Červenec 2011

Escape 8.

30. července 2011 v 23:29 | Extasy |  Escape
Jsem tu s dalším dílečkem Escape...a co k němu říct?? Vlastně nic:-)


Ano, Adamův mozek si v tu chvíli udělal na písečku bábovičku a jak pěkná se mu povedla a jakou z ní měl radost!!! O to šlo...že se mu těch pár Jayových slov dokázalo nabourat do všech buněk, tkání, nervů, cév...uf...takže on svoje klienty zásadně nelíbá, ok!


Escape 7.

28. července 2011 v 16:03 | Extasy |  Escape
Do háje, kde se to ve mě pořád bere??:-) Dobře, tenhle díl se mi psal trochu hůř, po vašich (a mých:-D) pochvalách včera jsem měla strach, abych v dalším dílu nesklouzla někam do stereotypu, prostě jsem to psala trochu s obavami, abych vás nezklamala. Tak já si fakt myslím, že ne, že vás nezklamu, nějak si to prostě užívám, ty dva a věřím, že je to na tom znát:-)

Escape 6.

27. července 2011 v 14:07 | Extasy |  Escape
Další, řekla bych hodně povedený díl:-) Jo, já vím, chválím se, prostě mi to teď nějak jde a vážně si to psaní užívám! Takže vás nebudu napínat zbytečným proslovem a jdeme na to:-)


Dva muži, každý s jinou představou, jak stráví tuhle noc, ponořenou do tajemné chuti úplňkových předzvěstí se ubírali odlehlými uličkami Prahy, jako dva kluci, co si prostě jenom vyrazili na drink. Nebo na lov. Koho, to stále viselo ve vzduchu.

Jay se nenápadně prošacoval. Měl všechno, kondomy, lubrikant...a slzný sprej, povinná výbava každé šlapky, která si vydělávala na živobití tímhle způsobem, tedy v těch nejnebezpečnějších místech Prahy. Kdykoliv mohl narazit na nějakého úchyla, anebo pasáka, který si chránil svoje území. Proto ten slzák, i když by Jayovi pomohl maximálně k pár vteřinám náskoku.

Od naší drahé Alex

26. července 2011 v 18:33 | Extasy |  About Us
Moje milá oblíbená blogerka Alex se rozhodla splnit mi přání a napsala krásnou básničku o Adámkovi. Nezbývá mi, že jí tu udělat reklamu, protože si to prostě zaslouží, ostatně i jiné Alexiny básničky a povídky, věřím že se pobavíte stejně dobře jako já:-)

Básničku najdete ZDE


Escape 5.

26. července 2011 v 14:36 | Extasy |  Escape
Moooc se mi líbí tenhle díl, nevím proč, snad se mi podařilo vystihnout tu správnou atmosféru, nebo že jde o první cílené setkání, těžko říct, prostě jsem z toho sama unešená:-) Tak ať se líbí i vám:-)

Escape 4.

25. července 2011 v 18:15 | Extasy |  Escape
Hned na začátku upozorňuju, že jsem pozměnila styl vyprávění, odteď už to bude zase klasicky, ve třetí osobě, do téhle chvíle jsme viděli do hlavy pouze Adamovi, což se musí změnit:-) No a víc k tomu snad ani psát nemusím.
Ještě jednu fotečku Sutana (Jaye). Omlouvám se za přejmenování, ale jméno Sutan se mi tedy do milostného příběhu ani trochu nehodí a ne aby jste mu to řekli:-) Viv, ty si ním dopisuješ na Twitteru, tak ani muk jasné, stačí že jsem ho dala dohromady s Adamem...nooo, nemůžeme vědět že? Do zákulisí GNT nikdo z nás neviděl:-)



Do pokoje se vlévalo ranní slunce, jeho paprsky zašimraly Adama na víčkách, takže neměl nejmenší chuť otevřít oči, věděl jak moc by ta sluneční záře bolela. Přikryl si paží obličej, vedle něj něco moc hezky zavonělo, byl to pánský parfém, ale značku nepoznal. Sakra! Prudce strhl ruku z tváře a otevřel oči.

Escape 3.

24. července 2011 v 23:51 | Extasy |  Escape
Žádný předslov a okecávání, jdeme dál:-))


Netuším, jak jsme se dostali kolem recepce, ale jistojistě si nás nikdo nevšiml. Raja se mnou nechala podpírat, asi měla něco s kotníkem a do toho jeden sandál na vysokém podpadku, na druhé botě žádný, všiml jsem si, že to nebyly tuctové střevíce z nějakého levného krámu a při tom mě napadlo, že bych jí mohl nějaké narychlo koupit v hotelovém obchodu, aby ode mě ráno neodcházela bosá. I šaty potřebovaly úpravy, minimálně zmuchlat do kuličky a vyhodit do koše.

Escape 2.

24. července 2011 v 16:23 | Extasy |  Escape
Jsem zpět a se mnou další díl nové povídky Escape. Napínala jsem vás dlouho, ale dnes se dozvíte, kdo bude v téhle záležitosti s Adamem v "partě", jak by řekla Alex:-) Původně jsem chtěla někoho jiného, jenže pak jsem si to znovu představila a vyhrál prostě...no já to nechci říkat takhle dopředu, když se to na konci dozvíte:-) Docela mě baví představa Adama v Praze, myslím, že se s naší kulturou vyrovnává velice dobře a ne jinak by tomu bylo určitě i ve skutečnosti:-)



Až na pokoji, který byl mimochodem moc hezký, útulný, s vlastní koupelnou a výhledem do zahrady za hotelem jsem si uvědomil jak šíleně jsem unavený. Měl jsem rozlámané celé tělo. To z letadla. Nebyl jsem zvyklý na charterové lety, kde se všichni mačkali na všechny, bez možnosti natáhnout si nohy, nebo sklopit opěradlo sedadla. Uvědomil jsem si, jak moc se netěším domů a že se tenhle pocit nezmění asi ani za měsíc právě při představě, že bych měl takový let absolvovat znovu. Byl jsem prostě zhýčkaný, věděl jsem to o sobě!

Krátká pauza

23. července 2011 v 10:23 | Extasy |  About Us
Chci upozornit na krátkou pauzu, myslím tím celý dnešek, vyrážím s mými děvčaty:-) (neteř a švagrová) do velkoměsta do kina na Harry Pottera. Na jednu stranu se hrozně těším, kamarádka mi to vychválila a na druhou mě přepadá trochu smutek...že už to končí, po takové době...bože, nějakých osm let života, zdá se to až neuvěřitelný!!
Včera jsem si byla trochu zapařit, odreagovat se a v jednu chvíli, když jsem se trochu nudila, jsem vytáhla mobil a pustila si jedno videjko! Věřím, že si některý lidi, kteří se na mě v tu chvíli podívali museli myslet, že jsem blázen....protože já ho našla!!!! Našla jsem kluka do Adamovy "party" v nové povídce Escape. Smála jsem se jak praštěná (naštěstí to nebylo přes muziku slyšet), ale normálně mi i vytryskly slzy, jo jsem blázen:-DDD.
Takže tenhle krátký článek jsou takové dvě zprávy v jednom, shrnu to: dneska asi nestihnu dopsat pokračování Escape, protože se vrátíme někdy večer a o půlnoci sem už určitě nepůjdete:-) a mám druhého hlavního představitele do téhle povídky...je nádherný,takovým zvláštním způsobem, ani nevím, ke komu bych ho přirovnala, to snad ani nejde. Přiznám se, že z toho mám až mystický pocit! Určitě sem dám potom i obrázek, aby jste si ho mohli představit:-) Jo a rozhodně nečekejte nikoho typu Tommy, Strify aj. Tenhle kluk je hodně jiná sorta. Vím, že má ty nejlepší léta za sebou, ale od čeho jsou fantazie? Abych si ho tu představila tak jak si ho pamatuju:-) Snad mě za něj neukamenujete!

Díky za pochopení a zítra ahoj!

Escape 1.

22. července 2011 v 13:24 | Extasy |  Escape
Jak jsem včera slibovala, dnes je den, kdy začínám s novou povídkou. Byl to impulsivní nápad a líbí se mi čím dál víc, protože se mi to neobvykle dobře píše, uvidím, jak to bude v následujících částech, ale věřím, že by to mohlo být ještě zajímavé.
Povídka je psaná prozatím z pohledu Adama, snad se úvodní část bude líbit:-)


Potřeboval jsem si jenom ujasnit pár věcí v hlavě a tak jsem odjel! Pro mě to možná bylo daleko, ale pro moderní svět ovládaný mobily, internetem a všudypřítomnými novináři ne. Nemohl jsem se nikam dostatečně dobře schovat, možná ani kdybych odcestoval na Měsíc.
Poprvé mě přepadla opravdová deprese. Pocit práznoty a pocit absolutní bezmocnosti z toho, že všechno co dělám nemá svůj smysl a nikdy ani nemělo. Mluvil jsem o tom s mámou, uklidňovala mě, že je to jen takový ten chvilkový zkrat a že se jistě brzy všechno spraví. Poprvé ve svém životě jsem jí nevěřil. Nevěřil jsem vlastní mámě!

Facebook

21. července 2011 v 19:33 | Extasy |  About Us
K tomuhle mě inspirovala Alex, tímto jí děkuju:-) Na FB máme stránku Velvet & Extasy už nějakou dobu, takže jestli sem chodíte a baví vás naše povídky, dejte like, moc nás to potěší:-)


Lost Boys V.

21. července 2011 v 15:19 | Extasy |  Adommy Short Stories
Tak a máme tu závěr Lost Boys. Chci moc poděkovat za přízeň, kterou jste téhle tak trochu podivné, tajemné a v neurčitém žánru psané povídce věnovali. Jsem za to moc ráda, vidím, že upírská tématika se vám líbí, tak snad se někdy pustím do něčeho dalšího. Teď nemluvím o Destiny, to je stále otevřená záležitost, vzhledem k nedostatečným konzultacím s mým poradcem:-( Snažím se tu dobu než bude další díl vyplnit jinými povídkami, jistě jste si všimli:-D takže počítám, že zítra už byste tu mohli očekávat zase něco nového!
Tak a teď k písničce, k téhle poslední části. Je krapet melancholická, ale myslím že se hodí. Užijte si poslední díl a zase někdy napřečtenou:-)

http://www.youtube.com/watch?v=yuSvjgjzeio bohužel vkládání zrušili, takže jen takhle:-(

Lost Boys IV.

20. července 2011 v 13:00 | Extasy |  Adommy Short Stories
Probrala jsem se z koma a mám pro vás tedy další díl téhle jednorázovky:-D Vážně to mělo být kratší, ale nějak se nám ta noc protáhla!! Myslím, že dalším dílem už to ukončím, mám k němu připavenou i písničku, ale k téhle části vám tentokrát nedoporučím žádnou, protože jsem při jejím tvoření neměla jednu konkrétní, ale poslouchala jsem jich víc a nechce se mi je sem dávat všechny. Vyberte si sami podle svého gusta, co by se vám k tomu asi hodilo a teď mě napadlo, že bychom z toho mohli udělat takovou malou anketku. Až mi budete psát komenty:-) a já věřím, že budete (a já za ně už dopředu moc moc děkuju), napište mi, co by se vám k téhle části hodilo jako podbarvení, oblíbený song, nebo třeba na něco náhodou narazíte na youtube (tak to dělám já, když hledám inspiraci pro videa a povídky). Byla bych moc ráda, třeba mi doporučíte něco, co by se k tomu hodilo víc, než mám vybrané já. Není to povinnost, takže žádné násilí:-)

Lost Boys III.

19. července 2011 v 16:08 | Extasy |  Adommy Short Stories
A jestli mě budete zase osočovat z úmyslu vás zabít, tak..... to příště bude ještě horší:-))

Jinak i k tomuhle dílu mám speciální písničku. Jmenuje se Flesh (Maso:-)) a jako že ten text se k tomu hodí, to nemluvím o pocitech, které ve mě ten song vyvolává. No uvidíte sami:-)


Musel chvíli přemýšlet, kde vůbec je...tuhle noc už se o to několikrát pokusil, protože tomu snu prostě nevěřil. Určitě snil, co jiného by to bylo...ty lidi, ta hudba, ten člověk...ten muž! Procházeli spolu temnými uličkami a on vůbec necítil strach. Byl omámený nějakým kouzlem, svou vizí, kterou večer před odchodem do toho baru se jménem RUN_A_ měl. A pak vyšel ven a tam ho uslyšel. Podmanivý hlas plný příslibů... Kolik mohlo být vlastně hodin? Něco kolem druhé možná, ale nesledoval čas, protože to prostě nestíhal. Odehrálo se to tak rychle a zároveň to na něj působilo jak nějaká přeslazená romantická a ještě k tomu zpomalená scéna z filmu.

Lost Boys II.

18. července 2011 v 16:11 | Extasy |  Adommy Short Stories
Zas mám na práci něco jiného, takže to podle plánu nedokončím dneska a raději nebudu slibovat ani, že to bude ukončené zítra, ale vy mi to odpustíte že jo, máte rádi, když vás napínám:-D

Jako k předchozí části vám k téhle doporučím písničku. Včera jsem na ní narazila a inpirovala mě k atmosféře dnešního dílu. Věřím že bude i vás:-)



Temná ulice byla svědky jejich jistých kroků. Vedl si ho za ruku, občas ji lehce zmáčkl, neměl strach, že by mu utekl, stačilo jediné slovíčko, dech na tváři, signál vyslaný přes jejich doteky a nikdy by toho roztomilého blonďáka nenapadlo někam utíkat. Jenže Adam nic z toho nedělal. Zatím s ním šel dobrovolně, dokonce se usmíval, možná i blaženě, jistě, v Tommym nejspíš přetrvával úžasný pocit z představy, že je spolu někdo uvidí, ten skvělý pocit...podívejte se, kdo si mě vede a koho si vedu já!!!

Minuli několik dalších klubů a barů, do každého druhého chtěl Tommy zajít, ale Adam ho zadržel a vždy jen zavrtěl nesouhlasně hlavou. Měl svůj plán a nehodlal se od něj zbytečně moc vzdalovat, čímkoliv se rozptylovat, třeba i mimořádnou návštěvou jiného místa, než které měl pro Tommyho připravené on. Za chvíli tam budou a pak blonďák zapomene na všechny předchozí kluby a diskotéky, nikdy už na žádnou takovou nebude chtít jít, protože Adam ho prostě ohromí svým vlastním doupětem. Místem, kde se cítil nejlépe.

"Za chvíli tam budeme, proč se ke mně trochu nepřitiskneš, je ti jistě zima!" pobídl Adam mladíka vedle sebe. Ten na to nereagoval slovy, jen prostě udělal, co se po něm chtělo. Jestli z vlastní vůle, nebo na něčí popud neřešil, asi by mu ani nepřišlo divné, kdyby ho někdo ovládal, ten muž vedle něj byl prostě neskutečný, určitě spal a tohle všechno se mu jednom zdálo. A až se probudí bude hrozně zklamaný...přistihl se, že jeho největším přáním je dotáhnout tuhle noc do konce, takže když mu Adam řekl, že už budou na místě, znovu se mu podlomila kolena. Co vlastně bude? Co se stane pak?? Proč si vybral jeho?

"Počkej chvíli...proč s tebou vůbec jdu?" Tommy se z ničeho nic zastavil a tím donutil Adama k tomu samému, ten sebou ještě trochu trhnul, protože s tím pochopitelně nepočítal. Rozhodl se pustit Tommyho ruku, jen aby si mladík uvědomil, jak důležitý pro něj dnes v noci je. Stačilo pár vteřin a chňapnul po ní sám, rychle jí sevřel ve svých, pevně, s úmyslem nepustit a natočil se k Adamovi tak, aby mu viděl pořádně do očí. Hledal v nich, něco důležitého, co by mu řeklo, jestli jedná správně. Nepředpoládal že by viděl svoje rozhřešení, tajemný cizinec měl přece kontaktní čočky, ty dokázaly změnit výraz člověka na neutrální, proto se hodně podivil, když opět zaplály, stejně jako když si jich všiml poprvé a pak, jakoby se na něj usmály.
"Proto!" řekl Adam pomalu, naklonil se k Tommymu a velice opatrně ho políbil. Jejich rty se setkaly jen na malý okamžik, ještě ne moc silně, ne úplně, byl to jen takový letmý dotek, který ovšem trval neuvěřitelně dlouho. Nikdo si nedokázal představit, jaká muka při tom Adam prožívá, protože ty rty chtěl líbat víc, intenzivněji, jen zatím nebyl ten správný čas. Čím déle tuhle chvíli, tu předtím, i všechny další napínal, tím déle si se svou obětí mohl pohrát. Odtáhl se od Tommyho a pousmál se. Viděl před sebou najednou tvář plnou blaženosti, se zavřenýma očima, normálně měkké rysy byly mnohem měkkčí, plné oddanosti...tohle přece nezpůsobil jeho vliv, zatím na Tommyho nenaléhal.
"A do prdele...!" vydechl Tommy, otevřel při tom oči a první co jeho zrak upoutalo byly Adamovy lehce pootevřené rty. Zaměřil se na ně, na jejich zkoumání, ten polibek byl...úžasný, jen ...nedostačující. Než stačil Adam nahlédnout do jeho mysli, protože si teď opravdu nebyl jistý, co Tommy myslel tím do prdele, když ho neovládal, mladík mu omotal ruce kolem krku a přitiskl svoje rty na jeho, po letmých dotecích nebylo ani památky...

"Počkej, zastav...už tam budeme, vydrž!" odtáhl ho od sebe Adam. Tohle bylo snad poprvé, co něco takového udělal. Mohl to přece všechno ukončit tady, na ulici, jen Tommyho zatáhnout někam do tmavého rohu a vzít si ho, nechat se nadopovat jeho životem, který by se rázem změnil v jiný. Zarazil to sám a netušil proč, snad první důležitá otázka, kterou si tu noc položil! Ještě chvíli a začne si pokládat i další...neměl bych ho radči nechat jít???

"Jdeme!" chytil Tommyho za ruku a rozešel se dál temnou uličkou, na jejímž konci opět blikal nějaký neon, ale tentokrát nesvítil nijak výrazně, neměl přilákat návštěvníky, jen na něco upozornit. Blonďák se tím nezabýval, myslel si, že to bude jen další z klubů do kterých ho Adam nepustí, opak byl ovšem pravdou!!

Zastavili se před nenápadnými černými dveřmi, nad jejich hlavami bzučely ultarafialové zářivky, kdyby na sobě měli cokoliv bílého, zářilo by to, proto nebyl nápis výrazný. Tommy se chtěl podívat, kam že to jdou, ale Adam mu to neumožnil. Přitáhl si ho blíž k tělu a pak se nahnul k jeho uchu.
"Řekni heslo!" pobídl ho šeptem, tím svým smyslným hlasem, že Tommymu opět přejel mráz po zádech.
"Ale já ho přece nevím!" bránil se mladík. Stál u těhle dveří poprvé, ani netušil, že tu nějaký takový klub je, i když vlastně nevěděl, co ho čeká uvnitř.
"Víš ho...tak mi ho řekni!" zkusil to znovu Adam, tentokrát naléhavěji. Přitom pohladil Tommyho po rameni a pak cíleně sjel dlaní po jeho paži, přes pas, až k zadečku, jehož jednu půlku skoro až zuřivě schoval ve svých prstech. Cítil jak se celé Tommyho tělo naplnulo!
"Sex!" vyhrkl Tommy při tom sevření, do očí se mu nahrnuly slzy! Sám to nechápal, ale bylo to tak silné, najednou jeho hlavu ovládalo tolik představ, tolik různých vizí, všechny ovšem směřující k jednomu a tomu samému...k tomu, co právě vyslovil, aniž by nad tím dopředu přemýšlel.

"A pak že nevíš..!" zasmál se Adam potěšeně a povolil svoje prsty, v zápětí se ovšem zarazil. Tommy se na ně totiž natlačil sám, od sebe, už se chtěl otočit ke dveřím, ale tohle ho donutilo k novému zamyšlení.
"Řekni Tommy, jaký máš ze mě pocit a nemusíš se bát, nebo se stydět, rád bych věděl pravdu!" potřeboval se nějak rozptýlit, už byli moc blízko a zavinil si to sám, tím že Tommyho donutil říct to heslo, svým způsobem. Pro jistotu přejel dlaní na mladíkův bok a nevšímal si toho, že Tommyho ruka putuje někde po jeho zádech...musel vlastně nevnímat víc věcí. Už jen ta blízkost, ta co s ním prováděla...? Šílené, prostě neuvěřitelné...
"Já nevím, vážně...jen jsem si dneska večer říkal, že tahle noc bude vyjímečná, přitom to ze začátku tak vůbec nevypadalo. Opíjel jsem se tam, v té hospodě a přemýšlel, jaký bude můj příští drink. A přitom jsem pořád bojoval s nějakým zvláštním pocitem, že až vyjdu ven...!"
"Jsi spokojený se svou vizí?" přerušil ho Adam okamžitě, při každém dalším Tommyho slovu mu zatrnula jeho mrtvá krev v žilách!
"Nebyla taková...tak dokonalá!" Tommy se vymanil z Adamova lehkého dotyku a opřel se o dveře. Zaklonil hlavu, zavřel oči a velice znatelně vydechl.
"Kdo vůbec jsi?!" zašeptal a natáhl k Adamovi ruce. Pevně ve svých prstech stiskl klopy jeho kabátu a skoro až drsně ho na sebe přimáčkl, okamžitě ho kolem pasu ovinuly silné paže a sladce mámivý dech ho zašimral na tváři.
"Jsem tvoje splněné tajné přání, nikdy nebudeš litovat toho, že sis mě vysnil!" zašeptal Adam velice blízko Tommyho rtů a pak se o ně opět jen lehoučce otřel, mezi stehna se mu v další vteřině napresovalo pevné mladíkovo a sebejistě se otřelo o jeho rozkrok. Adamovým tělem projela nová vlna chtíče, větší než cokoliv jiného, co kdy cítil. I on měl vizi, dlouho před tím, než na Tommyho před barem narazil. Byl jí posedlý a všechno ostatní kolem něj proplouvalo jen jako nepotřebná záchranná loď, které nechtěl věnovat svojí pozornost, jenže musel.
Oba za sebou zaslechli jakýsi tlumený zvuk, který nešlo v první chvíli kamkoliv zařadit, nebo aspoň Tommymu to tak připadalo. Přitáhl si Adama k sobě blíž, jako kdyby ho měl ochránit, i když zvuk vycházel z prostoru za zavřenými dveřmi. Dokud je nikdo neotevřel, žádné nebezpečí přece nehrozilo.

"Sex!" hlesl Adam a při tom se díval do blonďákových vykulených očí. Obtočil mu ruku kolem krku a vteřinu na to se dveře otevřely. Kdyby to neudělal, Tommy by se asi už válel na zemi.
"Ono to bylo vážně heslo pro vstup?" mladík se zmateně otáčel kolem sebe, nemohl pochopit, kam se to najednou dostal, i když mu zároveň cosi říkalo, že nic jiného ve svém životě nechtěl víc. Než tohle místo a toho muže, který ho sem zavedl.

Odkudsi k nim zatím velice tiše doléhala dynamická hudba, nějaká povědomá písnička to byla, Tommy už jí někde slyšel, ale dokud mu nazahltí ušní bubínky určitě si nevzpomene.
"Tak jdeme!" zavelel Adam a opět chytil Tommyho za ruku. Prošli kolem velice bledého mladého muže, který nemohl být vyšší než právě Tommy. Měl zvláštní oči, takové nic neříkající, které na novou návštěvu neustále upíral. Tommyho to mátlo a znervózňovalo, vždycky si rád různé pohledy nějak vysvětloval, tenhle mu k tomu ovšem neposkytl informace. Zaměřil se tedy na Adamova záda a nechal se vést dlouhou dalšími ultrafialovými zářivkami osvětlenou chodbou, v tom světle jeho kůže působila ještě světlejší, normálně ani nebyla tak bledá a Adam vypadal v kontrastu svého černého oblečení vážně jako upír.

"Tu písničku znám!" ozval se za ním Tommy a Adam trhl hlavou.
"My tady neposloucháme špatnou hudbu!" uchechtl se a přidal lehce do kroku, blížili se k nějakým dveřím, za nimi jistě Tommy pozná o jaký song jde a doufal, že ho společně s ním pohltí i atmosféra, díky které byl tenhle klub vyjímečný.
Ten klub byl totiž jeho! Nedokázal zůstat dlouho sám, obklopil se tedy lidmi, vždycky bylo z čeho vybírat, vždycky si našel něco podle svého gusta a kde jinde se jeho chutě mohly ztratit, než v tajném klubu, o kterém měli ponětí pouze vyvolení. Ti, kterým nevadilo zemřít!

Adam otevřel dveře a pustil Tommyho před sebe, když ucítil slabý odpor, natlačil se na něj hrudníkem a mladík chtě nechtě musel udělat další krok. Už si byl jistý, co je to za písničku, co ho ovšem zaujalo mnohem víc byli všichni ti lidé. Nečekal, že ho Adam vezme do natřískaného klubu, kde se podle prvního vizuálního zhodnocení mačkala hlava na hlavě. Všichni se k sobě tiskli a při tom tančili, takže se o sebe zároveň otírali, bylo to....úžasné....
Začal se prodírat davem, rytmus se mu nevtíravě loudil do boků a nohou, pořád za sebou cítil Adamovo tělo, ale teď se o něj otírala i jiná, ženská, mužská, každý mu věnoval kratičký neutrální pohled, stejně jako ten kluk, co je pustil dovnitř. Ty lidi okolo se ovšem nemuseli dívat, stačily jejich doteky rozžhavených těl, tedy někdy měl pocit, že se o něj otřel rozžhavený pohrabáč a jindy zase ledová socha. Nevšímal si toho ale, nešlo to, zezadu se na něj útočilo Adamovo tělo, pohybující se podobně jako to jeho, v tvrdých úderech basy a bicích.

A pak jeho boky sevřely dlaně, na krku ucítil studený dech, musel se sám zhluboka nadechnout, klub byl totálně vydýchaný, bez kyslíku. Jeho plíce ovládal jiný plyn, něco jako směsice prvotřídního parfému a takové té látky, která má oblbnout lidi na zubařském křesle...rajský plyn...ne, to nemohla být pravda, bylo to vůbec legální?

"Poddej se tomu...Tommy!" ovanul ho Adamův chladný dech na uchu. Jenže to bylo úplně zbytečné, Tommy už byl v transu, vlnil se s ostatními v rytmu drsné písničky, jejíž nejsilnější údery se mu zařezávaly do svalů, do mozku, do slabin, tam asi nejvíc!! Jako smyslů zbavený se otočil k Adamovi a natlačil se svými boky na jeho, prsty se silně zavrtaly do pevných hýždí, rty okamžitě vyhledaly ty ledové, přesto měkké a poddajné....

Adam - mám dar lidi ovládat, dělat si s nimi, co jen sám uznám za vhodné, ale tuhle noc se něco změnilo. Někdo ovládá mě a ten někdo si to vlastně ani trochu neuvědomuje. Kdyby jen tušil, co pro mě jeho život znamená, možná by se sebral a odešel. Nechal mě tu, mezi všemi těmi dalšími potencionálními dárci života. Jenže, chci to vůbec udělat? Vzít si jeho život? Vteřinu po vteřině mi utíká čas a já nejsem schopný se rozhodnout. Noc se přehoupla do druhé půlky, za pár hodin všechno skončí a já budu buď žít, nebo trpět. A co on? Co jemu dám na výběr?
Nejdražší Tommy, pojď a polož se do těch černorudých polštářů, zkusíme si o tom popovídat, necháme ale mluvit naše těla...ať ta se rozhodnou!!

Lost Boys I.

17. července 2011 v 18:57 | Extasy |  Adommy Short Stories
Budete se divit, ale mám pro vás jednu Adommy jednorázovku na několik dílů:-D To je divné co? Chtěla jsem to dneska dopsat, ale vytáhli mě na domácí kino, takže to prostě rozdělím a dopíšu možná později dnes večer, nebo zítra. Nemělo by to být dlouhé, dva tři dílečky, uvidíme! Ještě musím dopsat epilog k This Song is...next story, ale tam už to bude jen takové popsání satisfakce Adama a Jacka. Jsou spolu, takže jsme zase všichni v klidu, já tedy rozhodně:-D
K následující krátké povídce mě inspirovala jedna úžasná píseň, doporučuji její poslech, buď při čtení, nebo před ním, nebo i potom, to je jedno, ale vážně stojí za to! Je z kultovního filmu Lost Boys z nějakého 89 roku. Ještě prozradím, že je to upírský film, což jistě hodně napoví, o čem tahle krátká věc bude:-)


Adam - občas se cítím tak sám! Jak ta poslední opuštěná kočka bez svojí smečky. Mám vizi, jak k sobě připoutat lidi, jak si je podmanit, aby byli jen se mnou, byli mými! Mými otroky, druhy, ne, stačil by mi jeden...musí být můj, jen jednou, po zlém nebo po dobrém a podřídí se mi mým způsobem, bude to jednoduché, stačí si to jen představit, to já se tomu musím podvolit, to já musím zavřít oči a vidět to před sebou...

Free Time...

16. července 2011 v 17:24 | Extasy |  About Us
Nejsem první ani poslední, kdo si musí dát na čas oddych. Ne, že bych někam jela, jako někteří mí zpřátelení blogeři, to moje fantazie si dala pauzu, prostě odjela na dovolenou a mě tu nechala, mrcha jedna!!:-D Kdybych aspoň věděla kam, ale doufám, že mi to poví, až se vrátí a že pro mě bude mít nějaké nové informace, zážitky, inspiraci atd.
Mám jednoduše tvůrčí krizi, tedy nechápu jak jsem teď dokázala napsat text k nové písničce, kterou budu na podzim nahrávat ve studiu, ale povedlo se mi to!! Jenže to je asi tak vše co ze sebe dneska vydoluju, mrzí mě to:´(
Mám hroznou chuť psát, jenže se bojím aby z toho nebyla vynucená splácanina, takže to zatím nechávám být a jdu si pustit nějaký film, třeba mě to nakopne...
Držte mi palce:-) A děkuju všem za trpělivost!



This Song is...next story (10)

15. července 2011 v 18:46 | Extasy |  This song is... next story
Tak jo, blížíme se do finále:-)

Měl pocit, že jeho kroky nebudou dostatečně rychlé, ale jasně viděl před očima ty palcové titulky - Adam Lambert si pobíhá po ulicích New Yorku ve svém rádoby nenápadném přestrojení.
Bylo nenápadné, pořád měl ještě na hlavě kšiltovku a na sobě obyčejné ničím nezajímavé oblečení v tmavých barvách. I tak nemohl uniknout zvědavým pohledům lidí které míjel. Proplétal se mezi nimi jako by to byly takové ty bílooranžové kužely na zkušební jezdecké dráze v autoškole. Pořád si opakoval, že tohle už nikam neuteče, nechal se balamutit dlouhé dva měsíce, těch pár minut už by jistě vydržel, jenže nohy ho nechtěly poslouchat. Pořád utíkaly kupředu, i čtyři taková schodiště jako u Izy by byl teď schopný vyběhnout, když věděl co ho na konci čeká. Jeho srdce tlouklo jak splašené, mělo neuvěřitelnou radost a zároveň se hrozně bálo. Nechtěl to komplikovat, tušil ale, že tak lehce to nepůjde, protože Jack nebyl Adam a Adam nebyl Jack. Jistě, to bylo možná i tajemství úspěchu jejich lásky, kterou se někdo pokusil tím nejpodlejším způsobem zničit.

This Song is...next story (9)

14. července 2011 v 18:50 | Extasy |  This song is... next story
Takže, kde jsme to skončili?? Aha, v Central parku, v kavárně, Izabella se tam připletla, holka jedna šikovná:-D



"Ahoj Adame!" vrhla se mu Izabella kolem krku a přimáčkla ho k sobě. Nejdřív se trochu zdráhal, ale nakonec jí objal taky a na okamžik zavřel oči. Voněla úplně stejně jako si pamatoval, připoměla mu tu dobu, kdy Jacka dobýval a vlastně nedobýval, bylo to tenkrát všelijaké, že se v tom už sám nevyznal, dokud neudělal svůj razantní krok, přehodil si Jacka přes rameno a donesl do svého pokoje, kde spolu strávili první společnou noc plnou vášně....tahle vzpomínka ho přinutila švihnout po Jackovi krátkým pohledem. Díval se na něj, ale jakmile tohle Adam udělal, raději očima uhnul. Posadil se zpátky ke stolu a přehodil si pravou nohu přes levou, rozhodl se, že se nenechá ničím vzrušovat, proč taky, když tu Adam byl, měl by se chovat jako profesionál, koneckonců, tohle přece uměl dokonale, někde s Adamem kdysi začít museli!
"Už mě pusť Izy...!" zasmál se Adam a jemně od sebe Izabellu odstrčil, chvíli jí ještě ale mačkal ruku, jako kdyby potřeboval nějakou podporu nebo co.
"Jacku..." řekl neurčitě a sedl si naproti němu. Izabella ještě chvíli stála nad nimi, asi nemohla uvěřit tomu co vidí (nikdy totiž neviděla nikoho, kdo by se druhému člověku tak vyhýbal pohledem, jako tihle dva navzájem) a pak si sedla taky.
"Adame..." nezůstal Jack pozadu, zdvořilý ještě být uměl, možná víc než kdy dřív...no, to snad už ani nešlo, ne v jeho případě.
"Tááák vy dva, zítra vystupujete..." řekla Izabella nadšeně a ještě při tom zatleskala, jako kdyby se na udělování měly rozdávat nějaké dárky, tedy jí, ne talentovaným hudebníkům.
"Moc se na to těším, moc moc moc!" nepolevovala ve svém nadšení, to už se na ní Jack i Adam koukali značně nechápavě.
"Jo, na YouTube to bude počítám během dalšího dne..." zauvažoval Adam, Izabella ho ovšem okamžitě přerušila.
"Neee, nemyslím na Youtube, já to uvidím na živo, sakriš, já snad ani nedospím" povzdychla si ...velice teatrálně.
"Ty jdeš taky? To je super Izy..." pro Jacka asi první opravdu příjemná věc za tu dobu, co si v parku všiml Adama. Seděli spolu u jednoho stolu, ale nebyli schopní se na sebe podívat, prostě to nešlo, tedy aspoň on to nedokázal. Asi by musel Adamovi vyrvat všechny vlasy z hlavy, aby byl spokojený a cítil nějakou satisfakci.
"No ráda bych a jeden z vás mě tam dostane!" ukázala důrazně prstem nejdřív na Jacka a pak na Adama.
"Tak na to zapomeň!" ohradil se Adam ihned.
"Žádný problém, vezmu tě sebou!" reagoval na to Jack a to bylo vážně poprvé, co po něm Adam hodil pohledem, ovšem tak trochu nechápavým, vyčítavým a hlavně nedobrovolným.
"To přece nejde...!" naklonil se k němu Adam trochu, tedy dodržoval při tom samozřejmě bezpečnou vzdálenost, jen nechtěl, aby jejich rozhovor někdo slyšel.
"Proč by ne, je to moje asistentka!" pokrčil Jack rameny.
"Moje taky!" bránil se Adam.
"Právě ses jí vzdal, tím že jí nechceš vzít sebou!" Jack se vítězně pousmál, nikdy netoužil mít nad Adamem takovou moc jako právě teď.
"Nenapadlo mě, že když jí nevezmu na jednu akci, tak přestává být moje asistentka, že si jí hned přivlastníš!" neodpustil si ani Adam. Měl teď taky přehozenou jednu nohu přes druhou a jednu dlaň položenou na stole, nervózně si poklepával prsty, protože absolutně nechápal tenhle rozhovor. Jediné čemu rozumněl bylo to co viděl před sebou. Kluka s modrýma očima, kterého by tu nejradči někam zatáhl do křoví a...
"Ale Izabella není moje asistentka na pořád, můžeš si jí pak na nějakou akci vzít zase ty!" přivřel Jack oči. Adam si ho totiž prohlížel! Už neuhybal pohledem, ale úplně normálně ho jím svlékal, problém byl v tom, že to Jackovi ani trochu nevadilo...spíš naopak!
"No jistě, ty se rád zbavuješ toho co tě třeba už přestane bavit že jo!" prskl Adam, ani pomalu netušil proč to znělo tak ostře, že by to měl celou dobu na jazyku?
"No super, ty bys toho měl zase radči víc najednou, že?!" přisadil si i Jack, to už byl lehce námáčknutý na stůl. Adam mu něco vyčítal, ale vůbec netušil co, to on měl právo se na něj zlobit přece!
"O čem to mluvíš?" zatvářil se Adam nechápavě. Taky neměl ponětí jak to Jack myslel, ale asi na něco narážel, rozhodně při tom nevypadal šťastně, když to říkal. Víc najednou prý...sakra, to jako že si ten blázínek myslel, že mu nestačí on nebo co?Ale jak by přišel na takovou hloupost??
"Ale nevím, jak bys to chtěl všechno zkloubit dohromady a ještě to utajit, nebo dokonce zatloukat!" přihodil si Jack, jeho tón byl neuvěřitelně sarkastický. Adam na něj jen nevěřícně koukal, neschopný cokoliv říct, tohle už na něj bylo moc.
"Mohla bych vás poprosit o autogram pane Lamberte?" objevila se zničeho nic těště vedle něj nějaká mladá holka, nemohlo jí být víc jak patnáct a strkala mu před nos kus papíru.
"Fajn, už bych měla jít, Jacku...doprovodíš mě prosím? Není to daleko...!" Izabella se zvedla od stolu a položila Jackovi ruku na rameno. Chvíli se ještě oba dívali na ten výjev před sebou...tedy na Adama, který se zrovna podepisoval své fanynce a pak lehce přikývl. Jistě že chtěl Adamovi říct, o čem to mluví, ale mělo to vůbec smysl? Dělat ze sebe oběť? Nikdy mu to stejně neodpustí, tak proč si od něj nechat ještě mazat med kolem pusy? Zvedl se od stolu a vzal Izabellu za ruku.
"Uvidíme se zítra!" řekl víc než tvrdě, možná i víc než sám chtěl a otočil se k Adamovi zády. Ještě slyšel, jak se Izy rozloučila a pak už jí táhl za sebou, tak moc se toužil otočit zpátky, zjistit, jak se Adam tváří, ale šel zarytě dopředu jako nějaký naštvaný býk! Hned za rohem ho ovšem zastavila sama Izabella, postavila se před něj a dala si ruce v bok.
"To si ze mě asi děláte blázny vy dva ne? Co to jako mělo znamenat u toho stolu?" vybafla na něj, že Jack uskočil o krok zpátky, tohle tedy nečekal.
"Tobě vadí, že tě tam vezmu já a ne Adam, na tu akci?" nechápal její vztek. Teď se jako rozzuřený býk tvářila totiž pro změnu ona.
"To je mi úplně ukradený, kdo z vás mě tam vezme, já tam taky jít nemusím když na to přijde a teď docela lituju, že jsem o to požádala, protože koukat se na vás dva, pokud budete někde spolu se mi vážně nechce. Nechápu o co se to snažíte, ale je to hodně trapný!" jistě, Izabelle nestačilo říct, štvete mě, musela to ještě obalit do dalších a dalších poznámek, aby z toho nakonec vyšlo něco takhle dokonale děsivého.
"Jak to myslíš?" vytřeštil na ní Jack oči, na nějakou opozici se v tu chvíli nezmohl, to bylo na něj příliš.
"Bože Jacku, mám ti to příště natočit na video, abys viděl co já? Ale nebude se ti to líbit, mě se to totiž taky nelíbilo. Chováte se prostě divně. Máte být spolu, protože to říkají vaše pohledy a místo toho na sebe štěkáte, chci vědět co se stalo, protože tohle prostě není normální. Před třemi měsíci jsem byla svědkem něčeho úžasnýho, nádhernýho...dva mí skvělí přátelé si přestali hrát na hrdiny a řekli si, že se milujou, ale jako že fakt milujou, nikdy jsem u nikoho neviděla takovou vášeň a tolik citů jako u vás dvou a teď....já prostě nemám slov...!" zarazila se, kolem nich zrovna prošla maminka s kočárkem a zkoumavým pohledem si je prohlížela.
"Je to složité Izy!" posteskl si Jack. Raději ztišil hlas, nechtěl aby ho někdo slyšel a přál by si, aby Izabella udělala to samé.
"Není Jacku...tak honem...co se stalo, chci to vědět a ty víš, že dokud mi to neřekneš, tak ti nedám pokoj!" zaútočila na něj znovu, hlas ani náhodou neztišila.
"Izy!" Jack se zatvářil jako ten nejvíc trpící člověk na světě, proč to prostě nenechala plavat?
"Budem se tu dohadovat, nebo mi řekneš, co ti Adam provedl tak hroznýho, že se k němu musíš takhle chovat!"
"Jak se k němu chovám? Vždyť si to zaslouží, podvedl mě!" ohradil se Jack a v první chvíli si vůbec neuvědomil, že vlastně přiznal to, co po něm Izy chtěla celou tu dobu vědět.
"Podvedl? Jako s někým? A jak jsi to zjistil, řekl ti to?" naléhala na něj dál, musela ovšem spolknout radost, kterou jí udělalo předchozí Jackovo doznání. Nebo spíš radost z toho, že ho dotlačila tam kam chtěla a ani jí to nedalo moc práce. Druhá věc bylo to, co jí právě oznámil. Nevěřila tomu ani za mák, Adam byl možná člověk, který si užíval přízeň hezkých kluků, ale na Jackovi prostě visel pohledem, on byl všichni ti kluci dohromady, on byl všechno, po čem Adam toužil a nemusel jí to ani říkat. Byla ženská, poznala to přece!
"Ne, neřekl! Musel jsem narychlo odjet za Luminorem do Tokia, ani jsme se nestačili s Adamem rozloučit, došla mi baterka v mobilu, tak mi Emily, Lumiho sestra půjčila svůj mobil. Nedostal jsem se k tomu hned, zavolal jsem Adamovi až asi čtvrtý den, když se začal Luminor probírat, předtím to vážně nešlo, jenže mi to zvedl nějaký kluk a řekl že je Adam ve sprše. Tohle byla poslední kapka, předtím udělal tiskovku, narychlo a řekl na ní, že se mnou nikdy nic neměl a ani mít nebude. Já si to nejdřív dával za vinu, protože jsem ho od zveřejnění zrazoval, jenže jeho manažer mu sám řekl, že už je na čase to přiznat a Adam to stejně neudělal, zapřel nás a pak ten kluk do toho...!" Jack se zarazil, měl pocit, že toho řekl víc než dost a hlavně chtěl znát Izyn názor...nebo nechtěl? Co mu tak na tohle mohla říct, bylo to přece víc než jasné!
"Aha...no to zní opravdu vážně!" řekla pomalu, potřebovala si to všechno co nejdřív srovnat v hlavě. Možná že všechno mluvilo proti Adamovi, ale i tak jí na tom něco nesedělo.
"Ty sis s ním o tom nepromluvil? Třeba by měl na to nějaký rozumný argument, já věřím že ano, ale samozřejmě nechci zpochybňovat tvoje důkazy!" proč mluvila Izabella najednou tak strojeně?
"Nejsme u soudu Izy! Tohle není stání proti Adamovi, prostě to tak dopadlo. Je mi to líto, byla jsi jeden z mála lidí, kdo z toho měl upřímnou radost, ale jednoduše to nevyšlo!" pokrčil Jack nakonec rameny, nějak se mu nechtělo přemýšlet nad tím, co vrtá hlavou Izabelle, stejně ty její úvahy, pokud se týkaly jeho a Adama neměly žádný smysl. Jistě to brzy pochopí sama.
"Mrzí mě to a vymluvit si to asi nenecháš co?"
"Do háje Izy, mám přece nějakou hrdost ne? A taky se nebudu vnucovat člověku, který si pár dní po mém odjezdu najde náhradu, to mu asi za moc nestojím, co myslíš...to nemluvím o tom, že se mnou nikdy krom jednoho hitu nic nesdílel, nesdílí a sdílet nebude...nebo jak to sakra řekl!" Jack kolem sebe rozhodil rukama, tenhle rozhovor už ho přestával bavit, pořád omílali jedno a to samé, o co Izabelle šlo? Aby se v tom patlal znovu? Aby byl zase na dně?!
"Dobře, dobře....uklidni se!" rychle mu položila ruce na ramena a nejistě se usmála.
"Izy, tohle nemá smysl, já ho …. ale to už je teď zbytečné...!"
"Miluješ Adama? No jistě! Takovou lásku, jakou jste měli vy dva nejde jenom tak smést ze stolu!"
"Tak proč se to takhle podělalo?" vrhl Jack na Izy nešťastný pohled, svěsil hlavu a povzdechl si.
"Měli bychom jít, chci jít brzy spát, díky časovému posunu už mám zítra, nesnáším to, špatně se aklimatizuju!" převedl Jack řeč jinam, chytil Izabellu kolem ramen a společně se vydali pryč od místa jejich bouřlivého rozhovoru.

O hodinu později...

Adam se zadíval na světle zelenou dámskou peněženku ve své ruce a trochu zvedl obočí. Že to nebyl Izabellin záměr, nechat jí ležet na tom stolku v kavárně! Když s Jackem odešli, Adam se ještě se svojí fanynkou nechal vyfotit a pak osamněl. Izyn módní doplněk (peněženka byla krásná, ale rozhodně ne praktická) upoutal jeho pozornost jen o chvilku později. Zrovna se rozhodl, si půjde lehnout do svého hotelového pokoje (tedy ten hluk z ulice ho moc nelákal), když mu došlo, že by jí měl Izabelle asi odnést. Nejdřív ho napadlo jít za nimi, určitě by je dostihl, ale pak to vzdal. Nepotřeboval Jacka vidět, ne po tom, co mu řekl. Cítil z toho hrozné výčitky, které v něm vyvolávaly vztek z nespravedlnosti a zároveň tomu ani za mák nerozumněl, protože si nedokázal představit, odkud ta Jackova nenávist může pocházet. Nic ho nenapadalo. Připadal si bezmocný a podívat se mu znovu do očí by pro něj v dané situaci znamenalo minimálně zbláznit se...zešílet!!
V peněžence byla nějaká adresa, doufal že ho zavede k Izabelle, vlastně byl docela rád, že se s ní zase uvidí, tedy bez Jacka, vůbec si nestačili cokoliv říct. Co je nového, jak se má, proč je v New Yorku... O čem se s Jackem bavili, po tom, co ho v kavárně opustili...
Trochu nervózní zazvonil na domovní zvonek. Adresa ho zavedla do sousední čtvrti, jen o pár bloků dál od jeho hotelu, takže si nebral ani taxíka. Chvíli čekal, než se ozval bzučák a velké dvoukřídlé dveře ho pustily dovnitř. Byl to starý dům, ale v dobrém stavu. Bohužel bez výtahu.
Stoupl na první schod a zadíval se nahoru, z toho úhlu bylo krásně vidět, jak se schodiště stáčí a taky kam až vede, když vtom se úplně nahoře objevila Izabellina hlava, Adam tedy musel trochu přivřít oči a zaostřit, jestli je to skutečně ona.
"Tys mi přinesl peněženku? Ty seš tak hodnej!" zakřičela na něj a roztáhla pusu do širokého úsměvu.
"To bydlíš až tam nahoře?" zavolal a při tom samozřejmně zadoufal, že jí napadne si pro peněženku dojít, kruci, tohle by ho vůbec napadnout nemělo. Byl přece chlap, měl by ty schody vyběhnout bez jediného zafunění.
"Jo, já bydlím až tady nahoře, mám si pro ní dojít dolů?" provokovala ho. Adamovi došlo, že se jí hlavou jistě honí to samé co jemu...že je totální nezdvořák.
"Neee, už jdu!" zvolal až moc nadšeně, pořádně se nadechl a vydal se vzhůru...
"No vidíš, šikovný jsi...a to si představ, že tohle já chodím několikrát denně!" politovala se s úsměvem, Adam jí ho oplatil, pořád ještě ale trochu popadal dech.
"Jackovi by to nedělalo problémy ani trochu, je zvyklý!" vypadlo z něj, bylo celkem v pořádku, že si vzpomněl zrovna na to, jak mu Jack vyprávěl o své fobii z výtahů a o tom, že chodil v jejich domě každý den několikrát do desátého patra, kde jeho rodina bydlela. Horší ovšem bylo ustát samotnou myšlenku na Jacka...a od té menší rozepře v kavárně to bylo od dost těžší.
"Aha, výtahy...no jasně, říkal mi o tom!" přikývala Izabella a ustoupila kousek stranou od dveří, které měla za zády.
"Půjdeš dál? Udělám ti čaj, nebo jestli nechceš, tak tu mám aspoň vodu z vodovodu, ta by se teď určitě hodila!" uchichtla se a než by stačil Adam cokoliv namítat, zaplula do bytu a dveře nechala otevřené. Bolestně si povzdychl a vydal se za ní, v ruce pořád ten její světle zelený módní doplněk, vlastně ho to ani moc nepřekvapovalo. A co, chtěl s ní pokecat, možná že už nebudou mít zase dlouho příležitost.
V rychlosti se rozhlédl po menší předsíni a pak zamířil do další místnosti, velice hezky zařízeného obývacího pokoje.
"Udělej si pohodlí, dáš si ten čaj?" zeptala se Izy a Adam přikývl. Pak se posadil na pohodlný gauč, který celému pokoji vévodil, byl totiž obrovský, prostě nepřehlédnutelný v zajímavé hnědozelené barvě. Ony i další doplňky v pokoji byly většinou zelené, ta barva na něj působila uklidňujícím dojmem, ale to se o zelené většinou všeobecně říkalo, Adam to pochopitelně slyšel poprvé od své matky, designérky.
Izabella se vrátila z kuchyně o pět minut později, s dřevěným podnosem, na kterém byla konvička s čajem a kousek citronového koláče. Nakrájela ho, dala na talířek a ten vrazila do ruky Adamovi, který to celé sledoval s otevřenou pusou, nechtěl si náhodou citronový koláč dát už v té kavárně?
"Ten jsi dělala ty?" zeptal se a i když ho chtěl původně odmítnout, odkrojil si malý kousek a ochutnal. Byl úžasný, snad ještě lepší, než který dělali v Central parku. Izabella ho nechala s potěšeným úsměvem dojíst, na Adamovi bylo jasně vidět, že asi nic lepšího ještě v životě nejedl a pak mu talířek sebrala.
"Táááák a co je tedy nového šéfe?" posadila se naproti němu do křesla, které bylo pro změnu v hnědé barvě a jakoby z úplně jiné sedací soupravy. Složila si nohy pod sebe a hlavu podepřela jednou rukou, vypadala unaveně, Adamovi to tak přišlo.
"Už nejsem tvůj šéf!" pousmál se, Izabella taky, ale nekomentovala to. Ano, byla unavená, z toho přemýšlení. Od setkání s Jackem myslela na to, jak nejnenápadněji zaútočit na Adama a dostat z něj jeho verzi, tušila, že bude úplně jiná....klasické nedorozumnění, jenže Adam nebyl s nejsdílnějších lidí. Tedy, pokud šlo o jeho city k Jackovi, uměl mu je dát jistě hodně najevo, o to míň se o nich rád bavil s kýmkoliv jiným. To už Izabella poznala v hotelu při natáčení jejich videoklipu.
"Bude ti vadit, že tam zítra přijdu s Jackem?" zaměřila se na jejich nedokončený rozhovor galavečeru v divadle.
"Jistě že ne, já, nemyslel jsem to tak...jen vím, jak to chodí na těhle akcích, lidi jsou tam protivný, zvlášť v zákulisí!" snažil se jí vysvětlit, Izy pouze přikývla, jako že to chápe. Vlastně jí to bylo momentálně docela ukradené.
"No a co jinak? Naposledy, když jsem tě viděla, tak jsi měl rozjetou práci na cédéčku!" pokračovala v otázkách, silně vzdálených hlavnímu tématu, ke kterému se tímhle způsobem snažila dojít. Bohužel to vypadalo, že se jí to nepodaří. Adam nepůsobil dojmem, že by se chtěl rozpovídat, na jakékoliv jiné téma.
"Už se nějaký ten pátek prodává!" řekl stručně a napil se svého čaje.
"Co děláš v New Yorku?" zeptal se pro změnu Adam. Sice tohle bylo hodně příjemné místo, ale i tak cítil, že není Izabella ve své kůži. Mluvila, na něj, až moc málo.
"No, byla jsem tu na praxi. Měla jsem tenhle týden už odjet, zpátky na Floridu, ale volal mi Jack. Že v New Yorku bude a že by se mnou potřeboval něco probrat!" když to nepůjde po dobrém, musí to zkusit po zlém, napadlo Izy...lež považovala vždycky za něco hodně zlého, ale v případě těch dvou šlo nejspíš o to, že je lež rozdělila, proč by je tedy nemohla dát zpátky dohromady?
"Aha, ale mě se to netýkalo že ne?!" sakra, chytl se dřív než bych čekala, zaradovala se Izabella v duchu a pak přivřela oči, jakoby Adama zkoumala nějakým vnitřním osobním měřákem.
"Co myslíš?" utrousila důležitě.
"Myslím že ne, protože on má na práci jiné věci, jako je jeho sláva a její propagace!" řekl klidně, i když Izabelle to znělo spíš ledově. Tedy mráz po zádech jí přejel slušný.
"Ty tohle neděláš?" nechápala na co teď Adam narážel, přece byli oba zpěváci, oba se snažili uživit tím, co jim šlo nejlíp.
"No dělám, ale nikdy bych kvůli tomu nikoho nevyužil!" řekl Adam tvrdě, to už Izy zamrazilo fest. Takže ten hlupáček si myslel, že ho Jack využil, no dobře...Izabella měla pocit, že se jí ty její mozkové závity snad ukroutí...zajímalo by jí, kdo tuhle hovadinu Adamovi napovídal. Přestávalo se jí to absolutně líbit. A hlavně nedokázala uvěřit tomu, že na to Adam skočil!!
"Když už si s tím začal, co se přesně stalo?" pokusila se opatrně vyzvídat, určitě byl Adam už chycený, i tak ho nechtěla vyděsit, takže se tvářila že jí to vlastně ani moc nezajímá.
"To je jedno Izy, je to pryč, nemá smysl se v tom dál hrabat!" zavrtěl Adam hlavou a zase se trochu napil. Na Jacka by v téhle situaci platilo i to, kdyby Izy trochu zvýšila hlas, jenže Adam byl přesný opak, na něj se muselo naopak hodně jemně...hlavně nesměl nic prokouknout a tohle nevypadalo moc dobře.
"Jak myslíš Adame!" pokrčila rameny a zadívala se na chvilku někam mimo něj. Opět přemýšlela, slyšela svůj vnitřní hlas, který jí pobízí. Ne, Adam sám od sebe nezačne, nemá cenu na to čekat...
"Tos věděl, že Luminor málem umřel?" vybafla na něj a zatvářila se u toho hrozně důležitě, asi by to neměla tolik přehánět, napomenula se v duchu.
"Vážně? Jak to?" tohle Adama zajímalo, jen se mu nelíbilo, že to Izy plácla najednou, z ničeho nic, tajně doufal, že ho nenechá uzavřít jejich předchozí téma o Jackově zradě. Neměl nikoho, s kým by si o tom popovídal, postěžoval si a věděl, že i když byla Izabella dobrá kamarádka i Jacka, nikdy by za ním nešla a nehlásila mu Adamovy stížnosti, nebo pocity, o kterých by s ní mluvil. Tohle ho trochu zklamalo!
"Dostal chřipku, doktoři měli strach ze zápalu plic, to by byl pro něj konec!" vysvětlila mu Izabella.
"Jo, něco málo o té nemoci vím, i od Jacka. No a je všechno v pořádku?" nedokázal si představit, že by Lumi umřel, Jack by to nepřežil. Kdo by ho utěšoval, když by nebyl Adam poblíž? Na tohle byl připravený už od chvíle, co mu Jack o Luminorovi řekl. Že se takové neštěstí jednou může stát a že bude muset být Jackovi hodně velkou oporou.
"Jo, uzdravil se, možná pomohlo i to, že za ním Jack přijel, víš, oni spolu mají opravdu hodně blízký vztah, jsou jak bratři!"
"Ano, to vím! Takže Jack byl v Tokiu?" ujišťoval se Adam, že si to dává všechno do správných souvislostí.
"Jo, byl. No už jsou to dva měsíce a Lumi se drží, takže jsem ráda za něj i za Jacka!" Izabella si trochu poposedla, teď by měl přijít okamžik, kdy to začne Adamovi vrtat hlavou. Přece před dvěma měsíci se ti dva "rozešli". Když se bavila s Jackem, nechtěl o tom mluvit jako o rozchodu, ale sám nevěděl, jak jinak by to měl nazvat. Tomuhle slovu se ovšem vyhýbal jak čert kříži.
"Aha, dva měsíce, já myslel, že teď někdy!" ano, Adam se opravdu zabral do svých myšlenek, chvíli vypadal i dokonce jako duchem nepřítomný, i když se na Izabellu pořád díval. Před dvěma měsíci přece Jack odjel do Německa pracovat na své sólové kariéře, asi se to stalo chvíli po tom...uvažoval.
"Ne ne, říkal mi, že to bylo hrozně narychlo, moc ho mrzelo že se s tebou nestačil rozloučit, vlastně chtěl, abys jel s ním, jenže se tě na to nestihl zeptat!" to už byla přetočená na druhou stranu křesla, vyměnila si i ruku, kterou měla podepřenou hlavu. Byl to zvláštní pocit otevírat takovému člověku, jak byl Adam oči. Protože on většinou nic takového nepotřeboval a svoje záležitosti si nakonec dokázal vyřešit úplně sám. Tohle ovšem nebyl ten případ. Něco se stalo, někdo zařídil, aby to vypadalo, že Jack od Adama utekl a musel to udělat ten, kterému Adam věřil, bohužel pro něj věřil tomu zrádci víc než svojí lásce. Dobrá zpráva byla, že Jack to měl úplně stejně, ta špatná, že si Isabella nebyla jistá který z těch dvou má tvrdší hlavu a nechá si to celé vysvětlit. Jenže to už nebyla její starost.
"O čem to mluvíš Izy?" změřil si ji Adam podezíravým pohledem a trochu se na gauči zavrtěl.
"No já jen, že tady mluvíš o zradě, ale přitom jsi Jackovi udělal to samé, zazdil si váš vztah, dokonce před novináři a pak sis ještě nabrnknul nějakýho kluka!" nenechala se Izabella Adamovým přísným pohledem odradit. Takhle to přece bylo, tak jí to Jack řekl. Po jejích slovech se Adam zvedl prudce z pohovky a založil si ruce na prsou.
"Já že jsem někomu řekl, že my dva spolu nechodíme?"
"A nabrnknul sis kluka!" doplnila ho Izabella, lehce se při tom usmála, jakoby omluvně, že zrovna jeho, zrovna ona musela poopravit. I tak se instinktivně přikrčila na svém křesle, Adam nepůsobil ani trochu bezpečným dojmem, ještě aby to nakonec odnesla ona, za svojí dobrotu!
"Co to je za blbost?" vyštěkl Adam a stoupl si přímo před Izy...tohle mu jako musela vysvětlit.
"No asi podobná, jako že tě Jack opustil kvůli svojí kariéře, nebo že by tě dokonce kvůli ní využil, co myslíš!" řekla klidně a postavila se proti Adamovi. Ne, teď nesměla mít strach, věděla, že to takhle nějak bude...co by se asi stalo, kdyby Jacka v tom parku nepotkala? No nic, ti dva by dál žili v přesvědčení, žem ho ten druhý nikdy nemiloval.
"Já tomu vůbec nerozumím Izabello!" to už se Adam tvářil doslova zoufale. V jeho těle se vařila krev, v jeho srdci si někdo právě rozdělal pořádnou fatru a mozkové závity byly najednou rovné jak špagáty. Nemyslelo mu to, nebo spíš, nechtělo mu to myslet, musel by si totiž připustit, že se stal obětí nějakého nejapného žertu.
"No a já tomu rozumím celkem dobře Adame, jen nejsem ta správná osoba, se kterou bys měl tohle řešit!" pokrčila ledabyle rameny a zase se posadila.
Semínko pochybností bylo zasazené, snad dostatečně hluboko jako to první, které tohle všechno způsobilo.