Včera jsem se docela (ne)slušně pobavila při skypování s Velvet, kde jsme rozebíraly jednotlivé pairingy na tomhle blogu. Chtěla bych o tom napsat článek, proč vůbec dávám dohromady zrovna ty a ty kluky, jaký k nim mám vztah, jak to na mě působí. Například, co se týče Adama a Jaejoonga, přišly jsme s Velvet na docela zajimavou teorii, tak možná se do toho zítra pustím.
Mezitím mám pro vás další díl EE, konečně se dozvíte, co se stalo hned po tom, co Jaejoong dorazil do Adamova hotelu. I pro mě to bylo trochu zvláštní něco takovýho psát po oneshotce Call me, kterou jsem stvořila včera. Kdo jí četl, jistě pochopí:-D
Let´s go!

"minulost nevymažeš..."
V první chvíli Adamovi problesklo hlavou, že před sebou vidí fakt hodně pěkného Korejce, ale to byl takový ten automatický mžik v jeho hlavě, pro Adama naprosto přirozený, rád se podíval po hezkém klukovi, pokud bylo o co stát. Druhá chvíle už tak veselá nebyla. V jediné vteřině mu docvaklo, co všechno s člověkem na prahu jeho dveří souvisí. A pak mozek vyslal zprávu do pravé ruky...
Jaejoong nestihl ani hlesnout, když se po něm natáhla Adamova ruka, vtáhla ho dovnitř a odhodila na druhou stranu pokoje. Kde sebral ten člověk tolik síly, napadlo ho a podvědomě srovnal jeho energii s Yunhovou. Možná to bylo i tím, že ještě před chvílí s ním takhle lomcoval on ve své pracovně.