This Song is...next story (10)

15. července 2011 v 18:46 | Extasy |  This song is... next story
Tak jo, blížíme se do finále:-)

Měl pocit, že jeho kroky nebudou dostatečně rychlé, ale jasně viděl před očima ty palcové titulky - Adam Lambert si pobíhá po ulicích New Yorku ve svém rádoby nenápadném přestrojení.
Bylo nenápadné, pořád měl ještě na hlavě kšiltovku a na sobě obyčejné ničím nezajímavé oblečení v tmavých barvách. I tak nemohl uniknout zvědavým pohledům lidí které míjel. Proplétal se mezi nimi jako by to byly takové ty bílooranžové kužely na zkušební jezdecké dráze v autoškole. Pořád si opakoval, že tohle už nikam neuteče, nechal se balamutit dlouhé dva měsíce, těch pár minut už by jistě vydržel, jenže nohy ho nechtěly poslouchat. Pořád utíkaly kupředu, i čtyři taková schodiště jako u Izy by byl teď schopný vyběhnout, když věděl co ho na konci čeká. Jeho srdce tlouklo jak splašené, mělo neuvěřitelnou radost a zároveň se hrozně bálo. Nechtěl to komplikovat, tušil ale, že tak lehce to nepůjde, protože Jack nebyl Adam a Adam nebyl Jack. Jistě, to bylo možná i tajemství úspěchu jejich lásky, kterou se někdo pokusil tím nejpodlejším způsobem zničit.


Adam už pochopitelně vědět, kdo za tím stojí, jen se mu zrovna teď nechtělo řešit, jak ty dva zmetky potrestá...musel za Jackem a musel mu všechno vysvětlit. A byl rozhodnutý už se nikdy nenechat zvyklat pochybnostmi, že by ho Jack nemiloval, proklínal se, že tomu uvěřil. Měl být důslednější, měl po něm pátrat, když tak narychlo odjel. Teď už to Adam věděl, jen se nedokázal zbavit pocitu, že si to do konce života neodpustí.
Izabella mu řekla, ve kterém hotelu Jack bydlí, vydal se za ním hned po tom, co opustil její útulný byt. Nebo spíš odsud vypálil jako šíp. Potřeboval ještě malou chvilku, abych si to všechno srovnal a ujasnil, tohle bylo totiž nad jeho chápání a pak prostě vyrazil. Ať už se mělo stát cokoliv, musel říct Jackovi že ho nikdy nepřestal milovat a jak moc ho mrzí, že uvěřil té hlouposti. Jack měl narafičené důkazy, on jen slovo svého manažera. Ale o to přece nešlo. Ti dva hajzlové je rozdělili, tušil proč, jistě to mělo něco společného s provizemi a i jinými druhy finančních odměn. Za tohle se budou pást, sliboval si a zjistil při tom, že ho to nakoplo ještě víc.
Už byl skoro na místě, Jackův hotel působil na první pohled skromnější než jeho, ale rozhodně tu měl klid, což se o Adamově ubytování říct nedalo. Bylo skvělé, útulné, ale rozhodně ne klidné.
Venku před vchodovými dveřmi stál sympaticky vyhlížející muž v tmavém obleku, který si funícího Adama prohlédl trochu ostražitým pohledem, ale nakonec mu otevřel dveře a pronesl svou naučenou frázi "Vítejte v hotelu Rose pane". Za normálních okolností by se Adam zastavil, zdvořile poděkoval, usmál se, možná i prohodil pár slov, za normálních okolností znamenalo, pokud by sem přišel jako host a ne jako uragán.
Vběhl dovnitř a zamířil rovnou k výtahu, doufal že si ho nikdo nebude všímat, od Izabelly věděl číslo Jackova pokoje. Vlastně ho nepřestávalo udivovat, jak to měla Izy celé dokonale vymyšlené a musela na tenhle plán přijít hrozně rychle, protože nevěděla, že oni dva spolu teď nejsou. Číslo pokoje z Jacka dostala jednoduše. Navrhla mu, že se pro něj další den zastaví a půjdou na udělování společně. Nepodezíral jí z toho, že by ho mohla dát Adamovi. Jistě, byla to trošku podlá hra, ale kdyby Adam číslo nevěděl a byl by odkázaný na recepci hotelu, Jack by ho k sobě nikdy nepustil a už vůbec by za ním nepřišel dolů, jednoduše by se s ním nebavil. Adam už chápal proč, všechno mu bylo jasné, teď jenom doufal, že si to Jack nechá vysvětlit.
Zkusil hned první patro, počítal s tím, že by si Jack nevzal pokoj v tom nejvyšším, když nemusel výtahy a opravdu, jeho pokoj byl na samém konci chodby. Na klice visela výstražná cedulka NERUŠIT, což ovšem Adam nehodlal respektovat. Zaklepal na dveře a pro jistotu cedulku sundal, kdyby šel náhodou někdo okolo a chtěl ho poučovat o tom, co upozornění na dveřích znamenají, jako kdyby to sám dost dobře nevěděl. Měl sto chutí na Jacka zakřičet, ale to by ho možná nepustil dovnitř už vůbec, takže raději mlčel. Zaklepal ještě několikrát, stál před těmi dveřmi možná pět minut, už to začínal pomalu vzdávat, když se za nimi ozval rozhořčený Jackův hlas.
Adamovi se sevřelo hrdlo, vůbec na to nebyl připravený. Hnal se sem, do toho hotelu, že uvede všechno na správnou míru, jenže jak to bude ve skutečnosti probíhat odhadnout nedokázal. Když uslyšel Jackův hlas, polilo ho horko. Dva měsíce byly dlouhá doba, na to že bez Jacka nechtěl prožít ani jednu minutu. I když už spolu mluvili v parku, teď to bylo jiné, předtím totiž nevěděl, jak se věci mají, že se oba stali obětmi machinace vlastních manažerů. Kdyby se tak mohl něčeho chytit a kdyby se mu podařilo zklidnit se.
"Sakra, neumíte číst?!" rozrazil Jack dveře a okamžitě se zasekl v půli pohybu. Zíral na Adama před sebou, v prvním momentě měl pocit, že pořád ještě spí. Ano, bouchání na dveře ho probudilo, proto si dal na dveře tu zatracenou ceduli, aby ho nikdo nerušil. Tohle ale musel být sen, v jeho snech totiž za ním Adam chodil pořád, prosil o odpuštění a než mu ho Jack stačil dát, probudil se, jako kdyby mu ten sen říkal...s ničím takovým nepočítej, Adam za tebou nikdy nepřijde a rozhodně tě nebude žádat o odpuštění ty naivní hlupáku!
"Ahoj!" hlesl Adam a okamžitě se nahrnul do dveří, dřív než by mu je Jack stihl přibouchnout před nosem. Podařilo se mu o něj lehce otřít, ale raději to nevnímal...na to bude ještě času dost, sliboval si.
"No fajn...pojď dál!" procedil Jack skrz pevně sevřené zuby a pak dveře zavřel. Byl nevyspalý, tudíž i pořádně nevrlý a do toho mu šíleně bušilo srdce, přisuzoval to šoku, když Adama na chodbě uviděl, jenže tuhle lež si dokázal namlouvat jenom chvíli, než se na svojí nezvanou návštěvu podíval a přitom zaregistroval její až nezvykle přístupný obličej. Adam se netvářil stejně jako v parku, jeho tvář byla milá, jak si ji pamatoval, ale bohužel i plná lítosti. Že by se začal plnit jeho sen? Že by přišel Adam zpytovat svědomí?
"Jacku, musíme si promluvit!" začal Adam rychle, i když pořádně nevěděl, odkud by se měl odpíchnout. Musel na Jacka opatrně, jen ho nepolekat, napadlo ho, že začne u sebe, u svojí viny.
"Má to smysl?" zeptal se Jack a založil si ruce na prsou, což znamenalo nepřístupný postoj. Adam to tak rozhodně vnímal. Ani Jackův obličej nepůsobil dvakrát přívětivě.
"Já myslím že ano, prostě...přišel jsem ti říct, že jsem nikdy neprohlásil tu šílenou hovadinu, že my dva spolu nejsme a nebudeme a pak ti chci ještě říct, že jsem si místo tebe nenašel náhradu, všechno to prostě bylo nedorozumění..." Adam se odmlčel, zajímala ho Jackova reakce, ale hlavně to na něj nechtěl vybalit všechno najednou. Počítal s tím, že teď se mu to Jack bude snažit vymluvit. Jak jinak, přece na sobě nenechá špínu v podobě nedůvěry, že by ho Adam mohl mít přeci jenom rád. Na to měl hrdosti dost, za ně za oba.
"Ale já tu tiskovku viděl, teda četl jsem o ní na internetu! Všechny tvoje výroky, i fotku jsi tam měl!" bránil se Jack. Nikdy neslyšel nic raději než to co mu Adam oznámil, jenže důkazy na netu mluvily přece jasně a co ten kluk na druhé straně telefonní linky?
"To byla nějaká moc dobře udělaná fotomontáž. Žádnou tiskovku jsem nesvolal, ty stránky patří kamarádovi mýho manažera. Sesmolili nějaký rozhovor a fotku a pak to tam dali a Andreas tě na to měl navést!" vysvětlil mu Adam rychle. Zkusil při tom udělat jeden krok blíž k Jackovi, ten sebou ovšem trhl a zarazil ho zvednutou rukou.
"A tys na to nepřišel? Jen tak si sem přijdeš a řekneš, že to byl podvod a nevěděl jsi o tom?" Jack přivřel oči podezřením, Adam mu právě oznámil, že jeho manažer je nejspíš neskutečný hajzl a podrazák, jen tak, jako by se nechumelilo.
"Nechceš mi vyčítat, že jsem Frankovi bezmezně věřil stejně jako ty Andymu, že ne?!" ohradil se Adam.
"Já...ne...prostě tomu nerozumím, proč by to ti dva udělali?" koktal Jack, tohle mu vážně nešlo na rozum, co by z toho Andy, nebo Frank měli?
"Vím Frankův důvod, který je tak směšný, až je mi z toho špatně a Andy? Nechtěl tě náhodou dostat do Německa? Neměl pocit, že bych tě v tom mohl brzdit? V tom, aby sis vybudoval svojí kariéru?" Adam nad tímhle vším přemýšlel celou tu dobu, co byl u Izy, koukli se na internet, Jack samozřejmě o té osudné stránce s Adamovým rozhovorem Izabelle řekl.
Adam měl pocit, že vyletí z kůže, když to viděl. Jak mohlo něco takového celé ty dva měsíce Frankovi procházet? A Andymu taky?
"To přece není možný, znám Andyho tolik let, byl u zrodu Cinemy, nikdy jsem s ním neměl sebemenší problém, nikdy!" kroutil Jack nevěřícně hlavou a pak se na Adama před sebou zadíval pohledem plným otázek.
"To ani já s Frankem Jacku, věř mi. Jistě, byl svérázný a netajil se tím, že mu jde jenom o prachy, ale nikdy mě nepotopil. Tohle prostě přehnal!" Adam se musel hodně držet, aby nevybuchnul. Když si uvědomil, co se těm dvěma podařilo zničit, začal ho opět ovládat vztek.
"A co ty Adame? Čemu jsi uvěřil ty?" zeptal se ho Jack a lehce se při tom zamračil, protože už začínal tušit. Nevěděl, jestli to chce skutečně slyšet, jenže i kvůli tomu nejspíš Adam přišel. To bylo to, na co Jack čekal. Snažil se ovládal, protože mu bylo z něj samotného do breku. Nalítnul svému manažerovi, který zneužil jeho cestu za Luminorem. Kdyby tehdy trval na tom, že se s Adamem rozloučí, nic z toho všeho by se nemuselo vůbec stát.
"Já...volal jsem ti, pořád, ale tvoje číslo bylo nedostupné a Frank mi řekl, že se ti naskytla příležitost v Německu, na kterou jsi po úspěchu našeho duetu čekal. Já ti prý měl dělat jen společnost na tu dobu...."
"Prosím?" vyhrkl Jack a vytřeštil při tom oči, tohle snad nemohl myslet Adam vážně.
"Hrozně mě to mrzí...!" pokusil se Adam o smířlivý tón. Tohodle se totiž bál nejvíc. Jeho argumenty byly moc malicherné na to, aby mu Jack jen tak odpustil.
"Tys uvěřil tomu, že jsem tě využil?" Jack pro změnu oči přivřel a pak udělal jeden krok dopředu. V následující vteřině Adamovi takovou ubalil, že se mu otočila tvář do strany, hned na to si jí přikryl dlaní a lehce promnul.
"Teď je to v pořádku?" zeptal se polohlasně. Určitě si zasloužil víc takových facek, ale doufal že jedna bude stačit.
"To teda není!" vyjekl Jack a dal si ruce v bok.
"Já myslel, že je náš vztah založený na důvěře Adame..."
"No super, ale že tys uvěřil tomu, že jsem tě podvedl, to je nejspíš v pořádku, ty máš právo být na mě naštvaný, ale já na tebe ne?!"
"Tvůj telefon zvedl nějaký kluk, řekl, že jsi ve sprše!"
"Bože můj...a to teda rovnou znamená, že jsem s ním něco měl?"
"Já nevím sakra, měl?"
"Jacku!!!!" to už vyjekl i Adam, teď si z něj dělal blázny asi Jack nebo co. Adam kolem sebe rozhodil rukama a raději udělal zase o jeden krok zpátky. Hůř to snad ani probíhat nemohlo. Měl říct Jackovi celou pravdu a on mu měl skočit kolem krku a radovat se z toho, že je všechno v pořádku.
"Nemůžu ti to nijak dokázat...možná to byl můj asistent při focení, já fakt nevím, kdo ten mobil zvednul, ale přísahám ti, že za celou tu dobu jsem nemyslel na nikoho jinýho než na tebe. Vidíš, jak je to absurdní Jacku? Ten měsíc byl přece tak dokonalý a pak se něco stane a my začneme pochybovat, to není jen tak...měli bychom si spíš lámat hlavu s tím, jak ty dva potrestat a pokusit se o to, aby se nic takového už nikdy neopakovalo...tím myslím, slíbit si, že už mezi nás nikdy nepustíme pochybnosti!" Adam si povzdechl a hodil sebou na gauč, stojící u okna. Zadíval se při tom na Jacka, který stál pořád na svém místě a sledoval ho tajemným pohledem. Nejspíš nad Adamovými slovy přemýšlel.
"To teda znamená, že je vlastně všechno v pohodě!" řekl si spíš pro sebe a skousl při tom spodní ret.
"No sláva!" zaradoval se Adam, na úsměv se ovšem nezmohl. Znělo to spíš ironicky, ne snad kvůli tomu, že musel Jacka přesvědčovat, ale že to tak úplně v pohodě ještě nebylo. Pořád mu vrtalo hlavou, co s těma dvěma provede, možná by se na to měl ale v tuhle chvíli vykašlat, byl přece v Jackově pokoji...sakra, po dvou měsících se spolu normálně bavili, jenže on si připadal, jako kdyby právě řešili případ sériových vražd. I nenadálé napjaté ticho tomu nasvědčovalo. Bylo to jako kdysi, když nevěděl, jak na tom s Jackem je a o jeho citech se pouze domníval. A tohle ho štvalo asi nejvíc. Nedokázal si představit, že by měli být zase na začátku, všechno to absolvovat znovu, tu nejistotu, strach, smutek...proklínal v duchu Andyho a Franka, ani jeden z nich neměl tušení, jak těžké je přimět Jacka, aby někomu uvěřil. Jenže jim šlo nejspíš o to, rozdělit ty dva napořád, takže se něčím takovým určitě nezabývali.
"Budeš tam tak stát, nebo si sedneš sem ke mně?" švihl Adam pohledem na místo vedle sebe a Jack k němu udělal nejistý krok, jenže se opět zarazil a nervózně ošil, připadal v tu chvíli Adamovi jako kluk, který má dostat svojí první pusu.
"Jacku!" nevydržel to a zvednul se. Rychle k němu došel a chytil ho za pas. Ucítil slabý odpor, než se mu to křehké stvoření schoulilo v náruči a přitisklo si tvář na jeho krk. Měl co dělat aby se nerozbrečel, tak moc silný pocit to byl. To protože si ho celé ty dva měsíce zakazoval. Nutil se k tomu, aby na Jacka nemyslel, snažil se ho vypudit ze svých představ. Možná že tajně doufal, že se to všechno jednou spraví, ale rozhodně nepočítal s tím, jak silně to na něj v takové chvíli bude působit. Bylo to jako kdyby našel něco, co ztratil a pomalu se smiřoval s tím, že už to nikdy nenajde.
"Bože, já tě tak miluju, to snad ani nejde vyjádřit slovy!" přimáčkl ho k sobě ještě víc a stiskl pevně víčka k sobě, pokusily se skrz ně prodrat první slzy, ale nedovolil jim to. Asi by se Jackovi složil k nohám.
"Adame..!" vydechl Jack dojatě a okamžitě vyhledal ty měkké milované rty, bez kterých už si ani nedokázal představit svůj život. Jak si mohl vůbec myslet, že by to skončilo jejich rozchodem? Vždyť by umřel. Něco ho od téhle odporné představy pořád zrazovalo a v tuhle chvíli mu konečně došlo, že to byla naděje a taky důvěra. Nikdy nepřestal věřit tomu, že ho má Adam rád, jen ho okolnosti donutily na nějaký čas pochybovat. Nenáviděl se za to! Jen nerad se od Adama odtáhl a lehce se pousmál.
"Já už to snad ani říkat nebudu, ale počítej s tím, že ti to budu dokazovat jinými způsoby!" než by se stačil Adam zeptat jakými, zajel mu Jack na zádech rukama pod tričko a sevřel mezi prsty jeho kůži. Odpovědí mu byl slastný Adamův povzdech a nový polibek, tentokrát ovšem mnohem hlubší než ten první.
"A když já ti to chci říkat...!" zašeptal mu hravě Jack do rtů a pak je obkroužil špičkou jazyka.
"Miluju tě tygře!" zavrněl spokojeně. Nikdy se necítil tak v bezpečí jako v Adamově náruči.
Cítil pod prsty jeho horkou kůži, dychtivou a napjatou, toužil ji líbat, nebo rozdrásat nehty, cokoliv, co by se Adamovi líbilo.
"Já tebe taky koťátko moje!" pousmál se Adam. Pomalu ale jistě ho opouštěl pocit dojatosti, protože ucitil něco jiného. Neuvěřitelnou chuť na Jackovo tělo, zvlášť když ho dráždil svými doteky. Nikdo ho nedokázal tak rozpálit, během pouhé chvilky. I to byla jedna z věcí, kterou si ty dva měsíce zakazoval připustit. Bez řečí podebral Jacka pod koleny a zvedl ho do náruče. Přešel s ním k pohovce, na kterou se usadil, Jack se mu uvelebil v klíně a objal ho kolem krku.
"Chceme se milovat?" zapředl mu do ucha, Adamovi z toho naskočila po celém těle husí kůže.
"Chceme?" zeptal se i on se zatajeným dechem, tyhle hry ho přiváděly k šílenství a že je Jack uměl hrát naprosto dokonale.
"Musíme, jinak se asi zblázním!" připustil Jack se zoufalým podtónem v hlase. Nezvládal už potlačovat tu touhu, která se čím dál víc hlásila o jeho pozornost. Vydržel to bez Adama takovou dobu, jak se mu to vůbec podařilo? A co by se stalo, kdyby za ním dneska nepřišel? Stačilo mu, že se viděli v tom parku, i když to nebylo zrovna přívětivé setkání, i tak z něj byl opět v koncích. Ne, na nic negativního už nikdy myslet nebude. Adam tu byl pro něj, pro nikoho jiného. Jeho miloval, jen po něm toužil a rozhodně už nikoho nenechá, aby to zpochybnil.
"Neměl jsem tě dva měsíce lásko, nepočítej s tím, že budu něžný!" zavrtěl Adam hlavou a pak zvedl obočí, když se Jack zatvářil potěšeně. Upřímně ho to vyděsilo, Jack měl něžnosti hodně rád.
"Nepočítám, ani já nebudu!" oznámil mu Jack tvrdě a bez dalších okolků se mu přisál ke krku na kterém mu udělal pěkně velkou nepřehlédnutelnou značku.
"Ty malý ďáble!" odtrhnul ho od sebe Adam, těžko se mohl bránit smíchu, jak se po jeho výroku Jack zatvářil překvapeně. Využil toho a převalil ho na záda. Pak ho zalehl svým nedočkavým tělem. Během dalšího okamžiku měl Jack na krku stejné znamínko, k jeho smůle se ještě pěkně na jeho bledé kůži vyjímalo. Adam si přeměřil svůj výtvor pohledem plným spokojenosti, ještě spokojeněji zamlaskal a pak podebral Jacka pod pasem.
"A jestli budeš zlobit, tak ti je udělám všude!"
"Vážně? Ale smím ti to pak oplatit, že ano?" provokoval ho Jack se svádivým úsměvem. Mít po celém těle památku po Adamových rtech v něm vyvolávalo tak zběsilé pocity, že se mu z toho začala motat hlava.
"Ty víš, že bych ti nikdy neřekl ne!" zadíval se mu Adam do očí a hned na to ho náruživě políbil. Neznamenalo to jen umožnit Jackovi přivést ho svými polibky do stavu totální odevzdanosti, znamenalo to všechno mezi nimi, jeho oddanost, lásku a bezmeznou důvěru, že by toho Jack nikdy nezneužil. A víc než kdy dřív si byl Adam jistý tím, že k němu Jack cítí to samé!

Příště si dáme ještě epilog:-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 15. července 2011 v 19:21 | Reagovat

To jsem ráda ,že to tak dopadlo(jak jinak by to mnělo dopadnout že.)

2 Extasy Extasy | Web | 15. července 2011 v 19:22 | Reagovat

[1]: Já nepíšu povídky se špatnými konci:-D

3 Alex Alex | Web | 15. července 2011 v 19:36 | Reagovat

Vždycky když čtu o Andym, musím se zarazit, protože já prostě Andyho vidím jako jejich pravýho manažera, Tilla. Takovej divnej pocit to je, když je najednou z Tilla Andy :D:D
Jinak.. tento díl byl totálně sladkej :D !!!

4 Extasy Extasy | Web | 15. července 2011 v 19:56 | Reagovat

[3]: Já samozřejmě postupem času zjistila pravé jméno jejich manažera, ale začala jsem s Andym, musela jsem to tak nechat. koneckonců neřeším ani jméno Adamova manažera, nejradči bych mu říkala Debil, ale to by se asi nehodilo:-D Díky Alex:-)

5 Steva Steva | Web | 15. července 2011 v 19:57 | Reagovat

Úplne ma to dostalo bolo to nádherne a to na konci krása,krása, krása :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D. To ako ho zvali na gauč a to ostatné :-P  :-P  :-P  :-P diablikovia jedny a ako sa Jack rozdivočil u Adama to je jasne ale no :-D  :-D  :-D

6 Adam Dilda Adam Dilda | Web | 15. července 2011 v 21:04 | Reagovat

Máš krásný styl psaní, vážně. Baví mě to číst :D Už vím co budu dělat o prázdninách v nudných chvílích :D Doufám, že se to stane i mou povinností číst tvé povídky! :)

7 Alex Alex | Web | 15. července 2011 v 21:46 | Reagovat

[4]: V tomhle případě by se to hodilo.. V té povídce je to debil, to jo.. :D

8 Velvet Velvet | 15. července 2011 v 22:04 | Reagovat

Hurááááááááááá :-D krásný..no jako vždy :D

9 Veronica Stern♥ Veronica Stern♥ | Web | 16. července 2011 v 11:31 | Reagovat

Ahoj přemýšlím nad tím, udělat pořádnou fan site cinema bizarre, sice skončili, už nejsou spolu, ale pořád ještě kariérují každý sám za sebe. Byla bych ráda kdybys mi pomohla a napsala komentář co si o tom myslíš, nebo hlasovala v anketě díky;)

10 viv278 viv278 | 24. července 2011 v 23:50 | Reagovat

Jooooo hurá, nádherný, božíííí konec ;-) konečně jsem zpět a tohle jsem musela prostě přečíst a zbytek zítra ;)))

11 Dominika Dominika | 29. června 2012 v 14:57 | Reagovat

uzasny Cinemu znam asi tejden a Adama mesic ja vim sem zaostala kazdopadne pises nadherne

12 LambertGirl LambertGirl | Web | 11. listopadu 2012 v 21:28 | Reagovat

Moc pěkné :-D ale kde je ten epilog? :/

13 Extasy Extasy | Web | 11. listopadu 2012 v 22:12 | Reagovat

[12]: jo, já vím, že jsem ho slibovala, už mi o něj říkala i Under. Snad se k němu dokopu a když už jste dvě, co by ho chtěly, tak to snad ani nebude trvat dlouho;-)

14 LoLo LoLo | 11. listopadu 2012 v 22:55 | Reagovat

Tak už jsme tři, kdo by ho chtěly...Začala jsem číst tule druhou část před 2 hodinama s tím, že zítra prostě nevstanu na ráno, ale že to musím dočíst do konce a hle - on tu konec NENÍ! Prosíííím =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama