Listopad 2011

Stay with me! 7.

30. listopadu 2011 v 18:10 | Extasy |  Stay with me

pokračování flashbacku...

"Haló, jsi doma?" Adamův zvonivý hlas pronikl i do uzavřené koupelny, ve které ještě pořád Jack stál a díval se na svůj odraz v zrcadle. Myslel na zakázaný prožitek, který mu byl poskytován a nemohl za boha přijít na to, proč je tak hrozně moc nemožné, aby si dva lidé dělali v posteli dobře navzájem a proč je zrovna on ta výjimka, které se tohle privilegium dostává. Kdo za to byl sakra zodpovědný, rozčílil se Jack a třískl pěstí těsně vedle umyvadla.

Stay with me! 6.

29. listopadu 2011 v 20:33 | Extasy |  Stay with me

Následující díl je převážně složený z flashbacku. Ano, dostali jsme se k místu, kdy je zapotřebí vrátit se do minulosti a poodkrýt roušku tajemství dvou let, které Jack strávil s Adamem. Počítám, že s flashbackem budu pokračovat i v dalším dílu, ale to už moc předbíhám:-) Mimochodem, tenhle díl je celkem dost sexuální, raději na to upozorňuju dopředu!

* * *

Jackovo tělo se téměř bezvládně opřelo o leštěnou kovovou stěnu výtahu. Mělo tendenci svézt se po ní až na zem, ale nakonec to neudělalo. Možná kdyby výtah nejel tak rychle a sotva pár minut po nástupu se neozvalo cinknutí, tak by to stihlo. A to měl Jack pocit, že kogrunská věž sahá pomalu až do nebe.

Stay with me! 5.

28. listopadu 2011 v 18:53 | Extasy |  Stay with me

Takže tu máme další díl Stay with me! Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, prostě mám víkendy většinou úplně zabité. Tenhle díl je tak trochu sonda do Adamova a Jackova nitra. Vím, že se vám Adamovo chování prozatím moc nelíbilo, ale svým způsobem nemá na výběr, z mnoha důvodů. Po pravdě je mi Blacks víc líto než Bakrades. Pro elitu platí pravidla, pro spodinu v podstatě ne, i když současně nemají ani žádná práva.
Tolik k úvodu... užijte si to:-)

* * *

Adam šťouchl sebevědomě tágem do bílé koule, která se následně rozkutálela po zářivě zeleném hladkém povrchu k jednomu okraji kulečníkového stolu. Tam se odrazila a pak zamířila k poslední červenou kouli, která v mžiku zmizela v rohové díře. A to si zapoměl špičku tága předtím nakřídovat. Ne snad, že by si tolik věřil, spíš myslel na něco jiného.

Stay with me! 4.

24. listopadu 2011 v 20:13 | Extasy |  Stay with me

Jsem moc ráda, že jsme se dostali přes ten úděsný nepochopitelný začátek a myslím, že teď už to do sebe začíná celkem hezky zapadat:-)
Ok, popojedem...

* * *

Takže byl volný...
Ale jako co? Jako člověk nebo jako Pets?
Ne, připadal si svázaný, ať už sám sebe považoval za cokoliv. Dokud bude mít pořadové číslo A-551-8 a dokud neřekne Kirovi pravdu, nemůže být nikdy svobodný...

Stay with me! 3.

23. listopadu 2011 v 19:14 | Extasy |  Stay with me

No, nevím co bych měla napsat k dalšímu dílu. Možná nic, ale já chci něco napsat, protože mě vážně mrzí, že to nechápete:´( Je fakt, že u kapitolovek, ještě když vycházejí postupně a mají takovýhle děj to není zrovna to pravé ořechové, proto se snažím dávat díly za sebou, jak rychle to jen jde, opravdu píšu každou volnou chvilku, jen abyste nemuseli dlouho čekat. Budu upřímná, sama bych to asi takhle nevymyslela, tedy, napsala bych to tak jak se to líbí třeba Viv, hezky za sebou, tak jak jde čas, ale nejde jen o překvapení pro vás, ale i pro samotné aktéry:-) a v neposlední řadě by ten příběh byl hodně tuctový, věřte mi!
No nic, myslím, že v téhle kapitole už se pár věcí objasní, tedy doufám a nebojte se mě bombardovat, kdyby jste to pořád nechápali:-D

* * *

Jack byl skoro až násilím vstrčen do svého bytu. Ihned zalitoval, že dal kdy Kirovi číslo kódu, což bylo už dlouho před tím, než zmizel. Nevadilo mu, že Kiro jeho byt používal, ale teď s ním mohl doslova vláčet a strčit ho tam, jak nějakou pouliční štětku.

Stay with me! 2.

22. listopadu 2011 v 21:14 | Extasy |  Stay with me
popojedeme:-)

"Kiro, na co myslíš? Zas na Jacka?" menší blonďák žďuchl dlaní do ramene o něco vyššího muže, sedícího na černém skůtru. Evidentně byl zabraný do svých myšlenek, což se mu v poslední době stávalo hodně často.
"Nech mě!" utrousil Kiro netečně a změřil si Daka podřážděným pohledem. Co na tom, že tenhle drzoun měl zvláštní ovšem velice atraktivní oční vadu, která se na venek projevovala rozdílnou barvou každého oka, byl prostě otravný. Pořád!
"Už na něj nemysli, bůh ví, kde je mu konec!" pokračoval Dako dál, nehledíc na Kirovu podrážděnost. Někdy neuměl ve své provokaci přestat a Kirova trpělivost tak byla neustále podrobována tvrdé zkoušce. Na druhou stranu měl ale tenhle malý hajzlík pravdu. Kde byl Jackovi konec? Kam se vůbec poděl? A jak dlouho už byl pryč?

Rok se s rokem sešel...

22. listopadu 2011 v 18:49 | Extasy |  Something about Adam Lambert
Vůbec mě nenapadlo, že bych o tom tady mohla něco napsat, přitom je to taková událost!

Ano, dnes je to rok!

Ano, dnes si připomínáme ten důležitý den!

Ano, jsem blázen, když to pořád tak prožívám, ale vůbec mi to nevadí:-DDD

Stay with me! 1.

21. listopadu 2011 v 12:40 | Extasy |  Stay with me
Jak jsem slíbila, je tu nová povídka. Opět nechci dopředu plánovat, co se týče frekvence přidávání dalších dílů, uvidíme, jak se vám to zalíbí a podle toho pojedeme dál:-)

Jen stručně k ději... odehrává se v daleké budoucnosti na planetě Saturn, která má stejné postavení ve sluneční soustavě jako v současnosti Země. Není to až tak podstatné, jde jen o to, že technologie jsou vyspělejší a lidé pořád i za těch několik tisíc let nepochopili, jak by se k sobě měli chovat, že by pro všechny měla platit stejná pravidla...

Tak snad se bude líbit:-)



Někdy mu Kiro lezl na nervy, byl tak zodpovědný a starostlivý, musel prostě na chvíli vypadnout a urovnat si myšlenky...

"Hej ty, co tu pohledáváš?" Jack zvedl hlavu od země a zadíval se do vodových rozzuřených očí, ke kterým se vzápětí přidalo dalších pět párů, neméně naštvaných. Šest chlapů z gangu Lura. No bezva, přesně tohle potřeboval na urovnání svých myšlenek. Díky Kiro, pomyslel si ironicky.
"No tak? Bude to? Co tu sakra chceš, tohle je náš rajón!" zařval ten chlap před ním, Jack se divil, že mu od pusy nelétají ledové šípy, pořádně ho při tom křiku zamrazilo.

Nová povídka

19. listopadu 2011 v 17:29 | Extasy |  Adam & Strify
Tak jsem zpět moji milí:-) A co že jsem celou tu dobu dělala? Nooo, nevím, jestli to tu můžu napsat, ale snad ano. Tak trochu mě učarovalo anime a manga, takže jsem se věnovala tomu a při té příležitosti sbírala potřebnou inspiraci pro další povídku.

Abych to trochu vysvětlila. V anime a manze existuje jistý styl, říká se mu yaoi, volně přeložitelné do naší mluvy slash. Tedy příběhy o dvou mužích, akorát v animované podobě (dřív mělo yaoi svá přísná pravidla, myslím si ale, že v současnosti už se to tak striktně nedodržuje, btw. kdo by měl zájem se o yaoi zajímat blíž, chci upozornit na to, že je to velice, ale opravdu hodně moc návykové:-D).

Částečně mě yaoi uchvátilo, ale taky v něm (to už bude asi deformace:-)) vidím náměty na další povídky. Vlastně pokaždé, když jsem něco viděla, hned jsem přemýšlela, jak by se v takové situaci vyjímal třeba Adam, nebo Jack, nebo Tommy atd... No a tím chci stručně říct, že se mi jeden námět zalíbil natolik, že podle něj napíšu povídku.

Mezi námi, co jsem zatím stihla přečíst a shlédnout, myslím si, že hodně autorů ff čerpá inspiraci právě v anime a manze, teď nemluvím o těch, kteří píšou přímo dojinshi (obdoba FF s tím rozdílem, že autoři dojinshi píší příběhy kreslených postav z již známých anime či mang, nebo je dokonce kreslí). Tím nechci nikoho schazovat, právě se chystám na to samé, akorát že si daleký východ půjčím pro daleký západ:-) Ano, obsadím do téhle povídky opět Adama a koho jiného než Jacka (ode mě se snad už nic jinýho čekat nedá:-D)

Název původního příběhu raději neprozradím, jelikož byste si mohli někde zjistit konec a to by mě mrzelo. Taky jsem změnila jména a tak trochu prostředí, prostě nechci, aby to bylo úplně stejné, ráda bych do toho dala něco ze sebe:-)

No a v neposlední řadě mám k povídce opět písničku, řekla bych, že vystihuje atmosféru příběhu naprosto dokonale!

Brzy se tedy pustím do psaní, ještě dokončuju poslední úpravy scénáře, tak se těšte:-)


Pavo Reino 38. ...hrdina (konec)

11. listopadu 2011 v 13:02 | Extasy |  Pavo Reino
Je to tady moji milí, jsme na konci, ale jakože vážně, tohle je poslední díl povídky Pavo Reino.
Rozhodla jsem se při té příležitosti pro takovou mini rekapitulaci:-)

První díl vyšel 15. září, tedy cca před dvěma měsíci, což znamená, že každý díl byl zveřejněn v průměru obden, ale co si dobře pamatuju, nepřidávala jsem hlavně o víkendech. Povídka měla šest stálých aktivních čtenářů, aktivních myslím těch, kteří přispívali svými úžasnými komenty a podporovali mě tak v tom, abych pokračovala, právě vám patří můj obrovský dík. (díky statistikám vím, že bylo čtenářů víc, ale tak, když nechtějí nic napsat, nutit je nemůžu, lidi co komenty běžně nepíšou k tomu stejně nikdy nedonutíte:-))

Na rovinu říkám, že se do něčeho tak velkého, kde je tolik hlavních osob už zase dlouho nepustím, je to masakr:-/ ale rozhodně to byla velká změna a taky výzva, kterou jsem přijala a nikdy toho nebudu litovat:-)
Nevím, co bude dál, jestli se pustím hned do dalšího psaní, spíš to teď vidím na pár dní volna, řekla bych, že si ho opravdu zasloužím:-DD

Mějte se krásně a užijte si víkend...

Vaše Extasy

Pavo Reino 37. ...císařovna

10. listopadu 2011 v 10:00 | Extasy |  Pavo Reino


"Adame?" to už bylo snad po sté co slyšel svoje jméno. Tenhle hlas ovšem patřil někomu hodně povědomému, Tomovi.
Tom doběhl až k němu a k Jackovi a než promluvil, střelil po blonďákovi vyčítavým pohledem. Jack už to nekomentoval, jen protočil panenky a kouknul se raději jinam.

Zeni Geba - Mamonář

9. listopadu 2011 v 23:28 | Extasy |  Something else

Zaměřila jsem se v poslední době na japonskou kinematografii, už jsem tu o tom několikrát psala a ráda bych vám prostřednictvím tohoto blogu dala další tip na jeden zajímavý počin s názvem Zeni Geba.

Zatím se moje pozornost soustřeďuje na snímky s Kenichim Matsuyamou, nebudu to tajit, zbláznila jsem se do něj a nejen do jeho rolí, ale i do něj samotného. Hrozně ráda ho sleduju na youtube v různých rozhovorech, ze zákulisí při natáčení. Na jednu stranu je to hrozný šašek, na druhou seriozní chlap, má prostě od všeho něco a to mě na chlapech vždycky imponovalo:-)

Zeni Geba je devítidílný seriál s Kenichim v hlavní roli. Není v něm téměř žádná romantika, zato slovo peníze zazní v každém díle minimálně stokrát, ale lze si na to zvyknout, dokonce máte po shlédnutí již prvního dílu neodbytný pocit, že tohle slovo mělo být samotným názvem, protože přesně o peníze v celém seriálu jde.

Pokusím se o stručný popis, ale jak už jsem tu několikrát psala, nejsem v tom zrovna zručná, takže prosím dopředu o prominutí, kdyby to nebylo srozumitelné:-)

Malý Futarou žije se svou nemocnou matkou. Jsou chudí, dokonce tak moc, že si matka nemůže dovolit koupit léky, které by jí uzdravily a velice brzy umírá. Chlapec se zapřísáhne, že už nikdy chudý nebude a to vede k tomu, že se nebojí k bohatství dojít i přes mrtvoly...

No... zas tak těžké to nebylo, stručně to popsat... ale děj je samozřejmě o něco složitější.

Většinou se v seriálu setkáte s dospělým Futarou, coby chlapec se objevuje ve flashbacích, které mají diváka seznámit s opravdu těžkým chlapcovým dospíváním. Jen okrajově vzpomenu třeba věčně opilého otce, který přijde domů pouze pokud potřebuje peníze na pití, ano i ty peníze, za které si Futarouova matka mohla koupit léky.

Vlastně v celém seriálu se setkáváte pořád s nějakým utrpením, které způsobuje nedostatek peněz. Než jsem se na tohle dílko začala dívat, myslela jsem si, že budu svědkem přehnané ukázky chudoby a bohatství. Svým způsobem to tak je, ale spíš seriál poukazuje na to kam až chudoba dokáže člověka dotlačit, potažmo pak získané bohatství. Mimo to celou dobu nevíte, jestli máte hlavního hrdinu litovat, nebo mu aspoň ve svých představách přiložit ke spánku nabitou devítku, ano, až tak rozporuplné pocity ve vás vyvolává.
Osobně mám takové postavy hodně ráda, nabízí spoustu prostoru k přemýšlení. Musím ale podotknout, že Futarou je skutečný extrém, mimo jiné perfektně odehraný právě Kenichim Matsuyamou.

Určitě bych uvítala nějaký ten remake, třeba i ze západu, jen aby se tohle téma dostalo do širšího povědomí. Já vím, o penězích a jejich vlivu už bylo natočeno nesčetně filmů a seriálů, jenže tohle mi připadá oproti všemu tak nějak opravdově surové, neobalené do všech možných klišé a pozlátek, které mají přitáhnout co nejvíc diváků. Bohužel mám pocit, že zrovna v případě amerického remake by to přesně tak dopadlo.
Když budu mluvit za sebe, japonský Zeni Geba neboli Mamonář mě nikdy nepřestane udivovat, možná právě proto, že je japonský a co si budeme povídat, Japonci nemají ve vínku herecký talent (snad kromě Kenichiho:-)) takže jejich postavy působí svým způsobem hodně reálně. Minimálně v případě takového tématu to určitě není na škodu.

Pokud se k seriálu Zeni Geba dostanete (dá se u nás sehnat, s českými titulky) doporučuju jeho shlédnutí, já osobně toho rozhodně nelituju:-)






Pavo Reino 36. ...taky se mi stýskalo

8. listopadu 2011 v 21:41 | Extasy |  Pavo Reino


"Tome, to je přece naše armáda!" prodral se do popředí Bill a tím okamžitě upoutal Adamovu pozornost. Tohle totiž vysvětlovalo spoustu věcí, třeba proč o Jackově odchodu věděla Siriana a hlavně to, proč Jack vůbec odešel.
Adam cítil, jak se jeho srdce uklidňuje, ale nebylo to úplně nejlepší, pořád mu nic z toho nemohlo vysvětlit, proč armádu z Nova Terry vede Tommy.
"Co má s vámi společného Tommy?" stihla se Sofie zeptat dřív než Adam, který už to měl skoro na jazyku.
"Vůbec nic!" pokrčil Bill rameny. "...v životě jsem ho neviděl!" doplnil ještě a Tom souhlasně přikývl. Tedy on Tommyho viděl, dvakrát, ve městě, když tam byl se Sofií, ale věděl o něm akorát to, že jí zradil a donutil vzdát se dítěte a že od té doby posluhuje Marbuelovi... Nikdy by někoho jako on nenechal dlouho žít, takový z proradného blonďáka měl pocit.

Moje dojmy z EMA 2011

7. listopadu 2011 v 20:25 | Extasy |  Something else

OK, tak sem zase jednou napíšu svůj názor a už teď vím, že se setká s nevolí, ale nemůžu si pomoct, já to prostě musím říct...

Chci rozebrat včerejší EMA ceny. Na FB jsem schválně svůj názor nepsala, všichni by se tam do mě obuli, díky bohu za tenhle blog, kde si můžu psát co chci:-)

Pavo Reino 35. ...ten bílý kůň je můj

7. listopadu 2011 v 18:14 | Extasy |  Pavo Reino

Jsem zpět s dalším dílem Pavo Reino. Už jste ani nedoufali že??:-D Ne, nebojte se, tohle dopíšu, i kdyby... já radči nic říkat nebudu, nebo mě zítra přejede auto a bude vymalováno:-/ Co je ale jisté, že se opravdu blížíme k závěru, k odhalení důležitých tajemství, snad i k happy endu, taky bych za něj byla ráda, jen... nemůže být všechno růžové, znáte to:-( Takže popojedeme...


Věděl, že tohle bude dlouhá noc. Možná, že několik nocí prožijí pod širým nebem, když budou mít štěstí, napadlo Adama, zatímco se ubíral skrz zámeček k zadnímu východu. Ještě neměl představu, jak moc bude muset zapůsobit, aby rozehnal mraky, takže se v mysli věnoval něčemu jinému. Až doběhne k lesu, který se za zámkem rozprostíral, začně řešit mraky. A jakmile si v duchu řekl tohle, jeho mozek se okamžitě přesměroval na oznámení, které Sofie učinila těsně předtím, než se pod kopcem objevila světla. Že se Jack vrátí.
Nikdy jeho srdce necítilo větší radost. Ani když Jack konečně Adamovi řekl, že ho miluje tolik nebušilo jako ve chvíli, kdy byla Adamovi vrácena naděje, které už se pomalu ale jistě vzdával. Sice tomu nerozuměl, ale neřešil to, hlavně že se Jack vrátí, na tom záleželo.

Tak trochu honička...

3. listopadu 2011 v 20:54 | Extasy |  Pavo Reino
Zlatíčka moje, mám jednu takovou zprávu. Nedávno jsem podala prst realitě a ona mi pomalu ale jistě už požírá ruku, řekla bych že teď je někde u ramene:-)
Někdy se tu o tom rozepíšu víc, momentálně jsem z toho taková ještě trochu roztřesená a zvykám si. Pro vás to znamená to, že frekvence povídek a dalších dílů např. Pavo Reina bude teď poněkud různorodá, sama to nedokážu přesně určit. Mě osobně to nevadí, tedy to, co se kolem mě momentálně děje, ale nerada bych, abyste mě za to proklínali. Vím, že ne, i tak radči smolím tuhle omluvu dopředu. Ráda bych už Pavo co nejdřív dokončila, moc nám toho nezbývá, tak prosím o pochopení, když se díly budou zase objevovat v delších intervalech. Jak to půjde, tak to půjde, ale určitě to nevzdám, na to psaní moc miluju:-)

Love & Peace

Pavo Reino 34. ...bitva začíná

2. listopadu 2011 v 12:54 | Extasy |  Pavo Reino
Tak jo zlatíčka. Musím se tu zmínit o komentech k předposlednímu dílu (p.č. 33)...
Však moc dobře víte, co Siriana Sofii pošeptala, ale chápu, že napsat to v komentu, aby to viděl někdo další, kdo třeba netuší, není moc taktní:-D Nebo že bych se spletla?:-) Já vím že ne, jen jsem chtěla touhle cestou poděkovat těm, jež to věděli, že to neprozradili. I přesto, že jsem vás v tomhle směru napínala opravdu hodně dlouho!
OK, jdeme rozluštit záhadu:-)

Pavo Reino 33. ...tajemství

1. listopadu 2011 v 13:33 | Extasy |  Pavo Reino


Tohle byly ty nejdelší tři dny v Adamově životě. Ještě donedávna za ně považoval období, kdy se neviděli s Jackem, než za ním dorazil do Novy. Jenže to se ani náhodou nedalo srovnat s tímhle. Proseděl většinu těch dnů na svojí posteli v novém pokoji. Svůj starý nechal Sirianě, aby se zotavila. Možná proto, že poblíž necítil Jackovu vůni připadal si ještě prázdnější než kdy předtím, z hlavy a ze srdce ho ale vymazat nedokázal a možná ani nechtěl.
Něco mu říkalo, že se brzy dozví pravdu, proč tohle všechno. Jen nedokázal odhadnout, zda-li se mu ta pravda bude líbit nebo ne.