Escape 5.

26. července 2011 v 14:36 | Extasy |  Escape
Moooc se mi líbí tenhle díl, nevím proč, snad se mi podařilo vystihnout tu správnou atmosféru, nebo že jde o první cílené setkání, těžko říct, prostě jsem z toho sama unešená:-) Tak ať se líbí i vám:-)



Vyšel rychle ven, ve dveřích se srazil s nějakým mužem, naštěstí to nebyl žádný nalitý agresor, takže se navzájem omluvili a Adam pokračoval. Na okamžik mu došlo, jak zvláštní je to pocit opouštět klub, kde hrají jeho písničku, aniž by si toho někdo všimnul, pak se srazit s dalším člověkem ve dveřích, taky asi absolutním neznalcem současné moderní hudby, vážně zvláštní, ale začínal si pomalu zvykat. Tady nebyl ten Lambert, co vyprodal každou halu, kde koncertoval, tady byl jen Adam, co se právě rozhodl vstoupit do jámy lvové.

Zadíval se na kartičku ve svých prstech. Pořád ji křečovitě svíraly, jako kdyby se bál, aby mu ji někdo nesebral, nebo aby mu třeba neuletěla, ač bylo absolutní bezvětří.
Černá vizitka na sobě nesla pouze dva bílé nápisy...RAJA a pod jménem bylo napsané telefonní číslo. Adamovi se zvedl koutek. Z nějakého důvodu si vzpomněl na film Smrt jí sluší a na rozdavačku věčného mládí Isabellu Rosellini, která poskytovala podobné vizitky, s tím rozdílem, že se nenamáhala ani s tím telefonním číslem. Ve filmu to působilo mysticky, vizitka bez ničeho, v realitě to bylo komické...na co by člověku byla vizitka někoho bez kontaktních údajů? Uvědomil si, že ho tyhle náhlé úvahy neuvěřitelně uklidnily. Ano...měl předtím tak trochu strach, nevěděl co ho čeká a co se vůbec ozve na druhém konci telefonní linky, až zavolá? Bude si ho Jay pamatovat?

Sáhl do kapsy, vytáhl mobil a popošel kousek ode dveří do klubu, už se musel vyhnout asi třem lidem. Vyťukal na dotykovém displeji prazvláštní číslo, taková v Americe opravdu nebyla, a pak si přiložil nervózně telefon k uchu. Okamžitě začal vyzvánět.
"Ano?" ozval se na druhé straně zastřený hlas, jeho ano znělo podobně jako uvítání na erotické lince, i tak při něm Adama zamrazilo.
"To je Raja?" zeptal se rychle a přitiskl se k chladné zdi domu za sebou, ještě víc do tmy, měl pocit, že se na něj najednou dívá celá Praha, neuvěřitelně se styděl.
"A kdo se ptá?" zněla další smyslná otázka, za jiných okolností by takhle určitě nevyzněla, jen ten tón a zabarvení hlasu, které Jay používal. Adam si byl jistý, že je to on, na jeho pokoji takhle ovšem nemluvil, to mluvil...normálně!
"Adam!" pronesl co nejklidněji svoje jméno a doufal, že nebude muset vysvětlovat jaký Adam, víc už by si podkopání svého ega představit asi nedokázal. Pořád věřil, že na Jaye taky nějak zapůsobil, řekl mu v posteli, po tom, co se nic nestalo, že je pěknej chlap. No dobře, kolikrát už tohle slyšel? Milionkrát? Holky, kluci, ženy, babičky...všichni slintali nad jeho fotkami v časopisech nebo na netu a co teprve, když se objevila nějaká opravdu pikantní, třeba z koncertů. Rychle si vzpomněl na den, kdy vylezly jeho fotky z Paříže, kde se rozvaloval v bílé posteli, bylo z toho hotové pozdvižení, jedna fanynka mu dokonce napsala na Twitteru, jestli prý je spokojený, že si tímhle způsobem pozabíjí všechny fanoušky, upřímně ho to pobavilo. Takže byl zvyklý na taková slova, nedokázal ovšem vysvětlit, proč mu na těch od Jaye záleželo tak nějak víc, než na těch od jeho fanoušků. Včera touhle dobou by asi tvrdil ještě něco jiného.

"Adam? Neznám žádného Adama! Co potřebuješ?" zeptala se Raja koketně. Ano, v duchu teď Adam Jayovi říkal Raja, protože si na ní hrál i do telefonu. To, že si na něj nepamatuje, raději mlčky přešel, i když ho při tom trochu zabrněly dlaně. Začínal být napnutý jak struny na Tommyho basovce, protože teď přišel ten zásadní okamžik. Chvíle, kdy si poprvé a nejspíš i naposledy objedná šlapku. Nikdy předtím ho to nenapadlo, protože Adam opravdu nebyl z těch, kteří by si nemohli vybírat. Stejné mínění měl ovšem i o Jayovi...
"Chci společnost!" řekl Adam s pevností v hlase. Možná byla trochu umělá a donucená, ale věřil, že to Jay nepozná, o nic přece nešlo.
"Dobře Adame, kde se sejdeme?" v Rajině podání znělo jeho jméno tak divně, těžce polkl a podíval se na nápis nad dveřmi do klubu.
"V tom klubu, Last Station, jak jsme se včera viděli!" vyhrkl, jenže Raja ho opět pěkně zchladila.
"Ano, znám ten klub, ale nevím, že bych se tam včera viděla s nějakým Adamem. Máš nějaké speciální požadavky?" Adam netušil proč, ale prostě to Jayovi nevěřil. Nemohl přece jen tak zapomenout na člověka, který ho u sebe nechal přes noc. Právě proto, že se nic nestalo by si ho přece mohl pamatovat. Nebo ne? Rychle se zamyslel, jestli má vůbec nějaký speciální požadavek a co přesně to asi znamená. Nic ho nenapadalo, snad jen...
"Mám! Neber si ženské šaty!" po Adamově žádosti zaznělo na druhém konci linky dlouhé ticho, skoro by si troufl tvrdit, že tím Jaye zahnal do úzkých, ale několik posledních dnů ho naučilo nebýt tolik naivní.
"Mám přijít nahá?" zněla další otázka, Adam zalapal po dechu a přitiskl hlavu ke studené zdi. Na okamžik zavřel oči, protože představa Jaye pouze v osušce omotané kolem boků se mu za ten den do hlavy vloudila už několikrát, vlastně už to ani nepočítal. Tenhle dotaz ovšem způsobil, že tentokrát si ho představil i bez té osušky, jasně viděl, jak se mu uvolňuje nedbale zachumlané spojení obou cípů a kus bezvýznamné froté látky hladí jeho štíhlá stehna při lenivém padání k zemi, skoro jak zpomalený film to měl před očima a to stačila jedna obyčejná, nevinně vyřčená otázka.
"Vem si to fialové tričko a šedé džíny, za půl hodiny před klubem!" vydoloval ze sebe Adam nakonec, se značnými obtížemi udržet svůj hlas v dokonalé rovině vyvovávající pocit nezájmu a pak urychleně hovor ukončil. Sám si připadal jak nahý, jako kdyby někdo slyšel všechny jeho myšlenky a viděl všechny jeho představy.

Dokázal se bezhlavě zamilovat ze dne na den a taky si dokázal užít dobrý sex bez lásky, tohle bylo ale na něj samotného moc. Právě si objednal prostituta. V tom klubu, včera, seděl v rohu roztomilý blonďák a prohlížel si ho. Na nikoho nečekal, u jeho stolu neseděl zákazník ani pasák. Prostě obyčejný kluk, který si chtěl ten večer užít. Proč si sakra nevybral jeho? Proč ho upoutal kluk s výrazným makeupem, v tmavě hnědé paruce, v ženských šatech a v botách na deseticentimetrovém podpadku? Jistě, protože pak nic z toho na sobě neměl, vlastně téměř nic!

Půl hodiny, jak to jenom vydržím...opakoval si Adam v duchu pořád dokola. Do klubu se mu vracet nechtělo, co kdyby se třeba DJ rozhodl pustit i jiné písničky z jeho prvního alba, asi by dostal histerický záchvat smíchu. Vyšel ze stínu a rozhlédl se kolem sebe. Jeho směrem šla nějaká dvojice mladých holek, držely se za ruce.
"Nemáte cigaretu?" zastavil je, když kolem něj procházely, jedna z nich se na něj zářivě usmála.
"Nejste náhodou Adam Lambert?" odzbrojila ho. V tu chvíli by se v Adamovi krve nedořezal, zůstal na ní civět, jen těžko se mu potlačovalo zvolání...no konečně někdo a na druhé straně chuť chytit jí pod krkem a vymlátit z ní přísahu, že nikomu nic neřekne. Nesnášel tyhle paradoxy! Když se po všech koukal, jestli ho náhodou někdo nepozná, tak nic a v okamžiku, kdy to absolutně nečekal...
"To nemůže být Adam...Adam přece nekouří...že ne!" podívala se na něj se zájmem ta druhá holka. Obě uměly anglicky, i když v tom byl znát jasný přízvuk a když na holky promluvil svojí řečí, okamžitě se chytly. Přestalo ho překvapovat, že Adama Lamberta znají. Držely se za ruce, byly to určitě lesbičky a i od těch měl ve světě hodně velkou podporu...dobře, takže už i tady!
"Já...nevím...neznám žádného Lamberta!" pokrčil ledabyle rameny, hrozně nerad takhle lhal, ale bylo to nezbytné, nikdo se nesměl dozvědět, že tady tráví dovolenou a za chvíli se k němu ještě připojí nefalšovaný prostitut, aby mu dělal společnost! To prostě nešlo!
"No jo, asi to Adam nebude, není namalovanej!" posteskla si ta první holka, která si jeho podoby všimla dřív a pak sáhla do kabelky. Vytáhla z ní krabičku Camelek a dvě z nich dala Adamovi.
"Ale určitě už ti to někdo řekl že jo?!" nechtěla se nechat jen tak odbýt. Adam si vložil rychle cigaretu mezi rty a pousmál se. Nechal si od ní připálit a jen co si vychutnal prvotní chuť nikotinu, pokrčil rameny a přikývl.
"Jo, tohle jméno už jsem ve spojitosti se mnou opravdu slyšel, ale nechápu proč!" zavrtěl rychle hlavou, ta druhá holka, o něco málo vyšší než ta první na něj mrkla.
"Tak se na něj někdy podívej na netu, ať víš, proč ti to lidi říkaj!"
"Když já se o showbyznys moc nezjímám, co dělá tenhle člověk?" většího neandrtálce ze sebe už ani udělat nemohl. Znovu potáhl z cigarety, potěšeně si uvědomil, že ho to pomalu ale jistě začíná uklidňovat.
"Je to ten nejlepší zpěvák na světě a bojuje za nás!" řekla ta menší holka potěšeně, skoro by si troufl říct, že v jejím hlase zaslechl opravdovou hrdost. Hrdost na něj, bože, tak rád by jim poděkoval, ale nemohl, ta zatracená touha po svobodě.
"Za nás?" neodpustil si místo toho další nechápavou otázku, to už mu začaly těžknout nohy a dlaně měl úplně zpocené. Klid byl pryč, ani cigareta nepomáhala. Kdy ho naposledy takhle někdo zastavil a třeba i nepřímo řekl, že je na něj hrdý? Někdo z jeho fanoušků, nebo jen z lidí, které potkával? Nikdo! Všechny zajímalo to, že je gay, tedy hlavně novináře, nechtěl schazovat fanoušky, které už potkal, možná nebyla ani příležitost, aby to někdo z nich řekl, jistě na netu ho za jeho aktivity chválili pořád, ale takhle na ulici? Dokonce v zemi, kde už si začínal pomalu myslet, že nejžhavější novinkou v rádiích je písnička od Elvise Presleyho.
"Aha!" to bylo jediné na co zmohl. Když to ta holka říkala, upozornila pohledem na propletené prsty se svojí přítelkyní, takže nebylo pochyb co má na mysli, v tomhle už Adam hloupého dělat nemohl.
"Tak to si od něj budu muset někdy něco poslechnout!" zaměřil se raději na první část dívčiny ódy na jeho osobu a pak se k oběma holkám otočil bokem. Bylo fajn poslouchat, jak ho někdo vychvaluje, ale čím víc se propadal do svých lží, tím víc se mu to nelíbilo, nemohl si to dostatečně užít, takže byl čas hnout se z místa.
"Díky za cigaretu, už musím!" pousmál se, snažil se o nepřirozené zakřivení rtů, jeho úsměvy byly známé skoro stejně jako všechny singly z jeho alba. Nebylo by dobré se na poslední chvíli prozradit. Menší holka si ho ještě jednou změřila zkoumavým pohledem a pak přikývla.
"Měj se hezky!" ta druhá jen něco zašveholila a v příštích vteřinách se ztratily Adamovi z očí.

Oddechl si tak hlasitě, že se nějaký pán s pracovní aktovkou, procházející kolem něj otočil a hodil po Adamovi nechápavým pohledem. Ale bylo mu to jedno, hlavně že ty dvě odešly. Nevěřil příliš tomu, že by mu na tuhle hru skočily, ale nevypadaly na někoho, kdo poběží do první redakce nějakých novin nebo časopisu, aby oznámily, na koho právě narazily v zastrčených uličkách Prahy. A jestli ano, zítra to zaručeně pozná, pak se bude moct se svojí tak moc krátkou svobodou rozloučit.

Kvůli poslední události málem zapomněl na Jaye. Když se podíval na mobil, zjistil, že čas jejich schůzky se neodvratně blíží. Za deset minut už měl dorazit. Adam se tedy schoval znovu do přítmí tmavé zdi a připálil si tu druhou cigaretu o dohořívající první. Nebude kouřit zase dlouhou dobu, tohle bylo prostě impulsivní a nezbytné, potřeboval se jenom uklidnit a spoléhal na svou pevnou vůli, která už mu jednou přestat kouřit usnadnila. Nesměl myslet na to, že ho tahle chvilková slabost dostala do nebezpečí prozrazení. Možná že by si to vyčítal už jen kvůli tomu.

Naposledy potáhl a odhodil oharek na zem. Rychle ho uhasil botou, protože zaslechl za svými zády naléhavé kroky. Prudce se otočil, ve tmě ozářené pouze pouliční lampou zahlédl štíhlou siluetu muže, kterému právě díky světlu, které pralo do jeho zad neviděl pořádně do obličeje. Ale musel to být on, měl nezvykle ladnou chůzi a rozcuchané vlasy. Nemohl ho v tom stínu vidět, počkal, až dojde do stejných míst a pak opatrně promluvil, jeho žaludek se při tom nepříjemně zhoupnul.
"Ahoj!" Jay se zarazil a upřel to tmy vyděšený pohled. Rozhodně se lekl! Znal tyhle zastrčené pražské uličky, číhalo v nich tolik nebezpečí, jen málokdo si to dokázal představit. Jemný hlas ho ale okamžitě vrátil do klidu. Pamatoval si ho, moc dobře, poznal ho i po telefonu, ale nebylo na místě ukazovat zákazníkovi nějaké vřelejší sympatie, nehodilo se to.

Adam vyšel ze tmy a zastrčil ruce do kapes své kožené bundy, nejistě se ošil a při tom zapíchl svoje oči do těch Jayových.
"Ach, to jsi ty!" vydechl Jay jakoby úlevně a svěsil při tom svoje napjatá ramena. Nemohl dát Adamovi najevo, že je vlastně docela rád, že ho znovu vidí. Že se podvědomě na tohle setkání těšil od chvíle, kdy uslyšel jeho hlas v telefonu. To že na něj celý den myslel bral spíš jako přítěž, která se vloudila do jeho zajetého stereotypu...poskytnout potěšení, odejít, zapomenout. Ano, možná že se s tím už někdy setkal, ale nikdy to nebylo tak moc odlišné právě od těhle tří naučených rituálů. Neposkytl potěšení, možná odešel, ale rozhodně nezapomněl!
"Jo, to jsem já!" neodpustil si Adam dát do svého konstatování trochu cynismu, po pravdě ho dost naštvalo, že si na něj Jay nejspíš ani jednou za celý den nevzpomněl, zatímco jeho hlava neustále bloudila v nějakých představách, nemožno se soustředit na cokoliv jiného.
Nepatrně se k Jayovi přiblížil a nasál jeho vůni, byla úplně stejná, jakou si pamatoval z rána. Pánský parfém nerozpoznatelné značky a že se v těhle věcech dost vyznal.
"Co to je za parfém?" tohle musel prostě vědět, chtěl se na to zeptat už ráno a byla to i jedna z věcí, která se mu pořád v hlavě opakovala.
"Cassai, zavolal jsi mi jako zákazník? Jestli ne, budu muset odejít!" Jay vytáhl z kapsy krabičku cigaret a jednu si obratně strčil do pusy, posléze si jí zapálil a zvedl obočí v očekávání Adamovy odpovědi. Nepřímo ho při tom napadlo, že by byl možná i rád, kdyby ho Adam poslal pryč, tohle pro něj nebylo ani trochu dobré.
"Proč?" chtěl vědět Adam, vyznělo to totiž trochu i tak, že s ním Jay nechce mít nic společného a na něco takového by rád dostal vysvětlení.
"Obíráš mě o čas na další klienty!" řekl Jay bleskově a zadíval se na oranžově zářící lem svojí cigarety. Ano, právě v takových chvílích si připadal jak ta největší děvka, kterou by sám snad ani nechtěl potkat, kdyby byl jako Adam, nebo kdokoliv jiný, pomýšlející na zábavu v tomhle stylu. Jenže jinak to nešlo, jeho čas byly peníze, které mu zajišťovaly oblečení a stravu a taky celkem slušné bydlení v centru Prahy. Byl prostě požitkář a kvůli tomu se taky občas musel pořádně otáčet, nic příjemného, to rozhodně ne, ale aspoň ve svých materiálních požadavcích dostal co chtěl.
"Dobře, teď jsem tvůj klient já!" pronesl Adam rádoby klidně, kolena se mu ovšem podlomila. Až tohle bylo totiž to rozhodnutí uhnout ze svých zajetých kolejí spořádaného člověka, ani ne tak slavného zpěváka, jako Adama Lamberta, který by si nikdy nazaplatil prostituta. Až teď mu došlo, co skutečně dělá a že to bude mít nedozírné následky. Ale nedokázal si pomoct, chtěl s Jayem strávit noc, jakýmkoliv způsobem, takovým, který by vyhovoval právě i Jayovi. Jistě že si musel připustit, jak moc ho ten až drze inteligentní kluk s těma nejtmavšíma očima co kdy viděl vzrušuje, ale nechtěl ho do ničeho nutit, i kdyby se sebevíc tvářil, že mu to nevadí, nebo ještě hůř, že mu to způsobuje i potěšení. Nevěřil by mu to!

Jay odhodil skoro celou cigaretu na zem, ani se nenamáhal ji zašlápnout a hodil po Adamovi trochu posměšným pohledem.
"OK, hodina stojí..."
"Chci celou noc!" přerušil ho Adam okamžitě, konečně jeho hlas získal trochu na severénnosti, kterou tak moc postrádal. Věděl že ho o ní připravil právě Jay, ale nehodlal se tím nechat vykolejit. Najednou byla zpátky. Stačilo pár slov a vyjukaně se pro změnu tvářil Jay, opravdu zalapal po dechu, i když se to snažil v zápětí skrýt. Celou noc s tímhle hřebcem? No super, ráno se nehnu, utahá mě k smrti.
"Je to problém?" zeptal se Adam s úsměvem, žmoulal při tom v kapse mezi prsty černou Jayovu vizitku, už byla přeložená asi na čtyřikrát, nějak se přece zabavit musel. Nesnesl by, kdyby ho Jay odmítl, uklidňoval se tím.
V dalším okamžiku toho ale nechal, protože se pro změnu přiblížil Jay. Položil mu dlaň na prsa a lehce zatlačil, takže se Adam opět ocitl u té zdi, kde se předtím schovával, tentokrát ale ne sám. Nic neviděl, jen cítil, jak ho na tváři ovanul horký dech s příměsí tabáku a mentolové žvýkačky. Docela blizoučko svých rtů vnímal ty Jayovy, odhadoval to jen na pár centimetrů a hrozně ho to znervózňovalo, nebyl ale schopný cokoliv udělat, pohnout se, nebo jako první zaútočit, stál tam, přikovaný k té zdi a celým jeho tělem se postupně začalo probourávat nesnesitelné vedro, jako kdyby si v pravé poledne stoupl na hlavu sfingy v Egyptě. Měl úplně zpocené ruce, kartička v kapse od nich už musela být zničená, i když jí nežmoulal, ale pouze držel. A pak mu po boku přejela Jayova horká dlaň s dlouhými štíhlými prsty a jakoby bez zájmu zamířila k zadku. Velice něžně ho pohladila, než se dala opět na ústup, definitivně pryč z Adamova těla.
Nešlo už nevnímat vzrušení, které ho naplnilo až po konečky prstů. Ticho, které mezi nimi panovalo protínal jen jeho zrychlený dech, marně se při tom snažil zaslechnout Jayův. On tohle dělal přece pořád, byl na to zvyklý, nic to s ním neprovádělo, bylo mu jedno, že je Adam na zhroucení pod tíhou rozkoše z jednoho velice krátkého, zdálo by se bezvýznameného doteku.

"Budeš na to mít?" zeptal se Jay šeptem a tentokrát se k Adamovu tělu přiblížil boky. Jistě že si všiml, jak Adam přerývavě dýchá, jak se mu zvedá hruď v nepravidelném tempu, ovšem velice rychle. Možná že vypadal jako profesionál bez kousku citu, co dal, vzal, odešel a zapomněl, ale rozhodně to tak nebylo někde hluboko pod povrchem. Občas byl i rád, když klient reagoval trochu jinak než ten přechozí a tenhle...Adam...jeho reakce se nedaly porovnat s žádnými jinými, Jay se dokonce přistihl, že ho to těší. Možná že si přeci jenom tuhle noc ještě užije. Když už nic jiného, Adam byl moc pěkný chlap, s dobře stavěným tělem.
"Nestarej se!" odstrčil ho od sebe Adam rychle, teplo které sálalo z Jayova těla, tak blízko jeho slabin mohlo každou chvíli způsobit pořádnou katastrofu. Periferním pohledem zjistil, jak snadné je se kolem Jaye protáhnout a tak to udělal, nechtěl se ho momentálně jakkoliv dotýkat, už tak si Jay jeho zbrklé chování musel vysvětlovat po svém. Žádné takové, nic nebude. Možná že se to jeho tělu v tuhle chvíli nelíbí, ale nikdy neměl problémy poručit mu, aby se zklidnilo, půjde to i teď. Chtěl s ním jenom mluvit, donutit ho říct svůj příběh, dát si někde drink a zajít si možná zatancovat, jo, to by mohlo být fajn.
Jen co se vymotal z nebezpečné tmy, která dokázala do poslední chvíle skrývat jeho i Jaye, vytáhl ruce z kapes a rozpačitě se rozhlédl.
"Dáme si někde něco k pití, jsem tu cizí, místo navrhni ty!" prohlásil už zase klidně, ovšem nesmlouvavě, takže Jay se zmohl pouze na spolknutí poznámky, že by rád viděl nějakou zálohu a ukázal na opačnou stranu ulice. Vydali se mlčky tam.

V utlumené záři pouličních světel vedle sebe kráčely dvě mužské postavy, snažíc se nedotknout a přitom zachytit pohled toho druhého, i když to bylo nemožné.
Hodiny na kostelní věži právě odbily desátou. Třebaže touha po tom druhém se zdála být ve svém zárodku, s možností že nikdy nevyroste, oba muži si jasně uvědomovali, co všechno se za jednu noc může stát. Jeden s obavami z reakcí vlastního těla, druhý s jasnou vidinou odměny v podobě nového domácí kina. A přece ho tahle představa nelákala tolik, jako dřív...možná že to bylo úplňkem, možná že to bylo samotným Adamem...v tu chvíli na to Jay nedokázal odpovědět ani sám sobě.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 viv278 viv278 | 26. července 2011 v 15:26 | Reagovat

Wow já už nemám slov, prostě to uplně vidím... dokonaléééé <3 ;-)

2 Karin Karin | 26. července 2011 v 16:18 | Reagovat

Páni to se krásně čte. :-P

3 Alex Alex | Web | 26. července 2011 v 16:27 | Reagovat

"Nic nebude" :DDD Dobře Adámek! :D Ten konec, to je úžasný, taky je dva úplně vidím :D: )))

4 Alex Alex | Web | 26. července 2011 v 18:18 | Reagovat
5 Velvet Velvet | 26. července 2011 v 22:25 | Reagovat

Super..takže na celou noc :-D no Adí si to může dovolit,že ;-) taková procházka noční Prag hmm taky bych se prošla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama