ho ještě nečetl vynechat, bude v tom mít gulage:-D

Nevím, jak to na vás dneska bude působit, byla jsem u zubaře, trhal mi nerv. Takže se to na tom určitě podepsalo:-/ Na druhou stranu to píšu jedním dechem, prostě mě to hrozně moc baví, zvlášť ještě, když pak vidím vaše komentáře, takže se dá na tu bolest celkem dobře zapomenout, na chvíli...

Možná vám sem dneska hodím ještě další část, pokud se mi jí podaří dokončit. Uvidíme, nic neslibuju:-)

Kdykoliv se Shiori jen trochu pohnula, Adamovy prsty se kolem rukojeti pistole obalily ještě víc a pevně ji stiskly. Celou dobu z Korejky nespustil oči.

Mohl by mi někdo vysvětlit, proč píšu ty díly vždycky tak dlouhý?:-D A to se opravdu hodně striktně řídím tím, co jsem si řekla před začátkem téhle povídky. Že se vykašlu na rozepisování pocitů a vrhnu se na akci. A to dělám, no ne?:-DD

Ne, v pohodě, jsem v klidu. Mě to samozřejmě nevadí, ale nechci obírat o čas vás, tak si to kdyžtak holt nechte na dvakrát, kdyby se vám to zdálo fakt moc dlouhý:-)

Tenhle díl je takový informační jak bych řekla... prostě se v něm dozvíte hodně podstatných věcí, který budou důležitý pro další vývoj příběhu.

No, tak si to užijte:-)

Jo a ještě něco... bon apetit se asi líbil, takže kdybyste měli někdo nějaký šťavnatý námět na oneshotku, klidně mi ho navrhněte:-)

To jak se dostal zpátky do své cely Jack moc nevnímal, i když ho do ní Jaejoong dovlekl skoro za vlasy, jak nějakou podřadnou děvku. Musel ho vláčet za sebou, protože Jack nebyl schopný se hýbat. Od té chvíle co...

"Kdo to byl?" uslyšel nad sebou rozzuřeného Jaejoonga. Takový tón hlasu u něj ještě nezažil. Jenže teď byla jiná situace, sám nad sebou vynesl ortel, už v tom klubu. Bez myšlenek na následky, ty se pochopitelně projevily hned v zápětí.

Rozhodla jsem se napsat jednu bonusovku oneshotku mimo, s Adamem a Jackem, protože v poslední rozepsané povídce jsou chudáci pořád od sebe. Tak mě napadlo, že vám ten jejich kontakt možná chybí, no mě určitě:-)

O nic v téhle jednodílce nejde, jen o chutě vícero druhů. Pokud máte k dispozici čokoládu, nebo nějaký dobrý ovoce, nebo jinou mlsku, klidně si to k tomu vemte, věřím že na to přijde při čtení chuť. No a jinak opět upozorňuju na divočejší obsah ryze homosexuálního charakteru, takže dávám pod perex!

A pokračujeme obrázky od Balvarin...

pod perexem!

Na tenhle díl jsem se hrozně těšila! I když se v téhle povídce snažím vyhnout přeslazeným emocím, v jednu chvíli mi bylo trochu do breku, vzpomínám si, když jsem tu konkrétní pasáž vymýšlela a představila si jí. Jestli se mi to podařilo tak nějak napsat, aby to působilo na vaše srdíčka, nechám na posouzení jen a jen vás...

Další dílek necháme na příští týden, chystám se o víkendu dělat jeden experiment:-D tak nebude moc času.

Přeju všem pohodovou sobotu a neděli:-)

Adam měl pocit, že už po svém pokoji nachodil tak deset kilometrů. A čím déle chodil sem a tam, od jednoho konce ke druhému, tím víc pochyboval o tom, že tahle činnost dokázala kdy někoho uklidnit. V jeho případě to bylo právě naopak.

Na půl ucha poslouchal Shiori, která vyřizovala už asi pátý hovor. S kým, neměl absolutní ponětí.

pod perexem...

Ták a je tu další souboj originálů s covery a když už tu mám na blogu zastoupení jak Východu, tak Západu, dáme si souboj mezi Východem a Evropou:-D

Písnička Mirotic bylo pro TVXQ zlomová. Řekla bych, že až s ní to Tohoshinki opravdu pořádně našlápli, to jen tak mimo. O její cover se pokusila Sarah Connor a nazvala svou verzi Under My Skin, což jsou ústřední slova originálu. Jako jo, není to špatný, ale Korejci jsou holt Korejci:-)

Ne každýmu se líbí yaoi obrázky, proto s nima tady budu opatrná, ale tohle mě dostalo. Narazila jsem na tyhle fanarty, právě když jsem hledala nějaké yaoi. Mělo by se jednat o fanart k počítačové hře Devil May Cry, ve které zřejmě vystupují tihle dva hezouni Dante a Nero. Blíž jsem to nezjišťovala, nejsem moc na hry, ale fanarty si prostě neodpustím. Musíte uznat, že se na to fakt pěkně dívá, anebo jsem tady úchylná jenom já?:-D

Tenhle díl je takový odpočinkový, no i když, jak se to vezme:-) Psychicky se připravuju na další, protože to bude fakt nářez, tedy jestli se mi to podaří napsat a tudíž si na to dávám trochu víc času. Proto dopředu upozorňuju, že tu možná nebude už zítra...

Prostornou kanceláří zařízenou v korejském stylu z devatenáctého století se rozléhaly nepravidelné ovšem velice naléhavé kroky. Zastavily se v úrovni masivního pracovního stolu...

"Co tím chceš říct, že nedorazíš tenhle týden? … aha? … ale tím se zvýší cena, počítáš s tím? … dobře, pak jsme domluvení...!"

Vzpoměla jsem si na tuhle písničku, že jsem na ní slyšela hned několik coverů, takže budu v nové rubrice pokračovat zvučným jménem Prince.

Písnička byla původně napsaná pro Princův film Purple Rain, odkud je spoustu dalších působivých melodií, doporučuju ústřední písničku se stejným názvem, pokud už jste ji tedy neslyšeli:-)

Další úžasný cover téhle věci je z filmu Romeo a Julie s Leonardem Di Capriem...

Předem se chci omluvit, dneska je to trochu delší než normálně, tak aby vás to neodradilo. Troufnu si tvrdit, že tímhle dílem bychom měli mít největší nechuťárny za sebou. Neznamená to, že ubyde akce a sadista Changmin se rozhodně ještě projeví, ale určitě ne v takovém rozsahu. Pochopíte, až si tenhle díl přečtete. No, i když...

Mimochodem, moc děkuju za všechny komentáře k téhle povídce, hodně mě povzbuzujou v dalším psaní. Měla bych jen takovou menší poznámku... všimla jsem si, že hodně litujete Jacka a Adamovi byste klidně jednu ubalili, aby se vzpamatoval, ale mafiáni nic:-D Napadlo mě, jestli třeba nemáte obavy mi sem na ně napsat něco fakt hnusnýho, tak jestli je to takhle, tak se vážně nebojte. Kdybych k jejim úlohám nechtěla slyšet poznámky typu - už by toho Changmina měl někdo vzít baseballovou pálkou přes hlavu, nebo přála bych ti to samý ty hajzle - tak o nich určitě takhle nepíšu:-) Já vím, kluci jsou tu noví a hned je obsadím do takových rolí... to ale vůbec nic neznamená, klidně do nich!!!:-)

No a popojedeme tedy:-)

Bylo něco málo po půlnoci. Adam se prodíral lidmi narvanou promenádou a upřeně sledoval záda ženy, která pospíchala před ním. Lidi se jí vyhýbali, jen on pořád do někoho vrážel a omlouval se. Kdykoliv uviděl člověka s blond vlasy, na vteřinku se zastavil, ale pak se se svěšenými rameny a trpkým povzdechem vydal dál.

Musím se pochlubit. Objednala jsem si kimono a dneska mi přišlo. Není to pochopitelně originální kimčo, ale je prostě nádherný a jak jsem se tetelila na to, že ho budu doma pořád nosit, tak jsem ho hezky rychle zabalila a schovala do skříně, protože si ho nechci zničit:-D Hrůza se mnou:-))

Jinak, v nové rubrice Original vs. Cover Battle zvítězil na celé čáře Marilin, a to jsou Depeche Mode klasika, možná že tam jednou tu Madonnu vs. její cover dám, i když jsem se takového srovnání bála. Nj, jak už jsem tu psala, někdy bývá cover prostě lepší:-)

No a nebudu to zdržovat, mám pro vás další díl EE a dopředu upozorňuju, že je to opět masakr, tak jen aby jste s tím počítali...

Jack odložil misku s nudlemi na kraj postele a znechuceně se na ní zahleděl. Tohle jídlo mu ve vězení dávali každý den, těch pět dnů, co byl na tomhle odporném místě zavřený. Lezlo mu krkem, ale byl to jediný přísun aspoň nějakých živin do jeho pohublého těla. Co by dal za čerstvé rohlíky, které jim dováželi každé ráno do hotelu na ostrově. Klidně by jedl jen ty, celou tu dobu tady, protože by mu připomínaly domov... a Adama, který na nich ujížděl.

Tak jsem se rozhodla vytvořit novou rubriku a to... Original vs. Cover Battle. Ulítávám na hudbě, což všichni víte a tahle rubrika mě napadla, když tuhle někdo srovnával můj cover s jinými předělávkami. Ten dotyčný všechny covery hodnotil rádoby pohledem odborného kritika, ale vesměs jsem nedopadla špatně :-)

Otevřít oči takovému tvrďákovi jako je Adam bude asi ještě pořádný oříšek...

Vedl tenhle život už dva roky. Získal tehdy nějaké pozemky na jednom ostrově v Karibiku, tak všeho nechal, sedl do letadla a jednou pro vždy odletěl. A jeho vzal sebou, protože to on změnil jeho život, on se postaral o to, co se z něj stalo. A nikdy by mu to nevyčítal, jenže... teď potřeboval trochu víc síly...

Dneska jsem si vytiskla a svázala Ochočím si tě! Teda svázala...tak nějak podomácku, jen aby se ty papíry nerozletěly, až si to budu někde číst venku, třeba na pláži u vody při opalování (já určitě:-D)

Hlavní důvod byl asi jedna moje známá. Hrozně ráda čte - cokoliv, a když říkám cokoliv, tak prostě myslím cokoliv, no vy byste toho nevyužili?:-) Navrhla jsem jí, když jsem jí půjčovala další knížku, že bych jí mohla dát přečíst něco svýho a ona že je jí to jedno, tedy, dřív prý romanťáky nemusela, ale dneska skousne všechno. NOOOO... a tady jsem narazila na první kámen úrazu:-D

Tak do tohodle remixu jsem se prostě zbláznila!!