Březen 2011

Flash 18.

31. března 2011 v 20:27 | Extasy |  Flash

ESME
Tom odvedl zájemce o kino do kinosálu, o kterém jsem zatím jen slyšela, ale momentálně jsem na něj moc zvědavá nebyla, protože se mi hlavou honily úplně jiné starosti a asi po deseti minutách se k nám přidal v knihovně. Odtud jsme se všichni vypravili do sklepení za Billem. Byl to takový maskovací manévr, kdyby byl náhodou někdo z mé party zvědavější víc, než by bylo zdrávo. Ač jsem už nebyla normálním člověkem, na pohled na umírajícího Billa bych si asi nezvykla nikdy. Při vstupu do jeho pokoje ve sklepení mě zachvátila šílená beznaděj. Naposledy jsem odsud odcházela jako smrtelník, který byl přesvědčený o tom, že u Billa byla zanedbaná lékařská péče a teď jsem do pokoje vstupovala jako vyvolená. Můj život se přeměnou svázal s ostatními v tomto domě, cítila jsem stejnou radost, ale i beznaděj a bolest. Adam mě musel chytit za ruku, když jsem si v místnosti hledala nějaké místo na sezení. Potřebovala jsem ho mít u sebe, jinak bych se asi složila. I pro Toma byla tahle návštěva nejspíš dost emocionální, vypadal šokovaně.

Flash 17.

31. března 2011 v 20:25 | Extasy |  Flash

SÁRA
Nejprve se k nám při snídani připojil Kuba. Byl ranní ptáče, takže mě to nepřekvapilo. Zdál se mi trochu vyplašený, ale to se dalo předpokládat, Toma viděl poprvé a vůbec to prostředí asi na všechny působilo dost netradičně. Nikdo s takovou dovolenou nepočítal. Pak dorazil Tomáš a Marie.

Flash 16.

31. března 2011 v 20:21 | Extasy |  Flash

ESME
"Počkej na mě Esme, venku je to nebezpečný!" slyšela jsem Sáru křičet. Proběhla jsem verandou, vzala schody po třech a zastavila se asi deset metrů před chatou. Venku byl úžasný vzduch. Lépe se mi dýchalo, než v tom sklepení, ale možná jsem jen neměla dostatek kyslíku, protože ho všechen spotřeboval mozek na to, jak usilovně přemýšlel o tom, co tu vlastně dělám, s těmi blázny.

Flash 15.

31. března 2011 v 7:49 | Extasy |  Flash

ESME
Mohla jsem být od auta sotva pár metrů, když se najednou stáhlo okénko u řidiče. Ani nevím, co mě k tomu vedlo, ale místo abych dveře rovnou otevřela, naklonila jsem se do okýnka tak, že mi z auta koukaly jen nohy. Na sedadle spolujezdce seděla Sára, která ihned upoutala mou pozornost a měla jsem šílenou chuť jí vyrvat vlasy z hlavy, jak jsem byla naštvaná. To že jí po tak dlouhé době vidím živou a zdravou jsem absolutně nebrala.

Flash 14.

31. března 2011 v 7:43 | Extasy |  Flash

SÁRA
Temná noc, do které jsem vyrazila nevěstila nic dobrého, ale Adam měl pravdu, lovci zmizeli a záchytná čidla vzali sebou, takže jsem měla naprosto volnou cestu. Sbalila jsem si do batůžku oblečení a hned jak jsem vyběhla z chaty, jedním skokem jsem se přeměnila. Jako lev jsem měla mnohem rychlejší nohy a můj čas byl drahocenný, na to abych ho ztrácela jako pomalu běžící člověk. Batůžek jsem celou cestu držela v zubech. Proplétala jsem se mezi hustým stromovým porostem amerického divokého lesa a moje sněhově bílé tlapy zazářily při každém dopadu do tmavě zeleného mechu. Působilo to čarovně, i na mě. Řídila jsem se čichem a taky sluchem, nějaké město nemohlo být daleko. Jako člověk jsem odsud šla sotva půl dne a to mě naváděly stezky. Teď jsem běžela přímo, takže to muselo být blízko.

Flash 13.

30. března 2011 v 21:02 | Extasy |  Flash

SÁRA
"Kde jsou Bill a Adam?" otočila jsem se na Toma s rozhodnutím, že takovou maličkost jako je můj zhoršený sluch a čich nebudu zrovna teď řešit.
"Jsou ve sklepě!" řekl Tom monotónně. Jako nějaký robot.
"A proč jsou ve sklepě? Aha, my tam máme zásoby masa, že jo?" už mi to konečně docházelo. Musela jsem se najíst, dokonce jsem cítila, jak mi lehce kručí v žaludku, až mi to na rtech vyloudilo úsměv. Tohle ještě nebylo to trpitelské stádium, spíš úsměvné, ale zároveň i trochu varovné.

Flash 12.

30. března 2011 v 20:54 | Extasy |  Flash

ESME
Jahodové zmrzliny, podivné, až neuvěřitelně živé sny a nepřítomnost Sáry bylo to jediné, co mě ještě přesvědčovalo o tom, že žiju. Všechno ostatní pro mě přestávalo mít smysl. Do agentury jsem si musela najmout pomocnici na brigádu, abych to všechno zvládala, a i tak jsem ze sebe neměla dobrý pocit. Několik dobrých klientů mi odešlo během zimy, kdy bylo práce nejvíc a já to prostě nedokázala všechno zařídit.

Flash 11.

30. března 2011 v 20:46 | Extasy |  Flash

SÁRA
Opět jsem se probudila do slunečného dne a opět bylo hrozně pozdě, jedenáctá hodina dopoledne, oznamoval mi můj radiobudík. Zase jsem dlouho spala, bože, asi osmnáct hodin. Tak to už bylo i na mě moc. Měla jsem hroznou chuť na kafe a taky příšerný hlad. No jo, vždyť já nejedla už tak dva dny, došlo mi. Překulila jsem se ke kraji postele a vstala. A jakmile se moje nohy dotkly podlahy, začala pracovat paměť. Včera se něco stalo, něho fakt neuvěřitelného. Pohádala jsem se s kluky, byla na ně zlá a pak jsem utíkala ven za Billem a skočila….a krucinál….to se mi muselo zdát, tohle nebyla skutečnost, vždyť to není v reálu možné, uvažovala jsem, jenže mi přitom něco říkalo, že bych tomu věřit měla, pokud se s tím mám co nejdříve smířit.

Flash 10.

30. března 2011 v 20:43 | Extasy |  Flash

SÁRA
Adam s Tomem odjeli hned po večeři. Už jsme o ničem v souvislosti s Esme nebo Nessy nemluvili, vlastně se od toho rozhovoru v obýváku už nemluvilo vůbec. Já věděla o jejich ranní roztržce a Adam si nejspíš myslel, že mě nakrknul otázkou, zda-li jsem se Esme už ozvala. No, trochu ano, copak už nepoznal, jak zásadová jsem? Takhle mě pokoušet! Jenže co když to byl signál pro to, abych jí nějakým způsobem přivedla? Ne, moc se to zamotávalo. Byla jsem hrdá na to, že nepodléhám minulosti a přijala jsem svou budoucnost se ctí a bez řečí. Pokud by do ní Esme měla patřit a Vanessa taky, určitě bych dostala nějaké znamení, nebo ony dvě, stejně jako já od Billa.

Flash 9.

30. března 2011 v 7:44 | Extasy |  Flash

SÁRA
Do velice luxusně zařízené místnosti s obrovskou postelí, na které jsem ležela proudilo ranní slunce. Že je ráno jsem si ještě potvrdila kouknutím na budík stojící na nočním stolku z tmavého třešňového dřeva. Takových kousků nábytku bylo v ložnici víc. Komoda se zlatými držadly, dvě obrovské šatní skříně, otočné zrcadlo v životní velikosti a paraván s japonskými motivy. U okna stálo nezvykle velké houpací křeslo, do kterého bych se vešla asi tak dvakrát.

Flash 8.

29. března 2011 v 22:36 | Extasy |  Flash

SÁRA
...nejdřív roztrhá ten silnější slabšího a pak se pustí do mě, vytvářela jsem si v představách katastrofický scénář svého úmrtí. Cos mi to provedl Bille!!! Při myšlence na svého zahubitele jsem na okamžik otevřela oči a to co jsem uviděla způsobilo, že se mi zatočila hlava. Nade mnou se skláněly dvě obrovské chlupaté hlavy. Jedna hnědá a druhá černá.

Flash 7.

29. března 2011 v 21:00 | Extasy |  Flash

SÁRA
Nemohla jsem tam zůstat! Když mě Esme dovezla domů a já se po týdnu a všech těch událostech a s tím, že jsem věděla, co předtím ne, ocitla ve svém prázdném bytě, zachvátila mě úzkost. A přitom to v Paříži tak silné nebylo! Něco jsem cítila, měla jsem zvláštní pocit a nutkavou potřebu něco udělat. Něco, co by mě uklidnilo! A tak jsem to udělala. Odjela jsem...

Flash 6.

29. března 2011 v 11:14 | Extasy |  Flash

SÁRA
Nechápala jsem Esminy nálady. Od té noci v klubu byla jiná. Jo, já jsem si jich taky všimla. A jeho obzvlášť. Toho druhého kluka, s černobílými dredy. Byl celý v kůži, hm, to se mi docela líbí. A fakt hezky se na mě podíval!! A ten druhý, v dlouhém kabátu, měl zase smyslný hlas, když s Esme mluvil u toho rohu…Ale dělat z toho takový dráma? Nebo, že by to bylo kvůli Van? Vždyť se potom všechno vysvětlilo, našly jsme jí v pořádku. A ty náramky? Každý ho tam přece měl, myslím VIP a každý na něm měl placičku, jistě také se svým monogramem. Ne, tohle nepochopím...

Flash 5.

28. března 2011 v 21:39 | Extasy |  Flash

ESME
"Hledáte tu malou?" řekl tiše Adam a mě se v tu chvíli podlomila kolena. Cukla jsem sebou a musela se opřít o zeď, abych neupadla. Ten hlas! Ten úžasný, nebezpečný, sladký, erotický hlas.
"Já…já, jo! A vy jste kdo?" chtěla jsem být důraznější, jenže to prostě nešlo. Místo odpovědi zvedl Adam jeden koutek rtů do úsměvu a já šla opět do kolen.

Flash 4.

28. března 2011 v 8:18 | Extasy |  Flash

ESME
Po vstupu do klubu se nám naskytl přímo luxusní pohled. Sál byl kruhový. Kolem celého obvodu se táhl bar a u něj kmitalo snad třicet barmanů. Ve stejném obvodu byl vytvořený i ochoz, na kterém jsme se ocitly my. Do klubu se tedy chodilo z horního patra. Z ochozu se dalo do spodní části diskotéky dostat po točitých schodech, které jsem viděla po své pravici. Parket uprostřed sálu dole byl podsvícený stejnými světly jako chodba, kterou jsme přišly a ze světelných efektů, laserů, projektorů a v neposlední řadě zvukové aparatury by přecházel zrak nejednomu DJovi...

HP

25. března 2011 v 12:39 | Extasy |  HP



Flash 3.

25. března 2011 v 12:27 | Extasy |  Flash

Již třetí část povídky Flash nás přenáší k francouzskému klubu, kde se stane něco zvláštního.... Od této chvíle není návratu!

No Way Out VI.

25. března 2011 v 11:51 | Extasy |  No Way Out

pokračování...

No Way Out V.

24. března 2011 v 15:11 | Extasy |  No Way Out

"Noe, jsi doma?" to jsem si mohla myslet, že tu nebude hledat Noemi, teda Mary Ann, když slyším Adamův naléhavej hlas. Jsem zklamaná, jak jinak, ale pomalu už bych si asi měla zvykat. Na druhou stranu jsme tak trochu i ráda, přišel aspoň za Noemem. Jenže je už po devátej večer, co se asi stalo, že takhle pozdě? A jestli se nestalo nic, co má tedy Adam za lubem?

No Way Out IV.

23. března 2011 v 20:50 | Extasy |  No Way Out

Nejhorší zážitek s chlapem, jakej jsem kdy zažila. S chlapem, kterej se všemožně snažil o to, abych ho nezačala balit, abych na něj nezačala zbytečně dělat svádivý pohledy, abych si vlastně vůbec nezkusila na něj něco zkusit...chlap absolutně bez zájmu. Jel se mnou i do nemocnice. Naštěstí pro mě, když si nějakej člověk ze stájí přišel pro Mary Ann, jen vzal její uzdu, omluvil se za případný potíže a odešel. Nemohl ani tušit, jak jsem mu byla vděčná.