Escape 2.

24. července 2011 v 16:23 | Extasy |  Escape
Jsem zpět a se mnou další díl nové povídky Escape. Napínala jsem vás dlouho, ale dnes se dozvíte, kdo bude v téhle záležitosti s Adamem v "partě", jak by řekla Alex:-) Původně jsem chtěla někoho jiného, jenže pak jsem si to znovu představila a vyhrál prostě...no já to nechci říkat takhle dopředu, když se to na konci dozvíte:-) Docela mě baví představa Adama v Praze, myslím, že se s naší kulturou vyrovnává velice dobře a ne jinak by tomu bylo určitě i ve skutečnosti:-)



Až na pokoji, který byl mimochodem moc hezký, útulný, s vlastní koupelnou a výhledem do zahrady za hotelem jsem si uvědomil jak šíleně jsem unavený. Měl jsem rozlámané celé tělo. To z letadla. Nebyl jsem zvyklý na charterové lety, kde se všichni mačkali na všechny, bez možnosti natáhnout si nohy, nebo sklopit opěradlo sedadla. Uvědomil jsem si, jak moc se netěším domů a že se tenhle pocit nezmění asi ani za měsíc právě při představě, že bych měl takový let absolvovat znovu. Byl jsem prostě zhýčkaný, věděl jsem to o sobě!



Bylo už sedm večer, normálně bych měl doma teprve poledne, i s tímhle se můj organismus trochu pral, ale místo abych mu dopřál spánku, vyrazil jsem ještě do hotelové restaurace na malou večeři a sklenku vína.

Tohle byl den, kdy pro mě všechno bylo hodně nové. To město, ty lidi a pak i jídlo. Nic jsem si před odjezdem o zemi, která se měla na nějaký čas stát mým útočištěm nezjistil. Nepřipadalo mi to důležité, jenže když mi podali v restauraci jídelní lístek, trochu mi spadla brada. Co znamenal výraz vepřová pečeně jsem věděl, slovo knedlíky jsem ovšem viděl poprvé. Nejspíš nějaká místní specialita, napadlo mě a taky mě to donutilo k úsměvu, to slovo znělo docela vtipně...nešlo mi to ani vyslovit. Než bych se před číšníkem ztrapnil, vybral jsem si obyčejný steak a zeleninový salát, stejně jsem neměl moc hlad.

Seděl jsem ve svém boxu a pozoroval okolí. Popíjel jsem při tom červeného Gaberneta a po celém tom dni stráveném na cestách jsem si konečně asi pořádně uvědomil, kde jsem.
Nešlo o restauraci, ani o hotel, možná ani o to město, nebo zemi. Byla to svoboda, co jsem cítil. Za celý den a že jsem potkal snad tisíc lidí mě nikdo nepožádal o autogram. Nikdo si mě nevyfotil, ani na letišti v LA, kdo by taky čekal Lamberta v turistické třídě, že ano. I když moje mysl a tělo stravovala únava a v kostech jsem znatelně pociťoval ty tisíce kilometrů, působilo to na mě, jako kdybych se celý týden válel na pláži na Hawaji, nebo strávil stejnou dobu v lázních, prostě úžasný očišťující pocit. Přistihl jsem se, že bych snad ani radči nešel spát a vyrazil do města, jen abych nepřišel ani o vteřinu tohodle dokonalého pocitu, jenže organismus protestoval a moje zodpovědnost vůči vlastnímu zdraví koneckonců taky.

Z příjemné večeře jsem se vrátil na pokoj, dal si rychlou sprchu a pak se uložil do pohodlné velké postele. Najednou nebylo těžké pustit všechno z hlavy, ponořit se do příjemných představ a neřešit budoucnost. Věděl jsem, že ta mi prozatím nikam neuteče, ale přítomnost se na mě usmívala právě teď, bylo by troufalé její úsměvy neopětovat.

Spal jsem dlouhých dvanáct hodin, možná i kvůli tomu časovému posunu a taky díky posteli, která byla prostě neuvěřitelně pohodlná, vůbec se mi nechtělo z ní vstát, ale nakonec jsem se přinutil, přece jsem nechtěl celou svojí dovolenou proležet.

Po snídani, zase to bylo něco jiného, než na co jsem byl zvyklý z domova jsem se vypravil ve svém přestrojení, tedy hlavně v kšiltovce na průzkum okolí hotelu.
Když jsem měl tenhle úsek trochu zmapovaný a věděl, že se nemůžu ztratit, vyrazil jsem kousek dál. Oběd jsem si dal v celkem hlučné restauraci na nějakém náměstí, uprostřed kterého stálo obrovské sousoší. Přiznám se, že jsem ho obdivoval asi hodinu, pořád chodil kolem dokola a koukal na to jako na zjevení. Bože a to už jsem byl v jiných evropských městech, kde jsou podobné turistické "atrakce".
Pak jsem se připojil k nějaké skupince lidí. Hrozně mě zajímalo, proč stojí na jednom místě a koukají někam nahoru, byl jsem prostě zvědavý. Zaslechl jsem tam někoho říkat, že "ten orloj je prostě nádherný". Nedokážu to popsat, byly to vlastně něco jako hodiny na věži, akorát se symboly znamení zvěrokruhu a v pravidelných intervalech začaly z okýnek po stranách vyjíždět sošky. Nestudoval jsem to dlouho, ale už jsem o tom něco slyšel. Donutilo mě to popřemýšlet o tom, že bych se měl cestou do hotelu zastavit v nějakém knihkupectví a koupit si o Praze knížku, třeba bych se ještě divil, na jaké skvosty bych tu mohl narazit.

S průvodcem v anglickém jazyce jsem se vrátil do hotelu kolem páté hodiny. Pak jsem si vlezl na chvíli na net, ale jakmile jsem otevřel mail a viděl všechny ty zprávy od přátel, známých i spolupracovníků, tak jsem notebook zase rychle uklidil. Určitě jsem si aspoň chvíli naivně myslel, že mi teď na nějaký čas dají všichni pokoj, tahle nehezká lidská vlastnost mi ale opravdu moc dlouho nevydržela. Přitom není špatné být občas tak trochu naivní...nepřipouštět si problémy.

Na večeři jsem si došel opět v hotelu a pak jsem zamířil do recepce, jestli by mi nedali nějaký tip na klub, nebo dobrý bar, kde bych si mohl dát v klidu drink. Za pultem byla jiná recepční, než předchozí den, ale stejně milá a sympatická. Poradila mi jeden zastrčený klub o tři ulice dál a tak jsem vyrazil.

Možná bylo i dobře, že jsem nikomu nerozumněl, zvláštní řeč ta čeština, hodně těžká. Seděl jsem u baru a nenápadně poslouchal rozhovor páru vedle mě, holka tak pětadvacet, kluk o pár let starší. V duchu jsem si po nich opakoval některá slovíčka a nejspíš se u toho usmíval jako blázen, protože v mém podání zněla prostě komicky, i barman se na mě občas kouknul docela nechápavě. Zabavilo mě to, možná na hodinu a vypil jsem při tom tři piva. Mimochodem, výborný piva, doporučuju!:-) Bohužel mě to donutilo chodit na záchody víc než obvykle a při své poslední cestě jsem si v rohu klubu, tam kam jsem od baru nedohlédl všiml holky!

Nevím, jestli tam byla i předtím, když jsem si musel odskočit po druhém pivě, to jsem se do těch míst ještě nedíval. Seděla u malého stolku s nějakým chlapem, v těch barevných světlech jsem toho moc neviděl, ale něčím mě prostě zaujala. Zprvu jsem byl dost v šoku, protože to byla prostě holka, nebalím holky a na téhle dovolené jsem nechtěl balit ani kluky, přijel jsem si odpočinout, ne si vyhodit z kopýtka jako nějaký nadržený erotoman, co musí zkusit aspoň jednoho chlapa z každé země a každého kontinentu. Ani náhodou. Jenže to jsem možná měl radči zůstat na pokoji a nevyrážet do klubu, kde se lidi zdají vždycky přitažlivější a kde kolikrát člověka zaujme někdo, koho by si o tři hodiny dřív, kdyby ho potkal na ulici vůbec nevšimnul.

Vzal jsem si svoje pití a přesedl si kousek blíž, abych na ní pořádně viděl. A na toho chlápka taky, nelíbil se mi a dlouho jsem zvažoval proč, mohl jsem je brát jako každý jiný pár v tomhle klubu, až pak mi to došlo, on totiž působil jako pasák!! Pořád se k ní nakláněl, chytal jí za ruku a ona se ani jednou nazatvářila tak, že by se jí to zamlouvalo, jenže nikdy tu svojí ruku z jeho hnusné, tlusté pracky nevytrhla. Nebránila se a mě zatrnulo, když jsem si uvědomil, že takhle se může chovat jenom šlapka. Poslušně, bez emocionálních výrazů v obličeji, bez jediného slova, které by znamenalo sebemenší odpor. A ten chlap nebyl najednou ani tak z poloviny podobný pasákovi, jako jejímu zákazníkovi.

Zkoumal jsem její vizáž, měla delší tmavé vlasy, celkem výrazný makeup a na prostitutku nijak extravagantní oblečení, ve kterých jsem si holky z ulice vždycky představoval, nebo je viděl na vlastní oči, nebo ve filmech. Možná proto jsem byl zprvu zmatený a nemohl ji nikam zařadit. A bohužel, k mojí smůle, i když jsem pochopil co jsou ti dva zač, nemohl jsem od toho místa v koutě odtrhnout oči, prostě mě fascinovala.

Nechápavě jsem se kouknul na svoje pivo před sebou a snažil se vinu za to, že mě zaujala zrovna ona místo hezkého blonďáka v druhém koutě, dát právě jemu. Nikdy jsem nebyl pivař a když už jsem si ho u nás dal, nikdy na mě pivo takhle nepůsobilo. Ale nemuselo to být nutně tím. Už druhý den jsem se cítil moc dobře, v porovnání s tím, jak hroznou náladu jsme měl, když jsem opouštěl státy. Zůstat doma o den déle, všechny seřvu a to bych si nikdy neodpustil. Napadlo mě, že můj odlišný zájem mohl způsobit právě i momentální stav mojí mysli, která se prostě cítila neuvěřitelně svobodná. Další den bez podpisů, novinářů, focení, nahánění mě v ulicích, jako kdybych to ani nebyl já!

Dopil jsem další pivo a ihned přede mnou přistálo už asi páté. Po očku jsem sledoval dění v rohu a při tom zaznamenal vibrování v kapse. Zapoměl jsem si vypnout mobil! Stačilo pár minut, abych ho měl zapnutý a už mi někdo volal. No jistě, neodpovídal jsem na maily, nemohl jsem čekat, že mě všichni nechají jen tak odjet, bez vysvětlení.

Když jsem se podíval na displej, trochu ve mně hrklo, přišla mi zpráva od mámy. Chvíli jsem na smsku koukal docela nevěřícně, prý jestli jsem spokojený s tím, pro co jsem se rozhodl? Za jiných okolností bych to bral jako provokaci, ale to by mi nesměla psát máma, ta nikdy nemyslela nic špatně. Hodně dlouho jsem se rozmýšlel, co odpovím, nechtěl jsem působit jako nevděčník...měl jsem přece do poslední chvíle úplně všechno na co jsem si vzpoměl, kariéru, peníze, uznání....odepsal jsem jí, že si dovolenou užívám a že o mě nemusí mít strach. A taky....že jí mám rád, to jí vždycky uklidnilo, i kdybych předtím řekl cokoliv špatného!

Pořád jsme koukal na prázdný displej, zpráva dávno odeslaná, když mě napadlo zvednout hlavu a podívat se znovu k tomu rohu. U stolku seděl jen ten hrozný chlap a holka nikde. Ucítil jsem mírné zklamání, opravdu nevím proč a obrátil hlavu zpátky před sebe, abych začal pohledem zkoumat všechny ty láhve s alkoholem, které byly za barem vystavené. Naprosto nezáživná činnost, která mě ovšem dokázal zaměstnat na celkem dlouho. Dokud se o moje stehno něco neotřelo! Trhl jsem sebou a švihl hlavou do strany, stála přímo vedle mě a trochu se usmívala, i když v tom úsměvu nebyla ani stopa po radosti nebo štěstí. Snad jsem to i chápal. Byla tu s někým, s kým tu být nechtěla, ale musela. Proč vlastně všechny ty holky dělají tuhle práci? Proč takovou práci dělají krásné holky? Tahle by totiž z přehledem dostala titulní stránku Vogue, jen by vešla do recepce redakce.

Mlčky mě pozorovala, v tmavých hnědých očích nic neříkají výraz, její plné rty schované pod tlustým nánosem fialové rtěnky vypadaly, že chtějí něco povědět, ale nestalo se tak. Ucítil jsem pod barem opět její dotek, který nejspíš nebyl záměrný, jen se na sebe snažila upozornit, barmana, takže se na mě natlačila, snad aby byla k baru co nejblíž. Zamávala na něj rukou, na prstech ne moc dlouhé nehty, černě lakované a tím odpoutala svou pozornost ode mě.

Ti dva, barman a ona měli mezi sebou asi nějaké zvláštní dorozumívací signály, za celou dobu, co tam stála mezi nimi nepadlo jediné slovo. Lehce na něj mrkla, on přikývl a následně jí podal krabičku cigaret, musela tu prostě už někdy předtím být. Přistihl jsem se, jak moc jsem byl zase naivní, já si opravdu v první chvíli myslel, že přišla k tomu baru za mnou!

Sledoval jsem jí pohledem plným napětí, když velice pomalu rozbalovala krabičku, nepotřebný celofán odevzdala barmanovi, vytáhla jednu cigaretu a elegantně si jí strčila mezi ty sytě fialové rty. Ne nebudu lhát, v ten moment se mi na okamžik zastavilo srdce a taky jsem přestal dýchat, nevím proč, měl jsem pocit, že sleduju nějaký film a ten nejlepší záběr z něj, myslím, že z takového záběru by se orosila i čočka kamery. O to víc, pak z pohledu, který mi znovu věnovala. Barman jí při tom cigaretu zapálil, natáhla z ní a kouř vyfoukla někam nad mojí hlavu. Skoro neviditelně na mě mrkla a pak se odebrala zpátky na svoje místo v rohu, přísahám, že jsem u toho baru seděl jak v transu. Tohle už v mojí přítomnosti udělalo hodně holek s klamným pocitem, že to na mě udělá dojem, ale ona byla prostě jiná. Připadal jsem si jako šílenec, když mi hlavou problesklo, že jí tomu chlapovi vezmu a zaplatím si jí na celou noc, jen aby jí neměl nikdo jiný, aby aspoň jednu noc nemusela dělat tuhle příšernou práci. Možná bych si s ní jenom povídal a pořád se na ní díval, stačilo by mi to! Ano, potřeboval bych studenou sprchu.

Místo toho jsem si došel radči na toalety a opláchl chladnou vodou aspoň obličej, i když to moc nepomohlo a podařilo se mi při tom smýt i to málo z makeupu, co jsem si ten večer napatlal na obličej. Nechtěl jsem to přehánět, nebylo proč, tady moje image nebyla zapotřebí, možná jsem si tu tužku, stíny a mascaru dával na oči už jenom ze zvyku. Na svojí dovolené určitě!
Koukal jsem svůj odraz v zrcadle, zapřený dlaněmi o okraj umyvadla a nemohl uvěřit tomu, že můj zájem upoutala osoba opačného pohlaví a že jsem se po jejím zdánlivě obyčejném gestu s cigaretou musel jít zchladit. Pártkrát jsem se pořádně nadechl a rozhodnutý nenechat se něčím podobným už vykolejit jsem vyrazil zpátky.
Jestli to bylo štěstí nebo smůla, nedokázal jsem odhadnout, ale jen co jsem vykročil ze dveří, všiml jsem si, že ona, ani ten příšerný chlap už na svém místě nesedí. Byla pryč a mě na okamžik zachvátila panika, když jsem si představil, co právě teď asi dělá a jak se u toho musí cítit. Asi jo, asi to bylo tak, že mi jí bylo líto. Neviděl jsem do zákulisí tohodle divadla, nemohl jsem vědět, proč si tuhle práci zvolila, možná si jí ani nezvolila dobrovolně. Neměl jsem právo jí odsuzovat, jenže já to vlastně za celou tu dobu, co jsem jí tam viděl sedět ani neudělal. To poslední na co jsem myslel bylo házet jí do pytle s ostatními holkami, které postávají v nočních ulicích všech jen trochu větších měst na celém světě a lákají k sobě honosná auta se zákazníky, jejichž obličeje si nikdy nechtějí zapamatovat. Bylo mi z toho nanic!

Se špatným pocitem, že jsem nic neudělal, alespoň jí nevyplatil, i když jsem na to měl, aby nemusela jednu noc sklouznout mezi lůzu, jsem si sedl zpátky k baru a pustil se do dalšího piva, které už mi ale nechutnalo, takže jsem ho půlku nechal.
Od baru jsem se zvedl o půl hodiny později s úmyslem vrátit se na hotel, stejně už jsem neměl na nic jiného náladu. Potřeboval jsem to všechno zaspat. Špatný pocit totiž pořád převládal a já věděl, že nic jiného, než spánek mi od něj nepomůže.
Zaplatil jsem a odešel. Bylo mi jasné, že sem už nikdy nezamířím, anebo naopak, budu se celý další den tetelit na večer, abych mohl jít právě sem, abych jí zase viděl. Šílený!

Venku bylo poněkud chladno, tak jsem si zapnul bundu a přitáhl klopy víc ke krku, zkontroloval, jestli mám peněženku, mobil a klíč od pokoje a vyrazil k "domovu". Naštěstí to nebylo daleko, na procházku noční Prahou už jsem opravdu náladu neměl.

Cítil jsem v nohách každé to pivo, byly trochu gumovější, ale hlavu jsem měl naštěstí čistou. No dobře, myslel jsem na ní, ale měl jsem pocit, že s každým krokem blížícím se k mému hotelu je to čím dál slabší, určitě už mi zase normálně bilo srdce, i dech se zdál klidnější.
Zabočil jsem do další ulice, která už vedla k mému hotelu a po cestě jsem se zastavil u několika výloh. Nebylo v nich nic zajímavého, tedy ne pro mě, ale byl jsem docela zvědavý, co se prodává v Praze, tohle jsem dělával i v jiných městech, kam jsem dorazttotiž patřila ke starožitnostem a já si všiml krásné, ve fialových odstínech laděné obličejové masky v benátském stylu. Byla nádherná, líbila by se mámě, takže první co mě napadlo, když jsem se na ní zadíval, že se sem hned další den vypravím a koupím ji.
Představoval jsem si, jak se bude vyjímat v mámině sbírce podobných artefaktů, potrpěla si i na staré čímkoliv vyjímečné vejíře, když jsem zaslechl nějaký zvláštní zvuk z uličky, která se s tou mou, vedoucí k hotelu křižovala. Zvuky nebyly příjemné pro uši, znělo to jako...jako kdyby někdo někoho mlátil, šourání po zemi, bolestné povzdechy, facky, ovšem jediné slůvko, které by naznačilo, že dotyčný, nebo dotyčná prosí o pomoc mezi nimi nebylo. I tak jsem se sevřeným srdcem vystartoval od výlohy a u rohu jsem se prudce zastavil. Nakoukl jsem za něj a uviděl jen pár metrů ode mě dva rozdílné pohyby. Jeden se úprkem vzdaloval a druhý, ten míň nepatrný se odehrával na zemi. Něco, nebo spíš někdo se tam třásl, kolena obejmutá pažemi, tisknoucí k hrudi a zároveň přimáčknutý k cihlové zdi, jako kdyby prosil, aby ho schovala. Přemýšlel jsem nad tím, co mám dělat jen pár vteřin, možná že i tak to bylo moc dlouho. Dostal jsem prostě strach, o sebe a zároveň o toho člověka, bilo se to ve mně, protože jsem nevěděl co je zač a jestli se každou chvíli nevrátí ten, kdo ho napadl a nejspíš pořádně zřídil.

Udělal jsem pár nejistých kroků a když se v pozadí uličky nic nehýbalo, zrychlil jsem.
"Jsi v pořádku?" přikdřepl jsem k té osobě, hned jsem poznal, že je to žena, měla na nohách páskové boty na vysokých podpadcích, tedy jeden už byl ulomený a válel se kousek od ní. Celá se třásla, tak jsem se pokusil dotknout jejího ramene. Hlavu si hlídala koleny, měla k nim přitisknutý obličej a když jsem na ní promluvil, stáhla se ještě víc. Taky jsem se obával toho, aby mi rozumněla. Nemluvil jsem na ní česky, ale tak, tenhle výraz mi připadal docela srozumitelný a hlavně, na co jiného by se člověk, co chce pomoct zeptal jako první člověka, který právě dostal nakládačku?

Pohladil jsem jí po vlasech, zase se ještě víc roztřásla, ale po několika vteřinách povolila svoje ruce, kterými si objímala kolena a pomalu zvedla hlavu. A já vytřeštil oči! Byla to ta holka z baru, její oči bych už asi poznal všude a plné rty, na kterých možná ještě zůstalo trochu fialové rtěnky, zbytek byl rozmazaný po obličeji, tak na ty bych asi taky nikdy nezapomněl. Šokovalo mě to, vypadala fakt hrozně. Pod okem pěkného moncla, na štíhlých rukách šrámy, naštěstí se zdálo, že nemá nic zlomené.
"Pojď, někam tě vezmu, musíš do nemocnice!" chytl jsem jí za jednu paži a lehce zatahal. Okamžitě se zase stáhla a horlivě zavrtěla hlavou, při tom na mě upřela ty svoje velké tmavé oči zalité slzami.
"Ale tady zůstat nemůžeš!" zkusil jsem to jinak, docela mě potěšilo, že mi rozumí. Na tuhle poznámku prozměnu přikývla.
"Já tě tu nenechám, no tak vstávej! Můžeš chodit? Co tě bolí?" pokládal jsem jí jednu otázku za druhou a ona čím dál víc otvírala svoje oči, za chvíli už na mě jen vyděšeně koukala, asi jsem na ní byl moc hr. Kdyby aspoň něco řekla, kam jí mám dovést, kdo jí tak ublížil, nebo abych vypadnul, tohle bylo k zbláznění a rozhodně neměla v úmyslu vstát a někam se mnou jít.
"No tak, jak se jmenuješ, to mi můžeš říct ne?" naléhal jsem na ní a její obličej se trochu uklidnil. Zvedla ke mně ruku, trochu jsem se lekl, co chce dělat a pak mi začala prstem jezdit po bundě na prsou.
"Co to děláš?" zeptal jsem se, ale ona na mě pořád se zájmem koukala, asi jsem si to její jméno měl přečíst v jejích očích nebo co. A pak mi to došlo, psala ho tím prstem, dělala pořád stejné pohyby na tom samém místě, dokud si toho nevšimnu. Sklouzl jsem tedy pohledem dolů, z téhle strany bylo trochu složitější rozpoznat, jaké písmeno se snaží vytvořit, než jsem se donutil na to dívat jakoby zrcadlově.
"OK, R....jako Ray...!" tipnul jsem, to už jsem u ní klečel, neuvědomoval jsem si, kdy se to stalo, byl jsem u ní hrozně blízko a cítil její dech, ve kterém se mísil cigaretový kouř, mentolová žvýkačka nějaký alkohol, vypadalo to na gin. Po mém pokusu slabě přikývla a začala psát další písmeno.
"A...jako Adam!" neodpustil jsem si, můj mžitkový egoismus ale vystřídalo už další písmeno, takže jsem se soustředil na něj.
"Super, nejde nám to spolu špatně...J...jako Jane?" další přikývnutí, tentokrát se i nepatrně usmála a já si všiml malých oblých vrásek kolem koutků úst, hrozně moc se to k jejímu obličeji hodilo, víc než když tam nebyly. Začala psát další písmenko, které bylo stejné jako to druhé, moje jmého jsem už ale nevyslovil, připadalo mi to trapné.
"Jmenuješ se Raja? Je to tak správně?" ujistil jsem se a ona se usmála zase o něco víc, ukázala při tom svoje perlově bílé zuby, po pravdě jsem tak dokonalý chrup nečekal, ale když jsem se nad tím zamyslel zpětně, nevypadala jako ostatní prostitutky, takové ty typické pouliční, které možná vypadají udržovaně jen na první pohled, než se na ně zadíváte blíž. Tahle byla fajnová, možná z nějakého lepšího bordelu, v tom případě jsem ale nechápal, co dělala tady. Neměla by mít poblíž nějakého pasáka, který by jí hlídal, právě proto, aby si na ní agresivní zákazník nezchladil žáhu?
"No dobře Rajo a zdá se že mi i dobře rozumíš, že jo, mluvíš anglicky?" napadlo mě, že s tímhle jsem měl asi začít. Naštěstí mě nenechala pochybovat dlouho a tím jsem si potvrdil svou teorii o lepší šlapce. Holka vychovaná ulicí, v zemi, která mluvila úplně jinou řečí by asi neuměla žbleptnout anglicky ani jedno slovo.
"A nebudeš se mnou mluvit? Nechceš, nebo proč?" naléhal jsem na ní. Pouze zavrtěla hlavou a pak se rozhlédla kolem sebe. Akorát na dosah ležela její kabelka, pro kterou se natáhla a pak se začala po zdi škrábat na nohy. Okamžitě jsem vstal a pomohl jí. Netušil jsem co její záporné gesto znamenalo, ale vzdát jsem se tedy nehodlal. Nevypadala ani trochu v pořádku, potřebovala pomoc, nebo aspoň horkou koupel a pořádnou postel. A něco k jídlu.

Pokusil jsem se jí chytit kolem pasu, podepřít jí, ale odstrčila mě. Jenže jen co udělala první krok, začala se opět kácet k zemi, takže když jsem se o její podpěru pokusil znovu, už mě nechala.
"Půjdem ke mně jo, mám tam teplo a klid a taky velkou vanu, do který se můžeš naložit, pak ti ošetřím ty rány!" navrhl jsem jí a ona po mě hodila dalším vyděšeným pohledem, její tělo se v místech, kde jsem jí podpíral napnulo.
"Neboj se, nic nechci, jen se u mě vyspíš a ráno se rozhodneš, co dál!" vůbec jsem nechápal sám sebe, že tohle říkám. Chystal jsem si do svého pokoje v klidném a seriózním hotelu přitáhnout šlapku a nemyslel při tom na následky. Co kdyby mě tam přece jenom někdo poznal a pak se to objevilo v novinách? Nebyl jsem připravený na takový skandál , koneckonců, i kvůli tomu jsem se potřeboval na čas vypařit.

Napjatě jsem čekal na její reakci a nebyl smířený s tím, že by mi na to řekla ne. Chtěl jsem jí pomoct, cítil jsem to tak a když po nekonečné chvíli přikývla, neuvěřitelně se mi ulevilo. Měl jsem zvláštní pocit...že se mi moje pomoc jednou pořádně vymstí, ale nepřipouštěl jsem si to. Co se mohlo stát? Vzít ji na jednu noc k sobě a postarat se o ní? Jo, líbila se mi, ale asi bych si s ní nic nezačal, byla to přece holka.
Rozhodl jsem se být na jednu noc aspoň jejím strážným andělem!


Ne, tohle opět nebude hetero story:-)))
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 24. července 2011 v 16:53 | Reagovat

Jsem zvědava co je to za holku a jak to bude pokračovát.

2 Alex Alex | Web | 24. července 2011 v 17:46 | Reagovat

"Byla to přece holka" to mi příjde srandovní.. :DD Těším se dál :).

3 Extasy Extasy | Web | 24. července 2011 v 21:14 | Reagovat

tak Sutan je moc hezká ženská, když na to přijde:-) Ale jako chlap...sakra, sakra, sakra:-D

4 Glammy.nka Glammy.nka | Web | 24. července 2011 v 21:17 | Reagovat

nebude hetero story? :D no to som zvedavá na pokračko teda :D

5 Velvet Velvet | 24. července 2011 v 22:06 | Reagovat

Výborný a jak nechápal nad knedlíkem to bylo vtipný :-D Raja opravdu krásná ženská ale mám raději Sutana :-P

6 Extasy Extasy | Web | 24. července 2011 v 22:09 | Reagovat

[5]: To já taky Velvet a myslím, že i Adamovi se bude líbit víc ve skutečné podobě:-)

7 viv278 viv278 | 25. července 2011 v 23:30 | Reagovat

Raja joo? no to mě po... :-D to je boží :))) ale na začátku to o té Praze mi připomnělo, že jedna glamsis dala při Meet and Greet Adamovi knihu o Praze v angličtině samozřejmě, tákže šance že by se sem chtěl podívat hmm je možná ;-)

8 Steva Steva | Web | 28. července 2011 v 11:49 | Reagovat

No tak táto kombinácia ma zaskočila ??? nečakala by som to ale treba vyskúšať všetko tak som zvedavá :-D. Skôr by som čakale jeho a Tommyho :-? ale nevadí. Určite to bude zaujímavé :-D  :-D  :-D ako vždy :-D. A  ten Adámek to je dobrák :-D každému pomôže :D  :D  :D

9 Extasy Extasy | Web | 28. července 2011 v 11:58 | Reagovat

[8]: Doufám, že tě to neodradí, nebyli by špatný pár, akorát jsou oba tak trochu dominantní, což se určitě promítne i na jejich vztahu...pokud nechám, aby vzniknul:-D

10 Steva Steva | Web | 28. července 2011 v 20:09 | Reagovat

Určite na to neodradí len si nato musím zvyknúť to je všetko. A budem to čítať a žrať všetko čo napíšeš :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama